Emil Kalabus
Kdysi jsem napsal, že věda mi na otázku, kdo je člověk, nedala plnou odpověď, protože to prostě neví a nedokáže obsáhnout lidský duchovní rozměr…Člověka de facto teprve objevuje. Filozofie a psychologie nabízejí spoustu různých směrů a škol. Náboženství vyžaduje víru, která není každému dána. Odpovědí tak zůstává ta známá každodenní realita nekonečných bojů a sváření a je naprosto jedno, zda máme na mysli boje vnitřní nebo vnější. Jsme zvířata nebo inteligentní bytosti? Jak působí Luciferův efekt?
Přestože máme morálku z velké části vrozenou, neznamená to, že ji nelze změnit. Máme sice velmi silně vyvinuté přirozené zábrany zabíjet či zraňovat příslušníky vlastního druhu, stačí však člověku „vysvětlit“, že se to nevztahuje na Židy, kulaky nebo jiné viry, a slušný člověk se znepokojivě snadno změní v bestii. Při tomto procesu je nejdůležitější poslušnost.
Aniž by to sami tušili, většina normálních vojáků podvědomě odmítá zabíjet. V akci se pak často snaží vyhnout chvíli, kdy by museli brát životy – jde totiž o výsledek morální výchovy. Přimět muže a ženy vystřelit na jinou lidskou bytost proto vyžaduje nemalé úsilí. Poté, co americký generál Samuel Marshall prostudoval za druhé světové války strukturu palby pěchoty, došel k závěru, že v průběhu akcí vypálilo ze své zbraně jen 15 až 20 % mužů. Většinou stříleli specialisté (kulometčíci, odstřelovači) či osádky vozidel – mezi ty, kdo nedali ani ránu, patřili téměř výlučně pěšáci.
