Samuel Francis se narodil těsně po druhé světové válce a dlouhou dobu byl editorem spíše konzervativních novin Washington Times. Z nich byl vyhozen za rasistické poznámky a obhajobu deportací imigrantů. Následně se stal členem společnosti „Council of Conservative Citizens”, kterou nezisková organizace SPLC označila za nenávistnou. Jedná se o tu samou SPLC, která byla v dubnu obviněna FBI, že tajně poskytovala finance nacionalistickým organizacím, proti kterým oficiálně vystupovala.
Podle Wikipedie byl Samuel Francis filosofickým vůdcem extrémní pravice. Zdroj informací v odkazu na konci článku.
Anarchotyranie
Samuel Francis je považován za autora výrazu anarchotyranie. Jedná se o jakési „hegelovské” spojení zdánlivě protichůdných systémů. Je to kombinace agresivní vládní moci, kterou stát uplatňuje proti nevinným a zákon dodržujícím občanům, a groteskního nedostatku vůle vymáhat zákon proti určitým skupinám obyvatel a zajistit pro všechny občany bezpečnost na veřejnosti.
Poprvé použil Samuel Francis výraz anarchotyranie v roce 1994, kdy reagoval mimo jiné na masové nepokoje v Los Angeles po vynesení osvobozujícího rozsudku nad policisty, kteří při silniční kontrole zbili černocha Rodneyho Kinga.
Los Angeles v plamenech
Rodney King řídil vůz pod vlivem omamných látek na dálnici u Los Angeles. Po honičce jej policisté zastavili a snažili se jej zkontrolovat. Došlo k potyčce, jejíž závěr, na kterém čtyři policisté bili Rodneyho Kinga obušky, natočil náhodný svědek na kameru.
Policejní oddělení Los Angeles považovalo zákrok policistů za oprávněný vzhledem k tomu, že řidič kladl odpor, ale po zveřejnění záběrů byli policisté obžalováni za použití nepřiměřeného násilí. Porota složená z občanů Los Angeles policisty osvobodila. Během několika hodin vypukly ve městě násilné protesty, které trvaly šest dní. Během nepokojů zahynulo 63 lidí a více než dva tisíc osob bylo zraněno.
V rámci protestů došlo ke střetům mezi černochy a občany původem z Koreje, kteří na záběrech, jež obletěly svět, chránili své obchody se zbraněmi na střechách svých obchodů. Přesto jich byly desítky zničeny. Klid nastal až poté, co prezident Bush povolal jednotky národní gardy.
Samuel Francis tehdy napsal, že podle principů anarchotyranie zákony o kontrole zbraní cílí často na ty osoby, které se snaží chránit samy sebe, místo kriminálníků, kteří používají zbraně na páchání zločinů. Jako příklad použil právě korejské majitele obchodů.
Anarchotyranie
Koncept anarchotyranie popsal Samuel Francis v textu z roku 2005 (výběr, překlad, mezititulky autor):
Jedna a ta samá vláda odmítá trestat kriminálníky a dohlížet nad veřejným pořádkem, ale na druhé straně kriminalizuje slušné občany. Příklad?
V lednu tohoto roku byl somálský imigrant Mustafa zatčen, protože v domově důchodců, kde pracoval, bil staré lidi. Šest důchodců bylo zraněno. Státní zástupce obvinění stáhnul, protože svědci odmítli vypovídat.
Ve stejné době, kdy probíhalo soudní řízení s Mustafou, instalovala dopravní policie čtyři skryté kamery na kontrolu rychlosti projíždějících aut. Přestože původním záměrem bylo zvýšení bezpečnosti, přiznal starosta města, že pravým důvodem pro instalaci skrytých kamer bylo zajištění pravidelných příjmů do pokladny města.
Anarchotyranie se netýká pouze Spojených států. V západní Evropě je podle některých odhadů až 800 osob ve vězení za něco, co lze nazvat „myšlenkovými zločiny”. Jsou to stížnosti na imigraci, kritika „nezápadního” náboženství nebo popírání Holocaustu. Britská policie zatkla dva vůdce protiimigrační British National Party za to, že je kamery zachytily, jak říkají nepěkné věci o islámu.
Občan je problém
Anarchotyranie je úmyslná transformace státu z instituce, která chrání zákony dodržující občany, na instituci, která je považuje v lepším případě za problém a v horším případě za nepřítele. Stát je zcela způsobilý k tomu, aby zákony proti ilegální imigraci vymáhal a prosadil. Má všechny prostředky k tomu, aby ilegální imigranty zadržel a deportoval nebo aby se vypořádal s recidivisty, kteří obtěžují občany na ulicích. Stát ale nemá žádný zájem, aby v některých případech zákony vymáhal. Systém anarchotyranie se stal oficiální, byť nepřiznanou filosofií státu. Anarchotyrané se stali vedoucí skupinou v současné společnosti a jejich úlohou je vybudovat „novou kulturu”, která považuje tradiční civilizaci za zpátečnickou.
Tolik Samuel Francis.
Základní charakteristiky
Marc Andreessen je americký podnikatel a investor a spoluzakladatel jednoho z prvních webových prohlížečů Netscape. Na sociální síti zveřejnil před dvěma lety seznam základních charakteristik anarchokapitalismu:
Selektivní vymáhání zákonů
Stát na jedné straně umožňuje růst kriminality, a na druhé straně stíhá zákony dodržující občany za drobné prohřešky.
Byrokratická záplava
Státní úřady a agentury získávají stále větší moc a chrlí jednu regulaci za druhou. Regulace skutečné problémy neřeší, ale jsou zátěží pro obyčejné lidi.
Ztráta individuálních svobod
Stát ořezává individuální svobody jednotlivce pod rouškou zajištění jejich bezpečnosti. Daleko více jsou postiženi zákonů dbalí občané.
Nesprávná alokace zdrojů
Stát vynakládá prostředky neefektivně, protože se soustředí na nepodstatné záležitosti nebo je motivován politickou korektností. Ve společnosti vzrůstá pocit nespravedlnosti.
Nedůvěra veřejnosti
Selektivní vymáhání práva a vnímaná nespravedlnost vede k nedůvěře veřejnosti. Občané se cítí frustrováni neschopností státu zajistit jejich bezpečnost, ale současně jeho neúprosnou regulací jejich životů.
