Socialisté a konzervativci se neshodují v tom, jak řešit úbytek obyvatelstva. To je však nezbavuje odpovědnosti za to, aby se tohoto problému politicky ujali.
Je všeobecně známo, že socialismus má sklon ignorovat jednotlivce a soustředit veškerou svou pozornost na kolektiv. Marx, přední socialistický ekonomický teoretik, rozdělil jednotlivce do tříd na základě role, kterou hrají při vytváření ekonomické hodnoty; Lenin, Mao a další rozvíjeli své vlastní verze marxistické třídní teorie.
Všude tam, kde socialisté svou ideologii dotáhli do praxe, byl výsledek z hlediska lidí stejný: v Maoově Číně a Stalinově Sovětském svazu desítky milionů lidí umřely hlady nebo byly jinak zabity režimem; v Pol Potově Kambodži byla čtvrtina z 8 milionů obyvatel země vyhlazena ve jménu státní ideologie. Musíme si tato zvěrstva čas od času připomínat, abychom neztratili kontakt s temnou historií socialismu. Tak můžeme zůstat ostražití a zasadit současné otázky veřejné politiky do správného kontextu.
Jednou z takových otázek je obnovená debata o demografické budoucnosti Evropy. V posledních letech se otázce nízké porodnosti dostává větší pozornosti, a to i ze strany politického establishmentu. Podle oficiálních zdrojů se očekává, že počet obyvatel EU mezi lety 2025 a 2100 poklesne o 11,7 procenta, podle nejnovějších populačních prognóz Eurostatu, statistického úřadu EU. Tato čísla znamenají předpokládaný pokles o 53,0 milionů lidí v EU do začátku příštího století.
To znamená, že do roku 2100 bude v současných 27 členských státech EU o 50 milionů obyvatel méně a celkový počet obyvatel Unie se bude pohybovat těsně pod hranicí 400 milionů.
Úbytek obyvatelstva je jedním z nejtrvalejších trendů v dnešní evropské společnosti, přesto většina politických lídrů kontinentu přistupuje k této otázce se stejnou neohrabanou ambivalencí, s jakou přistupují k notorické ekonomické stagnaci EU, jejím chronicky špatným veřejným financím a do jisté míry dokonce i k její neschopnosti zorganizovat posílení obrany.
Důležitým důvodem tohoto nedostatku vedení je skutečnost, že mnoho evropských zemí je vedeno takzvanými frankensteinovskými koalicemi, jejichž jediným cílem je udržet konzervativní a nacionalistické strany mimo politickou moc.
Politický pat v zásadních otázkách je pro tyto umělé koalice naprosto typický, zejména pokud jde o řešení problému, jako je demografický úpadek. To není překvapivé, protože socialistická část politického spektra se nedokáže ani sama mezi sebou shodnout na tom, zda je demografický úpadek vůbec problémem.
Značná část levice totiž věří, že růst populace je špatný, neboť má negativní dopad na životní prostředí, a proto levice vnímá demografický úpadek jako cestu k prevenci budoucí klimatické katastrofy.
Další část elit zaujímá k ubývajícímu počtu obyvatel opačný přístup, ale místo toho, aby hledali cesty ke zvýšení porodnosti mezi původním evropským obyvatelstvem, navrhují jako všelék imigraci, tedy doplnění, ne.li rovnou nahrazení, původního evropského obyvatelstva nově příchozími přistěhovalci. Imigrace je propagována jako nezbytná pro oživení ekonomiky, pro obsazení pracovních míst a také udržení dostatečných daňových příjmů pro štědré evropské sociální státy.
Společným jmenovatelem všech těchto levicových „demografických“ argumentů, ať už pokles počtu obyvatel vnímají pozitivně či negativně, je jejich instrumentalistický pohled na obyvatelstvo národa. Masy lidí jsou pro socialisty nástrojem k dosažení jejich ideologických cílů: pokud upřednostňují „životní prostředí“, prosazují zmenšování populace; pokud upřednostňují komfort „sociálního státu“, chtějí, aby populace rostla, protože potřebují více daňových poplatníků.
Konzervativci mají na demografii zcela odlišný názor. Klesající počet obyvatel je problém sám o sobě: narušuje samotnou podstatu národa, a národ je neoddělitelně spjat se svým původním obyvatelstvem. Děti, které se rodí do kulturního, sociálního, historického a náboženského kontextu, jímž je národ, tento kontext přijímají, jak rostou. Jejich duše jsou formovány národním kontextem; v průběhu svého života přispívají k zachování a vývoji tohoto kontextu. Národy jsou základními stavebními kameny lidské civilizace, udržení a rozvoj a růst původního obyvatelstvo je tedy pro národ zásadní.
Jinými slovy, konzervativci jsou ze své podstaty oddaní rostoucí a prosperující původní populaci. Levicoví myslitelé a politikové vnímají populaci spíše jako nástroj, který může narušit nebo naopak podpořit jejich definované politické cíle.
Tento rozpor komplikuje vzájemné porozumění. To je však zároveň přesně tím, co se musí udělat, spíš dříve, než později. Proto by konzervativci měli odmítnout otevřeně proti-civilizační postoje krajní levice, jako je rasistická nenávist k bílé populační majoritě či blouznění o primátu planety před lidmi a nalézt funkční koalici napříč stranami a začít pracovat na demografické obnově evropských národů. Jiná cesta neexistuje.
Sven R. Larson, Ph.D., politický ekonom s doktorátem a 25 lety zkušeností z akademické sféry i světa politiky a tvorby politik, autor akademických článků a několika knih. Švéd narozením, Američanem volbou, mrzoutem od přírody. Provozuje vlastní blog Larson’s Political Economy
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
