napsal Leo K.
Americký portál Defense News se vyjádřil ke zprávě o vytvoření zpravodajské jednotky pod vedením předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, což by mohlo vyvolat otázky ohledně rozdělení suverenity mezi hlavní města členských států a Bruselem v klíčové otázce národní bezpečnosti.
O této myšlence poprvé informoval deník Financial Times 11. listopadu a následně ji dalším publikacím potvrdili mluvčí EU.
Nová jednotka se bude zaměřovat na lepší koordinaci zpravodajských informací shromažďovaných národními službami a samotnou Evropskou unií. To by podle návrhu pomohlo formovat společné postoje EU při jejím působení na globální scéně. Mluvčí EU německé tiskové agentuře DPA sdělil , že plány jsou stále „v zárodečné“ fázi a že finální jednotka bude pravděpodobně sestávat pouze z hrstky expertů rekrutovaných z národních agentur. Podle mluvčí komise, kterého citoval deník FT, zatím nebyl stanoven žádný konkrétní časový harmonogram.
Plán, o kterém Financial Times informuje, že dosud nebyl koordinován s 27 členskými zeměmi EU, pravděpodobně vyvolá bouřlivou debatu o pravomocích a suverenitě. EU již má zpravodajskou jednotku, která sídlí v její Službě pro vnější činnost – v podstatě ministerstvu zahraničí bloku – jejíž úředníci údajně nesouhlasí s myšlenkou nové jednotky přímo podřízené von der Leyen. Vyjádřili obavy, že by úřad mohl duplikovat práci jejich Zpravodajského a situačního centra. Tolik tedy ve stručnosti Defense News.
Že úředníci nesouhlasí s myšlenkou nové jednotky přímo podřízené von der Leyen není také nic nového. Rozdělení vytvořených portfolií její Komise vedlo k účelovému překrývání kompetencí, což oslabilo odpovědnost jednotlivých komisařů
a umožnilo von der Leyenové z pozice předsedkyně Komise rozhodovat mezi nimi,
čímž se rozhodovací proces významně centralizoval. Nejvyšším politickým orgánem EU je Evropská rada, která by měla určovat směr evropské politiky.
Vzpomeňte na Babiše, který si trpce stěžoval, že neschopností politiků, jako byl Petr Fiala, převzala tuto roli předsedkyně komise, která ve spolupráci se svým kabinetem vymýšlí blbosti (papírová brčka, omezení výkonu vysavačů, emisní povolenky, zelený úděl – nebyl zpracovaná ani jedna dopadová studie, zákaz klasických žárovek, Chat kontrol atd) zatím co obyvatelé náležející do EU mají úplně jiné starosti!
Proto Babiš tluče na buben osobních vztahů, které (v dostatečném počtu) mohou rozhodování von Layenové zlomit. Nespokojenost s její prací neprojevuje jenom Andrej Babiš, ale předsedkyně Komise má zatím neutuchající podporu ve frakci Evropské lidové strany, takže pokusy o její odvolání zatím vždy končily bezúspěšně. Údajně jí členové komise přezdívají „královna Ursula,“ kdyby však poslanci z frakce Evropské lidové strany (z našich např. Luděk Niedermayer, Jan Farský, Danuše Nerudová) použili rozum, musela by dávno skončit. Je to takřka učebnicový příklad dvou trapně známých politických zákonů.
Lord John Emerich Edward Dalberg-Acton je znám výrokem „Moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“ Proto ve slušných společnostech existuje dělba moci a systém pobídek a brzd. Německý sociolog Robert Michels v roce 1911 formuloval Železný zákon oligarchie, který tvrdí, že každá organizace – bez ohledu na to, jak demokratická je na počátku – nevyhnutelně spěje k vládě malé skupiny elit (oligarchii).
Je tedy nasnadě, že se Leyenová stala i přes řadu evidentních průšvihů a přehmatů nedotknutelnou osobou, a dokonce dokázala zvrátit vývoj, kdy protiliberální síly začínaly nabírat na síle. Mimo pokračující podpory nacistů na Ukrajině a adorování tamního feťáckého diktátora dokázaly síly kolem ní soustředěné eliminovat Marinu LePen, zrušit rumunské prezidentské volby, obrousit ostří Meloniové, udržet AfD mimo německou vládu, implantovat Tuska do premiérského křesla v Polsku, udržet Macrona v prezidentském paláci, donutit Maďary, aby Orbána nahradili Magyarem. Trochu se jim vymknulo Slovensko s Ficem a u nás se neudržel prolhaný Fiala, nicméně Babiš nedělá zásadní problémy. Momentálně se vzbouřili ještě Bulhaři, ale to je zatím pod Leyenové rozeznávací schopnosti.
Je to smutné, ale vzestup moci Ursuly von der Leyen mají „na triku“ nekompetentní politici. Vzpomínáte jak v červenci 2022 během projevu premiéra Petra Fialy v Evropském parlamentu, kdy představoval priority českého předsednictví vystoupil belgický expremiér Guy Verhostadt…„Nehrajte hry a nemluvte jenom o Havlovi!“???
Psí oči Petra Fialy dokonale ilustrovaly jeho nekompetentnost, jazykovou nevybavenost, když se nebyl schopen postavit se rázně proti návrhu na zrušení práva veta. Nechci adorovat Babiše, ale nemohu se vyhnout jeho citaci z 1. listopadu 2021 v Glasgow
…Zelená dohoda může přinést obrovské sociální, hospodářské, politické a geopolitické náklady. Náklady, které by mohly vyvolat ohromné napětí ve společnosti a mezi spojenci, otevřít dveře radikálům a ohrozit naši demokracii. Zelená dohoda by mohla být odpovědná za ztrátu konkurenceschopnosti EU, za zbídačování rodin, rostoucí nezaměstnanost, astronomické ceny energií, za rozpad průmyslu, a nakonec i za zničení životního prostředí, které hodlá chránit.
Zelená dohoda prostě chce příliš mnoho, příliš brzy a za jakoukoli cenu. S ohledem na současnou situaci na trhu, na rostoucí ceny energií a komodit, na narušení dodavatelských řetězců a nedostatek zboží se domnívám, že je nezbytné stanovit realistickou strategii pro uplatňování Zelené dohody – musíme spočítat její náklady, posoudit její dopad, stanovit individuální cíle a poskytnout členským státům EU maximální flexibilitu.
Tato konference se skutečně koná v pravý čas. Nedávný vývoj pro nás představuje naléhavý signál k tomu, že musíme začít přistupovat k zelené politice bez ideologie, kriticky a racionálně a musíme prosazovat změny postupně a hospodářsky, politicky a sociálně udržitelným způsobem.
Media samozřejmě sehrála svoji ostudnou roli, zkoumat odkud fouká vítr a tu stranu podporovat. Například Český rozhlas srovnává vyjádření premiéra, který má zodpovědnost se stanoviskem zájmové organizace Greenpeace, která žádnou odpovědnost nemá: Naděje na zastavení oteplování pod kritickou hranici je po dnešku minimální, ale stále existuje. Koho to patrně netrápí, je český premiér Babiš, jehož ostudný projev naplno odhalil, že závažnost situace naprosto nechápe,“ kritizoval Jan Freidinger z Greenpeace ČR…Premiér mimo jiné kritizoval evropský klimatický balíček známý pod označením Fit for 55. Zelená dohoda (Green Deal) se podle něj bez racionálního přístupu může stát evropskou zelenou sebevraždou. Ekologové označili projev za mezinárodní ostudu a připomněli, že Babiš za něj obdržel anticenu environmentalistů.
Nebo Bakalovo Aktualně: Mezinárodní aktivistická síť Climate Action Network (CAN) na úvod druhého týdne klimatického summitu COP26 zařadila Česko a jeho premiéra Andreje Babiše mezi „Fosilie dne.“ Anticenu v pondělí udělila mimo jiné proto, že Babišovo vystoupení v Glasgow podle ní spíše připomínalo projev na konferenci popíračů klimatických změn…„Když český předseda vlády Andrej Babiš využil fórum světových lídrů na COP26 k tomu, aby Zelenou dohodu EU označil za nikoli ‚dohodu, nýbrž ideologii‘, vypadalo to, jako by si akci v Glasgow spletl s konferencí popíračů klimatických změn,“ reaguje organizace CAN, která se označuje za největší světovou síť sdružení bojujících proti „klimatické krizi.“
Politiků, schopných vystoupit před světovou veřejnost s názorem podloženým relevantními argumenty, se prostě nedostává a tento deficit nahrává jinak jednoduchým lidem, kteří si na existenci „politiků“ (ty uvozovky bych podtrhl, kdyby to šlo) staví svoje soukromé imperium. Polopaticky řečeno –
budeme li jednotlivým průšvihům EU přidělovat čísla, musí být jejich nejmenším násobkem kabinet Ursuly von der Leyen. To už musí být zřejmé i Evropským lidovcům. A politici typu Miloš Vystrčil nebo ta Ursula, která svatbou získala predikát (von der)? Těžká rada. Jejich motivací je jenom zřídka prospěch celku.
Předseda Senátu se údajně někde vyjádřil, že Senát je nejsvobodnější politická instituce v zemi. Ano, byl tak původně deklarován jako sbor individualit, ale už nebyl proveden krok B), odstřihnutí od politických stran, od jejich sekretariátů. Místo aby byl pojistkou demokracie, je jakousi sněmovnou č.2, koulí v legislativním procesu. Závod ke dnu Evropy, který vyhlásila předsedkyně její Komise, se dá vyřešit rozpuštěním EU, ale to je to nejhorší řešení z mnoha dalších. Volný pohyb osob a kapitálu, jednotný trh a obchod a ekonomická stabilita jsou příliš cenné entity, aby se jimi hazardovalo. Srovnáme li politiky na prahu šedesátých let s dnešními, je předem jasné, že nové EHS bychom nesestavili ani do konce století. Pokud si ale má Evropská unie udržet nějakou důvěru veřejnosti i členských států, nemůže už být její exekutiva nadále vnímána jako uzavřená, „shora řízená“ struktura, která si přisvojuje roli, jež jí podle smluv vůbec nepřísluší.
