Co spojuje Ukrajinu s teroristickým útokem 9/11 v USA
Prof. Dmitrij Jevstafjev 12. 09. 2026
Z tohoto dílu týdenního seriálu na Ukrajina.ru „Jevstafjevův případ“ se dozvíte, jaká je souvislost mezi teroristickým útokem z 11. září 2001 v USA a Ukrajinou, jaké signály se Zelenskyj a lidé z jeho okolí snaží vyslat Trumpovi, proč nefunguje další tah šéfa kyjevského režimu, co vyprovokovalo „úprk krys“ na Ukrajině a k čemu tento úprk může v nejbližší době vést.
Podívat se na situaci ve světě z různých stran a z různých úhlů bývá užitečné. A pochopit, co vlastně je konflikt kolem Ukrajiny a odkud se vzal. Tento program nahráváme v pátek 11.09.2026 – 25 let od tragických událostí v New Yorku.
Byl jsem tenkrát v Moskvě a pamatuji si tu atmosféru, kdy jsme všichni byli přilepeni k televizním obrazovkám, kdy nikdo nic nechápal, ale uvědomovali jsme si, že se děje cosi strašného. Byl jsem v NY několikrát, pohříchu ale jsem se nikdy do budov WTC nepodíval, vždycky jsem je nějak míjel. Ale když ta dvojčata padala, všichni pochopili, že se děje něco úplně nového, něco, co se vůbec nemělo v Americe stát – v té Americe, která tehdy byla na vrcholu své moci. Byl to unipolární svět v jeho, zřejmě, nejvyšším chápání a dál byly už jen pokusy o jeho udržení. Byly to už jen boje obranné, zatímco do 11.09.2001 by amerikocentrický svět v ofenzívě.
Tenkrát to začalo drhnout, nikdo z toho, co se stalo nic nechápal. Někdo vykládal o krachu Ameriky a blížící se občanské válce, konspirologické verze se objevily později. Tehdy převládal pocit velké tragédie – tragédie, která následně obrostla velkými dohodami a také velkým lhaním. Změnila se v legendu, v níž je už pramálo pravdy. Mluvilo se o hrdinství newyorkských hasičů, že se ty mrakodrapy sesunuly nějak rychle, nikdo tehdy nevěnoval pozornost tomu, že se tam zřítily ještě další budovy. Dokonce i ta podivně zkonstruovaná historka s údajným útokem letadla na Pentagon byla vnímána jako součást oné velké tragédie. To, že tam vše byla ne tak, ne tam, a ne o tom, i lidé nyli jiní – to přišlo poněkud později.
Později přišlo i pochopení převratného významu co se stalo v té Americe, která se opájela svou mocí a naprostou bezpečností (nemám na mysli vnitřní kriminální ale vnější bezpečnost Spojených států. Vždyť přece právě tenkrát se Amerika nechala vtahoval do vnějších lokálních válek na periferii – údajně v zájmu zajištění vlastní bezpečnosti, údajně proti Talibům, kteří, jak se ukazuje, neměli s teroristickými akcemi 11. září nic moc společného. Pak proti Saddámu Husajnovi, pak už byl ten americký intervencionalizmus k nezastavení. Ten nový americký intervencionalizmus nabyl tenkrát, na podzim 2001 novou národní ideu, nové nacionální paradigma. Tenkrát nikdo netušil, čím to skončí a Ameriku podporoval tehdy celý svět. To byl rovněž příznak unipolárního světa, ale tenkrát nikdo nechápal, že to, co se děje: – američtí výsadkáři na základně Baghram, atd. – že to je začátek soumraku Amerického impéria.
Teď tomu rozumíme. Geopolitika je dodatečné uvědomění si globálních procesů. Geopolitika není, bohužel, součástí futurologie…, ale už teď můžeme zodpovědně říci, že i dnes si uvědomujeme mnohé věci zpětně, jaksi s přihlédnutím následného poznání. Je to to, že Ukrajina, v podobě, v jaké ji dnes vnímáme, je výsledkem roku 2001 – toho obratu k americkému intervencionalizmu. A můžeme dlouho přemítat v ideologických, konspirologických, ekonomických termínech – v čem byla příčina onoho prudkého obratu americké politiky vůči Eurazii a jejímu okolí, který začal velmi brzy – prvním Majdanem. Ten byl stejným příznakem obratu jako americké intervence do Afghánistánu, pak do Iráku, pak na místě sice totalitního, nicméně pevného státu, který držel Saddám Husejn s rodinou a přívrženci, vznikl – někdy sice velmi chaotické, ale nanejvýš radikální – společenství teroristických organizací, včetně těch, které pravděpodobně měly cosi společného s teroristickými akty roku 2001.
V téže řadě stojí nová, radikálně nacionalistická Ukrajina, s už tenkrát začínajícími snahami o nahrazení pravoslavného křesťanství jinými kulty, zprvu podobnými křesťanství a potom otevřeně pohanskými. Tenkrát to začalo – jsou to události stejné časové řady.
Co to tenkrát splynulo na hranici 20. a 21. století, že Amerika potřebovala takový geopolitický obrat? Jednou se o tom dovíme a zhrozíme se. Zhrozíme se toho – my si stále představujeme, že tam jde o nějaké veliké představy, konspirologie, projekty, procesy, zákulisí…
– a pak se ukáže, že v základech toho byly velmi primitivní, vulgární a velmi podlé konkrétní komerční zájmy.
Toho se bojím nejvíc – že se ukáže, že světové zákulisí je jednoduše sebrankou malých podvodníčků, kteří kvůli svým malým kšeftíkům jsou ochotni prolévat krev milionů lidí.
Protože to, co začalo na Blízkém Východě – od Pákistánu, Afghánistánu po Alleppo a Latakiji, do Gazy – za těch 25 let stálo životy více než milionu, ne-li dva miliony lidí. To je cena, kterou vymírající finančně-spekulativní kapitál – symbol amerického unipolárního světa, tato vymírající varianta kapitalizmu – je ochotna zaplatit za své přežití.
V této souvislosti cena, kterou je ochoten Zelenského režim zaplatit za svoje přežití, se už nezdá být nečím mimořádným, ačkoli to vypadá, že bude ještě vyšší než výše uvedená cifra. Řekl bych, že reálný rozsah depopulace Ukrajiny šokuje nejen nás, ale i Zelenského loutkovodiče.
Co se událo v poslední době v ukrajinském konfliktu a proč to souvisí s událostmi před 25 lety?
A jak to všecko začínalo… – v podstatě pracovní jednání v Moskvě, jež pravděpodobně skončila jakýmsi novým chápáním situace na frontě z Americké strany, a pozice Ruska, která, dle amerických zdrojů, už-už … (informace netekly z Moskvy ale jen trochu od Američanů, ale hlavně z Kyjeva), pak korporátní banket s elementy talk-show v Kyjevě, pak beseda s evropskými kurátory. A pak začíná „hemžení krys“, přičemž někdy doslova: – Zelensky vyskočil do Norska na královský pohřeb, aby si vyprosil nějaké peníze, další figuranti kyjevského režimu se začínají hemžit po Ukrajině a pokouší se zamést stopy své korupce… Co to bylo?
Jistěže jsou věci zřejmé – například to, že při přijetí uspořádaném Witkoffovi s Kushnerem, lidmi respektovanými, nebo si aspoň přejícími, aby respektováni byli, se tito odmítli zapojit do talk-show provinciální úrovně do níž se v Kyjevě dostali. Pochybuji, že to, co tam slyšeli a viděli, upevnilo jejich ochotu považovat Ukrajinu za aktivum výhodné k investici. Oni jsou lidmi byznys-logiky a pro ně je vše aktivum, kam lze nebo nelze investovat, lze prodat nebo zlikvidovat po bankrotu. Zbourat a na místě postavit něco nového. Ale po této návštěvě Kyjeva sotva budou považovat pokračování spolupráce s Ukrajinou za dosavadních podmínek za výhodnou investici. A to tím spíš, že jim názorně předvedli, že kyjevský režim už není to hlavní, ale že hlavní bylo setkání s evropskými kurátory Kyjeva. Ti byli, mimochodem zajímavě vybráni: – na setkání s lidmi nadělenými nejvyšší důvěrou Donalda Trumpa poslali lidi druhé, ne-li třetí třídy příslušných zemí (poradce prezidenta Francie a premiérů Británie, Německa). Takže americkým návštěvníkům, jakkoli postrádají oficiální statut (ale co v dnešní Americe oficiální statut znamená?), je důležitá jejich blízkost k řídícímu centru, kterým zatím je jediný člověk, a to Donald Trump. A těm podstrčí druhořadé evropské úředníky? Možná, že Jareda Kushnera to, vzhledem k jeho zatím nedostatečným politickým zkušenostem, nenapadlo – ale Witkoffa, jako ostříleného obchodníka, vyjednavače to praštit muselo, a nepochybuji, že se o toto poznání s prezidentem USA podělil.
Dál pak začalo to nejzajímavější – a logicky z Ameriky – protože hlavním úkolem evropských politikářů je nedopustit převzetí řízení projektu Ukrajina Američany. Připomínám, že byl jedním z projektů, který se v podstatě zásadně změnil po osudovém 11. září. Zajímavé je, jak se rozeběhly v euroatlantických a zejména britských médiích informace o korupci na Ukrajině, o tom, že válku nevyhrává a že ji může prohrát, že Evropa nemá samostatné zdroje na podporu geopolitických ambicí Kyjeva.
Krysy se zahemžily, protože pochopily, že jde o ně: „Mene, mene, tekel ufarsin“ – Byl jsi zvážen a seznán příliš lehkým. – biblická formule.
Zelenského režim byl tedy zřejmě seznán příliš lehkým – a to i z hlediska legitimity. Všimněte si, že mezi zmíněné články se dostávají i úvahy, že by nebylo od věci tam uspořádat volby! Dosud problém legitimity toho režimu žádný Západ vůbec nezajímal, – a najednou se ukazuje, že režim je nelegitimní. A to je velmi důležitý moment.
Zelensky toho potom navykládal mnoho, slíbil „překvapení“ a „dárky“ pro Rusko, což je třeba brát velmi vážně. Protože krysy se zahemžily a pochopily, že jsou zahnány do kouta – a taková krysa se snaží jestliže ne uhryznout, tak aspoň pokousat ruku živitele. Krysa v podobě Zelenského režimu, zahnána do kouta, je velmi nebezpečná. Míru její nebezpečnosti kyjevský režim s jeho bezpečnostními službami demonstrovali zorganizováním teroristické akce proti britské diplomatické misi v Moskvě. Zajímavé je, že prakticky nikdo nezpochybnil, že našimi službami odvrácený atentát na britského diplomata je skutečný teroristický akt, protože všichni, včetně Londýna, pochopili to o té kryse a kousnutí do ruky, která ji řídí. To ukazuje míru její nebezpečnosti. Proto netřeba zlehčoval Zelenského výhrůžky. Zajímavé je ale i to, že právě na Ukrajině se z pokusu o novou změnu podoby „Projektu Ukrajina“, při zachování jeho protiruské podstaty, začíná konec politického cyklu započatého 11.září 2001.
Protože ze všeho, co bylo tenkrát nastartováno Američany, je to největší projekt, který ze všech projektů zašel nejdál.
Prvním projektem, který zabalili byl „Nový Afghánistán“, zatímco Ukrajina se udržela nejdéle a bylo do ní také nejvíc zainvestováno. Ale i tento projekt bude nutné uzavřít, protože politický, geopolitický i geoekonomický cyklus započatý v Americe před 25 lety, začíná hrát silně proti Americe samé. To je velká výzva pro americkou elitu a hlubinný stát.
Bude to velmi zajímavé a současně i strašné se dívat na to, jak se s tím budou vyrovnávat…
https://t.me/podcast_ukrainaru
