Pokud se uvedená léčba potvrdí jako účinná, pak by to byla zejména velmi těžká rána pro farmaceutický průmysl. Lze proto očekávat, že by se tato léčba démonizovala, aby se na ni hezky rychle zapomnělo.
Přesně tak dopadly i jiné účinné – a především levné – léky, na kterých si farmaceutické giganty nemohou naplnit konta.
Případová studie ve vědeckém časopise Frontiers in Neuroscience ukazuje, že boj proti Alzheimerově chorobě psilocybinem není fantazie.
Osmdesátnice s pokročilou Alzheimerovou chorobou — sotva schopná mluvit, inkontinentní, většinou nehybná — získala zpět řeč, paměť, pohyblivost a kontrolu nad močovým měchýřem během devatenácti hodin po jedné vysoké dávce psilocybinu.
Žádný lék schválený farmaceutickým průmyslem nikdy nedokázal něco takového.
Rodina ženy, která je japonsko-amerického původu, se rozhodla — mimo běžný lékařský okruh — podat jí přírodní lék.
Se souhlasem jejího syna jí bylo perorálně podáno 5 gramů sušené houby kmene Enigma Psilocybe cubensis (u nás dobře známá jako lysohlávka).
Důležité je, že to znamená 5 gramů hub, ne 5 gramů čistého psilocybinu.
Akutní fáze byla intenzivní: horečka, extrémní pocení a hluboký spánkový stav, který trval několik hodin. Ale když se žena probrala, spontánně začala mluvit.
A mluvila v souvětích, což už předtím nedokázala. Poznala členy rodiny, vedla s nimi rozhovory a poprvé po letech byla opět při smyslech.
V následujících týdnech se stále zlepšovala: oblékala se sama, chodila samostatně a emocionálně reagovala na své okolí.
Epidemiolog Nicolas Hulscher, který na případ upozornil veřejnost, mechanismus jasně vysvětluje: psilocybin stimuluje růst dendritů, tedy větví nervových buněk odpovědných za vzájemnou komunikaci v mozku.
U Alzheimerovy choroby jsou tyto spoje postupně poškozovány. Zdá se, že tato látka dává jakýsi restartovací signál zbývajícím neuronovým sítím.
Hulscher o studii hovořil v talk show Ladies of Another View na BEK TV:
Vědecký výzkum potvrzuje, že psilocybin zásadně narušuje hlavní mozkovou dynamiku aktivací serotoninových receptorů 5-HT2A.
Studie ukazují, že takzvaná výchozí síť, která je při Alzheimerově chorobě těžce postižena, je dočasně reorganizována. Mozkové snímky po použití ukazují, že části mozku, které už spolu nekomunikovaly, to začnou dočasně znovu dělat.
Přiznejme si to: farmaceutický průmysl už desítky let investuje miliardy do léků na Alzheimerovu chorobu. Výsledek? Léky, které v nejlepším případě mírně zpomalují úpadek, s řadou vedlejších účinků jako neblahým „bonusem.“
Léky jako aducanumab byly uvedeny na trh s velkou slávou a později vyvolaly kontroverze ohledně jejich účinnosti a role americké agentury FDA při jejich schvalování.
Jedna dávka sušených hub pro tuto ženu udělala víc než cokoli, co jí zavedená lékařská věda mohla nabídnout. To není důkaz — je to jediný případ — ale je to facka systému, který léta aktivně potlačoval, kriminalizoval a vysmíval se alternativním léčbám.
Zájem o psychedelika pro lékařské aplikace roste, částečně díky výzkumu deprese, PTSD a úzkostných poruch. Ale u pokročilé demence — fáze, kdy jsou pacienti zcela závislí — téměř neexistuje žádný kontrolovaný výzkum.
Rozsáhlý výzkum je jediný způsob, jak potvrdit, zda by se tato léčba mohla zavést u většiny pacientů.
To však vyžaduje politickou vůli, rozpočty na výzkum, které nezávisí na farmaceutických zájmech, ale i spravedlivé přehodnocení právního statusu psilocybinu.
Dokud tyto kroky nebudou podniknuty, pacienti a rodiny zůstanou závislí na systému, který jim toho moc nenabídne, zatímco slibné alternativy zůstanou v právním a společenském stínu.
