„Kdo seje vítr, sklízí bouři“, kdo by neznal české přísloví, které říká, že když budeme konat něco nedobrého, dočkáme se nemilých následků. Přestože tato moudrost má univerzální platnost už tisíce let, protože je odvozena z osmé kapitoly starozákonní knihy Ozeáš, zdá se, že si budeme muset podstatu tohoto přísloví z gruntu připomenout, neboť setba větru se u nás chystá ve velkém. Proroci mluvili o setbě větru jako o podobenství rozdmýchávání malého konfliktu, drobných špatností, které se zvrhnou ve velké.
My jsme to ovšem pojali doslova, a budeme sít vítr. A sít ho budeme o to více, oč méně v naší zemi fouká. V Sovětském svazu kdysi dokázali rozdojit kozla, a my budeme čerpat větrnou energii i za bezvětří, a dosáhneme toho pomocí obřích větrných elektráren – a kdyby to nepomohlo, tak i ještě větších. Už nyní je patrné, že o sklizeň strach mít nemusíme, sklidíme zaslouženou bouři, a to především v našich peněženkách. Otázek na toto téma je nepřeberně. Co pro Českou republiku znamenají takzvané akcelerační zóny pro stavbu větrných, či solárních elektráren? Přinese výstavba obřích lapačů větru v krajině kýžený prospěch pro energetický mix naší země? A jaké případné neduhy, či přímo nebezpečí, se za těmito plány skrývají? Mým hostem, který bude, doufám, odpovídat na tyto otázky, je Ivan Noveský, muž s téměř půlstoletou praxí v energetice, spoluzakladatel Energetického regulačního úřadu a jeho někdejší první místopředseda, a také první generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Dnes stojí v čele Institutu pro energetiku. Ivane Noveský, jsem moc ráda, že jsi tady. Vítej.
Ivan Noveský: Martino, děkuju. Já jsem moc rád, že jsi mě pozvala, a jsem strašně rád, že se věnuješ této problematice, která bude bolet nejenom naše peněženky, ale bude bolet spousty starostů, a spousty občanů naší republiky, bohužel tam, kde jsou akcelerační oblasti, nebo zóny, jak se spíše říká.
Martina: A těch je po hříchu skutečně velmi mnoho. A věc, kterou jsem v úvodu nezmínila, je, že navždy, navždy změní tvář naší země.
Ivan Noveský: Bohužel velmi negativně.
Martina: A proto jsme teď tady. Pověz mi, abychom byli, řekněme, objektivní: Dává v našich podmínkách energetický mix logiku? Mám na mysli energetický mix vítr, slunce, útlum těžby uhlí, především černého, a dostavba Temelína a Dukovan v nedohlednu. Já vím, že tento problém je složitější, ale dává to energetikovi alespoň částečně smysl?
Ivan Noveský: Takhle, občasné zdroje, jak říká sám název – oni tomu říkají „obnovitelné“, ale jsou to občasné zdroje, protože fungují občas, říkejme tomu tak, jako se uhelným elektrárnám říká uhelné, protože vyrábějí z uhlí, jaderným se říká jaderné, protože vyrábějí z jádra – tak tyto vyrábějí občas. Takže to smysl vůbec nedává, protože upřímně řečeno, když si vezmu, že dneska z jádra máme 19 procent celkového instalovaného výkonu, a z jádra se za první kvartál vyrobilo 34 procent elektřiny – z těch 19 procent. V uhlí máme dneska pořád ještě 37 procent instalovaného výkonu, ale pozor, z toho se vyrobilo 48 procent elektřiny.
Zatímco z občasných, nebo takzvaně obnovitelných zdrojů, jako je fotovoltaika a vítr, je dneska 22 procent instalovaného výkonu, a vyrobily se z toho pouhá 4 procenta elektřiny za první kvartál. A první kvartál je vždycky nejdůležitější, protože v zimě je potřeba nejvíc elektřiny. V létě tolik ne, i když ona je potřeba pořád, ale zimní období jsou vždycky nejhorší z hlediska spotřeby. A v době, kdy opravdu potřebujeme elektřinu, tak tyhle občasné zdroje prostě nevyrábí, a to ani soláry, ani větrníky.
Povolenky za CO2 jsou odpustky klimatického náboženství, elektřina z uhlí stojí 40 haléřů
Martina: Může tedy tuto řeč čísel přebít jakákoliv věcná, logická, technická, inženýrská argumentace?
Ivan Noveský: Tak inženýrská, věcná, logická ne, ale musíš uznat, že to je totiž náboženství. Tak jako lidé věřili v cokoliv, že země je placatá, nebo i v náboženství jako takové, tak tohle je vlastně „klimanáboženství“. A tak jako jsou odpustky, církev dostává z lidí odpustky, takzvané peníze za odpustky, tak dneska jsou povolenky CO2, to jsou klasicky odpustky klimanáboženství.
Protože když si vezmeš, že třeba ČEZ vyrábí z uhlí, z hnědého uhlí – protože bohužel z černého uhlí už se nic nevyrábí, bohužel, a přestalo se těžit, což je smutné – tak ČEZ vyrábí z hnědého uhlí elektřinu zhruba za 40 haléřů, ale k tomu se musí přičíst povolenky, a výsledná cena je potom nějaké dvě koruny deset haléřů. Takže je vidět, že výrobní cena z uhlí je zcela zanedbatelná proti odpustkům, pardon, tedy proti povolenkám CO2.
Martina: Ano, my se k ETS2 určitě dostaneme.
Ivan Noveský: To je ještě horší. Já teď mluvím o ETS1, pozor.
Martina: My už přemýšlíme dopředu, a implementace ETS2 je na stole. Ale pojďme k větrným elektrárnám, protože po hříchu kdykoliv se na to ptám kohokoliv ve svém okolí, kdo se poctivě nevěnuje celospolečenskému dění, tak neví. Lidé si to neuvědomují. Neuvědomují si, jak vypadá mapa, kde mají být akcelerační zóny. Pojďme se věnovat číslům. Předchozí vláda se vůči Evropské unii zavázala vymezit akcelerační zóny o rozloze 2 685 kilometrů čtverečních. Současná vláda snížila rozsah na 297 kilometrů čtverečních. Ale dá se nějak pochopit ta původní cifra?
Ivan Noveský: Já to znám z hlediska energetiky. Ty hovoříš o kilometrech čtverečních, já hovořím z hlediska energetiky. Fiala se zavázal ke zvýšenému podílu, který měl být 3 000 megawattů, neboli 3 gigawatty. To měl být instalovaný výkon občasných zdrojů, to znamená fotovoltaika a větrníky. 3 000 megawattů. A bylo to, pozor, 14. 4. letošního roku už nově obsazené vedení ministerstva pro místní rozvoj, které vydalo veřejnou vyhlášku, kde bylo jasně napsáno, že bude 94 akceleračních oblastí, lidově se tomu říká „akcelerační zóny“, a v tisku tomu říkají „zóny“, ale podle zákona jsou to „akcelerační oblasti“.
Martina: Zkratka AO.
Ivan Noveský: Ano, přesně tak. Respektive AOS jako soláry, AOV pro větrníky. Načež česká vláda 27. 7., to znamená před nedávnem, z těchto 94 udělala 61 oblastí. To znamená, že je to snížení o nějakých 35 procent na nějakých 65 procent původního počtu. Takhle to musíme vzít, protože tady se jedná o počet, protože kilometry čtvereční jsou tak trošku zavádějící.
Devět gigawattů se dá postavit na střechách, skládkách a v dolech, aniž by padl jediný metr pole
Martina: Ale dobře, i když se bavíme o výkonu, tak to připomíná – přestože samozřejmě oba dva nebudeme skrývat radost z toho, že se v myslích členů prosadilo to, že ten výkon je nepředstavitelný, a že je to nesmysl.
Ivan Noveský: Ne, pozor, ty tři tisíce jsou bez problému splnitelné. Dokonce, pozor, tam je splnitelné mnohem víc, kdyby vláda a Česká republika dodržela evropskou směrnici RED III, a kdyby dodržela český zákon číslo 249 z roku 2025 Sb.
Martina: ZOZE…
Ivan Noveský: Takzvaný ZOZE, ano, vidím, že jsi perfektně nachystaná, to se mi líbí. Tak kdyby dodržela tento zákon a tuto evropskou směrnici, tak, pozor, máme těch ploch ne pro 3 000 megawattů, respektive 3 gigawatty, ale máme pro 9 200 megawattů, čili 9,2 gigawattu. Toto má vláda na stole, pozor, od března letošního roku, a bohužel to neřešila. Ona to řešila v rozporu právě s tou směrnicí Evropského parlamentu a Rady EU. Já můžu říct přesně to číslo, i když to asi posluchače moc nebude zajímat, ale je to směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2023/2413 z 18. 10. 2023, a tam se jasně říká, že se to musí především stavět na nezemědělských půdách, a je tam vyjmenováno, že jsou to uměle zastavěné plochy jako střechy, fasády budov, dopravní infrastruktura, parkoviště, zemědělské podniky, skládky, průmyslové areály, doly, umělé vnitrozemské vodní útvary, jezera, nebo nádrže, městské čistírny odpadních vod – prostě všechno, kde už dávno není žádné zemědělství. A naše vláda, bohužel, ve vyhlášce, o které jsme tady hovořili, ze 14. 4., navrhla 95 procent všech akceleračních oblastí, neboli zón, na zemědělské půdě. Čili zcela v rozporu se zákonem českým i evropským.
Martina: Pojďme to tedy vysvětlit, aby posluchači nebyli zmateni. Protože spousta z nich si řekla, že když z původně vytipovaných 110 lokalit zůstalo 61…
Ivan Noveský: Takhle, mohlo být vytipováno 110, ale oficiálně vyšlo ve veřejné vyhlášce ministerstva pro místní rozvoj 94.
Martina: Dobře, ale zůstalo jich 61, a z toho je 49 určených pro větrné elektrárny, a zbytek pro fotovoltaické. A mnoho lidí si oddechlo, řekli si: „Tak toho bude méně.“ Ty sis neoddechl?
Ivan Noveský: Já jsem si neoddechl, protože tam je zásadní rozpor, že je to opravdu umístěno v rozporu s evropskou směrnicí a se zákonem, a tím pádem z toho plyne další obrovská spousta negativ. To není jenom to, že jsme nerespektovali ani český zákon. Protože já jsem zažil i takový výklad, že když je tam splněno 5 procent na nezemědělské půdě, tak je tím splněno především to, že to je na nezemědělské půdě. Takže 5 procent splnění ze sta představuje „především“. Je to výklad oxfordského právníka, který to chystá na ministerstvu životního prostředí.
Martina: Jmenuje se Abel?
Ivan Noveský: Ano.
Jediná cesta, jak obec ubrání poslední zdroj pitné vody, vede k žalobě na vlastní stát
Martina: Můžeš vysvětlit, proč tato vláda tedy trvá na tom, že bude v mnoha případech kácet lesy, kde si starostové z kýžených oblastí stěžují, že v těchto jejich lesích je jejich pitná voda.
Ivan Noveský: Jediný zdroj pitné vody.
Martina: Jediný zdroj pitné vody. Proč tohle současná vláda dělá, když bychom od ní v tomto smyslu slova čekali věcné, příčetné kroky?
Ivan Noveský: Pro mě je to obrovské zklamání. Já se přiznám, že pro mě osobně je to osobní zklamání. Já jsem tuto vládu volil, já jsem jí strašně fandil, a mně osobně toto opravdu strašně vadí. Protože tam je potom problém v tom, to jsme zažili v Senátu při velkém jednání Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, kde jednoznačně vyplynula – i od lidí z ministerstev, kteří tam byli, ať už z MŽP nebo z MMR – že jediné, co mohou starostové udělat, aby zachránili pitnou vodu pro svou obec, je to, že budou žalovat Českou republiku. Martino, to je prostě něco úděsného. Představa, že starosta, aby pro svou obec zachránil jediný zdroj pitné vody, bude muset žalovat Českou republiku, mi přijde úplně šílená.
Martina: Já vím, že ses zmínil, že jsi právě byl na schůzi Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova, a tam byli ministerští úředníci, starostové obcí, na jejichž katastru jsou právě tyto akcelerační oblasti vytyčeny. A ty jsi říkal, že pro vás všechny, dokonce i pro přítomné senátory, bylo šokující to, že jim samotní ministerští úředníci řekli, že jediný způsob, jak mohou starostové hájit zájmy svých obcí, je jít k soudu proti vlastnímu státu.
Ivan Noveský: To je šílené.
Martina: To tam zaznělo?
Ivan Noveský: Přesně takhle to zaznělo. A bohužel to byl konsenzus, že na tom jsme se všichni shodli, že jiná cesta, bohužel, dneska není. Tam proti tomu není jiný opravný prostředek. Musím říct, že jsem se náhodou zrovna koukal na předsedu komise pana senátora Jirku Voseckého, a tomu spadla čelist, a ostatním senátorům taky, a mně tedy, přiznám se, taky. Protože toto zjištění konstatovali ministerští úředníci, právníci, a všichni – já tedy jsem poloprávník, mám z práva jenom bakaláře. Takže se opravdu konstatovalo, že je to jediná šance, jak se dá ubránit třeba jediný zdroj pitné vody pro danou obec. To je prostě neuvěřitelné.
Martina: Ale to je naprosté rozrušení jakékoliv společenské smlouvy, jakékoliv solidarity státu.
Ivan Noveský: A hlavně, to je podle mě úplně porušení všeho, protože vlastně obec by si měla o svém majetku, a o svých základních životních potřebách, rozhodovat sama. Ona samozřejmě potřebuje stát, ale nepotřebuje ho k tomu, aby jí likvidoval její základní životní podmínky. To je přece úplný protimluv.
Naděje, že se plán neschválí, padla 27. července, proti se postavili jen ministři za SPD
Martina: To, že nás do těchto slibů Evropské unie navezla minulá vláda – když to řeknu takto hrubě – a že pan ministr Hladík slíbil i to, co po něm možná Evropská unie ani nechtěla, to je jedna věc. Ale druhá věc je, že současná vláda, podle toho, co říkáš, nepodniká logické kroky.
Ivan Noveský: Bohužel. Takhle, otázka je to dobrá, proč vláda něco nepodniká, ale já se obávám, že není na mě. Já se přiznám, že ještě do neděle 26. 7. jsem doufal – měl jsem nějaké indicie – že se to neschválí, že se bude postupovat podle zákonů českých i evropských. Ale bohužel to vláda 27. 7. schválila. Pokud vím, tak to údajně neschválili ministři za SPD, takže se aspoň někdo postavil za obce a za lidi.
Martina: Já to pořád opakuji, protože opakování je matka moudrosti. Jak jsi zmínil evropská směrnice RED III z roku 2023, a český zákon 249/2025 Sb., zákon ZOZE, nám vlastně prostřednictvím těchto zákonů dávaly možnost…
Ivan Noveský: Přesný návod. Promiň, Martino – přesný návod, jak to má být.
Martina: Ano. To znamená oblasti, které jsou už zlikvidované, nebo zasažené těžbou a jakýmikoliv průmyslovými zásahy člověka, tak ty nechat jako oběť, ale nelikvidovat zemědělskou půdu a lesní půdu. A my postupujeme v rozporu s těmito zákony, ubližujeme naší krajině, a likvidujeme nevím kolika hektarům zemědělské půdy.
Ivan Noveský: V tom návrhu bylo konkrétně nějakých 12 milionů metrů čtverečních zemědělské půdy.
Martina: Prostě je zastavíme.
Ivan Noveský: Prostě to zlikvidujeme. A pozor, mezi tím je jednička, dvojka – tedy černozem. Jsou tam lesy, údajně dalších 700 tisíc metrů čtverečních lesní půdy. A to je jenom to, co má být trvale zlikvidováno. Já se přiznám, že to vůbec nechápu. Musím říct, že zajímavé bylo, když 15. 5. bylo veřejné pojednávání té veřejné vyhlášky, kterou vydalo MMR, kde se stanovovalo těch 94 akceleračních oblastí. A toho 15. 5., když už ministerští úředníci nevěděli kudy kam, tak jsem tam v tom v Radiopaláci byl, a měl jsem dotaz. Oni umožnili dotazy, kupodivu.
A můj dotaz zněl: „Do kdy je ministerstvo pro místní rozvoj schopno uvést akcelerační oblasti do souladu s evropskou směrnicí RED III, a s českým zákonem?“ A odpověď mě fascinovala. Oni řekli: „Ono to vlastně v souladu je, ale my jsme postupovali podle nařízení vlády 507 z roku 2025 Sb.“ To vydala Fialova vláda v už hluboké demisi v listopadu 2025, dávno po volbách. A oni vlastně jakoby říkají: „My jsme tímto nařízením vlády změnili český zákon a evropskou směrnici. Ať si Brusel hukne.“
Martina: V neprospěch naší země.
Ivan Noveský: Samozřejmě, v neprospěch našich občanů.
Průzkum v terénu se nakonec vůbec nepředepsal, se starosty místo úředníků mluvili developeři
Martina: Podívej, je tady Národní plán obnovy, a z toho bylo od podzimu 2023 odčerpáno několik desítek milionů korun. A ty měly sloužit mimo jiné k tomu, aby proběhla nějaká vyšetřování v terénu, průzkum terénu.
Ivan Noveský: A nakonec průzkum v terénu nebyl ani předepsán. Nakonec to úplně obešli. Původně to mělo být, ale nakonec se na to vykašlali. Někde ho udělali dvouměsíční, někde tříměsíční, někde vůbec.
Martina: A tento Národní plán obnovy měl také umožnit konzultaci a diskuzi dotčených obcí, kterých je asi 400. Mluvil s nimi někdy někdo, a s jejich starosty?
Ivan Noveský: Ne, naopak. Pozor, jenom upozorňuji: Toto neměl umožnit jenom Národní plán obnovy, toto bylo předepsáno v evropské směrnici, kde se musí průběžně konzultovat. Nikdo s nimi nemluvil. Mluvili s nimi developeři, to bylo zajímavé, protože developeři chodili už v roce 2024 a 2025. Protože akcelerační oblasti se chystaly v utajení, to se chystalo v přísném utajení, a nikdo to oficiálně neviděl, až toho 14. 4. to vyběhlo oficiálně uvedenou vyhláškou.
Do té doby se třeba netušilo, že to bude v Trhovém Štěpánově, i když třeba starosta Trhového Štěpánova věděl, že tam tato zóna bude, nebo oblast, a věděl to z toho důvodu, protože za ním už chodili v roce 2024 a 2025 různí developeři a říkali: „Podívejte se, budete tady mít zónu. A když nám teď podepíšete smlouvu, tak z toho budete něco mít vy, možná něco i občané. Ale když to nepodepíšete, tak až tady ta zóna bude, tak se vás nikdo nebude ptát.“
Martina: Myslím, že takhle nějak postupují mafiáni ve filmu Kmotr.
Ivan Noveský: Já si myslím, že v tom filmu je to slušnější postup.
Martina: Já teď před sebou vidím tu mapku, a jsou to Rataje, Trhový Štěpánov, až po Psáře, Tehov. To bude velký parčík.
Ivan Noveský: Bude to relativně velký parčík, i když oni ho trochu omezili, ale kvůli tomuto parčíku museli bohužel odstranit Blaník. Takže Podblanicko přišlo o Blaník. Protože aby to mohli umístit, tak museli říct – protože jsou tam obce Podblanicka – že tam není žádná krajinná dominanta. To znamená Malý a Velký Blaník byly smazány.
Martina: Tak doufejme, že spící blanické vojsko nebudou rušit vrtule.
Ivan Noveský: Možná naopak, když je vyruší, tak by to možná zafungovalo.
Martina: Ty jsi řekl, že se starosty mluvili developeři, nikoli státní úředníci.
Ivan Noveský: A ukazovali jim mapky, které v tu dobu ještě neexistovaly.
Třicet tisíc devět set pět připomínek, a ve vypořádání po většině z nich nezůstala ani stopa
Martina: Starostové tím pádem byli povětšinou postaveni před hotovou věc, a na připomínky k akceleračním oblastem nakonec dostali prostor 15 dnů na jaře tohoto roku. Ale přesto, spolu s občany a spolky na ochranu přírody, a s nejrůznějšími občansko-aktivistickými skupinkami, dokázali podat na ministerstvo pro místní rozvoj více než 30 tisíc připomínek.
Ivan Noveský: 30 905.
Martina: Jaký je jejich osud?
Ivan Noveský: To je velmi zajímavé, protože já jsem si třeba stáhl – oficiálně to zatím nikde nevyběhlo, protože to dostala pouze vláda – vyřízení připomínek a vyběhl jsem si konkrétně oblast Trhového Štěpánova, která je velmi dobře známá i díky Blaníku, a díky všemu. Tak jsem si to sehnal neoficiálně, a mám to tady, je to nějakých 120 stránek. Zajímavé je, že moje připomínky tam nikde nejsou. Já jsem dával připomínky jako fyzický občan, jako spolek, a ještě další spolky dávaly připomínky, starostové dávají připomínky, a to v tom není. Jsou tam jenom připomínky občanů, i když se to oficiálně jmenuje: Vyhodnocení připomínek obcí a veřejnosti.
Martina: Takže ani připomínky starostů tam nejsou?
Ivan Noveský: Nejsou. A je to úplně jedno, protože u všech, které tam jsou, je napsáno, že je to neakceptováno. Maximálně, když tam byla nějaká oblast, kdy tam někdo přifařil třeba jinou oblast, třeba akcelerační oblast 44, nebo 45, nebo nějakou jinou, tak to bylo částečně akceptováno. Ale konkrétně kolem šestnáctky bylo vše neakceptováno. V těchto 120 stránkách je vlastně plno neakceptování. A toto je jedna z oblastí, které zůstaly. Říkám, zůstalo 61 oblastí a tohle je jen jedna z nich.
Martina: To znamená, že ministerstvo pro místní rozvoj si přečetlo 30 905 připomínek a řeklo: „Mažu vás.“
Ivan Noveský: Obávám se, že nějak takhle to mohlo být, protože my jsme se na tom jednání v Senátu 21. července vysloveně ptali, kde se můžeme podívat na vyhodnocení připomínek. A bylo nám řečeno, že nikde, protože to dostane pouze vláda.
Martina: A další postoj občanů, obcí, samospráv je jenom takový, že budou vládu žalovat. Že budou žalovat stát.
Ivan Noveský: Že budou žalovat stát. Že mohou žalovat stát, což je jediná šance, jak můžou zachránit své základní životní podmínky.
Do polí mají vyrůst 270 metrů vysoké obludy se základem ze tří a půl tisíce tun železobetonu
Martina: Poodstupme od samotných akceleračních oblastí, a pojďme posluchačům znovu připomenout, jaké stavby mají v těchto oblastech vyrůst: obří plochy zemědělské půdy, na kterých jsou fotovoltaické panely, jež občané dodnes solárním baronům platí, ty už si posluchači představit umí. Ale o obřích větrných elektrárnách, myslím, že úplně představu nemáme. A pokud si myslíme, že ano, tak se asi budeme velmi divit, protože dosavadní větrníky, které doposud máme na našem území, jsou proti těm plánovaným nedorostlá mláďata. Co by nám tedy mělo vesměs vyrůst v akceleračních zónách? Jak to bude vypadat?
Ivan Noveský: Já bych neřekl, co by mělo, já bych řekl, co nám hrozí, že vyroste. Hrozí, že tam vyrostou – když vezmu horní úvraty vrtule, až 270 metrů vysoké obludy, které budou bohužel blikat. To je jedna věc. Další věc je blikací efekt, tedy, když na to svítí sluníčko, tak to dělá šílený flikr efekt. Za další to vydává zvuky a infrazvuky, které nikdo nechce řešit, i když se už dneska ví, že je to problém. Jsou to obrovské monumenty, a takový monument má základ, který má třeba tři a půl tisíce tun železobetonu.
A mnohý starosta se třeba nechal zlákat, protože jim nikdo neřekl, co tam vlastně bude, a jenom jim řekli, že tam budou větrníky a že za to budou mít peníze, třeba starosta, rada obce, nebo i nějací občané dostanou zlevněnou elektřinu, nějakou silovku, a starosta vůbec netušil, co tam je. A když potom uvidí, že mu rozjezdí v obci komplet komunikace, protože tam budou jezdit stovky domíchávačů, a stovky těžké techniky, a všechno tam rozjezdí, tak peníze, které by případně obec dostala, nebudou stačit ani na opravu komunikací, natož na to, aby z toho obec ještě něco rozumného měla. Takže si myslím, že to bude úplně úděsné.
Navíc tam je další problém, protože zemědělci budou šíleně omezeni, protože tím, že se větrníky umísťují do terénu vysloveně cik, cak na zemědělskou půdu – mimo nezemědělské oblasti, to znamená mimo, jak jsem říkal, průmyslové areály, bývalé fabriky, teplárny, které dneska už přecházejí z uhlí na plyn, nebo na něco jiného – tak tam dochází k tomu, že všechny tyto historicky nezemědělské pozemky jsou zasíťovány. To znamená, že jsou napojeny na vysoké napětí. A někde už jsou i trafa. Dneska jsou trafa v Evropě obrovský problém, je to úzký profil – dodávky trafostanic.
Takže tam jsou trafa, je tam vysokonapěťová přípojka, jsou tam dnes k tomu komunikace, ať už silniční, nebo někde jsou i železniční vlečky. Čili tam není problém tyhle věci stavět a připojit. A pokud se to umístí úplně doprostřed pole, tak to je prostě úplně šílené zvěrstvo, když pominu tu jedničku a dvojku, což považuji za ekologický zločin, za který by měl být nejvyšší trest – za to, že se to dá na černozem. A je tam problém v tom, že třeba podle energetického zákona – v paragrafu 46 je jasně napsáno, že se přes vysokonapěťové kabely, které vedou nebo povedou od každého větrníku, čili 22 kilovoltů, nesmí přejíždět žádným mechanismem těžším než 6 tun.
A dneska neexistuje žádný moderní zemědělský mechanismus, který by byl lehčí než 6 tun, dneska všechny váží 10 tun, kombajn má dneska už 15 až 20 tun. A při přejíždění tohoto kabelu musí být souhlas distributora. To znamená, že třeba ČEZ bude muset dát souhlas, že si zemědělec může jít obdělávat své pole.
Martina: Myslím si, pokud si dobře pamatuji pohled z Malého, Velkého Blaníku, tak tam by se toto vedení muselo do celé této oblasti teprve natahat.
Ivan Noveský: Samozřejmě.
Martina: Tam by opět došlo na větu tvého kolegy: „Socializace nákladů, a kapitalizace zisků.“
Ivan Noveský: Přesně tak. Ale to bude šílené, protože pozor, ono se hovoří jenom o tom, že to bude stát velké peníze. Ale dneska by nás to ve finále mohlo stát nějakých 470 miliard, protože distribuce a ČEPS, to všechno se bude muset rozšiřovat, bude se to muset dělat úplně jinak. Kdežto ty stávající, tak jak to předepisuje RED III, a český zákon, tak tam by to byla nula metrů čtverečních záborů zemědělské půdy. Nula metrů, a ne 12 milionů metrů. Nula metrů. A nebyla by v tom žádná lesní půda, žádných 700 tisíc metrů čtverečních lesní půdy, protože tam je naopak všechno hotovo. A proto Brusel – já tedy Bruselu, upřímně řečeno, moc nefandím – ale v tomto případě Brusel přemýšlel hlavou, kdežto zločinci na MŽP a MMR to opravdu a evidentně vymysleli tak, že to je v rozporu úplně se vším.
Martina: A proč si myslíš, jak říkáš, že odborníci na ministerstvu životního prostředí…
Ivan Noveský: Říkal jsem „zločinci“.
Martina: To je ten důvod, proč neakceptují území uzavřených uhelných elektráren, dolů, a tak dále?
Ivan Noveský: Proč to neakceptují, vůbec nechápu. Protože upřímně řečeno třeba vím, že Tykač, respektive firma Sev.en, uvažoval, že právě na svém dole udělá vodní plochu, a udělá tam velké fotovoltaiky na vodní ploše, což je přesně v souladu se směrnicí RED III, takže vůbec nechápu, proč to tam vůbec nedali. Máme spoustu ploch, třeba v Dětmarovicích, kde, bohužel, zastavili výrobu elektřiny z černého uhlí, čímž odepsali OKD – to se stalo už v roce 2025 – takže tam zbývají obrovské plochy.
I když se chystají, že tam dají malé modulární reaktory, tak tam pořád je obrovská plocha, kde můžou být třeba zase soláry, a další. A je tam zase všechno připojení, protože to je bývalá elektrárna, a oni ani nemají tolik kapacity, na jakou tam připojení je. To člověk vůbec nechápe. Takže to asi opravdu dělají, já říkám zločinci, a to říkám s plným vědomím toho, co říkám.
Šest Nuselských mostů na sobě, a přesto se má stavba vyhnout posouzení vlivů na prostředí
Martina: Ty už jsi zmínil, že ti největší bumbrlíčci by měli mít až 270 metrů, možná pro lepší představivost můžeme posluchačům říct, že to je šest Nuselských mostů na sobě, což je spíše výška vzbuzující představivost Pražáků, ale myslím, že každý, kdo stál v Praze v zácpě na Nuselském mostě, si můžete představit šest takových mostů na sobě.
Ivan Noveský: Je to víc než čtyři Petřínské rozhledny na sobě.
Martina: Ale představme si, že již máme všechna technická a stavební povolení, protože to bude priorita…
Ivan Noveský: Nebudou tam všechna. Nebudou, protože u těchto zón právě, nebo u akceleračních oblastí, je snaha se vyhnout EIA, environmentálnímu posouzení, protože to je velmi podrobné posouzení, kde se musí dělat i hlukové studie, a všechno, a kde se fakt nedají používat technické bláboly, které jsou někde napsány i v té vyhlášce, v memorandu, a v dalších věcech, kde třeba píšou, že aby to nezabíjelo třeba netopýry, tak když poletí netopýr, tak se to zastaví. Jenomže zastavit toto zařízení, tento kolos, kde jenom jedna lopatka váží třeba 20 tun, je to 80 metrů dlouhé, váží to 20 tun, čili tři lopatky jsou 60 tun.
Martina: Představuji si toho netopýra, jak brzdí.
Ivan Noveský: Ne jak brzdí netopýr, ale jak brzdí ten větrník. To je to šílené, to já si vůbec neumím představit, přiznám se. To technicky nejde, podle mě by se utrhlo, to se prostě takhle na fleku zastavit nedá, když na konci je obvodová rychlost až 300 kilometrů za hodinu. Ono to vypadá, že se to točí pomaličku, ale obvodová rychlost na konci je až 300 kilometrů za hodinu, to není legrace. A oni klidně napíšou, že se to zastaví, že se udělají různá opatření. A když jsem slyšel některé tyto ekoteroristy – jak říkám, to jsou náboženští fanatici toho klimaalarmismu – tak ti říkají, že třeba mnohem více ptáků zabijí kočky.
Samozřejmě, kočka zabije, je to lovec, kočka zabije vrabce, nebo třeba holuba, jenomže ti lítají nízko, ale ve velkých výškách lítají nejvzácnější ptáci, dravci, třeba orel mořský, orel skalní, všechny tyto vzácné druhy, které jsou dokonce chráněny Evropskou unií. To lítá ve velké výšce, a ty to devastuje.
Martina: Používá někdo studie, které vznikají, a snaží se popsat, co způsobuje třeba vibrace, nebo zvuk rotujících vrtulí? Co způsobuje právě ptákům, zvěři, ale i člověku? Protože to nezpochybnitelně vydává zvuk. Vnímá někdo tyto studie? Je jich dost? Nebo jsou automaticky zařazeny do světa dezinformací?
Ivan Noveský: Oni to vnímají, snaží se to říkat, že to není tak důležité, že to není tak intenzivní, a tak dále. Třeba infrazvuky – to je opravdu velký problém. Já v tomto věřím profesoru Turánkovi, nebo Markovi Obrtelovi, což je vojenský lékař, který dneska funguje jako lékař záchranky, velmi zajímavý chlap. Já jim věřím, protože to jsou na to opravdu specialisté. Já na to specialista nejsem, já dělám celý život energetiku. Ale vím, že třeba velryby se infrazvuky domlouvají na vzdálenosti kilometrů a sloni také, takže infrazvuk opravdu nějakým způsobem funguje.
A problém je – jak mi říkali tito specialisté – v dlouhodobosti. Když se postavím pod větrník, a stál bych tam jeden den, tak se mi nic nestane. Ale když bych tam měl pod ním žít, tak je to problém. A to mi vysvětloval právě doktor Obrtel vysloveně na jednom případě, který by mě nenapadl, a toto je ze života: Oni jakožto lékaři ze záchranky mnohdy sbírají lidi, kteří třeba na dva, nebo tři dny upadli do bezvědomí, a než se k nim dostanou do bytů, než si někdo všimne, že někdo někde není, tak ten člověk leží na podlaze. A pozor, často se to stává tak, že člověk uklouzne třeba v koupelně, kde bývá podlahové topení. A mě by vůbec nenapadlo, že když tam člověk leží třeba dva dny na podlahovém topení, tak že má právě od tohoto podlahového topení těžké spáleniny. To mě vůbec nenapadlo. To prostě normálně člověka nenapadne. Podlahové topení je přece fajn, je přece prima. Ale když na tom leží dva dny, tak má těžké spáleniny. A on mi říkal, že to je tou dlouhodobostí, kterou my si vůbec neuvědomujeme, a že u těch infrazvuků je to právě tento problém, který tam nastává.
Celý rozhovor s Ivanem Noveským o akceleračních oblastech pro větrné a solární elektrárny, o záborech zemědělské a lesní půdy a o dopadech na obce a zemědělce si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme. Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
Text
Přehrát
Text
Přehrát
