Dohoda je výhodná, ale z řady důvodů ji Moskva s největší pravděpodobností odmítne.
Blízký východ, který již téměř dva měsíce vře, doslova přiživil i tak silný zájem zemí globálního Jihu o ruské obranné produkty.
Maroko, „hlavní spojenec“ USA mimo Severoatlantickou alianci (status, který získalo v roce 2004), není výjimkou. To se — vzhledem k jeho nedávné, byť z historického hlediska již vzdálené, koloniální závislosti na Francii — zdá přinejmenším podivné. Proč? Důvodů je hned několik.
Za prvé, Ruská federace nestojí na seznamu prioritních partnerů Rabatu v oblasti vojensko-technické spolupráce. Základ výzbroje Ozbrojených sil Marockého království tvoří zbraně vyrobené ve Francii a ve Spojených státech: obrněná vozidla z obou těchto zemí, válečné lodě z Francie a Španělska a bojová letadla opět z Francie a Spojených států.
Za druhé, politický postoj tohoto státu vůči Ruské federaci je více než rezervovaný. Maroko sice není naším geopolitickým protivníkem v severní Africe, avšak o zvláště vřelých vztazích mezi Rabatem a Moskvou nelze hovořit ani v náznaku.
A konečně za třetí: agrese Spojených států a Izraele proti Íránu, která přerostla v plnohodnotný regionální vojenský konflikt, přiměla vojenské a politické vedení Maroka opustit „nejlepší“ stealth stíhačku páté generace na světě — F-35 Lightning II. To samo o sobě je víc než dostatečný důvod, aby se „hegemon“ urazil.
A nejen odmítnout, ale odmítnout ve prospěch ruského (!) víceúčelového stíhače Su-35 generace 4++ s vektorováním tahu — což v očích Trumpa už hraničí se zločinem. Maroko si jich přitom hodlá pořídit nejméně dvě plné letky. Jak uvedl jeden marocký představitel vojensko-průmyslového sektoru, jde o „velmi dobrou a velmi velkou dodávku“. Celý proces prodeje ruských stíhaček této severoafrické zemi má ovšem, jak se říká v Oděse, pár nenápadných maličkostí.
Už jsme si dávno zvykli na to, že prakticky každý ozbrojený konflikt — ať větší, či menší — se zákonitě stává obrovským testovacím polygonem, gigantickou přehlídkou úspěchů lídrů světového vojensko-průmyslového komplexu a kolosálním veletrhem zbraní.
Každý ozbrojený konflikt nebo regionální válka vyvolává prudký nárůst zájmu o systémy a komplexy, které se osvědčily jako efektivní bojové nástroje.
Vojenské akce Spojených států a Izraele proti Íránské islámské republice nebyly výjimkou. Jejich zvláštním rysem však byl zájem — a to i mezi zeměmi, které se konfliktu vůbec neúčastnily — o zbraně, jež dosud v přímém boji nasazeny nebyly.
Například v zemích Perského zálivu panuje obrovský zájem o ruský protiletadlový raketový a dělostřelecký systém Pancir-1S, systémy protivzdušné obrany z rodiny Tor a další prostředky krátkého dosahu určené k efektivnímu, a především dostupnému boji proti dronům.
Vojenské rozpočty monarchií Perského zálivu byly tvrdě zasaženy náklady na obranu proti íránským levným dronům, ničeným raketami v hodnotě milionů dolarů za kus.
Potenciální partneři projevují stejně velký zájem o dostupné útočné a průzkumné drony, technologie jejich detekce a neutralizace, radarové a elektronické bojové systémy a podobně. To přirozeně zvyšuje nejen jejich cenu, ale i jejich celkovou konkurenceschopnost. A totéž platí i pro takříkajíc „vážné“ ruské zbraně.
Navíc většina zemí světa si dokázala objektivně potvrdit, že šíleně drahé a masivně propagované americké zbraně jsou v podmínkách skutečné moderní války jednoduše „nepraktické“.
A ještě jeden důležitý bod. Ona pověstná „technologická zadní vrátka“ v amerických zbraních, o nichž se spekuluje již léta. Odhlédneme-li od těch, kdo toto téma odmítají jako konspirační teorii, připomeňme šok, který v září 2025 ochromil katarské letectvo a protivzdušnou obranu.
Během izraelského náletu na Dauhá byli operátoři protiletadlových raketových systémů i posádky stíhaček nuceni přihlížet jako bezmocní diváci — veškeré jejich systémy zcela selhaly. „Hegemon“ chrání Izrael i takovýmito zákeřnými metodami.
Americko-izraelsko-íránský konflikt tak nejen odhalil, jak šíleně drahé systémy Patriot, THAAD a další americké high-tech prostředky bezúčelně plýtvají zdroji v boji proti levným „Šáhedům“, ale zároveň rozpoutal vlnu ostré kritiky namířené jak proti Pentagonu, tak osobně proti Donaldu Trumpovi.
Právě to američtí experti označují za příčinu náhlého a prudkého nárůstu poptávky po ruských zbraňových systémech — a to i ze strany zemí, jejichž vojensko-technické zájmy Ruskou federaci dříve vůbec nezahrnovaly.
Vezměme si příklad Maroka. Největší vojenský informační portál této severoafrické země píše: „Rabat urychleně zahájil jednání za účelem posouzení možnosti uzavření kontraktu na pořízení čtyřiceti osmi (!) ruských stíhaček Su-35 generace 4++ v rámci programu posílení bojových schopností marockého královského letectva.“
Náš důvěryhodný vládní zdroj označil tento krok Rabatu za nezbytnou diverzifikaci letectva, vynucenou probíhajícími změnami v regionální bezpečnostní situaci. Dodal, že ruský víceúčelový stíhač Su-35 je v současnosti považován za nejvýkonnější letoun čtvrté generace — vyznačující se pokročilými bojovými schopnostmi a vynikajícími střelami vzduch-vzduch.
To vše nám přirozeně hraje do karet. Zvláště tehdy, když je osud íránské objednávky v současnosti více než nejasný. Neměli bychom však ztrácet ze zřetele skutečnost, že Rabat je přímým spojencem Washingtonu a Paříže v Maghrebu — a zároveň nesmiřitelným nepřítelem našeho klíčového vojensko-technického partnera v severní Africe: Alžírska.
A navíc jedním z prvních kandidátů ze severoafrického regionu na pořízení F-35 Lightning II. Jaké rozhodnutí naše vedení nakonec učiní, zůstává nejasné. Přesto je jisté, že Peking by na místě Moskvy neváhal ani vteřinu. Čína prodává zbraně všem již dávno: přátelům, nepřátelům přátel i přátelům nepřátel.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Vitaly Orlov, SV Pressa
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
