Svět je ve varu a mnozí hlupáci myslí jen na to, jak naštvat souseda, nakopnout psa a pak plivnout jedovatou slinu na někoho, kdo napíše článek na internet. Vážně chcete v tomhle žít?
Proč máme někdy pocit, že na internetu je svět šílenější, než když se pak projdete po vesnici nebo promluvíte se sousedem u plotu?
Protože na internetu je neuvěřitelná volnost. Lidé se tam vyjadřují bez zábran a vypouštějí z pusy slova, která by vám z očí do očí nikdy neřekli. Mluví se o cenzuře. Ano, existuje a já ji prožívám na vlastní kůži. Jenže ta se týká vlastně jen politických témat. Že to starším lidem něco říká? No jasně. Zažili jsme to v dobách minulých, kdy jsme o politice mluvili šeptem, nebo raději nemluvili vůbec. Všechno, co nás štvalo, jsme řešili doma nebo v úzkém kruhu přátel.
Je vlastně tak snadné v dnešní době zavřít někomu pusu, aniž by si toho někdo z lidí vůbec všiml. Dám vám příklad. Napíšu článek, dám ho na Facebook a čtenost roste. Najednou jsem dosahovala na pro mě vysoká čísla – třeba i 1500 přečtení. To je slušný výkon na jednu neznámou blogerku. Pak ze dne na den nic. Nikdo nečte, čísla nerostou. Přemýšlíte, jestli najednou píšete jinak, nebo co se vlastně děje, a pak přijde rozuzlení. Milý Facebook usoudil, že už mě čte moc lidí, a moje články nezveřejňuje nahoře, jak je zvykem, ale strká je úplně dolů. To se neděje jen mně, ale skoro všem. Takhle se nám zavírá pusa.
Ovšem já mám oproti lidem, co píšou jen na Facebook, velkou výhodu. Mám svoje stránky jménem Politikařina a tam zatím cenzor nedosáhne. Tam mohu psát, o čem chci a jak chci. Pak jsou tu úžasné svobodné weby, které moje články zveřejňují, jmenovitě Pravý prostor, Svobodné slovo, Infokurýr, Nepodvolení, Oral a další. Je to úleva vědět, že ještě existuje svoboda slova, a zároveň děsné vědět, že nám chce někdo neustále zavírat pusu.
Závěr je jasný: nic se nemění. Politici, oligarchové, korporace, banky a další budou mít pořád jeden cíl – obrat nás a zavřít nám pusu. Že už si teď nějak moc vyskakujeme, když máme internet a víme toho daleko víc? Tak se nás pokusí ochromit strachem a dennodenně nám vyhrožovat válkou, kterou chtějí sami rozpoutat.
Proč to dělají? Protože to je to jediné, co jim můžeme věřit. Ano, chtějí válku. Ta snímá všechny jejich hříchy, dluhy mizí, nepohodlní lidé také a obyčejní lidé umírají za někoho, kdo chce na světě jen tu zlatou miliardu otroků, co mu bude k dispozici. Žijeme v době, kdy máme k dispozici spoustu vědomostí, a my se plácáme v nenávisti a rozpolcenosti. Příkladem je naše Česká republika. Jsme rozděleni a už se nechceme navzájem poslouchat. Jsme k sobě hluší, slepí a bublá v nás nenávist jako v kotli. Táhnou proti sobě v nelítostném boji provládní a protivládní. Není zde možnost si sednout a promluvit. Je tu jen možnost internetu, ale ta má jednu vadu – tam jsou lidé neuvěřitelní. Nestydí se nadávat, brát si na mušku i vaši mámu či děti. Mám z toho osypky. Svět je ve varu a mnozí hlupáci myslí jen na to, jak naštvat souseda, nakopnout psa a pak plivnout jedovatou slinu na někoho, kdo napíše článek na internet. Vážně chcete v tomhle žít?
Autor: Milena Doušková
