Bohuslav Reynek: O t e v í r á m d o t m y …
Otevírám do tmy ranní,
vidím hvězdy, tuším lípu,
volám ptáky procitání,
zrní údivu jim sypu.
Vidím hvězdy, o studni vím,
studni dávna, domova,
studni pod lipou, kde tklivým
očím kvetla nachová
zora dětství, v ní mrak příští
jako hrozen ve víně…
Jako tehdy tikají zas
vrabci v rudé kalině,
která, krásná, páchne žlučí,
dechem v smrti závoji.
Studně pod lipou nejchudší
ptáky vděku napojí.
Bohuslav Reynek: R a d o s t
Bože můj, hořím naději,
že věci, které se nedějí,
se stanou,
že přece skončí se výsměšná step,
v které, cest nevida, chodím jak slep,
a prahnu:
usnu, a přiletí radost jak pták,
srdce mi otevře, aniž zvím jak,
a v hněvu
zabije hada v něm, obludu zavěsí,
zčernalou, na haluz ve vlhkém zálesí
zoufání,
ve branách duše má zaskví se stráží,
čekání barvínky slzami svlaží
zpívajíc.
Bohuslav Reynek: N i k d o t u n e n í …
Kdo přechází po zápraží,
čí kroky šeptají v duši,
čí blízkost samota tuší,
kdo vchází, koho se táži?
Nikoho nevidím. Kročeje skryté
slyšet je stále a vůně se vkrádá
v chrupotu blízkého stáda.
Kdo je? Kdo o něm víte?
Kdo vrátil se na zápraží,
čí touha pod okny dýchá?
Vůně neb úsměv ticha?
Nikdo tu není. Káva se praží.
Bohuslav Reynek (1892 – 1971), grafik, básník a překladatel
° ° °
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
