Mnohým z nás by prospělo dát přednost radosti, která přichází pomaleji, jako přirozený výsledek dobře prožitého života.
Náš devítiletý syn je poslední dobou náladovější než obvykle. Není pro něj typické, aby si stěžoval na nudu nebo odmítal běžné povinnosti, jako jsou domácí práce a úkoly do školy. Této změny jsme si však s manželkou všimli nezávisle na sobě.
Nějakou dobu jsme to přičítali tomu, že dospívá a prožívá nové emoce, protože sám nedokázal říct, co konkrétně ho trápí. Potom si ale manželka všimla, že hraním videoher tráví více času než dříve.
Sedl jsem si s ním a povídali jsme si o tom, že příjemné věci – třeba videohry – nám někdy mohou připadat natolik lákavé, že vedle nich běžný život působí nudně. A protože téměř nikdo nemá rád nudu, projeví se to na našem chování a nejsme tak šťastní.
V tu chvíli se rozhovor obrátil směrem, který jsem nečekal.
Okamžitě tu myšlenku přijal a souhlasil, že právě v tom by mohl být problém. Svěřil se, že videohry miluje, ale nesnáší, když musí přestat hrát. Potom pořád přemýšlí, kdy bude smět hrát znovu. Společně jsme vymysleli, že si dobrovolně dá od hraní pauzu a bude sledovat, jak se cítí – jen tak na zkoušku.
Ke svému překvapení a mé radosti mi o několik dní později sám od sebe oznámil, že už je šťastnější. Dnes jsem ho viděl hrát si s kostkami lega, po kterých už nějakou dobu nesáhl. Potěšilo mě, že si užívá i jiné drobné radosti, které snadno přehluší požitky dostupné bez námahy a okamžitě.
Požitky, kterých není nikdy dost
Jednou jsem někoho slyšel říct, že existují dva druhy potěšení: ta, která prožíváme okamžitě, například když se zakousneme do čokoládového dortu, a ta, která přicházejí jako výsledek něčeho jiného, třeba uspokojení z usilovné práce.
Podle mé teorie patřila po většinu dějin naše potěšení do druhé skupiny. Museli jsme si je zasloužit prací. Než jsme se mohli těšit z výsledku, bylo třeba vynaložit úsilí, které přirozeně omezovalo, kolik potěšení jsme si mohli dopřát.
Takové radosti mají také jinou povahu – nejsou tak intenzivní jako prudký příval potěšení při soustu dortu. Narůstají pozvolněji a déle přetrvávají. Přinášejí pocit uspokojení, který přirozeně omezuje naši potřebu chtít stále víc.
V dnešním světě je první druh potěšení dostupnější než kdy dříve. Díky blahobytu a pohodlí si můžeme okamžité uspokojení dopřát téměř kdykoli se nám zachce. Většina z nás na to není duševně ani emočně připravena. Zažíváme tak obdobu situace, kdy jíme příliš mnoho a přibíráme na váze.
První druh potěšení – okamžité uspokojení – si tak často dopřáváme v nadměrné míře právě proto, že jde většinou o pocit štěstí vytržený z původních souvislostí. Užíváme si ho v tak nepřirozeném množství, že nám zkrátka nemůže prospívat.
3 způsoby, jak se vymanit z okamžitých požitků
Přestože o minulosti píšu často, v dnešní době žiji rád. Chci si připomínat poučení z minulosti, abych mohl dobře žít v současném světě. Mnohým z nás by prospělo odolat přemíře snadných, okamžitých požitků a nechat radost přicházet přirozeněji, jako výsledek dobře prožitého života.
Zde je několik nápadů:
1. Okamžité požitky si vybírejte uvážlivě
Když si dopřáváte z pestré nabídky snadno dostupných požitků, které život nabízí – a občas je dobré si je dopřát –, dělejte to vědomě. Nezačněte je považovat za každodenní samozřejmost ani je nevyužívejte k útěku před nepříjemnými emocemi.
2. Nenechte se odvádět od přítomného okamžiku
Jedním z velkých prokletí technologií je, jak snadno nám umožňují okamžitě uniknout před jakýmkoli emočním nepohodlím, místo abychom mu čelili přímo. Podle mého názoru to brzdí náš růst a činí nás závislými na okamžitých požitcích, kterými si zlepšujeme náladu. Zůstaňte raději v přítomném okamžiku a nechte vlnu svých pocitů projít, dokud neodezní.
3. Překonávejte sami sebe
Úspěch si musíme zasloužit skutečným zápasem a úsilím. Budete se cítit skvěle, když se postavíte něčemu, co vám připadá obtížné nebo nepříjemné, a přesto to zvládnete.
Myslím, že na rozdíl od dětí většina dospělých tyto principy zná. Uvědomujeme si, že příliš mnoho dobrého nám nakonec může škodit, nebo nám přinejmenším nemusí prospívat tak, jak bychom si přáli. Podle mého názoru však mnoho lidí zpohodlnělo a spokojilo se s tím, že proplouvají životem ve stavu pohodlné otupělosti. Už si ani nedokážou představit hlubší a bohatší radosti, které na ně čekají, pokud projdou náročnou cestou práce, disciplíny, odhodlání a obětí – i kdyby chtěli.
Stejně jako můj syn můžete i vy zvážit malý vlastní experiment.
Konzervativní noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
