Vzpomínám si, jak jsem jako dítě milovala léto, i s jeho velkým horkem. Ne že bych neměla ráda školu. To jsem měla. Ale na tom dlouhém období svobody bylo něco kouzelného, co nám dodávalo sílu.
Tehdejší léta byla trochu jiná. Jistě, chodili jsme na letní tábory a tak, ale zbytek dní jsme měli v podstatě volný. Plavali jsme a jezdili na kolech. V lese trhali borůvky a později maliny. Četli jsme a hráli s míčem. Lezli po stromech a chytali ještěrky. A odpočívali.
Ta léta plná svobody dala našim tělům, myslím i srdcím šanci snít, fantazírovat a prostě jen být.
Dnes, kdy už mám vlastní děti, si do kalendáře zapisuji rozvrh plaveckého týmu, přemýšlím o letních čtenářských programech a rozhoduji se, zda by moje děti měly jet na výtvarný tábor. Nic z toho není špatné, ale nechci, aby mým dětem unikl dar neplánovaného léta.
A nejde jen o děti. Věřím, že my rodiče potřebujeme stejně tak pauzu od toho neustálého pendlování sem a tam, od všech těch povinností, které musíme zvládat najednou (nebo alespoň od některých z nich).
Protože naše děti nejsou ti jediní, kdo potřebuje dostat šanci snít, fantazírovat a prostě jen být. My velcí ji potřebujeme taky!
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
