LIBOR ČÍHAL
Šéfredaktor pravicového Ripostelaique Jacques Guillemain, když ve Štrasburku vyslechl projev šéfa strany Les Patriotes Floriana Philippot, řekl, že se mu omlouvá za jakoukoliv kritiku, kterou proti němu kdy napsal. Na předvolebním mítinku ve Štrasburku Philippot zaplnil sál pro 600 lidí a další stáli před budovou. Jako jediný z prezidentských kandidátů je pro okamžitý odchod Francii z EU a i když se s tím ztotožní 20-25% Francouzů, nedostane v prvním kole víc než jedno procento. Philippot je velkým politickým talentem, v Ripostelaique se z objektu kritiky stal žádaným komentátorem francouzské politiky a např. i v ruském tisku se na něj často odvolávají. Kdysi jako místopředseda Národní fronty nebyl z celkem banálních důvodů dlouhou dobu moc skousnutelný francouzskou národní pravicí. Aby pochopili, že sociálně podbarvené chápání politiky není žádnou vadou a Philippot je blíž francouzskému duchu než oni samotní, potřebovali pár let. Jean-Marie Le Pen tušil jeho kvality, ale nemohl se smířit s jeho „jinakostí.“ V EU politický talent, tj. cit pro geopolitiku a společenskou evoluci, nemá žádný význam. V EU se daří typům jako Merz, Leyenová, Fiala nebo Lipavský, kteří o geopolitice nemají anung. Philippot je jeden z mála, přitom v Evropě se až do devadesátých let politickým talentům dařilo.
Téměř stoletý bývalý hlavní starosta Hamburku a ministr v Brandtově sociálnědemokratické vládě Klaus von Dohnanyi oplýval velkým politickým talentem a byl mu vlastní, podobně jako Florianu Philippot, jemný estetismus vystupování, který dnes může být překážkou v politické kariéře. Von Dohnanyi poskytl na serveru D-talk obsáhlé interview profesorovi ekonomie Maxu Otte, které se okamžitě stalo hitem sociálních sítí. Von Dohnanyi patří spolu s bývalým kancléřem Gerhardem Schröderem k staré gardě velkých sociálnědemokratických politiků. Když slyšíme brilantní logiku jeho vyvozování, člověk má pocit, že renezance politického ducha má ještě šance. Politici levice i pravice v SPD a v CDU byli souměřitelní velikáni minulé politiky, ale jsou zcela nesouměřitelní se svými trpasličími následníky. Tradiční střet levicové a pravicové politiky nebyl až tak kontradiktorický, jak se to tenkrát chápalo, smyslem střetu bylo hledání optimálních vývojových variant národního prostoru. A tento nejsmysluplnější princip politiky se dnes zbortil. V interview se už nemluví o dynamice pravicového levicového střetu, von Dohnanyi se zabývá fundamentálnějšími evropskými principy, které současná politika dovedla na okraj zkázy. Von Dohnanyi vysvětluje své náhledy na východní rozšiřování NATO, na rusko-evropské vztahy a zmiňuje velmi negativní roli britské politiky v ukrajinském konfliktu. Popisuje kvalitu politického vedení v Německu od dob Williho Brandta, Helmuta Schmidta a Helmuta Kohla až po dnešní slabou politickou generaci.
Profesor Otte si na X pověsil větu z interview: „Hloupý, namyšlený a do sebe zamilovaný muž. Zatímco kancléř Scholz něčemu z geopolitiky taky rozuměl, Merz nemá ani ponětí, co se kolem něho děje.“ Včera ráno Merz prohlásil na nádraží v Kyjevě: „Ukrajina stojí před rozhodujícími týdny. Proto jsem v Kyjevě s poselstvím, nenecháme vás v tom.“ Kdo jsou „my“ Merz konkrétně neřekl, Češi nemají žádný zájem ani chuť patřit do kancléřského stáda „my“a ve vlastní zemi s tím má též velmi malý úspěch.
Podle von Dohnanyiho Evropa, a obzvlášť západní, nutně potřebuje mír s Ruskem a navázání normálních styků. Evropa potřebuje víc Rusko než naopak. Musíme obnovit stabilní a levné energetické toky, Evropa si nemůže dovolit tratit gigantické prostředky ve výdajích na obranu a podobné zbytečnosti, jen tak se kontinent může stát konkurenceschopným na světových trzích. Finance se musí tratit na rozvoj. Mír si vyžaduje úsilí a práci, nepřijde sám od sebe. Von Dohnanyi zmínil vystoupení Putina v roce 2000 v Bundestagu v němčině. Co tenkrát ruský prezident řekl, je aktuální i dnes. Moskvu i západní Evropu spojuje životní zájem na vzájemné technické a ekonomické výměně. Tomuto procesu silně brání Velká Británie. „Angličané vždycky Rusko hluboce nenáviděli a nyní jsme to od nich částečně přejali. Je to velká chyba, protože mír na kontinentě bez Ruska není možný a za druhé evropská ekonomika bude podstatně stabilnější, jestli se obnoví přirozené vztahy s Ruskem. Ovšem mnoho lidí to nechápe, protože propaganda pracuje velmi dobře a pokud tak bude pracovat dál, nenajdeme cestu k dorozumění.“
Politik říká, že Západ nese podstatnou vinu na tom, že Moskva byla nucena zahájit vojenskou operaci. Západ svými plány s Ukrajinou Moskvu jednoduše vyprovokoval. Von Dohnanyi soudí, že podobné ideje má většina německého národa, minimálně voliči AfD a Sahry Wagenknechtové jsou pro dialog s Ruskem. Mnozí němečtí politici nejsou schopni pochopit podstatu konfliktu: pokud se provede objektivní analýza, není to Rusko, kdo nese hlavní vinu. V první řadě je to Západ, který se postaral o to, že válka se stala realitou.
