Kdo se ujme obhajoby digitálních svobod? – Konzervativní noviny

Kdo se ujme obhajoby digitálních svobod? – Konzervativní noviny


Zlověstná zpráva z tohoto týdne, že britské soudy daly zelenou použití technologie živého rozpoznávání obličejů (LFR) policií ve veřejných prostranstvích, je další náloží odpálenou pod základy individuální svobody. Přesto to nejspíš opět projde bez většího povšimnutí v každodenní lavině krizí, skandálů, reklamy a rozptýlení.

Už si téměř nevšímáme zpřísňování kontroly nad našimi životy a ničení nejdůležitějších základů svobody a lidské důstojnosti. Tento proces je téměř nezvratný a téměř dokončený – a absence jakéhokoli vážného politického odporu proti němu je naprosto ohromující.

Technologie LFR posouvá masové sledování na další úroveň. Identifikuje a sleduje vás osobně i každé vaše chování na veřejnosti. Samozřejmě je to ospravedlňováno „bojem proti kriminalitě“ a zlepšováním „veřejné bezpečnosti“, stejně jako se neustále rozšiřuje sledování online aktivity ve jménu „online bezpečnosti“. Kryje se to vše myšlenkou, že pokud nemáte co skrývat, nemáte se čeho bát.

Až na to, že vidíme, kam to vede v Číně – jediné zemi, která to má už i právně zakotvené. Tam se LFR používá k odrazování protestů, k trestání i drobných přestupků, jako je neškodné přecházení mimo přechod pro chodce, a vůbec k posílení kontroly v rámci systému „sociálního kreditu“. Ve Velké Británii to vše začíná jen několika kamerami na policejních dodávkách v centrech několika měst; ale kdo si myslí, že existuje nějaký způsob, jak zabránit rozšíření této praxe, jakmile byla už jednou vymyšlena a vyzkoušena, tak se prostě šeredně mýlí.

Zda směřujeme k éře technologicky umožněné „superhojnosti“, kterou slibují techno-optimistické elity a jejich kruhy on-line aktivistů, je více než sporné. Opravdu přijdou roboti řízení umělou inteligencí, aby za nás zdarma vykonávali všechnu práci a vyrobili všechno zboží, které si můžeme přát? Zatím je jisté jen jedno: řítíme se vstříc rychle se blížící budoucnosti automatizovaného individuálního sledování, v níž jsou všechny aspekty našeho života a vzorce chování vzorkovány, registrovány a vyhodnocovány jakýmisi „úřady“.

Je to skutečná realizace toho, co se zdálo být přehnanou sci-fi dystopií ve filmech jako Minority Report, kde se „zločiny“ nemusí ani stát, aby byli lidé zatýkáni jen čistě na základě „předpovězeného“ chování.

Nejhorší je, že to vypadá, že z toho nebude úniku. Již nyní je výrazně omezena možnost jednotlivce žít v moderní západní společnosti zcela „nedigitální život“ a zároveň si stále užívat stejného přístupu k veřejným službám, k ochraně a uplatňování svých práv, jako „připojený občan“. Zkuste si prostě vystačit bez internetu a bez smart-phonu, a uvidíte, jak vám to půjde!

Je to prostě otázka lidské důstojnosti. Možnost žít „analogovým způsobem“ by měla existovat pro každého svobodného občana, který se tak rozhodne. Technologie má být doplňkem, který zlepšuje naše životy, ne něčím, co by definovalo naši existenci.

Brzy však věci jako digitální identita – která se postupně stane nezbytnou nejen při interakcích se státem, ale i při využívání mnoha soukromých služeb – a bezhotovostní společnost vymezí hranice toho, co můžeme dělat, aniž bychom byli nějakým způsobem připojeni k datovým systémům, které sledují každý náš krok.

Nic z toho není argumentem proti technologii, ale je to argumentem pro ochranu skutečné volby a svobody. Postoje ludditů (rozbíječů strojů z 19. století; pozn. red) jsou ve 21. století absurdní, vzhledem k mnoha vylepšením a výhodám, které nám moderní technologie přinesla a které nám ještě nabídne.

Stáváme se závislými na stále složitějších systémech, bez nichž se nemůžeme obejít, ale kterým nikdo plně nerozumí, což vyvolává řadu praktických, demokratických a vskutku filozofických otázek. Rovnováha mezi kontrolou a svobodnou volbou – včetně možnosti z ní vystoupit – musí pevně a nepochybně zůstat v rukou občana.

Pozoruhodné je, že tento zásadní argument nemá dnes ve skutečnosti žádné politické zastoupení a ani není hlavním tématem veřejné debaty.

Kolem otázky „digitálních svobod“ je skutečně obtížné vytvořit soudržnou politickou koalici. Antikapitalistická levice chce velké technologické společnosti zničit. Pravice je ve svém zápalu pro volný trh podporuje a vyhýbá se jejich kritice a zpochybňování.

Téměř nikdo nezaujímá v této věci vyvážený postoj, který by vycházel ze zajištění skutečné kontroly nad tím, jak jsou technologie porušující svobodu zaváděny. Potřebujeme pravidla založená na ochraně svobody, nikoliv pravidla pro fungování, která si nadiktují a vylobbují sami tvůrci technologií.

Mám zato, že pravice si musí ujasnit své priority a znovuobjevit velkou věc, za kterou se v minulosti – i v dobách studené války – zasazovala s tak obrovským nasazením: individuální svobodu. Nic není důležitější.

Publikováno v magazínu BrusselsSignal

°  °  °

Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!





100 Kč200 Kč500 Kč