JIŘÍ WEIGL
V souvislosti s další cestou předsedy Senátu Vystrčila na Tchaj-wan,která má potenciál dále zhoršit česko-čínské vztahy,a snahou vlády se od ní distancovat alespoň neposkytnutím vládního letadla se ve veřejném prostoru rozhořela debata o hodnotové versus pragmatické zahraniční politice. I já jsme se do ní dostal v diskusním pořadu na Primě CNN, a proto se chci k této problematice podrobněji vyjádřit.
Pro část naší politiky a veřejnosti má výraz „hodnotová politika“ neodolatelné kouzlo. Zní to vznešeně a její vyznavači mají pocit, že patří mezi „lepší lidi“, obzvláště, když ty vzývané „hodnoty“ odpovídají zájmům mocných spojenců. Mají pocit, že se na jiné mohou dívat spatra, z výšin vlastní morální nadřazenosti, že je mohou mentorovat a mistrovat, kárat a provokovat, zvláště když si myslí, že se od mocných ochránců dočkají pochvaly. Vše lze zahalit do frází o odkazu Václava Havla a údajných tradicích havlovské politiky, které jsou nám prý vlastní.
Odpudivě tyto nafoukané ambice působí především u země, která se ve své historii velkými příklady morálního vzepětí a vůdcovství chlubit příliš nemůže. Vždy jsme byli spíše příkladem ochotných služebníků než hrdinných bojovníků (husitská éra budiž výjimkou), velká válečná vítězství za nás vybojovali jiní, svůj moderní stát jsme proti okupantům nikdy nebránili a nakonec se nám to vyplatilo, komunismus si zvolili sami, disidenty ignorovali a totalitní režim se u nás sesunul až jako v regionu předposlední. Prostě nic nás neopravňuje mluvit jiným zemím do jejich věcí, provokovat nebo udílet morální lekce.
Zemi jako takové a jejím obyvatelům tzv. hodnotová politika málokdy něco pozitivního přináší. Většinou komplikuje vztahy se zeměmi, na které se zaměřuje a které kritizuje. To má za následek politické spory, které obvykle přerůstají do omezování ekonomické a obchodní spolupráce. Benefity této politiky jsou skromné a většinou rovněž pouze morální a navíc obvykle slouží několika málo jednotlivcům, nikoliv zemi jako celku, protože hodnotová politika neslouží zemi, ale zato slouží politikům, kteří ji hlásají. Umožňuje jim exhibovat doma i na mezinárodní scéně, hrát si na bojovníky za vyšší ideály, pokud možno tam, kde je samé to nic nestojí. Oni náklady plynoucí ze zhoršených vztahů nenesou. Navíc tato politika umožňuje se zavděčit mocným spojencům v zahraničí, v jejichž zájmu vypočítavě nastolují „hodnotovou“ agendu ve vztazích s různými zeměmi. Výsledkem jsou nevyhnutelně dvojí standardy a pokrytectví v zahraniční politice, kdy v jedněch zemích porušování lidských práv atd. kritizují, zatímco u tzv. prozápadních autoritářů mlčí.
Ve skutečnosti je rozpor mezi hodnotovou a realistickou nebo pragmatickou zahraniční politikou falešný. Existuje pouze dobrá nebo špatná zahraniční politika. Dobrá je ta, která slouží národním zájmům dané země a přispívá k její dlouhodobé prosperitě, stabilitě a bezpečnosti. Pokrytecké předvádění se na mezinárodní scéně, demonstrace morální nadřazenosti a snaha politiků zalíbit se mocným ve světě občanům jejich vlastní země nějaký prospěch přinesou jen málokdy. Pouze vytvářejí a vyhrocují konflikty a neumožňují bez ztráty tváře jejich řešení rozumnými kompromisy.
Jako příklad takové neúspěšné politiky, která se vydávala za hodnotovou, můžeme uvést minulou Fialovu vládu. Ta se oháněla hodnotami a do roztrhání těla sloužila místo svým občanům zájmům Bruselu a Bidenova Washingtonu, aby nakonec skončila se špatnými vztahy ke všem velmocem – Rusku, Číně i Trumpovým USA, špatnými vztahy se sousedy (kvůli „hodnotám“ rozbila V4), přehnaně proizraelskou politikou ničila vztahy s muslimskými zeměmi a v EU se jako vždy se vším souhlasící servilní přitakávač netěšila žádné autoritě. Bez mrknutí oka schvalovala pro naši ekonomiku fatální evropské projekty, jako zákaz spalovacích motorů atd., a pyšnila se za českého předsednictví dojednáním emisních povolenek pro dopravu a domácnosti, které těžce dopadnou na domácí subjekty. Nakonec jim zbyla jenom Ukrajina a tamější všechny poškozující nekonečné válčení. Nic za to nezískali, pouze poškodili vlastní zemi a občané jim za to ve volbách vystavili účet.
Vystrčilova cesta na TchaJ-wan je pokusem o zavedení jakési paralelní opoziční zahraniční politiky, která bude pokračovat v neblahé tradici provokací a rozbíjení normálních vztahů se zeměmi ve světě. Výlety na Tchaj-wan a za dalajlámou se našim progresivcům v nedávné minulosti podařilo dostat česko-čínské vztahy na samé dno a například Škodu Auto připravit o její v minulé dekádě největší zahraniční trh. Nezískali jsme za to nic, ani americkou podporu, kvůli které to všechno čeští politici dělali. Dnešní vláda chce mít s Čínou vztahy normální, stejně jako je mají naši evropští sousedé a partneři. Pan Vystrčil a spol. to chtějí narušit. To je jádro sporu o letadlo.
Jiří Weigl, IVK
