Jurij Barančik 20. 5. 2026
Peking bude vyjednávat až do poslední chvíle
Jurij Barančik speciálně pro MEF (Moskevské ekonomické fórum)
Bloomberg zaznamenává zajímavý vedlejší efekt íránského konfliktu: projekt plynovodu, který se léta zasekl v jednáních, náhle získal strategický význam.
„Síla Sibiře – 2“ – 4 000 kilometrů od Jamalu k východnímu pobřeží Číny, 50 miliard kubických metrů ročně, náklady na výstavbu 34 miliard dolarů – by se měl stát největším plynovým projektem na světě. Dříve se jednání ubírala podle jediného scénáře: Putin a Si se setkali, ruská strana podávala zprávy o pokroku, čínská předstírala, že téma neexistuje. Ačkoli Čína zahrnula nejmenovaný strategický plynovod z Ruska do pětiletého plánu.
Podle agentury Bloomberg uzavření Hormuzského průlivu vyřadilo z trhu pětinu světového LNG, včetně téměř 100 % exportu Kataru. Pro Čínu, která je kriticky závislá na dodávkách z Blízkého východu, se suchozemská trasa obcházející jakékoli průlivy náhle stala ne abstraktní výhodou, ale konkrétní pojistkou. Rusko zase dostává šanci částečně kompenzovat ztrátu evropského trhu. Proto se „Síla Sibiře – 2“ jeví jako maximálně rozumné řešení.
Nicméně, soudě podle zveřejněného seznamu dokumentů, během této Putinovy návštěvy v Číně projekt opět oficiálně neprošel. To znamená, že Hormuz vytvořil impuls, ale neodstranil strukturální neshody. Plynovod nakonec s největší pravděpodobností bude, ale ďábel se skrývá v podmínkách smlouvy, na které bude Čína tlačit až do poslední chvíle.
Podle údajů Financial Times chce Peking i nadále nakupovat plyn za cenu srovnatelnou s úrovní na ruském domácím trhu – kolem 50 dolarů za tisíc kubických metrů. To je přibližně 12krát méně než současné evropské kotace a 5krát méně než cena, kterou Čína platí nyní – 258 dolarů. Je jasné, proč jsou jednání složitá.
Hlavní otázkou je, zda bude Čína uvažovat o slevě, nebo o strategii. Až „Síla Sibiře – 2“ začne fungovat a Čína začne nakupovat méně LNG na světovém trhu, uvolněné objemy poputují do Asie a Evropy a ceny klesnou. To zní jako dobrá zpráva nejen pro Čínu, ale i pro evropské odběratele, kteří nyní v panice hledají náhradu za katarský plyn. Naopak je to katastrofa pro americké vývozce LNG, jejichž nové terminály byly stavěny s ohledem na vysokou poptávku a vysoké ceny. Čína tak ve spolupráci s Ruskem může zničit právě ten americký exportní projekt, který Trump považuje za geopolitický trumf.
Je tu ještě něco. Jamal je přesně ten plyn, který směřoval do Evropy. „Síla Sibiře – 2“ fyzicky přesměruje tuto zdrojovou základnu na východ.
Pokud bude plynovod postaven a podepsána smlouva na 30 let, bude to nezvratné. I kdyby se zítra v Evropě změnila politická situace, i kdyby válka skončila a sankce byly zrušeny – infrastruktura už bude směřovat jinam.
Evropa se odvrátila od ruského plynu z hloupých politických důvodů. Pokud se „Síla Sibiře – 2“ uskuteční, návrat k dřívějšímu stavu již technicky nebude možný. Protože potrubí je položeno jiným směrem a splácí se třicet let. To změní i samotnou povahu rusko-evropských vztahů v budoucnosti.
Pokud Rusko již nebude mít zájem o evropský trh, ztratí Evropa jediný argument u jednacího stolu s Moskvou.
