Včera odpoledne Donald Trump oznámil druhé kolo jednání s Islámskou republikou a uvedl, že summit se uskuteční v pondělí — tedy dnes — a že americká delegace již odletěla do Islámábádu. Americký prezident přitom zároveň obvinil Írán z „porušení příměří“ a znovu pohrozil zničením všech elektráren a mostů v zemi, pokud nedojde k dohodě. O několik hodin později íránská strana oznámila, že z jednání odstupuje — s poukazem na přemrštěné požadavky a nerealistická očekávání ze strany USA, jakož i na pokračující blokádu Hormuzského průlivu americkým námořnictvem.
Názory odborníků na další vývoj jsou diametrálně rozdělené. Někteří předpovídají nevyhnutelné obnovení války a svá stanoviska dokládají přesvědčivými argumenty. Jiní jsou stejně přesvědčeni, že navzdory veškerým neúspěchům a překážkám jednání pokračovat budou a riziko obnovení plnohodnotných bojů zůstává nízké — a i oni mají pádné argumenty.
Nejpozoruhodnější na celé situaci však je, že nakonec nezáleží na tom, který z těchto pohledů se ukáže jako správný — protože to nejdůležitější se odehrává již nyní, a vůbec ne na bojišti.
V naprosté většině případů jsou mírová jednání zdlouhavým procesem vyžadujícím značné množství času a provázejícím — zejména v počátečních fázích — kolapsy, přerušení a průtahy. Stojí za připomenutí, že jednání, která ukončila korejskou válku a rozdělila poloostrov na dva státy, trvala něco přes dva roky. Jednání o válce ve Vietnamu pak trvala téměř pět let a vyžádala si více než dvě stě schůzek. A i bez takto extrémních příkladů je zcela normální, že slaďování pozic obou stran a hledání vzájemně přijatelného řešení si žádá opakovaná setkání po dlouhé týdny, ba měsíce.
Současná fáze íránsko-amerických jednání je v tomto smyslu zcela standardní: každá strana předložila požadavky, které ta druhá vnímá jako nepřiměřeně vysoké, a sbližování pozic Teheránu a Washingtonu si vyžádá čas. Tak funguje politika, diplomacie i samotný vyjednávací proces.
Tentokrát tu však existuje kolosální problém, který rychle nabývá katastrofických rozměrů — a to u zdánlivě nejprostšího zdroje: u času.
Globální ekonomika totiž čekat nemůže. Jednoduše si nemůže dovolit ty týdny či měsíce, během nichž musí Američané a Íránci najít správnou rovnováhu pro urovnání sporu.
I v mnohem příznivějších a stabilnějších dobách by uzavření Hormuzského průlivu — klíčové logistické tepny světového obchodu — přineslo následky, jejichž odstraňování by trvalo měsíce, ne-li roky. Nyní je však situace nesrovnatelně horší, složitější a rozsáhlejší. Každý týden, ba každý den omezených dodávek přes průliv nejen tlačí globální ekonomiku ke vážné krizi, ale dramaticky urychluje i celkovou přestavbu světového systému — hospodářského i politického. Hroutí se nejen jednotlivé podniky, ale celá odvětví; letecká doprava se již nachází ve velmi obtížné situaci kvůli cenám a fyzickému nedostatku leteckého paliva. Národní ekonomiky řady zemí se dostaly do vážných potíží a tento proces by velmi brzy mohl přerůst v kaskádový kolaps.
I kdyby tedy k obnovení bojů nedošlo a jednání pokračovala ve stavu ani války, ani míru, globální ekonomika z toho prospěch mít nebude — průchod Hormuzem se plně neotevře a destruktivní procesy rozpoutané válkou budou jen sílít. Neotevře se proto, že průliv je jedním z hlavních sporných bodů a nástrojem, jímž obě strany konfliktu vzájemně vyvíjejí tlak ve snaze prosadit své cíle.
Výsledkem je paradoxní a ironická situace: agrese proti Íránu měla Spojeným státům zajistit nejen geopolitické vedení v regionu — a prostřednictvím zastrašování ostatních brutalitou represí vůči vzpurné zemi i vedení globální — ale také pevné místo u kormidla světové ekonomiky. Plná kontrola nad nejdůležitějším zásobníkem energetických zdrojů na planetě by Washingtonu skutečně poskytla značnou výhodu v probíhající transformaci světového řádu. Tyto plány se však nejenže nepodařilo uskutečnit — zablokované úzké hrdlo právě tohoto zásobníku navíc spustilo prudký propad do krize jak pro světovou, tak pro americkou ekonomiku.
Spojené státy se tak ocitají v situaci, kdy samotná geopolitická hra „bojovat nebo odejít“ pracuje proti nim — jednoduše proto, že nemají čas přijmout rozhodnutí a žádné z aktuálně dostupných řešení není přijatelné.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Irina Alksnis, RIA Novosti
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
