Nikdy jsme neměli tolik doplňků potravin, čajů a vonných olejů jako dnes. Přesto podle našeho hosta chybí to podstatné. Radost, smysl. Nejde o peníze, civilizační epidemie tzv. „vyhoření“ se podle něj nevyhýbá ani lidem, kteří mají dobře zaplacenou práci. Problém je, že když po padesátce zjistíte, že v korporátu mlátíte prázdnou slámu, a když vás ani obávané povolání revizora dopravních podniků přestane naplňovat. To žádná směs bylin nespraví. A tak by se mohlo zdát, že otcem holistické medicíny byl Abraham Lincoln, když řekl: „V konečném důsledku není důležité, kolik let bylo ve vašem životě, ale kolik života bylo ve vašich letech“. Na dlouhý život není ani zázračná pilulka, ani žádné rychlé řešení. To jediné účinné řešení totiž trvá celý život, jak podotýká můj dnešní host, zakladatel společnosti BEWIT, Jiří Černota.
Martina: Zmiňoval jste, že u lékaře nemáte žádný extra záznam, vaše zdravotní karta je tedy pravděpodobně velmi stručná. Paul Brunton, kterého už jste tady jednou citoval a kterého považujete za svého filozofa, možná bychom řekli i duchovního guru, propagoval efektivní samoléčbu a sám se také léčil. Dočetla jsem se, že se dožil 83 let, nad čímž můžeme pokrčit rameny s tím, že to není až tak vysoký věk, protože dnes už jsme zvyklí na to, že se lidé dožívají přes devadesátku.
Jiří Černota: To bych okomentoval. To mě na něm zaujalo, protože byl střelec, a když mu bylo asi 20 let, dal si za cíl osvítit lidstvo a přizpůsobil tomu celý život. Pro něho to znamenalo celý život cestovat po světě, což v té době nebylo tak jednoduché, byla s tím spojena celá řada výzev. Dokonce zažil situaci, kdy se loď, kterou cestoval, po srážce potopila, a zachránil se na poslední chvíli.
Posledních 30 let žil v ústraní ve Švýcarsku a jen zapisoval intuice, které mu přicházely – byly to desítky tisíc zápisků. Když zemřel, jeho žáci a lidé z jeho okolí je setřídili a vydali pod názvem Zápisky Paula Bruntona. A v jednom z těchto materiálů to komentoval – ne ve smyslu, že by nežil zdravě, ale že v některých etapách svého života své tělo hodně zatěžoval cestováním a nezdravým klimatem.
Martina: Co tedy znamená efektivní samoléčba?
Jiří Černota: Využívat přírodní věci, nejít do extrému. Já jsem také měl v životě období, kdy jsem držel půst až 21 dní, a pak znovu. Až později jsem se dočetl, že i Buddha doporučoval spíš půsty od jednoho do tří dnů, tedy nepřehánět to. A jak jsme se bavili o Robertu S. Morseovi, to už jsou kritické situace v životě. Všichni jsme vlastně na cestě a hledáme harmonii. Také já jsem některé své názory postupně korigoval, jak jsem procházel různými etapami. Samoléčbu bych viděl tak, že podpoříme tělo, aby si poradilo samo, protože v našem těle probíhá samoléčebný proces.
Tělo potřebuje výživu a očistu, ultimátním léčitelem je ale vědomí mimo čas a prostor
Martina: Moderní medicína má pořád ještě tendenci opomíjet to, že člověk je jednota ducha a těla, a tak velmi často dáváme na duševní problémy jakési technické záplaty. Dnešní vláda dokonce zařadila duševní zdraví mezi priority, kterými se chce zabývat. Když se podíváme na to, kolik lidí bere antidepresiva, kolik lidí – a dětí – trpí úzkostnými stavy a panickými poruchami, je to na pováženou, protože bychom se měli cítit v bezpečí. Máme spoustu možností, spoustu poradců, spoustu koučů. Řekněte mi, jak se ve firmě i vy osobně díváte na duševní zdraví a na to, kam jsme se ve své křehkosti dopracovali?
Jiří Černota: Situace každého z nás je paradoxní, protože jsme samozřejmě tělem, které má své charakteristiky, ale současně jsme zdrojem těla. Hovoří o tom věda, v přednáškách o tom často hovoří i pan Rak – že mysteriem života je vědomí. Co to je? Smyslem celého života je nakonec postupně pochopit sebe sama. Ale vědomí – to, co je v pozadí všeho a v čem se drama života odehrává – je vlastně tím ultimátním léčitelem. Je totiž mimo čas a prostor, je všeobsahující. A je to prvek, který když dáme do své pozornosti a uvědomíme si ho, můžeme si mnohé věci ulehčit.
Znal to už Leonardo da Vinci, který se zadíval do ohně a naskakovaly mu myšlenky – tedy inspirace. To zná každý umělec, ale může to být kdokoli. Všichni jsme vlastně umělci svého života, takže všichni hledáme inspiraci, ale i vedení a někdy pomoc a ochranu při životních kotrmelcích. Takže ano, pro tělo potřebujeme najít nějakou výživovou metodu, potřebujeme se čistit, potřebujeme nějaké kroky a nějaký plán, ale současně se máme obracet k prvku, který je klíčový – k našemu vyššímu Já.
Martina: A proč si myslíte, že se tak velmi rozšiřuje epidemie duševních poruch nebo stavů?
Jiří Černota: Narodili jsme se do komplikované doby. Před 500 lety mohl někdo žít na vesnici takový život, že se za těch 50 let jeho života toho ani moc nemuselo udát. My jsme se ale narodili do společnosti, která by se dala přirovnat k tavicímu kotli – obrovské změny, počítače, umělá inteligence. Jsou tady staleté procesy, které jsou najednou konfrontovány s novými, a u spousty z nich ani nevíme, jak je vyřešit a kam to všechno spěje.
Ale věci nejsou náhodné, všechno v životě má nějaký hluboký smysl. I to, že jsme se narodili do této komplikované doby, má svou druhou stránku: v minulosti lidé dělali pokrok pomalu, ale my ho můžeme udělat rychle, protože si na pozadí obrovských změn můžeme snáz uvědomovat, kde je pravda – tedy to, co se nemění, co je hodnotné, nejvíce hodnotné. A určitá část lidstva má dnes víc volného času než kdykoli v minulosti, takže může studovat a má přístup k informacím.
Martina: My se místo toho raději bavíme.
Jiří Černota: Je to obrovská příležitost, abychom pochopili sami sebe a vůbec – proč jsme tady. A Brunton, když už jsme ho zmínili, hovořil o inspirovaném životě: poznat sebe sama a pak impulzy ze srdce, intuici, uplatňovat v životě. Pro někoho to může znamenat založit rádio a inspirovat lidi. Někdo vychovává děti, je rodičem. Každý to má trochu jinak.
Brunton také psal o pomyslné pyramidě. Každý, kdo dělá poctivou práci, má ve společnosti své místo. Ale na špici této pyramidy je filozof. Filozof ne ve smyslu „žvanil“, protože dnes i vysokoškolsky vzdělaní lidé chápou pod pojmem filozofie dějiny filozofie, ale filozofie v řeckém smyslu slova je láska k moudrosti. Je to věda – jestli se to tak vůbec dá nazvat –, která odpovídá právě na otázky: Co to je člověk? Co jsem já? Co to je čas, prostor? Co to je vědomí? Proč jsme tady?
A když na vrcholných místech ve společnosti nejsou politici nebo lidé na očích veřejnosti, kteří na tyto otázky znají odpovědi, taková společnost se snadno stává nevyváženou – a skutečnou moudrost nezaplatíme ani miliardami – a zjistíme, že celá společnost jde směrem, který vyžaduje korekci. Je to jako se zdravím. Buď uděláme korekci dobrovolně, nebo nás okolnosti přinutí udělat ji nedobrovolně. Všechny války, druhá světová válka, kdy tolik milionů lidí přišlo o obydlí a o své blízké… Je to učení se bolestí, ale daleko jednodušší je učit se z chyb druhých nebo z vlastního srdce – tedy jít cestou, o které vím, že je správná.
Změňme sebe a změníme svět, i když nevíme, kdy a v jaké době zasetá semínka vzklíčí
Martina: Kéž bychom tuto školu nepotřebovali, ani tehdy, ani teď. Ale vy jste teď řekl velice důležitou věc. Celou dobu jsme se bavili o nemocech lidí, o disharmonii v těle i v duši, ale možná je vlastně nemocná celá společnost. Existují na to nějaké kapičky? Protože pokud žijeme jako organická součást nemocného celku, nevím, čím začít. Máme uzdravovat celou společnost, aby se z ní do nás zdraví propisovalo? Nebo je to nesmyslná představa a musí každý uzdravit sám sebe, abychom tím potom uzdravovali celek?
Jiří Černota: Odpovím také citátem Paula Bruntona, který řekl: „Změňme sebe a změníme svět.“ Velice si vážím i médií, třeba vašeho rádia a toho, co děláte, a všech lidí, kteří mají tu sílu, inteligenci a odvahu dnes vůbec vystupovat ve veřejném prostoru. Jedním z řešení je určitě zasévat semínka. Některé věci sice většinová společnost nemusí pochopit, ale najednou si víc a víc lidí začíná dávat věci do souvislostí – a to nejen ohledně zdraví, ale i v otázkách svobody slova, vývoje společnosti či historie – a postupně věci začínají zapadat do sebe.
Začali jsme u mého vegetariánství. Já jsem byl ve škole úplný exot, roky jsem neznal druhého vegetariána. A dnes, po 35 letech, tu najednou jsou obchody, e-shopy, celá sdružení lidí. Člověk se podívá na sociální sítě a zjistí, že v některých společnostech je 10 procent lidí veganů. Čili se to úplně posunulo někam jinam. Takže zasévat semínka má hodnotu, i když nevíme, kdy a v jaké době vzklíčí. Ale co víme určitě: za vším je moudrost Boha, moudrost přírody. Věci se nedějí náhodně, a to je jistota.
Lidstvo je škola pro osm miliard žáků od prvňáčků po osmáky, a každé světlo vrhá svůj stín
Martina: Říkal jste, že důležité jsou otázky svobody slova a toho, co se děje kolem nás ve společnosti. Existuje nějaká esence, která člověku pomůže, aby nebyl srab? Aby se pořád nebál? Aby pořád neměl z něčeho úzkosti? Aby zkrátka nežil ve světě, který funguje na principu „vyděsit a vyfakturovat“?
Jiří Černota: Situace lidstva by se dala přirovnat ke škole, kde je, nevím, 8 miliard lidí. Ale společnost je různorodá. Jsou tady prvňáčci, vedle nich třeťáci, páťáci i osmá třída, a s 8 miliardami lidí, kteří jsou od sebe hodně odlišní, to není jednoduché. Mladé duše chtějí objevovat svět, někdy je v tom plno agrese a nevím čeho všeho. A je tady skupina lidí, kteří nacházejí své naplnění v tom, že něco tvoří, hledají moudrost, a někteří dokonce zasvětili svůj život službě, jako Paul Brunton. Celý život věnoval tomu, že sepisoval tyto věci. A dokonce věděl, že je nechce vydat za života, protože by s tím mohly být problémy – jakmile se totiž někam vrhne světlo, vytváří to stín.
Martina: Radši umřel, aby to vydal. To je odvážné.
Jiří Černota: Třicet let píše do šuplíku, aby to vyšlo až po jeho smrti. Někdy se může zdát, že to, co se děje, nám vůbec nedává smysl. Inspirovat ale můžeme jen svým příkladem. A určitě se stane – když se někdo dotkne pravdy, už nikdy neudělá krůček zpátky –, že touto cestou bude chtít postupně jít víc a víc lidí. Příroda je samozřejmě trpělivá, v přírodě revoluce nevidíme, pro přírodu je to milion roků sem, milion roků tam.
Martina: Ona si počká.
Jiří Černota: Ona si počká, přesně tak. A lidé nakonec stejně zjistí, že skutečným králem tohoto světa je zákon karmy a že před ním není úniku. Jestliže moje činy nejsou v souladu s tímto zákonem v pozadí, je jisté, že na mě dopadnou, abych pochopil, že jednat v nesouladu je špatně, a pak je mým jediným přáním, abych jednal v harmonii s celkem. To neznamená, že bych musel být nějaký asketa a rozdat všechny peníze. I s tím je v souladu, že člověk má nárok žít přiměřeně, ve fajn prostředí, aby neživořil, aby se obklopil krásou a tak dále. Svět je naším učitelem, vychovává nás. A inspiraci vidíme na každém kroku.
Martina: Zmiňoval jste, že postřehy Paula Bruntona vyšly až po jeho smrti. Rudolf Steiner naproti tomu vydával své knihy za života a mnohé z jeho přednášek vyšly až po jeho smrti. Má jeho antroposofie místo i ve filozofii vaší firmy a vašich výrobků?
Jiří Černota: Inspiruji se mnoha směry a nepřikláním se k žádnému – a současně ke všem. Takže je tu prostor pro mnoho názorů. A nakonec člověk zjistí, že velikáni dějin by si rozuměli, nestříleli by po sobě, a kdyby se setkali, asi by se smáli.
Martina: Paul Brunton vás inspiroval i k názvu vaší firmy, a to myšlenkou „Be with it“, tedy BEWIT. Celý překlad jeho myšlenky zní: „Setrvávej s tím – to je nejlepší rada pro toho, kdo ji může pochopit.“ To je kostrbatý překlad, ale tak to je. Řekněte mi, jaká byla nejlepší rada, kterou jste v poslední době dostal a pochopil, protože přišla v pravý čas a oslovila vás?
Jiří Černota: Právě tato myšlenka: „Setrvávej s tím. Buď sám sebou. Buď v srdci, tam je všechno.“ Mladého člověka má smysl motivovat, ať je ambiciózní, ať naplní život nějakou hodnotou. Ale v určitých fázích života pak ambice odkládáme a máme jedinou ambici – žít v souladu s tím, čím jsme. To byla myšlenka, která mě inspirovala, takže jsem „Be with it“ zkrátil na BEWIT, a pořád je to pro mě silná myšlenka.
Stovky nových nápadů, zákazníci od sousedů a pocit zázraku, že celá ta cesta vůbec začala
Martina: Už jste vymysleli podpůrné prostředky na kdeco – na nemoci těla i ducha. Vidíte, posluchači, jak stále našlapuji, abych neřekla „léčiva“ nebo něco podobného? Ne, ne, ne. Řekněte mi, co ještě potřebujete objevit? Na co přijít? Čemu byste chtěl pomoct? A co vám ještě neproteklo destilačním zařízením?
Jiří Černota: Předně bych chtěl říct, že si vážím toho, že mě osud postavil do role, kdy jsme před těmi jedenácti lety mohli spustit prodej, a té cesty, na které se téměř z ničeho vytvořila komunita lidí, které zajímají podobné věci, jdou spolu a navzájem se inspirují. Našel jsem v tom svůj smysl života, své poslání. Slovy Paula Bruntona: „Nejdůležitější věci k nám v životě přijdou jakoby samy.“ Můj život je tedy naplněn prací, vyhledáváme nové věci a nápadů přicházejí stovky.
Celý náš tým teď pracuje na spoustě výrobků, na stovkách, a některé dáme do prodeje ještě letos, další v příštích letech. A těší mě, že když k nám lidé přijdou, cítíme od nich zpětnou vazbu. Je příjemné vědět, že to, co firma dělá, je pro některé lidi pomocí, že jim to dává smysl a že je to hodnota. Takže přeji každému, aby našel v životě něco, co ho naplní, co mu dává smysl, aby už nemusel hledat nic jiného – aby věděl, že je ve správném čase na správném místě a že v tom může pokračovat příštích deset nebo třicet let, co osud umožní.
Martina: Neexistuje tedy nějaký objev, po kterém byste si teprve řekl: „Tak, teprve teď máš splněno.“
Jiří Černota: To mě nenapadá. V projeveném světě samozřejmě dokonalost neexistuje. Čili ani my v BEWIT nejsme dokonalí – a nakonec to napsal i Brunton, který celý život sepisoval věci, a nakonec to okomentoval: „To, co se podařilo, patří Bohu, a chyby jsou moje.“ Můžeme jen usilovat o zlepšování, vylepšovat to. Japonci tomu říkají „kaizen“ – neustálé zlepšování, reflexe a vylepšování toho, co člověk dělá.
Cítím vděčnost vůči všem lidem, kteří vyzkoušeli některý náš výrobek, a máme i stálé zákazníky, bez nichž bychom nemohli fungovat. Jsem za to vděčný, protože to v dnešní době není jednoduché. Pořád v sobě mám pocit zázraku, že to vůbec vzniklo, že se to rozvíjí a že je tato komunita naladěna pozitivně. Dnes se nám registrují tisíce nových zákazníků a my se jich vždycky ptáme, jak se o nás dozvěděli. Ve většině případů tam čtu: „Od souseda. Od známého.“ Velká část práce je tedy vlastně udělána tím, že se to lidé dozvědí od někoho jiného. To je něco, z čeho mám radost.
Martina: Jiří Černoto, moc vám děkuji za to, že jste přišel. Za to, že jste se s námi podělil o své životní zkušenosti, a zároveň za to, že jste vždycky měl odvahu jít si za svým snem, díky čemuž mnozí z nás teď mohou sklízet výsledky. Díky za to.
Jiří Černota: Děkuji za pozvání.
Milí posluchači, celý čtyřdílný rozhovor s Jiřím Černotou, ve kterém jsme se ponořili do světa superpotravin a esenciálních olejů i do otázek dlouhověkosti a duševního zdraví, si můžete poslechnout na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme – bez vás by tyto rozhovory nevznikly.
Přejeme vám klidné dny a jasnou mysl – a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
