Richard Permann: Ať politici, kteří tu válku predikují, předloží jediný relevantní důvod, proč by Rusko mělo vyhlást Evropě válku a jít dobývat území evropských států. Nemá naprosto žádný důvod. Evropa nemá vůbec nic, co by Rusko mohlo zajímat.
Poslední nadějí pro záchranu Evropy je letošní zima. Pokud bude opravdu krutá, tak Ukrajina padne, neboť z odrbané Evropy nebude moci už nic přijít. A občané Evropy mrznoucí ve městech u studených radiátorů, snad konečně dostanou rozum a všechny ty válkychtivé psychopaty pošlou do pekel.
Na závěr rada pro Babiše. Zdrž se Andy jakýchkoliv výstupů proti Rusku. Zatím tě tam berou, jako určitou naději pro ČR. Tak se prosím zdrž keců o vysílání brigád na východní frontu. Žádná východní fronta nebude, jen smrt, tak měj laskavě pusu na zámek.
Petra Rédová: Babiš sliboval změnu, ale zásah proti ženě s písmenem Z na tričku ukazuje, že systém zůstal stejný. Svobodný stát se písmena nebojí.
iRozhlas: Násilí není argument. Omezování informací je nepřípustné, apelují šéfredaktoři českých médií na politiky. Šéfredaktorky a šéfredaktoři čtyřiceti českých médií společně podepsali dokument adresovaný politikům. „Vyzýváme proto veřejné činitele, aby společně s námi odmítali násilí, dodržovali základní principy slušné komunikace a ctili svobodný přístup k informacím,“ píše se v něm.
Štyrycet režimnich kolaboračnich medyjalnich baraku začina vyskakovat. Asi jim ide o dotace…
Zdeněk Koudelka: Čtyřicet šéfredaktorů se 5. 10. 2026 společně obrátili na politickou scénu. Žádají politiky, aby odmítali násilí ve veřejné debatě, respektovali principy slušné komunikace a zajistili médiím rovný přístup k oficiálním informacím úřadů.
Po listopadu 1989 není větší zločin proti demokratickému právnímu státu a proti právům občana, než který spáchala Fialova vláda v únoru 2022, kdy došlo k zneužití tajných služeb v čele s Vojenským zpravodajstvím. Výsledkem bylo, že sdružení CZ.NIC a někteří poskytovatelé internetového připojení podlehly cenzorské protiústavní akci Fialovy vlády a došlo k cenzorskému zásahu a protiústavnímu zločinu, který po listopadu 1989 nemá obdoby.
Fiala a jeho vláda se ukázala jako mimořádně zločinná, protože okradla statisíce až miliony lidí o jejich právo číst si, co chtějí. Navíc to udělala mimořádně zbabělým způsobem, protože to nenařídila otevřeně, ale formou tzv. doporučení, která však rozeslala poskytovatelům internetu skrze Vojenské zpravodajství, takže ti to logicky vyhodnotili jako vládní pokyn. Fialova vláda okradla lidí a byla zbabělá, proto se objektivně stala vládou zločinu a zbabělosti.
Fialova vláda – následník nacistické a komunistické cenzury
Fiala se neinspiroval cenzurou, jakou stát prováděl za Rakouska-Uherska či za první Československé republiky, ale inspiroval se cenzurou nacistickou a komunistickou. Habsburská či československá cenzura totiž cenzurovala zpravidla jednotlivé články, kdy noviny mohly vyjít, ale místo cenzurovaného článku bylo bílé místo. Čtenáři tak věděli, že cenzor zapracoval. Nacisté zavedli jinou praxi, kdy zakazovali celé noviny a pokud vadil jeden článek a nechtěli zakázat noviny, nesmělo být místo bílé, ale bylo zaplněno jiným textem. Byla to cenzura, která nechtěla být vidět. K této nacistické formě cenzury sáhl i komunistický režim, který také nechtěl veřejně přiznat, že cenzuruje, a v roce 2022 tuto nacistickou cenzurní praxi převzala Fialova vlády, když vypla celé weby, byť tam bylo hodně článků, které s politikou neměly žádnou souvislost. Zabývaly se například katolickou věroukou či dějinami Moravy. Asi Fialovi vadilo i katolictví a Morava.
Byl jsem okraden Fialovou vládou a postižen iDnes.cz za boj proti cenzuře
Fialova vláda mne vypnutím webů okradla o to, co jsem chtěl číst a kam jsem chtěl psát. Ještě žádná jiná vláda mne po listopadu 1989 neokradla o mé ústavní základní právo, až vláda Fialova. Protože jsem proti cenzuře a okrádání občanů o jejich ústavní práva psal a vyzýval k podpoře vládou postižených web byl jsem potrestán i redakcí iDnes.cz, kde jsem měl blog tak, že byl zneviditelněn. Konkrétně to provedl Patrik Banga, který tím podpořil potlačení protestu proti cenzuře a vládnímu pošlapání ústavy. Vidím-li dnes podepsaného šéfredaktora iDnes.cz Matyáše Kaisera pod výzvou žádající neomezování informací, hodnotím to jako pokrytectví.
Závěr: Kde byli šéfredaktoři, když vláda iniciovala cenzurní vypínání webů? Zastali se svobody slova? Zastali se ústavy? Vystoupili proti zločinům Fialovy vlády páchané na ústavě a právech lidí? Ne, většinou byli zbabělí nebo dokonce tleskali cenzuře iniciované vládou a tajnými službami.
Parlamentní Listy: Výzva 40 vzešla z nedávného setkání šéfredaktorů českých médií. Mezi několika desítkami podpisů byly celkem čtyři šéfredaktoři z Českého rozhlasu, dva z České televize, tři z vydavatelského domu Seznam. Dále šéfredaktoři několika tištěných deníků a komerčních rádií a větší počet šéfredaktorů menších médií jako Respekt, Deník N, Reflex nebo web Romea.cz. Stránku Page Not Found podepsala hned dvojice šéfredaktorů: Apolena Rychlíková, Jakub Zelenka.
Zaujala však absence některých známých tváří české mediální scény. Výzvu nepodepsal Jaroslav Plesl, šéfredaktor MF DNES, Dalibor Balšínek z Echo, ani nikdo z TV Prima. Šéfredaktor Deníku TO Marek Stoniš, který se setkání zúčastnil, ale po seznámení s obsahem návrhu z něj odešel, se vyjádřil slovy: „Na něčem tak absurdním, jako je podprahové tvrzení českých médií, že se čeští politici dopouštějí na novinářích násilí, se opravdu podílet nelze.“.
Šéfredaktor Reflexu Martin Bartkovský ale napsal, že kdo nepodepsal toto „minimum“, vypovídá to o jeho charakteru. Ondřej Neff, který před třiceti lety zakládal první český samostatný novinový web Neviditelný pes, mu za to na síti X vzkázal, že jeho kádrování je „nehoráznost, s jakou jsem se nesetkal od Anticharty“.
Jindřich Rajchl: Včera mě v Partii zaujal výrok Jana Farského, že on by tedy ropu od vraha Putina nikdy nenakupoval. Patrně by je kupoval pouze od mírumilovných demokratů. Jen tedy netuším, jestli tím má na mysli Írán, Irák nebo Saudskou Arábii. Tihle pokrytci jsou vážně k smíchu.
Stanislav Češka pro SOSP: Takže po letech nálepkování, zakazování nepohodlných médií tuzemských i zahraničních, filtrování informací, pokud už ne přímo lhaní, vybírání „těch správných expertů a analytiků“, kteří nás oblbují, bezbřehého adorování jedněch a kydání hnoje na druhé a také třeba bubnování do nesmyslných válek, případně jejich obhajování se naše, podle sebe, objektivní média probudila, když zjistila, že ubývá těch, kdo jim věří a naopak přibývá těch, kdo si z nich dělají vrtuli. A volají po odmítnutí násilí (kolik z vás podepsaných odmítlo třeba Foltýna, když mluvil o sviních a kopání příkopů) a volají po svobodném přístupu k informacím, což obzvlášť pikantně působí třeba u Bartkovského, Benče, Čásenského, Galla, Kaisera, Kubala, Maška, Pavce, Pazderky, Rychlíkové, Zelenky, Samka, Suchana, Stejskalové, Šabaty, Taberyho, Tomáška a Wollnera, pokud bych měl jmenovat šéfy těch médií, která nám tady, podle mého názoru, nejvíc předvádí to, jak práce dobrého novináře nemá vypadat.
Milé paní šéfredaktorky a páni šéfredaktoři, nevydávejte tragikomické výzvy, ale zkuste se vrátit k tomu, co už většina z vás, čest výjimkám mezi vámi, dávno není. Slušnými a objektivními novináři, kteří nestranně a opravdu objektivně informují o všem a o všech podle hesla „padni, komu padni“.
Pak takové rádoby dramatické výzvy, jako je ta vaše dnešní, nebudou třeba.
Věrný své zemi? I když píšu o jiných zemích, není to o nich, je to vždycky vzkaz pro nás. Nemůžu být dlouho venku, venku mi nikdo nerozumí.
A tady mi moji Pražané rozumějí. Takže nevydal bych se nikam. Stejně by mě zatkli a popravili jako prvního. Žádná totalitní mocnost, ani národně socialistická, ani internacionálně socialistická, ani multikulturně socialistická, nemá ráda, když si z ní někdo dělá srandu. Já nemám kam jít. Tohle je moje země.
Petr Trmač: Proč nemám rád Havla? Já ho fakt nemám rád. Třeba když vystoupí předseda Senátu a začne ho chválit, mluvit o tom, jaký to byl ryzí charakter a jak byl nositelem pravdy, líčí ho skoro, jako by to byl sám Ganymedes, který obšťastňoval Olympany, když to na ně přišlo. Nebo když vystoupí paní Dagmar, obtížená šperky, a mluví o něm jako o naději lidstva, člověk má strach, aby jí z kombinované váhy šperků a hodnot při jejím věku nepraskla ploténka.
Nemám rád ten kontrast. Havla, který je mi blízký — Havla rebela a příležitostného opilce, Havla, kterému bylo normalizační pokrytectví tak odporné, že se přes svůj sklon k užívání života nechal i zavřít. Mám pocit, že mi Vystrčil a jemu podobní Havla berou, balí ho do igelitu, zvětšují mu prsa a dávají mu injekce do rtů, aby se mu také zvětšily, jako to dělají dnešní političky, kterým je přes padesát a bojují svůj marný boj s následky klimakteria.
Havel, příležitostný opilec a rebel, je mi blízký, protože hledal něco jiného, než co mu nabízela tehdejší doba. Poslouchal Patočku a snažil se mu porozumět, protože Patočka byl přesvědčivý a vzdělaný. Nejsem si jist, jestli mu byl schopen skutečně rozumět, ale už jen to, že ho poslouchal a že hledal alternativu, je mi blízké. Myslím, že rád kouřil, měl rád společnost a spíše než klidnému, systematickému studiu a přemýšlení se raději účastnil pitek a žvanění disidentů. Klaus mu asi moc neseděl — myslím, že proto, že nerozuměl ekonomice a číslům, a tak mu nemohl stačit. I proto ta občanská společnost.
Když o něm přemýšlím, vzpomenu si na jeho hru Audience. Ve hře vystupuje Ferdinand Vaněk (Havlovo alter ego), který pracuje v pivovaru jako dělník — přikuluje sudy. Je povolán do kanceláře svého nadřízeného Sládka, který na něj musí psát hlášení pro StB. Sládek je ale primitiv, neumí psát a neví, co do hlášení uvádět. Proto Vaňkovi nabídne lepší místo ve skladu, kde by mohl psát své hry, pokud bude donášet sám na sebe. Vaněk je v této hře představen jako zdvořilý, nekonfliktní člověk, který každým svým slovem a činem ukazuje naprostou směšnost a absurditu celé situace.
Chápu i jeho proměnu, když stanul v centru dění a stal se prezidentem. Myslím, že sám nebyl schopen to nikdy zpracovat. Pocit absurdnosti celé situace ho provázel celý život. Z vězení na Hrad. Lidé, kteří ho celý život pronásledovali, mu najednou lezli do zadku. Kdo by to ve zdraví ustál?
Vidlák: U nás se zase blbě domluvili protokolář Kolář a Petr Pavel. Ten první naplánoval na příští víkend volby a ten druhý si zase naúplánoval dovolenou v Maroku. Zeptal jsem se umělé ynteligence a ta mi řekla, že letos měl prezident teprve 44 dní dovolené. Dost to narostlo od chvíle, co Fiala přestal být premiérem…
Potěšilo mě, že je prezident takový blbec, nejenže si neupraví program, ale ještě se k tomu „drze přizná“ nikoliv po volbách nebo v průběhu voleb, ale ještě před volbami, aby nám všem dodal politickou munici na stříbrném podnose. Podobný politický talent předvedla opozice i ve sněmovně, když vyvolala hlasování o nedůvěře, na které se nakonec nedostavili ani všichni opoziční poslanci.
