Aby EU mohla překonat energetické výzvy, které ji čekají, nemůže si dovolit upustit od pragmatických řešení ve prospěch dogmatických a nepružných očekávání.
Před několika lety patřila mezi nejčastěji citované hlášky z televizního seriálu Hra o trůny věta „Zima se blíží“. Tato fráze se stala samostatným pojmem v politické diskuzi během prudkého nárůstu cen energií, který začal postupně v druhé polovině roku 2021 a poté se dramaticky zrychlil po vypuknutí rusko-ukrajinské války. Na konci léta 2026 vypadá situace jinak – bohužel hůře. Vzhledem k tomu, že válka na Ukrajině se vleče a nepříznivá energetická situace v Evropě se stále více prohlubuje, napětí na Blízkém východě a extrémní letní počasí přinesly další tlak. V důsledku toho již otázka, před kterou nyní Evropa stojí, nezní, co se stane, až přijde zima. Evropa musí nejprve přečkat podzim.
Desetiletí energie
„Energie je jádrem dnešního geopolitického napětí,“ uvádí Mezinárodní energetická agentura ve své zprávě World Energy Outlook 2025. Toto tvrzení platí zejména v případě Evropské unie. Koneckonců, historie Evropy ve třetím desetiletí 21. století – alespoň dosud – je historií geopolitiky a energetických krizí. V důsledku pandemie a během prvních let války na Ukrajině se energetické výdaje EU zdvojnásobily na 1,8 bilionu eur. Vysoké ceny energie se odrazily v celé ekonomické struktuře EU a odhalily dlouhodobý – a stále viditelnější – úpadek bloku v globální ekonomické konkurenci.
Právě na tomto pozadí byla před dvěma lety zveřejněna Draghiho zpráva, pojmenovaná po bývalém prezidentovi Evropské centrální banky. Zpráva identifikovala vysoké ceny energií jako jednu z klíčových výzev pro konkurenceschopnost EU a poznamenala, že „i když ceny energií od svých maxim výrazně poklesly, společnosti v EU stále čelí cenám elektřiny, které jsou 2–3krát vyšší než v USA. Ceny zemního plynu jsou 4–5krát vyšší.“
Tuto již tak obtížnou situaci ještě zasáhla válka mezi USA a Íránem, která vypukla na konci února, a odhalila, jak dlouhou cestu má Evropa ještě před sebou při řešení svých strukturálních slabých míst. Analýza Společného výzkumného střediska Evropské komise z konce května již předpovídala vyšší ceny energie v podzimních měsících, spolu s jejich dopadem na inflaci a hospodářský růst, pokud by se konflikt na Blízkém východě protáhl. Přesně to se stalo. Jinými slovy, je těžké tvrdit, že „jsme to nečekali“.
A jako by toho nebylo dost, po celé Evropě padaly jeden po druhém teplotní rekordy a zároveň se dosahovalo nových maxim v poptávce po elektřině. Vlny veder v červnu a srpnu vystavily evropskou energetickou soustavu tlaku, jaký se dosud téměř nevyskytoval – a zároveň poskytly spoustu munice jak zastáncům, tak kritikům obnovitelných zdrojů a jaderné energie.
Rostoucí ceny energie
Po tak náročném a nestabilním období se nyní očekává, že se evropská ekonomika vzpamatuje a vstoupí do podzimního období. Prozatím nejsou vyhlídky nijak zvlášť povzbudivé. Neviditelná ruka Adama Smithe zanechala v uplynulých měsících na Evropě velmi viditelné jizvy. EU zaplatila nejvyšší cenu za přerušení dodávek způsobené krizí v Hormuzském průlivu: její výdaje na energii vzrostly jen v důsledku situace na Blízkém východě o 78 miliard dolarů – což je více než dvojnásobek nákladů ve výši 35 miliard dolarů, které nesla Čína. Eurostat nedávno oznámil, že se EU poprvé za tři roky propadla do obchodního deficitu. A jak se dalo očekávat, hlavním viníkem deficitu ve výši 21,8 miliardy eur byly vysoké ceny energie: energetická bilance se zhoršila z -71,3 miliardy eur v 1. čtvrtletí na -101,1 miliardy eur ve 2. čtvrtletí.
Ceny energie na trhu mezitím zůstávají vytrvale vysoké. Ropa Brent se nyní obchoduje kolem 90 dolarů za barel, zatímco TTF – referenční index pro ceny zemního plynu v Evropě – se pohybuje na úrovni 66–68 eur/MWh. Pro TTF se jedná o nejvyšší úroveň od března a, s výjimkou vrcholů blížících se 350 eur/MWh dosažených v srpnu 2022, o nejvyšší srpnovou úroveň od vypuknutí války na Ukrajině. Význam vysokých cen plynu ještě umocňuje skutečnost, že úroveň zásob plynu v Evropě byla takto nízká pouze jednou za posledních 15 let: v roce 2021, na počátku předchozí energetické krize. Současná úroveň zásob, která činí necelých 63 %, je značně pod pětiletým průměrem 80 % i pod hodnotou 76 % zaznamenanou ve stejném období loňského roku.
I když pokles spotřeby plynu v EU v posledních letech může do jisté míry zmírnit rizika pro energetickou bezpečnost a zásobování spojená s nižšími zásobami plynu, tato míra nejistoty stále více než postačuje k tomu, aby vyvážila jakýkoli pokles velkoobchodních cen energie. Analytici odhadují, že ceny plynu na burze TTF by mohly do konce roku stoupnout nad 100 EUR/MWh, protože EU se bude muset při nedostatku jiných zdrojů spoléhat na dovoz LNG, aby pokryla svou zimní spotřebu plynu. Samotný trh se zkapalněným zemním plynem (LNG) však zůstává volatilní. Pětina celosvětového obchodu s LNG prochází Hormuzským průlivem, přičemž dovoz LNG potřebují nejen evropské ekonomiky, ale i asijské. A soutěž o vzácné zdroje, jak to diktují neúprosné zákony trhu, nevyhnutelně tlačí ceny nahoru.
Netřeba dodávat, že význam vysokých cen energie spočívá především v jejich dopadu na výrobní náklady podniků a životní náklady domácností. Ceny energie jsou v konečném důsledku otázkou životní úrovně. Vzpomínka na historickou vlnu inflace vyvolanou předchozí energetickou krizí ještě ani nestačila vyblednout, a už se opět stahují mraky.
Podle Evropské centrální banky mohou být zapotřebí další zvýšení úrokových sazeb, aby se ceny udržely pod kontrolou, neboť se již objevují známky obnoveného inflačního tlaku: energetická inflace v eurozóně se v prvních dvou měsících léta zrychlila z 8,5 % na 10 %. Vyšší úrokové sazby zase ovlivňují hypotéky domácností, podnikové úvěry a náklady na financování veřejného dluhu.
Není tedy žádným překvapením, že některé členské státy EU již hledají způsoby, jak tuto zátěž zmírnit pomocí fiskálních opatření. Myšlenka zdanění mimořádných zisků energetických společností se opět dostala na pořad dne. Vzhledem k finančním výsledkům velkých ropných společností to může vládám nabídnout alespoň určitou naději na rozšíření jejich fiskálního manévrovacího prostoru: ve druhém čtvrtletí společnost Shell více než zdvojnásobila svůj zisk, zatímco společnost TotalEnergies vykázala nejvyšší zisk za poslední tři roky.
Energetická politika EU: maratonec bez tréninkového plánu
Není pochyb o tom, že po letech 2021–2022 čelí Evropa další energetické krizi – nebo se v ní možná již nachází. Všechny prognózy poukazují na vážné výzvy v nadcházejících měsících. Nezodpovězenou otázkou zůstává, kolik bude současná krize Evropu nakonec stát. Parafrázujeme-li klasickou otázku z politologie: „Kdo dostane co, kdy a jak?“ Nemá totiž smysl popírat, že vyšší ceny energie budou mít svou cenu. Důležité je, jak se EU rozhodne reagovat.
Reakce tvůrců politik EU na energetickou krizi vyvolanou válkou se soustředila na pojmy strategické autonomie, odolnosti a snižování rizik. Podle strategie EU by odklon od ruských dodávek energie a vytvoření nových kanálů pro jejich získávání měly poskytnout stabilní základ pro výrazné snížení energetické závislosti Evropy. Konflikt na Blízkém východě je důkazem toho, že tento předpoklad při bližším zkoumání zcela neobstojí. Válka, která se geograficky odehrává daleko od evropských hranic a bezprostředního bezpečnostního prostředí, může i tak způsobit vážná narušení dodávek, nejistotu a ekonomické škody pro Unii, alespoň ve střednědobém horizontu. Uzavření Hormuzského průlivu navíc ukázalo, že snaha Evropy po roce 2022 o zvýšení dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) ve skutečnosti její závislosti neodstraňuje – v nejlepším případě je pouze přeskupuje.
To vše však neznamená, že celkové cíle energetické politiky EU jsou ze své podstaty mylné na filozofické či abstraktní úrovni. Kdo by nechtěl, aby byla v případě extrémního počasí k dispozici cenově dostupná energie? Kdo by dobrovolně platil více za energii jen proto, že jiné země a geopolitické rivalové mezi sebou vedou válku? A která společnost by neupřednostňovala energii, která se vyrábí a je k dispozici lokálně, namísto závislosti na produkci, vývozní politice či cenové politice jiné země?
Poučení, které lze vyvodit z nedávných událostí, spíše spočívá v tom, že tvůrci politik EU se nemohou chovat jako běžec, který se pokouší uběhnout maraton bez tréninkového plánu. Běh na dlouhé tratě nespočívá pouze v překonání vzdálenosti 25, 30 nebo 35 kilometrů. Naopak, nedílnou součástí přípravy jsou intervalové běhy na jeden či dva kilometry – a dokonce i 200metrové sprinty. Bez nich může být výsledkem v nejlepším případě jen špatný čas v cíli, dýchací potíže a bolesti svalů. V nejhorším případě dojde ke zranění nebo k tomu, že závod začne příliš rychle a bude muset být po prvních několika kilometrech přerušen.
Bohužel se zdá, že EU směřuje stále více tímto druhým směrem. Dlouhodobé ambice tu jsou – příkladem je strategická autonomie –, ale krátkodobé výzvy, jako je současná energetická krize, se zdají být stále více schopné hned od začátku vykolejit cíle tak pečlivě zabalené do žargonu politiky EU.
Aby EU překonala překážky, které před ní stojí, nemůže si dovolit opustit pragmatická řešení, která se dokážou pružně přizpůsobit měnícímu se prostředí. Energetická politika nemůže být budována na dogmatických a rigidních očekáváních. Místo toho vyžaduje účinné, rozumné a pružné sladění cílů a nástrojů – od krátkodobého až po dlouhodobý horizont. Nadcházející měsíce ukážou, zda jsou evropští tvůrci politik a instituce schopni provést strategické úpravy nezbytné pro úspěch.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
