Nová kniha Patricka Deneena zkoumá, jak nás domov činí lidmi.
Rok 2026 by mohl být rokem „domova“. V červenci Američané oslavili 250. výročí nezávislosti naší vlasti na Velké Británii. Později téhož měsíce se lidé hrnuli do kin na filmové ztvárnění Homérovy pověsti o řeckém válečném králi a jeho cestě domů, které natočil Christopher Nolan. Na konci srpna pak zemřel Wendell Berry. Tento farmář a spisovatel ze svého domova v Port Royal v Kentucky naučil několik generací milovat konkrétní místa, která nazývají domovem, a jeho smrt vyvolala vlnu vděčnosti napříč celým americkým politickým spektrem – od pravice přes levici až po střed.
Mezi těmito poctami byl i dojemný článek v UnHerd od Patricka Deneena, profesora politologie na univerzitě Notre Dame. Deneen připisuje Berrymu zásluhu za své rozhodnutí přestěhovat svou mladou rodinu pryč z rušného Washingtonu, D.C., do jednoduššího života v South Bendu v Indianě.
Jeho pocta Berrymu však nebyla prvním případem, kdy Deneen psal o muži, který se vydal hledat svůj domov. Jeho nejnovější kniha Americká odysea: Co nám starodávný příběh prozrazuje o našich rozpolcených duších, vycházející z jeho doktorské disertační práce, zkoumá souvislost mezi americkým étosem a Homérovou Odysseou. Deneen tvrdí, že americké klasiky jako Čaroděj ze země Oz, Život je krásný, Huckleberry Finn a Pole snů, všechny odrážejí Homérův starověký příběh o „muži mnoha zvratů a peripetií“.
Deneen jde ještě dál: Tyto literární motivy se v americké literatuře a filmu objevují proto, že americká duše je hluboce odyseovská, a tudíž hluboce rozpolcená. Stejně jako Odysseus jsou i Američané zároveň poháněni upřímnou láskou k domovu a neustálou touhou objevovat a překračovat hranice známého. Toužíme po dobrodružství, inovacích a objevování, zatímco zároveň prahneme po nostosu, neboli návratu domů. Proto jsou Neil Armstrong i Berry americkými ikonami.
Každé z děl, jimiž se zabývá kniha American Odyssey, představuje jednu či více postav, jejichž duše je rozdvojená mezi touhou po objevování či překračování hranic a touhou být doma.
Podle Deneenových slov jsou Američané „zároveň bytostmi, které se usazují, i bytostmi, které hledají něco víc. Jsme zároveň bytosti, které touží po pohybu, i bytosti, které hledají odpočinek. Jsme zároveň bytosti, které si budují domovy, i bytosti, které je opouštějí kvůli novým hranicím.“
Spojené státy jsou domovem poutníků i bratří Wrightů. Tato dvojí povaha duše se projevuje v americké literatuře i filmu. Od dobrodružství Dorotky v Čaroději ze země Oz až po cestu Hucka Finna po řece Mississippi zahrnuje americký étos jak objevování, tak návrat domů.
Nejoriginálnější analýzu předkládá Deneen ve 4. kapitole „Ambivalence domova“. Ve své úvaze o filmu Franka Capry It’s a Wonderful Life Deneen tvrdí, že protagonista George Bailey – kterého autor kvůli jeho neschopnosti opustit domov popisuje jako „anti-Odyssea“ – není bezchybným hrdinou, za jakého je někdy vydáván.
Místo toho, aby stavěl mrakodrapy, o čemž kdysi snil, ambiciózní Bailey vybuduje středostavovskou čtvrť zvanou Bailey Park, která místním rodinám nabízí alternativu ke slumům spravovaným filmovým padouchem Henrym Potterem. Finanční krize ho však dožene k pokusu o sebevraždu. Jeho anděl strážný Clarence ho zachrání a dá Georgovi šanci vidět, jak by svět vypadal, kdyby se nikdy nenarodil.
V této scéně George utíká na místo, kde má stát čtvrť, kterou postavil. Ale protože tam nebyl, aby ji postavil, žádné domy tam nejsou. Místo toho najde hřbitov a náhrobek svého bratra, který zemřel, protože George tam nebyl, aby ho zachránil před utopením, když byli děti.
Tato scéna jistě zdůrazňuje význam domovů a těch, kteří je vytvářejí. Její význam je však hlubší. Co se v této scéně často přehlíží, je narážka na to, že Bailey nese odpovědnost za vybudování čtvrti přímo na hřbitově – čin, který Deneen nazývá „svatokrádeží“. Deneen také kritizuje Baileyho návrh čtvrti, což autora vede k závěru, že Baileyho vize moderní Ameriky „odstraňuje vazby na jeho předky, zakrývá stopy smrti a poskytuje lidem soukromá útočiště v odlehlé izolaci“.
Zpočátku může Deneenova analýza Caprova nejslavnějšího filmu znepokojovat každého, kdo k němu chová sentimentální vztah. Pokud George Bailey není hrdina, kým tedy je? Pokud Bailey Park není americký příběh o úspěchu, co tedy je? Přesto právě příběh o vzniku Bailey Parku činí z Caprova klasického díla pravdivější – byť tragičtější – zobrazení naší snahy vybudovat si domov v naší zemi.
Typicky americký George Bailey byl odhodlán stavět a inovovat a zajistit lepší život obyčejným lidem, kteří byli vystaveni slumům morálně zkaženého magnáta Harryho Pottera. Jeho úmysly byly dobré, ale svou energii vynaložil na nesprávné místo.
Američané tento druh vývoje znají až příliš dobře. I když se našim hřbitovům obecně daří vyhnout osudu asfaltu a prefabrikátů, až příliš často slýcháme o rodinných farmách, do nichž se vpil pot a krev několika generací, které byly zasypány a nahrazeny nákupními centry, a o kostelech, které zavřely své brány, jen aby je nahradilo nějaké sekulární podnikání. Až příliš často jsou naše vazby na ty, kteří přišli před námi, obětovány na oltářích pokroku a růstu.
Deneen nutí čtenáře zamyslet se nad potřebou vhodných cest, které využijí dobrodružného odyseovského ducha, aniž by mu dovolily zničit naše domovy. Touha překračovat hranice nikdy nezmizí, ani bychom to neměli chtít. Nalezení léku na rakovinu, průzkum hlubin oceánu, objevování jiných planet a vytváření nových zdrojů energie jsou vzrušující výzvy, které čekají na ty nejambicióznější z nás. Musíme však svou neklidnou, dobrodružnou energii nasměrovat k těmto ušlechtilým cílům tak, aby byla zachována posvátnost místa, tradice a běžného života.
V závěru knihy Deneen varuje před pokušením přičítat chyby Ameriky nebo její úspěchy jednomu typu člověka – dobrodruhovi či tomu, kdo hledá domov. Opět platí, že americká i odyseovská realita je složitější. Průzkumník a ten, kdo hledá domov, nejsou typy Američanů; místo toho jsou „ztělesněni v každé americké (a s největší pravděpodobností v každé lidské) duši.“
I když se kniha American Odyssey většinou vyhýbá akademickým debatám o liberalismu, jimiž se Deneenova vědecká práce nejčastěji zabývá, jeho popis rozdílu mezi bohy, zvířaty a lidmi v Odysei skutečně nabízí něco jako pozitivní politickou vizi.
Během celé své cesty čelí Odysseus pokušením stát se více či méně než člověkem. V Homérově eposu mají bohové i zvířata přímé poznání podstaty věcí – physis, jak se tomu říkalo ve starořečtině. Deneen přejímá postřeh Lea Strausse, že k jedinému použití pojmu physis v homérské literatuře dochází v momentě, kdy Hermes vysvětluje Odysseovi „podstatu“ byliny. Bohové mají přímé poznání podstaty věcí a zvířata také. I když je Odysseus při svém návratu domů převlečen za žebráka, jeho věrný pes Argos svého pána okamžitě pozná.
Pro lidské bytosti však, na rozdíl od zvířat a bohů, není skutečná podstata věcí tak zřejmá. „Klam je v lidském světě, jak jej vykresluje Odyssea, stálou konstantou,“ píše Deneen. „Bohové se jeví jako smrtelníci; šlechtici jako žebráci; zdánliví přátelé jsou často nepřátelé,“ ale „politika,“ tvrdí Deneen, „vzniká v oblasti, kde jsou věci sporné.“
Jedním z hlavních pokušení, kterým Odysseus na své cestě čelí, je stát se více či méně než člověkem, a tím pádem apolitickým. Jak však Deneen poukazuje, Odysseovou výzvou – a také naší – je být plně člověkem, a jako takový politickým. Kalypso nabízí Odysseovi nesmrtelnost a mládí – v podstatě z něj dělá boha – a Lotofágové nabízejí Odysseovi a jeho mužům šanci ztratit veškerou vzpomínku na domov a trávit dny v bezmyšlenkovitém pohodlí – téměř jako zvířata.
Naši pornifikovanou digitální krajinu a ekonomiku založenou na spotřebě lze vnímat jako moderní verze pokušení, které nabízejí Lotofágové a Kalypsyin ostrov – nabízejí okamžitou slast, komfort a iluzi bezpečí za cenu ztráty svobody, paměti a vyššího smyslu života. V obou případech jde o takzvanou „past na hrdiny“, kde největším nepřítelem není fyzické nebezpečí, ale ztráta vůle pokračovat v cestě.
Deneenovy postřehy k Odysseji připomínají čtenářům, že my, stejně jako Odysseus, jsme neustále v pokušení stát se více či méně než lidmi. Avšak pokud chceme zůstat plně lidskými – a tedy plně politickými – bytostmi, musíme přijmout realitu svého místa ve vesmíru.
To znamená, že politika je nutností, a nikoli něčím, co je naší přirozenosti vnuceno. Politika, která je společným uvažováním o dobru a spravedlnosti, není náhodou naší přirozenosti ani problémem, který by bylo možné systematicky odstranit, bez ohledu na to, jak degraduje se veřejná debata. V opačném případě se pokoušíme stát se zvířaty nebo bohy a v tomto procesu ztrácíme svou lidskost.
Deneenova kniha American Odyssey je aktuální a srozumitelnou interpretací Homérovy cestopisné epopeje a amerických klasických děl, která z ní vycházejí. American Odyssey inspiruje čtenáře, aby se – stejně jako Odysseus – vydali na cestu domů a cestou se naučili, co to znamená být plně lidmi.
Publikováno v magazínu Modern Age
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
