Ruské strategické bombardéry Tu-95MS patří mezi stroje, které se obvykle neztrácejí náhle a často. Právě proto je havárie, k níž došlo 29. září při startu ze základny Ukrainka v Amurské oblasti, mimořádně důležitá. Nejde jen o ztrátu jednoho letounu. Jde o další signál, že ruská dálková letecká složka naráží na limity techniky, údržby i dostupných náhradních kapacit.
Podle dostupných informací se Tu-95MS zřítil krátce po vzletu. Oficiální příčina nehody zatím oznámena nebyla, ruské zdroje však mluví o selhání tří motorů. Pokud se tato informace potvrdí, půjde o nápadnou paralelu s poslední známou havárií Tu-95MS z roku 2015, kdy měly během letu selhat rovněž tři motory. Tehdy se posádce podařilo katapultovat a pět ze sedmi členů přežilo.
Tentokrát je situace podle dostupných zpráv mnohem tragičtější. Osud sedmičlenné posádky nebyl v době zveřejnění původní analýzy oficiálně potvrzen, objevily se však zprávy o smrti všech členů posádky. Na sociálních sítích se zároveň objevily záběry, které mají naznačovat, že se letci pokusili opustit stroj pomocí padáků, ale nestihli to před dopadem.
Nehoda, která se nestává každý rok
Význam této havárie nespočívá pouze v samotné ztrátě letounu. Tu-95MS je sice konstrukčně velmi starý typ, ale Rusko jej stále používá jako jednu z hlavních platforem pro odpalování střel s plochou dráhou letu. Tyto bombardéry se opakovaně podílely na raketových útocích proti Ukrajině.
Zároveň jde o stroj, jehož nehody jsou vzácné. Poslední havárie Tu-95MS se odehrála před 11 lety. A poslední známý případ, kdy při havárii letounu rodiny Tu-95 zahynula celá posádka, sahá až do roku 1985, kdy se Tu-95RTs zřítil v Jihočínském moři. I tehdy mělo jít pravděpodobně o problém s motorem.
Právě proto vyvolává nejnovější nehoda otázku, zda nejde o izolovaný incident, nebo o příznak hlubšího problému. Letouny Tu-95MS se už dávno nevyrábějí a ruské možnosti jejich plnohodnotné údržby jsou omezené. Každý další ztracený kus proto nelze jednoduše nahradit novým strojem z výrobní linky.
Kolik Tu-95MS Rusku zůstává?
Podle ukrajinské vojenské rozvědky HUR mělo Rusko na konci srpna letošního roku 38 bojeschopných bombardérů Tu-95MS a modernizovaných Tu-95MSM.
Jenže krátce poté přišla další ztráta. Dne 28. srpna ukrajinská SBU pomocí útočného dronu MICH 2000 zničila jeden Tu-95MS na letecké základně Engels. Pokud k tomu připočteme i nynější havárii u základny Ukrainka, počet ruských bojeschopných Tu-95MS by se mohl snížit přibližně na 36 kusů.
To je pro Rusko citelná ztráta. Ne proto, že by jeden stroj okamžitě změnil rovnováhu sil, ale proto, že každý Tu-95MS představuje omezený a stárnoucí prostředek. Flotila není pružně obnovitelná a její udržování vyžaduje stále náročnější servis, náhradní díly a kvalifikovaný personál.
Proč mohl být letoun vůbec ve vzduchu?
Přesné okolnosti letu zatím nejsou jasné. Jedna z možností je, že se bombardér přesouval ze základny Ukrainka na jiné letiště v západních nebo severozápadních oblastech Ruska. Nelze vyloučit ani to, že let souvisel s vojenským cvičením nebo s provokativními aktivitami, které ruské síly v poslední době častěji provádějí v blízkosti Japonska, v Japonském moři a v Pacifiku.
Ať už byl účel letu jakýkoliv, selhání tří motorů krátce po startu by ukazovalo na závažný technický problém. U strategického bombardéru, který má nést zbraně dlouhého dosahu a plnit úkoly v rámci ruské jaderné a konvenční odstrašující kapacity, jde o mimořádně citlivý signál.
Stárnoucí bombardéry jako zranitelné místo Ruska
Tu-95MS není jediný ruský dálkový bombardér, u něhož se projevuje opotřebení. Ještě dramatičtější situace se podle dostupných analýz týká bombardérů Tu-22M3. U nich mohlo Rusko od začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu přijít až o 70 % strojů, které byly na začátku války bojeschopné.
To ukazuje širší problém: ruské strategické a dálkové letectvo sice stále disponuje nebezpečnými schopnostmi, ale jeho technická základna není neomezená. Každá nehoda, každý zásah dronem a každý vyřazený letoun snižují počet platforem, které může Moskva nasazovat k raketovým útokům nebo k demonstraci síly.
Zvlášť u Tu-95MS je problém v tom, že nejde o ztrátu, kterou lze rychle kompenzovat. Výroba těchto letounů je minulostí a opravy po vážném poškození mohou být složité, drahé nebo technicky neproveditelné. I pokud Rusko dokáže část strojů udržovat v provozu, tlak na zbývající flotilu bude narůstat.
Symbolická i praktická rána
Havárie Tu-95MS u základny Ukrainka je proto více než jen leteckou nehodou. Je to připomínka, že ruská schopnost vést dlouhodobou opotřebovací válku se netýká pouze munice, tanků nebo pěchoty. Týká se také strategických letounů, jejich motorů, techniků, náhradních dílů a celé infrastruktury, která musí udržovat staré stroje ve vzduchu.
Pokud jsou odhady správné, Rusku po srpnovém zničení stroje na Engelsu a po nynější havárii zbývá zhruba 36 bojeschopných Tu-95MS a Tu-95MSM. To je stále nebezpečný počet. Ale zároveň je to flotila, která se zmenšuje — a kterou Moskva neumí jednoduše obnovit.
Nejnovější havárie tak nepřináší jen otázku, proč konkrétní bombardér spadl. Mnohem důležitější otázka zní: kolik podobných strojů dokáže Rusko ještě skutečně provozovat, než se z jeho strategické výhody začne stávat technické břemeno?
Zdroj: Defence Express
