Ohlédnutí do historie na některá kulatá výročí v květnu 2026
– 1426 – po mírné zimě bylo jaro (měsíce nerozlišovány) teplotně normální a poměrně vlhké.
– 1526 – jaro bylo průměrně teplé a vlhké.
– 1626 – v květnu (10. a dokonce i 30.) přišly mrazy a popálily osení.
– 1726 – po tuhé zimě bohaté na sníh bylo teplé a velmi suché jaro.
Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná.
– 1776 – v květnu bylo průměrně 11,9 °C.
– 1826 – v květnu bylo průměrně 13,4 °C.
– 1876 – květen byl studenější než duben, měl průměrně 10,5 °C.
– 1926 – v květnu bylo průměrně 13,1 °C.
– 1976 – v květnu oteplení pokračovalo – na průměrně 15,4 °C (o 6,0 °C víc proti dubnu).
– 2001 – květen měl průměrně 16,9 °C (o 7,4 °C víc než duben).
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
– 1. 5. 1806 zemřel v 61 letech Václav Eliáš Lenhart, lesník, autor první české lesnické učebnice „Zkušené naučení k velmi potřebnému již za našich časů osetí lesův, ku kterémuž ještě jiná velmi užitečná naučení o povinnostech myslivce lesův dle zkušenosti dokonale hledícího přidána jsou“ vydané roku 1793. Lenhart byl nejvyšší správce všech lesů na panství Lichtenštejnů a sídlil v Kostelci nad Černými Lesy. V době, kdy Lenhart vydal svou knížku, žádné lesnické školy u nás nebyly. Znalosti tohoto oboru se předávaly jen ústně.
– 2. 5. 1926 se na jevišti poprvé objevil Hurvínek. Vystoupil se Spejblem na scéně loutkového divadla v Plzni v Řemeslnické besedě. Se samotným Spejblem, postavou ušatého rozumbrady, na této scéně už od roku 1920 vystupoval Josef Skupa (1892-1957). Spejbla tehdy někdy doplňoval Kašpárek, ale Skupa cítil, že se postavy k sobě příliš nehodí. Hurvínka vytvořil Gustav Nosek, modelář Škodových závodů v Plzni, jako překvapení pro Skupu. Zprvu to byla zmenšená trochu vylepšená kopie Spejbla. Skupu loutka potěšila, začal ji obsazovat vedle Spejbla, ale až později jako jeho syna. Původ jména Hurvínek je nejasný. Zpočátku byl zván jako „Spejblík“, ale už v průběhu roku 1926 dostal jméno Hurvínek, které asi bylo vybráno pro jeho libozvučnost.
– 3. 5. 1946 – konec druhé světové války: v Tokiu před Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný Východ začal proces proti 28 vysoce postaveným Japoncům obviněným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Válečné zločiny méně významných osob (více než 300 000! japonských občanů) byly souzeny zvlášť na jiných místech. Tribunálu předsedala porota složená z jedenácti soudců, jmenovaných z vítězných mocností a ze států stojících na jejich straně (USA, SSSR, Velká Británie, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Čína, Filipíny, Britská Indie, Nizozemí a vecpala se mezi ně i Prozatímní vláda Francie). Před zahájením procesu Američané velmi usilovali o to, aby císařská rodina nebyla obžalována a podařilo se jim to. Přitom císař Hirohito stál za prodlužováním války a princové z císařské rodiny se podíleli na válečných zvěrstvech. Američané tvrdili, že jedině s Hirohitem na císařském trůnu je možné co nejdříve stabilizovat a demokratizovat Japonsko po válečné prohře. Za císařskou rodinu se postavil také čínský vůdce Čankajšek, neboť spoléhal na císařovu úlohu v obraně před šířícím se komunismem. Naopak Sověti i Britové chtěli, aby byl císař a jeho rodina před soud postaveni, ale tento požadavek neprosadili.
– 4. 5. 1986 zemřel 63letý Petr Schulhoff, režisér a scenárista, syn hudebního skladatele a klavíristy Ervína Schulhoffa. Za německé okupace byli, otec i syn, jako ostatní Židé, zavřeni do koncentračního tábora a tam otec zemřel. Petr z toho měl celoživotní trauma a nechtěl mít vlastní děti. Jako režisér začal natáčet po roce 1950 dokumenty, původně se věnoval převážně kriminálním filmům, ale pak přešel ke komediím. Vzpomeňme např. legendární televizní komedii Bohouš (1968). U většiny svých filmů byl Schulhoff zároveň autorem scénáře. Své zdravotní potíže Petr Schulhoff nakonec vyřešil sebevraždou – předávkoval se léky.
– 5. 5. 1916 zemřel v Praze na následky válečného zranění 49letý Stanislav Sucharda, sochař a medailér. Roku 1898 Sucharda vyhrál soutěž na vytvoření Palackého pomníku v Praze, který byl jeho vrcholným dílem, pomník byl odhalen v roce 1912. V roce 1899 se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole. Hned začátkem první světové války narukoval na frontu a vrátil se s těžkým zraněním.
– 6. 5. 1936 po srdečním záchvatu zemřel bez 5 dní 66letý Otakar Kádner, pedagog, profesor a děkan FF UK. Je autorem rozsáhlého díla z oblasti pedagogiky. Po Karlu Slavoji Amerlingovi a Františku Drtinovi byl třetím profesorem pedagogiky na pražské univerzitě.
– 7. 5. 1966 zemřel v 57 letech Stanislaw Jerzy Lec, polský básník a satirik známý svými aforismy. Výběr z mnoha: –Víra dělá zázraky, když jí to vyjde. -Optimismus a pesimismus se liší pouze v datu konce světa. -Přísloví si odporují, a v tom je právě lidová moudrost. -Člověk je vedlejší produkt lásky. -Všimnul jsem si, že lidé mají rádi myšlenky, které je nenutí myslet…
– 8. 5. 1886 na americkém trhu se objevila Coca-Cola. V Atlantě (stát Georgie) začal John Pemberton, (1831-1888), lékař a lékárník, veterán občanské války, prodávat ve své lékárně tmavý, slabě alkoholický nápoj, který obsahoval kofein a kokain. Pemberton tvrdil, že to je zcela ojedinělý a univerzální lék. Nejprve o nový nápoj nebyl zájem, ale to se postupem času změnilo. Trochu se změnilo také složení tohoto nápoje. Na konci 90. let 19. století se Coca-Cola stala jedním z nejpopulárnějších nealkoholických nápojů, který dnes kokain neobsahuje. Novinkou (od 2005) je Coca-Cola Zero, což je kola údajně s nulovým obsahem cukru.
– 9. 5. 1946 byla otevřena zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem. Je zaměřena na africká zvířata. Tuto specializaci prosadil v 60. letech 20. století tehdejší ředitel Josef Vágner (1928-2000), který zorganizoval několik výprav do Afriky a odchytil pro ZOO hodně zvířat, zvlášť kopytníků (žiraf, zeber, antilop apod.). Díky tomu význam této ZOO již v 70. letech přesáhl hranice tehdejšího Československa. Od roku 1989 jezdí přímo mezi zvířaty upravené autobusy s návštěvníky a od roku 2011 mohou návštěvníci jezdit v ZOO i ve vlastních vozech. Součástí ZOO je také galerie obrazů Zdeňka Buriana (1905-1981), slavného ilustrátora pravěku.
– 9. 5. 1976 po čtyřech letech věznění prý spáchala sebevraždu 41letá Ulrike Meinhofová, německá novinářka, jedna z vůdčích osobností německé teroristické skupiny Frakce Rudé Armády. Objevily se ale názory, že na oprátku zhotovenou z útržků ručníků byla pověšena už mrtvá. Vyšetřování ale sebevraždu potvrdilo.
– 9. 5. 1986 zemřel Tenzing Norgay, nepálský šerpa, vysokohorský nosič nákladů, který spolu s Edmundem Hillarym (1919-2008) se v květnu 1953 jako první dostali na vrchol Mount Everestu (8848 m n. m.), nejvyšší hory Země. Dožil se bez třech týdnů 72 let. Tenzing byl synem tibetských emigrantů žijících v Nepálu, toužil zdolávat štíty tyčící se v jeho domovině, ale jeho původ ho předurčoval pouze do role sluhy. V 18 letech (1932) odešel z Nepálu do indického Dárdžilingu a tam se nechal najímat na různé výpravy. Působil i jako instruktor lyžování a horolezení u indické armády. Po výstupu na Everest se Tenzingovi život dramaticky změnil, nastalo cestování, recepce, ocenění, rozhovory v médiích. Vznikla o něm i kniha Muž z Everestu (1955), kterou napsal americký spisovatel a horolezec James Ramsey Ullman (Tenzing se prý nenaučil psát ani číst).
– 10. 5. 1936 skončil svůj život skokem z Trojského mostu do Vltavy 44letý Bedřich Feuerstein, architekt a scénograf. Patřil k prvním členům avantgardního spolku Devětsil. Byl uznávaným scénografem a kostýmním výtvarníkem, spolupracoval s Národním a později i Osvobozeným divadlem. V architektuře ho nejdřív zaujal kubismus. Po válce rychle přešel k avantgardní tvorbě. Neklidná povaha a rozhádané domácí poměry přiměly Feuersteina odejít v polovině 20. let do Paříže. Tam byl šťastný, přátelil se s Picassem, Loosem, Corbusierem, navrhoval výpravy a kostýmy pro avantgardní Ďagilevův balet, pracoval v špičkovém ateliéru u bratrů Perretů, pak krátký čas pracoval také v Japonsku. Doma se mu ale příliš nedařilo: levicoví avantgardisté kolem Teigeho mu nemohli odpustit jeho jízlivé pařížské komentáře k jejich sporům (je architektura umělecká nebo technická disciplína?). K tragickému rozhodnutí ho údajně přivedla nešťastná láska k malířce Toyen a v neposlední řadě zdravotní problémy.
– 10. 5. 1936 zemřel v 65 letech Jaroslav Hilbert, dramatik a spisovatel. Rodák z Loun z bohaté měšťanské rodiny; otec byl advokát, starší bratr Kamil (1869-1933) významný architekt, autor dostavby katedrály sv. Víta. Jaroslav po absolvování Vysoké technické školy v Praze působil v letech 1893-1895 jako technický asistent v Českomoravské továrně na stroje v Praze. Místo však opustil, aby se mohl věnovat výhradně literatuře, což mu umožnila finanční podpora rodiny. Hilbert také často cestoval (Skandinávie, Itálie, Rusko, Japonsku, Amerika). Byl jedním ze zakladatelů moderního českého psychologického dramatu (např. Vina, Psanci, Falkenštejn, Job).
– 11. 5. 1786 v Praze na Koňském trhu (Václavské náměstí) bylo otevřeno Královské-císařské vlastenecké divadlo zvané mezi lidmi Bouda. O zřízení divadla se zasloužili hlavně bratři Václav a Karel Thámové. Bouda stála ve spodní části Václavského náměstí, kde dříve byly novoměstské kotce. Byla zbudovaná jen z fošen, ale její jedinečnost spočívala v tom, že se zde hrálo česky. Nedostatek kvalitních českých autorů a překladatelů však zároveň vedl k poklesu kvality her. Hrály se zde především historické hry z českých dějin a pak oblíbené frašky. Kvůli finančním potížím byla budova už roku 1789 uzavřena a brzo pak stržena.
– 11. 5. 1946 byl v pražském Rudolfinu zahájen hudební festival Pražské jaro. Konal se na počest 50. výročí založení České filharmonie. Vznikem festivalu se tak naplnily dlouholeté, bezmála sedmdesát let trvající snahy pražské hudební veřejnosti o pořádání každoročních hudebních slavností s účastí špičkových sólistů a předních orchestrů z celého světa. Festival vždycky připomíná významná hudební výročí uváděním skladeb jubilujících autorů, ke koncertním vystoupením jsou zváni umělci a orchestry špičkových kvalit. Kromě vážné hudby bývá v posledních letech na programu festivalu vždy i několik koncertů jazzové hudby. Většina programů festivalu probíhá ve Smetanově síni Obecního domu a v Rudolfinu. Festival trvá do začátku června.
– 13. 5. 1846 – USA vyhlásily válku Mexiku, která pak trvala dva roky a skončila naprostým vítězstvím USA; tím Mexiko přišlo o více než polovinu svého území. Na něm postupně vznikly americké státy: Kalifornie, Nové Mexiko, Arizona, Nevada a Utah…
– 13. 5. 1956 se zastřelil 54letý Alexandr Alexandrovič Fadějev sovětský spisovatel, novinář a politik. Celé své dětství a mládí prožil na Dálném východě. Ve Vladivostoku vystudoval obchodní školu, ale od roku 1926 byl profesionálním spisovatelem a přitom zastával významné funkce ve Svazu sovětských spisovatelů. Během druhé světové války pracoval jako válečný zpravodaj. Po Stalinově smrti začal trpět depresemi a propadat alkoholismu a nakonec spáchal sebevraždu. Jeho nejznámějším dílem je román Mladá garda (1945).
– 14. 5. 1916 – první světová válka: v Paříži zahájila činnost Československá národní rada, reprezentativní orgán zahraničního odboje Čechů a Slováků. Jejím předsedou byl T. G. Masaryk, místopředsedy Josef Dürich a M. R. Štefánik (ten měl na jejím zřízení největší zásluhy) a generálním tajemníkem E. Beneš. Postupně byla rada uznána jako oficiální představitelka budoucího československého státu.
– 16. 5. 1926 v italském San Remu, v exilu, zemřel poslední sultán Osmanské říše, 65letý Mehmed VI., který 1. 11. 1922 přišel o své postavení – ten den Velký národní sněm v Ankaře zrušil sultanát. 17. 11. 1922 odvezla britská loď Mehmeda z Istanbulu na Maltu. Tím se symbolicky uzavřela více než šest set let trvající historie osmanského sultanátu na jehož troskách, pod vedením Mustafa Kemala Paši, později zvaného Atatürk (1881-1938), začalo vznikat moderní Turecko.
– 16. 5. 2006 zemřel ve věku 78 let Erich Einhorn, český fotograf a publicista. V šestnácti letech (1944) byl Němci internován ve sběrném táboře u polské Opole, odkud uprchl a přešel přes frontu na sovětskou stranu. Po válce pracoval u filmu postupně jako střihač, asistent režie a dramaturg. Organizoval také fotografické výstavy, např. v roce 1946 Pražské povstání ve fotografii. Od roku 1960 byl „na volné noze”, psal praktické příručky pro fotografy, organizoval výstavy a se svou ženou Miladou vydával fotografické vlastivědné publikace.
– 17. 5. 1926 se v Praze, v rodině učitelky a knihkupce, narodil Ludvík Souček, matkou rozmazlovaný chlapec, jedináček, který se nerad pohyboval, ale zato rád jedl. Tlustého, málo pohyblivého kluka sice neměli spolužáci rádi, jenže ten kluk nad nimi vysoko vynikal vědomostmi a se vším si dovedl poradit. Studoval pak na gymnáziu a už tehdy psal; Němci ho v roce 1944 totálně nasadili do ČKD v Libni, tak střední školu dokončil maturitou až v roce 1945. Hned pak začal studovat na 1. lékařské fakultě UK v Praze stomatologii. Jako nadaný začínající spisovatel byl fakultními spolužáky zvolen do funkce šéfredaktora studentského časopisu Skalpel. Po promoci (1951) pracoval nějaký čas jako asistent na II. stomatologické klinice. Někdy v roce 1953 vstoupil do armády a rok (1954-1955) strávil v Severní Koreji jako vojenský lékař. Pak pracoval (1955-1964) jako zubař v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. V letech 1964-1968 byl zaměstnán na Ministerstvu národní obrany. Od roku 1969 pracoval v armádní redakci Československé televize a od roku 1971 byl redaktorem populárně naučné literatury nakladatelství Albatros. Měl vysokou nadváhu, cukrovku, rád a hodně pil víno (aniž by byl sebeméně opilý), pohyboval se minimálně a prodělal několik infarktů. Roku 1976 dostal invalidní důchod a od té doby se věnoval jen psaní. Takový byl Ludvík Souček, zubní lékař, výjimečně inteligentní člověk s monumentální pamětí, neuvěřitelně pracovitý, velice plodný spisovatel. Zemřel předčasně, ale zanechal po sobě desítky knih, z nichž řada vyšla i v cizích jazycích. Jeho jméno je spojeno především s vědecko-fantastickou literaturou, se záhadami a tajemnem. Podlehl asi devátému infarktu 27. prosince 1978, bylo mu jen 52 let.
– 17. 5. 1906, na hřbitově v Koňákově u Českého Těšína, zabil blesk jedním rázem 13 lidí schovaných při bouřce v kostelíku. Další desítky lidí byly zraněny a utrpěly šok. Stalo se to při pohřbu jednoho člověka ze vsi. Je to u nás údajně nepřekonaný rekord počtu zabitých lidí jedním bleskem.
– 19. 5. 1896 zemřel 63letý Karel Ludvík Rakousko-Uherský, rakouský arcivévoda, bratr císaře Františka Josefa I. (1830-1916), otec Františka Ferdinanda (1863-1914), následníka rakousko-uherského trůnu. Měl různé problémy a po tom co se vzdal vojenské kariéry, vystupoval jen jako reprezentant císařského domu při různých příležitostech a výstavách, čímž si vysloužil nelichotivou přezdívku „výstavní” arcivévoda. Jako hluboce věřící podnikl pouť do Svaté země, nakazil se tam tyfem a po návratu do Vídně zemřel.
– 20. 5. 1506 zemřel ve Valladolidu (město v centrálním Španělsku) asi 55letý Kryštof Kolumbus, mořeplavec, údajně narozený v Janovské republice v dnešní severozápadní Itálii. Od mládí si hledal obživu jako námořník a obchodník na lodích plujících přes Středozemní moře. Na svou první plavbu se vypravil už ve 14 letech. Roku 1476 se poprvé ocitl v Portugalsku, kde zastupoval obchodní dům Centurionů z Janova. V následujících letech se dostal až na Island a do portugalských osad v Africe a také do Anglie. Na ostrově Porto Santo, v Atlantiku blízko Madeiry, kde pro Centuriony nakupoval třtinový cukr, potkal svou budoucí manželku Filipínu Moniz de Perestrello, dceru bývalého kapitána, po kterém zbyly spisy a mapy o jeho oceánských cestách a ty asi Kryštofa inspirovaly k jeho vlastní výpravě. Údajně došel k názoru, že Země je kulatá a byl přesvědčen, že indických a japonských břehů lze dosáhnout přeplutím Atlantiku. Aby tuto teorii dokázal, potřeboval štědrého sponzora k financování tak velké výpravy. Když neuspěl v Portugalsku, přestěhoval se roku 1485 do španělské Kastilie, kde se trpělivě snažil o svém plánu přesvědčit královský dvůr. Až po sedmi letech se mu podařilo získat pro svůj plán královnu Isabelu a jejího chotě krále Ferdinanda. Dostal od nich dvě malé karavely (Pinta a Niňa) a větší loď (Santa Maria), která sloužila jako zásobovací. S posádkou asi 90 mužů vyplul 3. srpna 1492. Po dlouhé a velice náročné plavbě přistál 12. října 1492 u ostrova, kterému dal jméno „San Salvador“. Byly to Bahamy, ale Kolumbus myslel, že přistál někde u Indie, tak zdejší obyvatele nazval Indios – Indiáni. Téhož roku objevil pobřeží Kuby, Haiti a další ostrovy. Když se vrátil do Španělska, dostalo se mu bouřlivého uvítání. Při druhé výpravě (1493-1496) doplul k Malým Antilám a při dalších dvou výpravách doplul až ke břehům Jižní Ameriky. Ze své poslední plavby se vrátil 17. listopadu 1504.
– 21. 5. 1786 zemřel 43letý Carl Wilhelm Scheele, švédský chemik, objevitel řady chemických látek – kyslíku, dusíku, wolframu, sirovodíku a dalších. Měl zlozvyk – ochutnávat chemikálie a ten se mu stal asi osudným; jeho posmrtné symptomy byly podobné otravě rtutí.
– 21. 5. 1996 zemřela 83letá Ljuba Hermanová, herečka a zpěvačka. Její matka byla nadšená ochotnice, proto Ljuba už jako malá vystupovala na ochotnických představeních a učila se hrát na housle. Studium na pražské konzervatoři ale nedokončila a jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odtud přešla do Švandova divadla. V Národním divadle v Bratislavě zpívala jako operetní subreta a později zpívala ve Varieté v pražském Karlíně. Mezi tím pohostinsky vystupovala v Brně i v zahraničí, např. ve Vídni a v Paříži. Roku 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Voskovcem a Werichem. Protože byla poloviční Židovka (ze strany otce), nesměla pak za německé okupace veřejně vystupovat. Byla přelétavá, divoká, v žádném angažmá nikdy dlouho nevydržela, čtyřikrát se vdala a zase rozvedla, děti neměla.
– 22. 5. 1946, na dvoře pankrácké věznice v Praze, byl oběšen 48letý Karl Hermann Frank, chycený na útěku 9. 5. 1945. Byla mu dokázána vina z válečných zločinů a zavinění smrti řádově tisíců lidí, počínaje zásahem proti studentům 17. 11. 1939, dále za popravy v rámci druhé heydrichiády, za rozhodující podíl na vyhlazení obcí Lidice a Ležáky atd. Snažil se hájit např. i tím, že neměl informace o krutosti důsledků svých rozhodnutí, což bylo v rozporu s tím, co dokazovali svědci. Byla to jedna z posledních veřejných poprav na území ČSR, jíž prý přihlíželo na pět tisíc diváků.
– 22. 5. 2006 se v referendu v Černé Hoře vyslovilo 55,4 % voličů pro její odtržení od Srbska. Samostatnost země – republiky – byla vyhlášena v dalším měsíci. Černá Hora má jen 623 tisíc obyvatel.
– 22. 5. 2016 zemřel ve věku 85 let Adolf Born, malíř, kreslíř, ilustrátor, animátor, karikaturista a také kostýmní výtvarník, známý svými monarchistickými postoji. Narodil se v Českých Velenicích, vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1960 byla jeho díla vystavována po celém světě a získal za ně mnoho cen. Jeho doménou byla grafika – suchá jehla, lept a především litografie. Z jeho děl jsou nejznámější ilustrace knih od Miloše Macourka (Mach a Šebestová nebo Žofka), Julese Verna (Trosečník z Cynthie), A. Dumase staršího (Tři mušketýři), Vojtěcha Steklače (série Boříkovy lapálie) a jiné. Součástí Bornovy tvorby jsou poštovní známky.
– 23. 5. 1786 zemřel na Madagaskaru v bojích proti Francouzům ve věku kolem 40 let Móric Beňovský, Slovák, rodák z Vrbové (10 km západně od Piešťan), dobrodruh, cestovatel, voják, objevitel, kolonizátor, spisovatel, a krátký čas dokonce král Madagaskaru, jímž ho jmenovali místní kmenoví vůdci. Tohoto muže si přisvojují jak Maďaři, tak i Poláci, ač to byl opravdu Slovák. Móric Beňovský si o svých zážitcích vedl po většinu života dost podrobný deník (psal francouzsky), který se po jeho smrti stal světovým bestsellerem. Beňovský byl mj. zřejmě první Evropan, který se plavil v severním Pacifiku a popsal západní pobřeží Aljašky. Po prvé byly jeho paměti vydány anglicky roku 1790 (Memoirs and Travels of Mauritius Augustus Count de Benyowsky), pak přeloženy do dalších jazyků a staly se námětem řady knih, např. volného zpracování Samuela Čerňanského – Památné příhody Hraběte Beňovského (česky 1808). S manželkou Zuzanou měl prý Móric Beňovský dva syny a tři dcery a jejich potomci žijí na Slovensku údajně dodnes.
– 23. 5. 1816 zemřel asi 58letý Josef Hardtmuth, rakouský architekt, vynálezce, průmyslník a stavební ředitel knížete Lichtenštejna, známý hlavně jako zakladatel firmy Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích. Byl mimořádnou, všestranně nadanou osobností. Vlastní pílí se vypracoval ze zednického přidavače, přes políra až na knížecího dvorního stavitele a architekta. Byl i úspěšným vynálezcem. Např. objevil nový, lepší způsob sušení sladu, nově zkonstruoval pec na pálení cihel a navrhnul umělý kámen (vídeňská kamenina). Hlavně je ale znám jako vynálezce tužky (1789). Tužky sice existovaly již před Hardtmuthem, ale byly vyrobeny jen z tuhy, takže špinily ruce a hodně se lámaly. Hardtmuth vymyslel jak tuhu obalit dřevem, upravit jí špičku a to si nechal patentovat. Firma KOH-I-NOOR Hardtmuth existuje stále, vyrábí tužky a kancelářské zboží a jako kdysi je také exportuje do celého světa. Tužku trošku připomíná i jedna z jeho slavných staveb – Minaret, který navrhnul a nechal postavit v Lednicko-valtickém areálu.
– 23. 5. 1906 zemřel 78letý Henrik Ibsen, norský dramatik a básník. Mládí měl těžké, ale touha po vzdělání ho vedla k samostudiu. Začínal jako novinář, pak byl dramaturgem v prvním norském divadle v Bergenu a byl také prvním ředitelem (1857) Norského divadla v Oslo (dřív se jmenovalo Kristianie).
– 23. 5. 2006 bylo v New Yorku otevřeno nové World Trade Center 7 velkým koncertem v místě starého World Trade Center 7, zničeného 11. září 2001. Nová budova má 52 pater a výšku 226 m. Má masivní železobetonové jádro, široké schodiště a protipožární postřiky ocelových nosníků.
– 25. 5. 986 zemřel asi 83letý Abdurrahmán ibn Umar as-Súfí, perský astronom, v Evropě zvaný Azofi. Žil na dvoře perského emíra v dnešním Isfahánu. Věnoval se překladům a šíření řeckých astronomických děl, hlavně Almagestu Klaudia Ptolemaia. Upravil v něm soupis hvězd a sám se věnoval jasnosti a odhadům hvězdných velikostí. Zpozoroval také, že rovina ekliptiky je vzhledem k nebeskému rovníku odkloněna, přesněji vypočítal délku tropického roku a popsal všechna tehdy známá souhvězdí.
– 26. 5. 1876 zemřel 77letý František Palacký, historik, politik, spisovatel a organizátor veřejného kulturního i vědeckého života v Praze. Je považován za zakladatele moderního českého dějepisectví. Byl z protestantské učitelské rodiny na severní Moravě a nejprve ho učil otec. Pak studoval latinskou školu v Trenčíně a následně evangelické lyceum v Bratislavě. Přestože si Palackého otec přál, aby se z něj stal kněz a učitel, František mu přání nevyplnil. Nejprve byl vychovatelem v uherských šlechtických rodinách. Tato práce mu jednak umožnila přístup do světa kultury a příležitosti pokračovat v sebevzdělávání. Naučil se i řadu cizích jazyků, ale věnovat se chtěl především studiu českých dějin. V roce 1823 se odstěhoval do Prahy, kde se zapojil do českého národního obrození. Roku 1827 se oženil s dcerou bohatého pražského advokáta a velkostatkáře, takže pak neměl žádné finanční starosti. Pro své životní dílo – Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě – studoval v archivech celé Evropy písemné prameny k českým dějinám, dostal se i do papežského vatikánského archivu. Věnoval se také politické činnosti, usiloval o přeměnu monarchie v demokratickou federaci, ale nesouhlasil s revolučním utopismem radikálních demokratů. Odmítl také účast na všeněmeckém frankfurtském sněmu, přičemž zdůraznil myšlenku o svébytnosti českého státního života v minulosti i pro budoucnost. Tyto své zásady neopustil ani po porážce revoluce, kdy musel odejít z veřejných funkcí. Výrok „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“ řekl před vznikem (1867) Rakousko-Uherska, které se pak stalo hrobem austroslavismu. Palacký proti dualismu protestoval účastí na pouti českých politiků do Moskvy (1867). Do konce života však od myšlenky federace neupustil. Vytvoření velké středoevropské federace v podobě konstituční monarchie se mu tehdy jevilo jako nejúčinnější zajištění českých národních zájmů proti jakékoli hrozbě ze strany západních i východních sousedů. Za vrchol českých dějin považoval Palacký husitství. Rozsáhlé Palackého historické dílo se stalo milníkem české historiografie.
– 26. 5. 1946 se v Československu konaly první poválečné parlamentní volby. Krátce před tím byla volební způsobilost snížena z 21 na 18 let. Volilo se jeden den, v neděli. Kandidovaly jen čtyři strany v českých zemích a čtyři na Slovensku, spojené byly do tzv. Národní fronty. Ve volbách byly i tzv. bílé lístky, které byly určeny k projevení nesouhlasu s politikou Národní fronty, ale málokdo je použil. Neexistoval systém preferenčních hlasů. Komunisté získali v českých zemích 43,3 %, na Slovensku 30 %. Poprvé se v Československé republice dostali komunisté do vlády a komunista Klement Gottwald stanul v jejím čele. Ve vládě (26 členů) pak měli komunisté 9 zástupců (7 českých a 2 slovenské), národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté po 4, sociální demokraté 3 a 2 ministři byli bez stranické příslušnosti.
– 26. 5. 2006 zemřel 78letý Štěpán Koníček, skladatel, hlavní dirigent Filmového symfonického orchestru v Praze. Zkomponoval hudbu k více než třem stovkám československých i zahraničních filmů.
– 27. 5. 2006 střední část Jávy, bývalé indonéské hlavní město Yogyakarta a jeho okolí postihlo zemětřesení, mělo sílu 6,2 stupně Richterovy stupnice a vyžádalo si na pět stovek mrtvých a 2800 zraněných.
– 28. 5. 2006 zemřel 93letý Viktor Fischl, právník, českoizraelský básník, prozaik a překladatel, (později přijal jméno Avigdor Dagan) Za druhé světové války byl v Londýně v československé exilové vládě na ministerstvu zahraničí. Do roku 1949 zůstal v Londýně na československém velvyslanectví, pak se úřadu vzdal a vystěhoval se do Izraele. Z jeho knížek si připomeňme např. Rozhovory s Janem Masarykem.
– 29. 5. 1916 zemřel 74letý Jan Otto, knihkupec a vydavatel největší české encyklopedie Ottův slovník naučný. Původně se vyučil tiskařem a svou pracovitostí a výhodným sňatkem s Miladou, dcerou zámožného pražského tiskaře a nakladatele Jana Pospíšila se postupně osamostatnil. Na jeho 28dílné dosud nepřekonané encyklopedii pracovalo několik stovek odborných pracovníků a jen několik redaktorů. Vycházela v letech 1888-1909, bylo to v době, kdy se nepoužíval telefon, jezdilo se bryčkou nebo chodilo pěšky. Otta svoji činnost však neomezil na toto jediné, byť pozoruhodné dílo, stál mj. také za vydáváním časopisů Lumír, Zlatá Praha a Světozor.
– 29. 5. 1996 zemřel 78letý Antonín Mrkos, náš významný astronom. Původně byl učitelem, ale hned po válce (1945) začal pracovat v meteorologické observatoři na Skalnatém plese ve Vysokých Tatrách. Přitom dálkově vystudoval v Bratislavě astronomii. Roku 1950 se stal vedoucím meteorologické observatoře na Lomnickém štítu a zasloužil se o to, že tam, ve výšce 2632 m n. m., byla zřízena i astronomická observatoř. V letech 1957-1959 se účastnil třetí sovětské expedice do Antarktidy, kde pak (1961-1963) vedl 4člennou československou expedici. Roku 1965 odešel na Kleť a tam sestrojil vlastní dalekohled na pozorování hvězdné oblohy. Antonín Mrkos je naším největším lovcem komet. Objevil jich celkem 14; uměl také brousit čočky. Vybrousil např. sklo, jež vážilo přes 70 kg na čočku, která měla průměr 65 cm. Tato činnost mu trvala 3 roky, bylo to asi 4000 hodin práce. Byl docentem na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel astronomii a působil i na Univerzitě v Českých Budějovicích.
– 30. 5. 1416 v Kostnici, na stejném místě jako před rokem Mistr Jan Hus, byl upálen 37letý Jeroným Pražský, Husův přítel, který zůstal neprávem v jeho stínu. Narodil se v Praze, ale o jeho původu, ani o mládí nevíme nic. První zmínka o jeho životě je z roku 1398, kdy úspěšně složil bakalářské zkoušky. Na jaře roku 1399 odešel z Prahy přes Německo do Bruselu, Brugg a Calais. Odtud zamířil do Anglie, do Oxfordu. To byla Jeronýmova první zahraniční cesta. Pak se v roce 1403 vypravil do Jeruzaléma. Od roku 1407 působil na pražské univerzitě. V roce 1410 byl zadržen ve Vídni, uvězněn a obviněn z kacířství, ale podařilo se mu utéci dřív než byl souzen. Touha poznat pravoslaví ho roku 1413 přivedla na Rus (v Kostnici byl pak mj. obviněn i ze sympatií k východní církvi). Do Kostnice přijel 4. 4. 1415, aby Husa podpořil. Nedal na naléhání pánů z Chlumu a z Dubé, aby radši odjel, ale přibil na dveře kostnických kostelů a radnice letáky v latině, němčině a češtině, kterými žádal koncil o veřejné slyšení. Pak ale pro jistotu město opustil a prchal do Čech. 18. 4. 1415 na něj koncil vydal zatykač a za týden (25. 4. 1415) byl Jeroným zatčen nedaleko českých hranic, v okovech přivezen do Kostnice a uvržen do žaláře. Při mučení se Jeroným Viklefova a Husova učení zřekl, ale v procesu pak odvolal své předchozí odvolání a naopak se Husova učení zastal, řekl, že je hotov pro něj i zemřít. Papežský tajemník, přímý účastník procesu, zapsal, že Jeroným se do posledních okamžiků života choval velice statečně. Vedle Jana Husa ho uctívá jako mučedníka Církev československá husitská a Starokatolická církev v ČR.
– 31. 5. 2006 zemřel na rakovinu plic v pouhých 55 letech Boris Rösner, divadelní a filmový herec se sošnou postavou, s výrazným poutavým hlasem a také oblíbený pedagog DAMU.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie, porovnávány s údaji v řadě dalších pramenů a případně pak upraveny.) -MK-
