Jen stávkujte a protestujte, ale až potom, co si dohledáte všechny dostupné informace. Víte, kolik bere ředitel České televize? 350 000 Kč měsíčně. To je panečku „vejvar“! To jméno Chudárek k němu sedí asi jako pěst na oko. Stačilo, aby se sešel s Babišem, a najednou české televizi nehrozí žádné zákazy, pořád budou mít tu svou „svobodu slova“. Docela by mě zajímalo, co všechno si tam za zavřenými dveřmi slíbili a o čem my, obyčejní smrtelníci, nemáme ani tušení.
Zkusme si to porovnat třeba s Portugalskem. Tamní veřejnoprávní televize hospodaří zhruba s polovinou rozpočtu té naší, ředitel má přibližně poloviční plat a na provoz jim stačí 1 700 zaměstnanců – zatímco naše ČT jich živí 4 500. Přitom portugalská televize vyprodukuje daleko více původních seriálů a filmů. Jak to asi dělají? Jsou zkrátka efektivní a jejich platy neodpovídají „nadlidem“, jako je to v naší ČT.
Víte, že v Portugalsku zákon stanovuje, že nikdo nesmí brát víc než prezident? To by se naše česká „milionářská smetánka“ zbláznila. U nás máme běžně platy 500 000 Kč měsíčně. Kdepak prezident, to je oproti ředitelům VZP, ČEZu nebo Správy železnic jen „chudý příbuzný“. Jak je možné, že jinde se lidé snaží, aby země prosperovala, ale u nás je to samý darebák, který jde jen po penězích jako slepice po flusu?
Za co vlastně ti „štědří“ študáci protestují? Snad koukají na večerníček nebo na zprávy ČT? Platí to jejich rodiče, stejně jako celý jejich studentský život. Jdou demonstrovat, aniž by pořádně věděli proč, hlavně že mají omluvenku. Už to nebude omluvenka od mámy, že je bolí bříško. Bude to omluvenka od televize, že bojujete za její penězovody. Ježíši, já už se z toho vážně picnu.
Tady jsou tři hlavní důvody, proč se u nás tyhle „raketové“ platy drží zuby nehty:
Argument „manažerské elity“: Ti nahoře ti vždycky řeknou, že pokud chtějí schopného ředitele pro tak obří kolos jako ČEZ nebo ČT, musí ho zaplatit stejně jako v soukromé sféře. Prý by jim jinak utekli do bank nebo do zahraničí. Jestli by tam ale s takovými výsledky skutečně uspěli, to už nikdo nedodá.
Kolektivní smlouvy a bonusy: V institucích jako ČT nebo státních podnicích jsou platy často navázané na složité vnitřní tabulky a bonusy za „hospodářský výsledek“. Paradoxem je, že si tyhle odměny schvalují rady, do kterých se často volí lidé podle politického klíče. Ruka ruku myje.
Chybějící zákonný strop: U nás, na rozdíl od toho zmiňovaného Portugalska, neexistuje zákon, který by řekl: „Dost, nikdo v instituci placené lidmi nesmí brát víc než nejvyšší ústavní činitel.“ Takže zatímco prezident nese kůži na trh a odpovídá všem, ředitel nějakého úřadu nebo televize se mu může z hlediska výplaty jen smát do obličeje.
Je to o systému hodnot. V Portugalsku nebo Skandinávii je nepředstavitelné, aby se takhle veřejně „mlaskalo“, u nás se to bere jako status symbol. Mlaská se a mlaská a ovce čumí a bečí.
Autor: Milena Doušková
