VLASTIMIL PODRACKÝ
Kromě shromáždění v Pohořelicích jsem se účastnil všech protestů, samozřejmě nemohl jsem být u všech událostí. Je zapotřebí shrnout celkový obraz. Jednotlivé akce popíši odděleně.
Čtvrtek 21.5.2026 odpoledne Brno Hlavní nádraží: akce avizovaná jako zahájení Festivalu smíření.
Organizátoři Meetingu Brno umně skloubili pojmy Festival smíření a Sjezd Sudetoněmeckého landsmannschaftu. Kontraverzní sjezd měl být součástí jakéhosi festivalu a zaniknout v jásotu písní tanečních souborů, pojídání knedlíků s vepřovým a cinkotu sklenic s vínem. Zahájení na brněnském nádraží mělo vzdát úctu obětem vypravovaným německými nacisty z tohoto místa do vyhlazovacích táborů. Kromě Posselta byl přítomen i sir Winton, vnuk diplomata, který zachránil odjezdem do Anglie židovské děti. Potom nějací čeští politici.
Plaketa nedůstojně zapadlá v koutě nádraží, snažící se upozornit na místo odjezdu vlaků do Osvětimi, nemá ve svém okolí větší prostor, proto většina účastníků se shromáždila až za kolejemi odkud nebylo slyšet proslovy. Projevy souhlasu i nesouhlasu se tedy přenášely od těch v blízkosti k těm daleko, kteří potom nevěděli, čemu tleskají nebo nevěděli proč by měli tleskat. Proto i já jsem jen zprostředkovaně mohl vědět, kdo tam promlouvá a co mluví. Dav příznivců a odpůrců byl tedy v určité části promíšen a těžko bylo možno rozpoznat různé druhy účastníků.
Příznivci festivalu byli blíže podiu a měli opravdu jen ojediněle nějaký transparent nebo prapor, byla vidět i evropská vlajka. Odpůrci se lišili velkým množstvím českých vlajek a transparentů s námětem odmítajícím sjezd. Viděl jsem transparent posílající Sudetoněmce domů, proti EU, bránící Beneše nebo dekrety (prezidente Beneši děkujeme, nicht wilkomen, vykopej svého sudeťáka atd.). Příznivci měli jen několik transparentů s námětem smíření a evropské unie. Rozdíl byl viditelný hlavně v transparentech a vlajkách na straně odpůrců několikanásobný. Počet účastníků lze odhadovat asi 500. Protože nebylo možno určit kdo ke které skupině patří, je možné, že příznivců bylo 200 a odpůrců 300, a stejně mohlo být příznivců jen 100. Podle praporů a transparentů to určit nešlo, příznivci jich měli velmi málo. Odpůrci se lišili velkým množstvím českých praporů různých velikostí. Dominovaly velké transparenty, nejviditelnější byl ten, který Obrana národa vyvěsila na zábradlí přímo proti podiu s nápisem: Gegen Landsmannschaft (Proti Landsmanšaftu). Ten byl také nejvíce snímám reportéry. Snímky zveřejněné na Seznamu zobrazují Posselta a sira Wintona s tímto transparentem v pozadí. Myslím si, že je to snímek roku. Jasně říká, že odpůrci nejsou proti siru Wintonovi, ale proti sjezdu Sudetoněmců.
Snažil jsem se projít celým davem, ale němčinu jsem neslyšel, vyjma jednoho Němce, který u východu diskutoval s nějakými odpůrci, jinak se Němci poznat nedají. Antikonfliktní tým policie dělal dobrou práci a určitě zabránil, mnoha konfliktům. Ti, kteří v různých prolhaných médiích tvrdí, že odpůrců bylo málo, lžou, je to opačně, odpůrců bylo na všech akcích většina přesahující vždy několikanásobně příznivce, někdy i německé účastníky sjezdu.
Pátek 22.5.2026 ráno před bránou brněnského Výstaviště.
Akce byla sice skvělá, ale neměla diváky. Na Výstaviště nikdo nešel, brána byla zavřená, prostranství mimo účastníků bylo prázdné. Myslím si, že na Výstavišti ani nikdo nebyl. Nicméně Němá barikáda byla skvělým propagačním prvkem a je škoda, že nebyla jinde, třeba další den při tzv. „Pochodu Smrti“. Zeď z krabic vysoká cca 1,5m a dlouhá asi 30m obsahující nalepené různé výjevy z koncentráků a pochodů smrti, vynikající srovnání skutečných pochodů smrti, ve kterých bylo statisíce vězňů postupně cíleně zavražděno jednotkami SS s t.zv Brněnským pochodem smrti, kde ze 40-ti tisíc účastníků zahynulo asi 1,4 tisíce na nemoci. Bohužel toto stavitelské dílo nepromluvilo k těm, kterým bylo určeno.
Odpoledne potom pokračoval festival tanečními soubory na Moravském náměstí „Festival dlouhých stolů“, jakási přehlídka blahobytu, kde si měli Němci a Češi připíjet na smíření. Odpůrci s vlajkami a transparenty stáli na protějším chodníku. Těch bylo viditelně více než těch, kteří si připíjeli. Je to ale zase nesnadné určit, protože člověka sedícího za stolem na dálku nepoznáte, jestli je Čech nebo Němec, jestli diskutuje nebo jen konzumuje. Jakoby dva světy od sebe oddělené ulicí. Pokud někdo diskutoval, bylo to několik lidí. Festival ovšem trval dlouho a celou dobu jsem tam nebyl.
V sobotu 23.5.2026 celý den probíhal Pochod smíření z Pohořelic do Brna. V Pohořelicích, podle doslechu, bylo jen omezené množství odpůrců. V Pohořelicích byly proslovy, ale konkrétní zprávy nemám. Odtud šli někteří pěšky do Brna (asi 30km), některé přivezly autobusy do parku před gymnásium na Vídeňské ulici, kde byly opět proslovy. Němců bylo asi 3 tisíce (někdo tvrdí, že 4,5, ale to se těžko zjišťuje), odpůrci se tam spíše ztráceli. Odtud se potom všichni vydali na demonstrativní pochod (asi 1,5 km) na Mendlovo náměstí. Odpůrci byli v počtu asi 500 roztroušeni podle cesty od mostu na Poříčí, po ulici Křížové až k Mendlovu náměstí, jádro bylo u Mendlova nám.
Před pochodem projížděly dvě řady motorkářů a aut s českými vlajkami za hlasitého troubení. Mělo to znamenat něco jako: „Už jdou.“ Za nedlouho se objevilo čelo pochodu s velkou českou vlajkou. Ta ovšem byla jedna z mála. To kontrastovalo s druhou stranou odpůrců posetou vlajkami nepočítaně. Na jedné straně ulice šel tedy pochod lidí bez vlajek (zpozoroval jsem asi tři české vlajky a jednu vlajku NATO). Kteří jsou Němci a kteří Češi, není rozeznatelné, ale asi většina Němců. Mrtvolné ticho bez praporů a transparentů, povinné mávání rukou a ukazování véčka. Na druhé straně ulice odpůrci pískali, mávali vlajkami, a křičeli: „Zrádci, zaprodanci, táhněte domů atd.“ Transparenty obsahovaly i fotografie Vystrčila a Pavla jako zrádce. Občas projeli motorkáři a auta s vlajkami a troubením jádro odpůrců zdravili. Druhá strana pochodovala klidně po svém chodníku a had lidského zástupu se rozpouštěl na náměstí.
Občané Brna se touto rušnou ulicí vraceli z práce a zastavovali se. Většinou se i přidávali alespoň na chvíli k protestům, vůbec jsem nezaregistroval nikoho, kdo by na protestní akci hleděl odmítavě. Jednu dobu bylo u Mendlova náměstí určitě 600 lidí.
Mně se ptali nějací studenti, odkud mám českou vlajku, protože je ručně šitá z plátna. Vyprávěl jsem, že je z první republiky a byla používaná na Sokolských sletech, přes válku jsme ji měli schovanou pod skříní, držení této vlajky bylo za nacistů trestáno koncentrákem. Potom jsme s ní vítali Sovětskou armádu, potom byla vytažena na 1. máje v r. 1968 a na demonstracích v r. 1989. Příležitost se opět naskytla. Doufám, že se nerozpadne a zažije ještě nějaké události. Měl jsem ještě stejné další dvě, které jsem dal vnoučatům. Studenti ovšem diskutovali dál. Mohl jsem jim poskytnout některé zážitky z konce války. Myslím, že některé věci nevěděli, třeba o životě v protektorátu a jak to bylo po válce.
Jedna paní středního věku říkala, že by také protestovala, ale lépe je si Sudeťáků nevšímat. „Zbytečně se jim dělá reklama“. Ukázala na pochodující lidský had, „podívejte, my ani nevíme, kdo to je a jestli to nejsou nějací fanoušci jdoucí ze stadionu, vůbec se nijak neoznačují“.
Jeden pán řekl, že tu dlouho stát nemůže, aby nebyl s aktivisty slučován, že by měl problémy v zaměstnání. Pokud vím ze svého okolí, takových lidí je velké množství.
Neděle 24.5.2026 odpoledne šel pochod odpůrců od Hlavního nádraží na Dominikánské náměstí, kde potom byla demonstrace za účasti politiků z SPD a projev měl i prezident Zeman. Projevy byly standardní, také jsem je ani moc neslyšel, ale pochod a účast byla ohromná. Myslím, že počet udávaný sdělovacími prostředky (6 tisíc) je podhodnocený, odhaduji v určitou dobu 8 tisíc. Dominikánské náměstí bylo přeplněné a nestačilo, mnoho lidí zůstávalo v bočních ulicích. Začalo to i skončilo českou hymnou. Náměstí bylo plné vlajek. Na rozdíl od předchozích akcí bylo přítomno mnoho lidí z jiných měst, mluvil jsem s dvěma dámami z Hradce Králové, které přespávali u kamarádky v Brně. Přijel můj přítel z Jeseníku. Pochod Masarykovou ulicí mi připadal impozantní, plná ulice vlajek a transparentů, hluk bubnů a pískot píšťalek. Byl to zvláštní pocit. Plné náměstí českých vlajek, několik moravských, téměř prales. Nespočetně transparentů, které jsem už popsal. Velké vlajky na tribuně. Nad tribunou ční impozantní barokní budova Brněnského magistrátu s českou a ukrajinskou vlajkou. Co asi snímku řeknou v dalekém světě, kde neznají naše složité poměry? Je to snímek z Ukrajiny nebo jsme ukrajinská provincie? Kde se to vlastně nacházíme?
Na Výstavišti probíhal sjezd a všechny akce příznivců sjezdu byly uzavřeny za branami Výstaviště. Co se tam dělo nevím. Na Výstaviště musely být vstupenky za 100 Kč předem objednány, označeny číslem občanského průkazu a u brány probíhala kontrola. Sjezd byl tedy přísně oddělen. Prý tam byly také dlouhé stoly smíření. S kým se asi smiřovali? Nejspíše s těmi, kteří je do Brna pozvali, diskuse s oponenty se konat nemohla. Co se tím chce dosáhnout? Smíření je přece potřebné především s odpůrci.
V pondělí 25.5.2026 ráno byla návštěva Kounicových kolejí, které jsou známé tím, že v nich nacisté popravovali české vlastence. Počet zavražděných není přesný, pohybuje se od 170-ti po několik stovek. Proslulé je toto místo tím, že se na popravy chodily dívat německé rodiny i s dětmi. Tuto pověst jsem slyšel od mládí. Německá verze je, že zde byli popraveni příslušníci SS odsouzení lidovým soudem po válce. Protiverze říká, že byli popraveni na Cejlu a bylo jich asi 18. Němečtí průvodci doprovázející výpravy vypráví svoji verzi, v podstatě si tam může vyprávět kdo chce, co chce. Viditelně není síla, aby Brno prosadilo nějakou verzi jako dokázanou a nedovolilo jiná vyprávění. Slabost je viditelná. Já jsem tam tentokrát nebyl, ale podle zpráv tam účast byla velmi malá při srovnání se sjezdem samotným. Odpůrci vypustili balónky se jmény umučených.
Závěrem bych shrnul tyto poznatky:
1/ Akce upozorňující na německé zločiny jsou Němci málo navštěvovány, navíc jsou snad záměrně organizovány na všední dny. Nevím vlastně jak si Němci smíření představují, současná metoda k cíli nevede. Pan Posselt sice tvrdí, že majetkové požadavky už nevznášejí, ale Benešovy dekrety by se měly zrušit z „morálních důvodů“, protože taková věc v nové Evropě být nemůže. Melou dokola svoji verzi dějin, svoje verze událostí, svoje deformované právo, které je dělá beztrestnými, svoji představu o morálce, což je obzvláště směšné u Němců zatížených největšími zločiny, které kdy lidstvo spáchalo. Jak tedy má probíhat diskuse? Oni melou a my meleme. Shoda může nastat, když jeden z protipólů zmlkne. Kdo to asi bude? Samozřejmě ten, kdo je slabší, nechá se uplatit nebo zastrašit. To je asi to smíření.
2/ Sjezd schovaný za festival je manévr. Festival je kulturní záležitost, sjezd politická. Všude se propaguje festival, mluví se o přátelském setkání. Pan Vondra mluví o tom, že přijeli na párky a pivo. Jenže nevím, jestli je tak hloupý, že neví, že festival není sjezd, že Landsmannschaft není folklórní organizace, ale politická s neslavnou minulostí zatíženou revanšismem, založená příslušníky SS a NSDAP, navíc sjezd probíhá za zavřenými branami Výstaviště. Pan Posselt je oportunista velkého formátu, bojoval za návrat majetků, dnes pod tíhou okolností tvrdí, že majetky nežádá. Věřit na smíření s takovými lidmi je naivita, jejich cíle zůstávají stejné.
3/ Celá akce viditelně nese znak jakéhosi oddělení. Jazyková bariéra znemožňuje projev i v případě dobré vůle. Fakt, že Němci neznají angličtinu znemožňuje případnou snahu. Dokonce to vypadá, že není ani nějaká diskuse žádoucí. Nevím, že by se nějaká konala mezi protichůdnými póly. Baví se zase mezi sebou jen čeští příznivci Němců s Němci. Sjezd se uzavírá za brány výstaviště, na něm nepromluví žádný odpůrce. Žádného odpůrce nepozvou na jakákoliv shromáždění festivalu. To má být diskuse? Navenek máme slavit festival a nevíme proč. Napřed přece musí být politická shoda, než se začneme radovat. Byli bychom už úplní blbečci, kdybychom se radovali jen z jejich sjezdu.
4/ Pochod smíření, který připomíná pochod odsunutých Němců z Brna, z nichž mnozí zemřeli na útrapy a nemoci, má jakési opodstatnění pro potomky těch, kteří jej zažili a nemůžeme jim ho zakázat. Jen se věci musí nazvat správným jménem a pochod, který naprostá většina přežila, se nemůže nazývat „pochod smrti“, protože německé pochody smrti koncem války, kde byli vězni v počtech stovek tisíc hnáni z koncentračních táborů na východě a po cestě stříleni, zbytek postřílen v cíli, mají svůj název „pochody smrti“ pravdivý, protože usmrtit vězně byl cíl. Ale nelze název použít pro událost jejíž cíl nebyl zabíjet, ale odsunout.
Proto je daleko důležitější paralelně s jejich aktivitou vytvořit aktivitu upozorňující na německé zločiny, která bude dostatečně viditelná. „Němá barikáda“ s obrázky nacistických zločinů by měla být po cestě pochodu v Pohořelicích i v Brně, podporovaná veřejností, protože svět pochopí jen to, co je dostatečně viditelné a propagované. Smíření je jen v rovnováze protichůdných činů.
Němci tvrdí, že se omluvili a tím to pro ně končí. To by bylo laciné, musí zaplatit reparace a mohou být rádi, že za reparace považujeme sudetoněmecký majetek a nic dalšího nežádáme.
5/ Celkově mohu říci, že mohutně převládaly protesty před vítáním, dokonce veřejné vítání žádné nebylo. Nedělní manifestace odpůrců sudetoněmeckého sjezdu několikanásobně převýšila počet účastníků sjezdu Sudetoněmců. Ze sjezdu sudetoněmeckého Landsmannschaftu se stal mohutnější sjezd sjednocených českých vlasteneckých organizací. Myslím si, že i mezi obyvatelstvem vznikla diskuse o konci II. světové války a německých zločinech. Čeští příznivci bezpodmínečného smiřování asi mít radost nebudou, už začínají lhát a zatajovat, tvrdit, jak se sjezd vydařil a jak odpůrci selhali. Opak je pravdou, jako ostatně téměř vždy.
6/ O protestujících musím říci, že organizace mají jádro odhodlaných aktivistů, nemají žádné příspěvky a na rozdíl od Meeting Brno, který má velké dotace, si platí všechno sami. Mnozí mají problémy v zaměstnání, hlavně učitelé a úředníci veřejné správy, ale i v soukromých podnicích. To omezuje množství. Proto jsou mohutné spíše demonstrace než aktivismus, kde jsou aktivisté viditelní. Situace poměrně rychle spěje k totalitě. Nynější vláda tento trend zatím pozastavila, ale není schopna jej zvrátit.
