VÁCLAV KRÁSA
Ukrajinci exhumovali v Lucembursku dalšího zločince z II. světové války, prohlásili jej téměř za svatého a za účasti prezidenta Volodymyra Zelenskeho jej slavnostně pohřbili. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky současně udělit jednotce ukrajinských speciálních sil čestný název „Hrdinové UPA“ (Ukrajinské povstalecké armády). Tento krok vyvolal v Polsku silnou kritiku napříč politickým spektrem. Jenže tím harašení Ukrajiny fašismem vůbec nekončí. Ukrajina vyjednává v Holandsku a v Mnichově, kde chtějí vyzvednout další výtečníky z Ukrajinské osvobozenecké armády, která kolaborovala s Němci za II. světové války. Je zcela nepochopitelné, že Evropa, až na Poláky, k tomuto bezprecedentnímu propagování fašismu jen přihlíží, všichni dělají, že se nic neděje a dál slepě podporuji, dnes bych si už troufl říci, polofašistický režim, a to jen proto, že vede válku s Ruskem. Je pravděpodobné, že prodlužování války, která je obhajována lživými tézemi, že nás Ukrajina chrání před Ruskem, že je to poslední hráz demokratického světa, když na Ukrajině žádná demokracie není, bude ještě dlouho pokračovat. Jak to, že všichni, pokud jde o Ukrajinu a její válku s Ruskem, radši sklopíme hlavu a radši mlčíme? Neřekneme jasně, že všechny teze, kterými se válka obhajuje, jsou nepravdivé, protože Rusko nemá na válku s NATO a všichni to vědí. Politici a vojáci neustále připravují válku a mediálně vytvářejí atmosféru o našem ohrožení a nezbytnosti zvyšování výdajů na zbrojení, financování různých systémů obrany, úkrytů pro část populace atd. Válka nás všechny, i když nejsme jejími účastníky, stojí stovky miliard korun. Proč mám financovat válku, která má sloužit jiným účelům a určitě to není válka za Ukrajinu? Všichni slyšíme a na monitorech vidíme, jak se nejsilnější státy domlouvají, jak na Rusko. Jsou to mocenské záměry, a hlavně touha podílet se na bohatství Ruska a Ukrajina slouží jen jako beranidlo. V čem je to kouzlo, že všichni poslouchají bývalého komedianta a vyhovují mu ve všech jeho požadavcích i když vědí, že velkou část finančních prostředků je rozkradena, že sami Ukrajinci moc nechtějí bojovat, že země stále více propadá fašistické ideologii. Všichni máme strach z konce války, kdy se hordy ukrajinských mužů rozjedou po Evropě za svými rodinami, budou mít zbraně a už dnes máme zkušenosti z jejich chování. Místo toho, abychom byli opatrní, tak umetáme cestu Ukrajiny do EU, aniž by plnila alespoň základní pravidla členství. Zvláště zajímavá je otázka, proč vlastně Ukrajina podléhá fašistické ideologii? Může to být třeba i proto, že Ukrajina nemá vlastní historii, vždy byla součástí Ruska a teprve po roce 1990 se osamostatnila. Nemá žádné hrdiny v boji za nezávislost, a tak se upnula k vůdcům UPA, možná, aby posílila národní identitu. Upravuje svoji historii tak, aby činnost UPA bylo možné charakterizovat, jako národní boj za svobodu, ale to činnost UPA nebyla. Považuji to za cestu do pekel.
V uplynulém týdnu začal být účinný tzv. Migrační pakt. S migračním paktem do práva EU poprvé proniká nebezpečná zásada migrační „solidarity a spravedlivého“ rozdělení migrační odpovědnosti. Poprvé se do práva EU dostává princip, že migrace, ať už nelegální, nebo legální, je trvalý a přirozený jev, který nelze zastavit, a nemá proto smysl s ním bojovat, ale místo toho je třeba jej řídit. Pokud jde o Českou republiku, bude mít podstatný dopad změna druhu právní regulace. Fungování národních azylových systémů do značné míry regulují právní předpisy EU. To jsou buď směrnice, nebo nařízení. Směrnice určují pouze mantinely pro národní právní úpravu. Kdežto nařízení přesně stanovují povinnosti a mají přímý dopad. Národní předpis nepotřebují. Nařízení tak ukládají členským státům EU povinnost se jimi řídit. Znamená to konec s vyšší tvrdostí českého azylového systému. Jinými slovy, český azylový systém bude muset méně žádostí o azyl odmítat, tedy více žádostí schvalovat. Bude to postupně znamenat více nelegálních migrantů s uděleným azylem, s právem pobytu v České republice. To je samozřejmě velmi nebezpečné, protože nikdo zatím nebrání invazi ilegálních migrantů z tzv. třetích zemí. Naše obhajoba, že máme velký počet migrantů z Ukrajiny okamžitě padne, jakmile dostane Ukrajina statut „poločlenské“ země. Takže se máme na co těšit. Stále méně chápu, k čemu nám je dobré členství v EU, která se chová jako mocenské centrum, které ovládají Německo a Francie a v oblasti vojenské i Británie. Ukazuje se, že vstup do EU znamená nemožnost vystoupit z ní, rozdílné názory jsou eliminovány korupcí a sankcemi, kdy EU okamžitě uplatňuje zastavení čerpání peněz z různých fondů a pokutami. Naposledy jsme to viděli v Maďarsku. Málo si uvědomujeme, že počet migrantů je velmi nebezpečný pro země, které se migraci nebrání. Demografická krize postupuje rychleji, než bychom čekali, a pozorujeme, že migranti se stále více politicky emancipují. Znamená to, že za pár let nebude možné zvolit lídry, kteří by prosadili reemigraci a tvrdší azylová pravidla. Další nebezpečí tkví ve skutečnosti, že většina migrantů je z muslimských zemí a vážně ohrožují evropskou kulturu založenou na křesťanství. To všechno Brusel přehlíží.
Aby toho nebylo dost, blíží se nařízení EU o obalech a obalové technologii. Evropské nařízení PPWR začne být účinné od 12. srpna letošního roku a postupně změní obaly, na které jsou lidé zvyklí. Evropská unie bojuje s odpadem a chce podpořit opakované používání obalů. Změny se mohou dotknout hotelů, restaurací, e-shopů i běžných nákupů. Protože se jedná o nařízení, jsme povinni se jím řídit, držet hubu a konat. Kde je samostatnost, svébytnost a státnost naší země, když se musíme řídit nařízením cizích států. Z obchodů zmizí obaly složené z více vrstev, skončí například mikrotenové sáčky na pečivo nebo malé smetánky do kávy. Restaurace a kavárny budou muset nabízet výhradně znovupoužitelné nádobí. Málokdo si představí, jak hluboký zásah do obalového hospodářství nařízení přinese. Samozřejmě, že změna bude mít svoje náklady, které opět zaplatí obyčejní občané. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáš Prouza soudí, že půjde o miliardové vícenáklady, které podle něj nakonec dopadnou i na zákazníky. Náklady spojené například s opakovaným přeznačováním obalů by podle zástupců obchodu mohly odpovídat zátěži kolem 80 eur, tedy zhruba 2 000 korun na každého obyvatele EU, a promítnout se do cen výrobků. Ať žije EU se svojí zelenou politikou a vy občané pokorně plaťte.
FB
Článek Co týden dal č. 24 (2026) se nejdříve objevil na .
