Jak se mění Starostové aneb Křivolaká cesta do čela nebo jinam? – D-FENS

Jak se mění Starostové aneb Křivolaká cesta do čela nebo jinam? – D-FENS

proxyLeave a comment

Parlamentní volby roku 2025 jsou dávnou minulostí a nová vláda usilovně pracuje na tom, aby všem „bylo líp“ (a vskutku, podle ekonomických ukazatelů tomu tak bylo ještě dříve, než se stihla ustanovit – viz třeba zde a zde). Všechny atraktivní příběhy byly vyprávěny v oněch bouřlivých podzimních časech. Ten o pádu „Stačilo!“, o částečném pádu SPD, o údajných či skutečných kroužkovacích atentátech ve SPOLU. Ovšem v pozadí za nimi tak trochu zapadly dvě strany, které sice byly v minulé nepopulární vládě, ale zároveň se jim dlouhodobě dařilo předstírat, že jsou tak trochu i v opozici., Využily tak skutečnosti, že největší hněv nespokojených vládních voličů, jakož i hlavní nápor Babišovy marketingové mašiny se snesl na premiérské SPOLU, které se pod tíhou porážky fakticky rozpadlo. S blížícím se výročím loňských voleb si tedy můžeme připomenout ty, kteří jimi propluli relativně úspěšně a od té doby se pokouší expandovat v uvolněném prostoru a optimisticky (přinejmenším ve srovnání s bývalými spojenci ze SPOLU) pohlížejí na nadcházející senátní a obecní volby.

Jsou to „úhlavní přátelé“, Piráti a Starostové, kteří ukazují, jak lze různými způsoby dospět k překvapivě podobným výsledkům. Už jsem psal o dynamickém dění u Pirátů, kteří jsou ze své podstaty více viditelní a více vnímáni jako předvoj „pokrokových“ trendů. Ale v pozadí za nimi se skrývá, už zase, jeden potenciálně více důležitý a zároveň konstantně zakřivený příběh, příběh ambiciózního účastníka letošních senátních i obecních voleb – příběh Starostů.

Kdysi dávno se hnutí STAN nechalo vyvézt z nižších politických pater volebním připojením se k tehdy velice výrazné TOP 09, jež po svém založení legendární dvojicí Kalousek-Schwarzenberg byla velmi viditelná a jedno volební obdobní dokonce držela pozici hlavní pravicové strany. Když však kouzlo TOP 09 začalo slábnout, stejně tak začala slábnout i loajalita Starostů ke společnému projektu. Sice to pro ně představovalo příležitost, jelikož TOP 09 se postupně stahovala do velkých měst a oni tak mohli postupně převzít hlavní roli ve vzájemně výhodné a programově kompatibilní symbióze. To by však vyžadovalo strategické uvažování a trpělivost, čehož se však v kádrech STAN, na rozdíl od přehnaných ambicí a neochoty dělit se o místečka na svých krajských písečcích, silně nedostávalo.

Velké ambice malého STANU

Proto STAN celý projekt opustil a vydal se „budovat vlastní značku“. První příležitost byly krajské volby v roce 2016. Obě strany v nich kandidovaly proti sobě v 11 z 13 krajů. A výsledek? Velké množství propadlých hlasů. Z těchto 22 oddělených voleb v 9 případech nebyla překonána hranice 5 % a v dalších 5 byla překonána pouze těsně, tj. v rozmezí 5-7 %. Nejvýraznějšími pomníky tohoto „taktického mistrovství“ se staly kraje Moravskoslezský (STAN s 4,29 %, TOP 09 s 3,43 %) a Ústecký (STAN s 4,04 %, TOP 09 s 3,91 %).

Tento „strategický majstrštyk“ Starostů, kteří „odhodili přítěž TOP 09“ vyvrcholil v parlamentních volbách roku 2017, kdy se původních společných téměř 12 procent podařilo rozdělit v poměru 5,18 pro STAN a 5,31 pro TOP 09. Tyto výsledky (v součtu 10,49) vedly k zisku pouze 6 a 7 mandátů, což vynikne například ve srovnání s tehdejším výsledkem SPD – 10,64 procent a 22 mandátů. STAN tak proklouzl do Sněmovny s velmi odřenýma ušima a chybělo málo, aby velké propadání hlasů z voleb 2021 mohlo přijít už o čtyři roky dříve a na opačné straně politického spektra. Ilustrativní však je, že zatímco Miroslav Kalousek za tento výsledek obratem rezignoval na předsednickou funkci, stanistický „budovatel značky“ Petr Gazdík v poklidu dovládl až do řádného sjezdu, kde obdržel na rozloučenou potlesk ve stoje a uchoval si v hnutí i nadále významnou pozici.

Hezká slova a krajská praxe

V čele jej však vystřídal Vít Rakušan, jenž deklaroval ochotu poučit se z málem fatálního propadnutí pod pět procent. Jednou z možností byl návrat k předchozí spolupráci s TOP 09, jež vzhledem programové podobnosti a teritoriální synergii představovala dlouhodobě stabilní alternativu. Vedení TOP 09 o to velmi stálo a vyšlo vstříc Starosty deklarovanému požadavku, že už nechtějí být jen „s podporou“. V roce 2018 proběhly obecní volby, kdy hlavním bojištěm byla Praha, kde TOP 09 byla znatelně silnější než STAN. Přesto zde TOP 09 nepřišla s pokusem o „TOP 09 s podporou Starostů“ a naopak obě strany ještě s účastí KDU-ČSL šly do voleb na společné kandidátní listině s neutrálním názvem Spojené síly pro Prahu a získaly rovnocenný výsledek s hlavními opozičními stranami a s celostátně dominujícím ANO. Tato rovnoprávná pozice se, tentokrát již na celostátní úrovni, opakovala v evropských volbách 2019 v rámci subjektu Spojenci pro Evropu, který dosáhl, navzdory tomu, že šlo o narychlo vytvořené jednorázové spojenectví, relativního úspěchu.

Zatímco v pražských i evropských volbách byl přínos TOP 09, vzhledem ke specifické skladbě jejích voličů, rozhodující a tedy STAN za těchto okolností neměl problém přijmout rovnocennou pozici, v roce 2020 přišly na řadu krajské volby, v nichž měl pro změnu výhodnější pozici STAN. A obratem se ukázalo, že za těchto okolností už Starostům rovnocenná spolupráce navrhovaná Topkou nevoní a dělit se nechtějí. To však poněkud neladilo s předchozím voláním po spolupráci. Nicméně předseda Rakušan se alibisticky skryl za nespokojenost krajských kádrů, jejichž mluvčím byl agilní Věslav Michalik. Ten úhořovitě argumentoval ve smyslu, že TOP 09 mimo Prahu „fakticky neexistuje“ a že by spolupráce s ní pro údajně konzervativní stanistické voliče byla většinově nepřijatelná (podrobněji viz tento rozbor na základě přímé komunikace s krajským předsedou Michalikem mapující předvolební vyjednávání STAN ve Středočeském kraji).

Hledání vhodného hostitele

Tyto argumenty zaváněly účelovostí a realita jim také příliš neodpovídala. V předchozích krajských volbách z roku 2016 proti sobě kandidovaly oba subjekty v 11 krajích, přičemž v 7 z nich byl náskok STAN před TOP 09 méně než dvě procenta. V parlamentních z roku 2017 tento méně než dvouprocentní rozdíl existoval dokonce v 11 krajích ze 14 (a ve 4 z nich byla silnější TOP 09). A hlavně namísto údajně příliš liberální TOP 09 předseda Rakušan již před krajskými volbami 2020, navzdory skutečnosti, že značná část STAN neměla námitky proti obnově spolupráce s TOP 09, oznámil spojenectví s Piráty, které bylo promptně otestováno v Olomouckém kraji a mělo být celostátní strategií i pro sněmovní volby v 2021. Zjevně tedy, navzdory vyjádřením představitelů STAN, šlo méně o obavy z liberalismu a spíše o hledání více bonitního hostitele (a Věslav Michalik byl po krajských volbách za úspěšně provedenou akci zvolen v roce 2021 místopředsedou STAN a měl našlápnuto k ministerskému postu).

V důsledku toho pak TOP 09 byla donucena okolnostmi zvolit záložní možnost, kterou byla koalice SPOLU s ODS a KDU-ČSL a za níž byla následně pranýřována kvůli „účelovosti, nepřirozenosti a programové nekompatibilitě“. Ve stínu toho se hladce rozjel projekt Piráti a Starostové, jenž sice nakonec ve volbách, navzdory původnímu optimismu, na první místo nedojel, ale pro STAN byl přesto velmi výnosný. Jeho výsledkem bylo „oškubání“ Pirátů při dělení kořisti v poměru 33 ku 4 a konec tohoto jednostranného spojenectví, po němž se Starostové opět hrdě profilovali jako „silná a samostatná značka“.

Dlouhá anabáze tak dospěla na vrchol a pozici třetího největšího poslaneckého klubu ve Sněmovně. A v roce 2025 bylo nutno najít způsob, jak tuto pozici obhájit a zabránit odvetě svých předchozích hostitelů. Předseda Rakušan dokonce v této souvislosti deklarovat ochotu stát se premiérem (i když sotva mohl zapomenout na osud Ivana Bartoše, jenž se tak prezentoval ještě v první polovině roku 2021) a postavit STAN do rozhodující pozice v budoucí vládě, což vyjádřilo turisticky laděné video obsahující sdělení „Jdeme příliš dlouho po fialové, uděláme to po našem a postavíme se do čela.“ A kromě osvědčeného vymezování se proti vládě přišlo vedení STAN pro tento účel s riskantní a zdánlivě neproveditelnou strategií, jež však přinesla nečekané ovoce a hnutí výrazně proměnila.

Rakušanova rošáda

Do loňských voleb STAN nastoupil s třetím nejsilnějším poslaneckým klubem (po ANO a ODS) a ve snaze udržet co nejvíce z předchozích zisků zvolil předseda Rakušan ambiciózní strategii útoku na dvou frontách. Hodlal využít skutečnosti, že disproporční díl nespokojenosti voličů dopadl na premiérskou koalici SPOLU, zatímco STAN si navzdory své pozici ve vládě dokázal pěstovat téměř opoziční image (viz Rakušanovy proslulé hovory z šatny, první a druhý). Proto vsadil na to, že původní centrističtí voliči z venkova či z malých měst (viz například „jeho“ Kolín, kde byl v letech 2010-2019 starostou) mu své hlasy ze setrvačnosti odevzdají čistě jen pro onu původní a fakticky již vyprázdněnou image „umírněných neideologických starostů z malých měst, co je zajímají hlavně chodníky a vývoz popelnic a jsou tak *normální* oproti Pirátům“ a že tedy zároveň bude moci své úsilí i program fakticky zaměřit více progresivním a eurooptimistickým směrem a přebrat tak Pirátům co nejvíce jejich voličů z velkých měst. Jednalo se tedy fakticky o pokus v rámci volební ofenzívy pronásledovat zároveň dva voličské zajíce běžící každý jiným směrem, což obvykle nedopadá dobře ani v politice, ani jinde (viz třeba příklad z historie, kdy v roce 1941 jiný sebevědomý vůdce hnal své armády ve stejnou dobu na Kavkaz a zároveň ke Stalingradu a neuspěl ani v jednom směru).

Tento riskantní útok na dvou frontách však v roce 2025 skončil relativním úspěchem a lze jej shrnout asi takto: „U STANu je vlastně průšvih ten název. Když se něco jmenuje Piráti nebo Progresívne Slovensko, tak každý zhruba ví, kam si to zařadit. Tady pod maskou bodrých venkovských starostů kandiduje čistokrevná woke parta. Drtivá většina lidí sleduje politiku velmi povrchně, nedojde jim to.“

Piráty se sice nepodařilo zcela vysát, ale přesto skončili s 9 procenty, zatímco STAN s 12 procenty, čímž byl obrácen jejich dřívější poměr sil. Předseda Rakušan před volbami lišácky deklaroval, že za úspěch bude považovat dvouciferný výsledek, což se mu splnilo, dokonce s bonusem, že STAN se mohl nadále prezentovat jako třetí nejsilnější strana. Ovšem reálně to znamenalo pokles z 33 poslanců o třetinu a v procentech pak sotva polovinu toho, co získal druhý nejsilnější subjekt (SPOLU), a to poněkud neladí s deklarovanou ambicí „postavit se do čela“.

Kroužkovací karma

Ilustrativní byl tento vývoj i v případě pana předsedy osobně, jenž sice nepřekvapivě obhájil mandát, ale oproti rekordnímu počtu 59 792 preferenčních hlasů z předchozích voleb jich v roce 2025 získal jen 18 400. Tím se ani zdaleka nepřiblížil vítězům v této disciplíně Babišovi (ANO, 72 119) a Lipavskému (SPOLU, 62 728), ale nechali jej za sebou i relativně „slabší kusy“ jako Karel Havlíček, Alena Schillerová, Petr Fiala či Hayato Okamura. Zdá se, že tak dlouho úspěšně využívaná image „prostého starosty z Kolína“ zjevně narazila na své limity, nelze z ní žít věčně a naopak jeho vehementní snaha stát se „ministrem virtue signallingu“ (zosobněná demonstrativním pohoršováním se nad neschválením Istanbulské úmluvy, proslulým multikulturním tweetem „na dobrou noc“ a v širším měřítku ostentativní „Dobrou kampaní“) nebyla tak přínosná, jak by se mohlo zdát při exhibování na twitteru či z oslavných článků ve spřízněných médiích.

Podstatnější je skutečnost, že i v případě STAN kroužkování v minulých volbách proběhlo do značné míry rovněž „v pirátském duchu“ (odkaz), kdy základní kvalifikací bylo mládí či pohlaví, byť zatím v menším rozsahu. V Královéhradeckém kraji STAN ztratil hned dva mandáty a předseda poslaneckého klubu, Josef Cogan, tam byl poslán mimo Sněmovnu poté, co jej přeskočil mladší a progresivním stereotypům více vyhovující Matěj Hlavatý, ačkoli ten má za sebou alespoň dlouhé působení v komunální politice. Oproti tomu v Pardubickém kraji nuceně skončili další dva poslanci a z pátého místa je přeskočila „studentka magisterského oboru“.

Pyrrhova vítězství

Typické však je, že Rakušanova strategie preferující více progresivní voliče měla dopad především v Praze a Středočeském kraji. Její efekt byl vidět zejména v Praze, která dlouhodobě představuje nejsilnější pozici Pirátů. V roce 2017 tu byl volební výsledek 17,59 procent (a pět mandátů) pro Piráty a pouhých 5 procent (a jeden poslanec) pro STAN. V roce 2021 z toho byl součet 22,64 procent a opět šest mandátů (z toho, díky kroužkování, čtyři pro STAN). Volby v roce 2025, kvůli vládní nespokojenosti dopadající nepoměrně na SPOLU, v Praze přinesly tedy dokonce sedm poslanců progresivních stran. Z nich STAN dokázal ulovit tři, zatímco volební výsledek, 16,9 procent Piráti a 13,4 procent STAN, jasně ukazuje, že Rakušanovo manévrování přináší své ovoce. Ale ne pro každého.

V Praze byl bývalý ministr pro evropské záležitosti, Martin Dvořák, přeskočen dvěma kolegyněmi, z nichž jej na pozici jedničky takto vystřídala další studentka a nejmladší zvolená poslankyně. Sám „lídr“ tak skončil na třetím místě a těsně do Sněmovny proklouzl. Ve Středočeském kraji tamní lídr, sám Vít Rakušan, se na pozici jedničky (byť s náskokem méně než pět tisíc preferenčních hlasů z celkových cca 103 tisíc hlasů pro STAN) udržel, ovšem na úspěšné kroužkování další mladé ženy z šestého místa na třetí doplatil mimo jiné i tehdejší poslanec, Martin Exner. Je zajímavé, že oba pánové, Exner i Dvořák, se dlouhodobě snažili být velmi „pokrokoví“, horlivě dávali najevo svůj eurounijní optimismus (viz zde například Dvořák k tématu změn pohlaví u nezletilých), byli velmi aktivní na twitteru, včetně obligátních duhových vlajek, ale nic z toho jim nebylo platné.

Nicméně v zájmu objektivního posouzení je nutno uznat, že u STAN kromě věku a pohlaví fungují i další kritéria, například starý dobrý klientelismus. V předchozích volbách roku 2021 byla zvolena a na pozici „hvězdy pro mladé a hlasu pro ženy“ pasována Rakušanova asistentka, Barbora Urbanová (jež svůj první krok do politiky učinila v Dolních Břežanech za starosty Věslava Michalika). A v roce 2025 byla zase zvolena (jako úspěšná skokanka ve Středočeském kraji, viz předchozí odstavec) pro změnu její asistentka Adriana Chochelová. A, jelikož se jedná o ženu a ještě navíc mladou, v daných podmínkách ji bezpochyby čeká světlá budoucnost.

Závěr – Kam Ikaros doletí

Z výše popsaného je vidět, že v roce 2025 byl „rekordní“ samostatný výsledek STAN (oproti předchozímu samostatnému z roku 2017 ve výši 5,17 procenta) dosažen z velké míry právě díky přebrání progresivních a levicově liberálních voličů od Pirátů či od jiných vládních stran. Navíc v povolebním období ODS zavrhla SPOLU jako „příliš liberální“ a pokouší, pod vedením Martina Kupky nepříliš věrohodně „vracet ke kořenům“ a „budovat značku“, zatímco TOP 09 s nástupem nového předsedy definitivně přestala předstírat pravicovost a přeřadila do plně progresivního módu, což vedlo v obou případech k voličským přelivům, na nichž STAN profitovalo svou image „nové, pokrokové a rostoucí klidné síly“. V důsledku toho se stanisté mohou opájet přetahováním se s oslabenou ODS ve volebních průzkumech o pozici nejsilnější opoziční strany.

Tento úspěch však bude mít svou cenu a je otázka, na jakých stojí základech.  Jeho podstatu shrnul jeden anonymní uživatel twitteru takto: „Zatímco Piráti a Zelení jsou jasní na první pohled a z logiky věci je volí jen ti, kdo souzní s jejich pohledem na svět, hnutí STAN vytváří dojem, že jde o starosty malých měst, které má přece každý rád – ti žádnou ideologii nemají, chtějí jen lepší chodníky a dostupnost lékařů na malých městech, přitom je to ta nejhorší progresivistická sběř, zastávající radikální názory v každé oblasti, od federalizace EU přes migraci po bioetické otázky. Ale většina voličů sleduje politiku povrchně, a tak jim to nedojde, protože… Bartoš měl přece dredy (takže jasná anarchofetka, voliči vystrašeni), zatímco pan Rakušan je takový uhlazený tatík od tradiční rodiny z Kolína, to chceme.”

V tomto kontextu je výstižné varování, které pronesl jeden aktuální neochotný (stále ještě) pirátský volič: „Snad si Hřib uvědomuje, že Piráti nejsou zpátky na koni, ale v podmínce.“ Je sporné, zda toto varování bude v Pirátské straně vyslyšeno, ale podstatné je, že totéž je relevantní i v případě STAN. Nicméně vzhledem k dlouhodobému postoji jeho vedení a sklonům k přehnanému sebeuspokojení je šance, že by bylo toto varování vzato úvahu, ještě menší. Zde je závěr výše citovaného shrnutí: „Je to geniální marketing a tyhle (2025) volby to voličům ještě nedojde. Ale časem se STAN sám bude i veřejně prezentovat víc a víc progresivně, protože to prostě nevydrží nedělat a bude to víc a víc prosakovat i k normálním lidem až to skončí pádem podobně jako u Pirátů.”

A právě proto bude nad Rakušanovým týmem viset jako Damoklův meč neustálá obava, zda setrvační voliči z menších měst postupně neprohlédnou a nepochopí, že místo těch „bodrých starostů“, kteří kdysi tvořili více konzervativní křídlo kolem „pražské a kavárenské“ TOP 09, už volí někoho úplně jiného.

Letošní volby to, vzhledem k jejich specifikům, asi ještě nebude. Ale do roku 2029 je ještě daleko…

Související články:

3 známkování, průměr2,33

203x přečteno