V naší společnosti psychopaty nevyhazujeme z ledu, když se nikdo nedívá. V naší společnosti je necháváme vládnout světu.
Kdyby na ostrově žilo tisíc lidí a jeden z nich by začal všem ostatním ztěžovat život, brzy by na ostrově zbylo jen 999 lidí.
Jak zvláštní je tedy, že hrstka oligarchů a manažerů impérií může vládnout celé planetě plné lidí.
Myslím, že teď tu všichni sedíme a doufáme, že pár sociopatů ve Washingtonu a Tel Avivu neuvrhne globální ekonomiku do propasti svým bezohledným válečným štváním proti Íránu. Je nás tolik a tak málo, a přesto tu všichni sedíme a říkáme si: „Bože můj, opravdu doufám, že si budu moct dovolit jídlo na příštích pár měsíců; doufám, že se ten chlap s oranžovými vlasy bude chvíli chovat rozumně a normálně, aby moje rodina měla co jíst.“
To nejsou bohové sedící na hoře Olymp, kteří všemohoucně vládnou nad naším osudem shora. To jsou obyčejní lidé s obyčejnými těly z masa a krve, kteří chodí po stejné zemi jako my. Mají měkkou kůži a vnitřní orgány. Jejich hlavy musí být pevně připevněny k krku, aby mohli dýchat.
A přesto jim je dovoleno terorizovat lidi, se kterými sdílejí tuto planetu.
To mi připomíná citát ze „Scientific American“ o pohledu inuitského kmene na problém psychopatie:
„Ve studii z roku 1976 antropoložka Jane M. Murphyová, tehdy působící na Harvardově univerzitě, zjistila, že izolovaná skupina Inuitů mluvících jazykem Yupik poblíž Beringova průlivu používala termín (kunlangeta) k popisu ‚muže, který… opakovaně lže, podvádí a krade a… sexuálně zneužívá mnoho žen – někoho, kdo neposlouchá napomenutí a je opakovaně předváděn před starší, aby byl potrestán‘. Když se Murphyová zeptala Inuita, co by skupina normálně s ‚kunlangetou‘ dělala, odpověděl: ‚Někdo by ho shodil z ledu, kdyby se nikdo nedíval.‘“
V naší společnosti psychopaty nevyhazujeme z ledu, když se nikdo nedívá. V naší společnosti je necháváme vládnout světu.
Vytvořili jsme systémy, které upřednostňují ty, kteří jsou ochotni udělat cokoli, aby se dostali na vrchol, a chrání je, jakmile se tam dostanou. Nejbohatší jsou ti, kteří zničili své soupeře a nejbezohledněji vykořisťovali pracující třídu. Ti, kteří jsou zvoleni do úřadů, jsou ochotni chránit zájmy bohatých a mocných, bez ohledu na to, jak zákeřní mohou být. Ti, kteří jsou povýšeni do vedoucích pozic v armádě a zpravodajských službách, jsou ti, kteří prokázali neochvějnou loajalitu k krvežíznivé říši, které slouží.
Tyto systémy chrání lidi před přirozenými důsledky jejich činů. Pokud máte hodně peněz, vaše přežití nezávisí na tom, zda vycházíte s ostatními členy komunity; můžete si jednoduše koupit všechny služby, které potřebujete, a zacházet s lidmi, kteří tyto služby poskytují, jako s hlínu, pokud jim dostatečně zaplatíte. Pokud jste zvoleni do úřadu, vaše přežití nezávisí na zastupování zájmů voličů; můžete být tak hrozní, jak chcete, a spoléhat se na to, že vás ochrání bezpečnostní složky.
Tohle je zvrácení přirozeného řádu. Bohatí a mocní by si s námi neměli dovolit dělat, co chtějí, a přitom jim to projde. Jsou v obrovské menšině. Všechno, co mají, mají jen díky nám.
Jejich bohatství závisí na pracujících a spotřebitelích. Jejich moc závisí na naší kolektivní dohodě, že budeme s vymyšlenými pravidly o vládě a zákonech zacházet jako s realitou. Jejich samotná existence závisí na naší kolektivní dohodě, že se proti nim hromadně neobrátíme a neroztrháme je na kusy.
Můžeme dosáhnout revoluční změny, kdykoli budeme chtít. Potřebnou většinu už máme. Potřebujeme jen vůli ji udělat.
