Má umělá inteligence vědomí, nebo mohla by ho vůbec mít? Ačkoli se na obou stranách debaty ozývají chytří lidé, je tato otázka příliš abstraktní a vágní, a proto nabízí jen málo prostoru pro plodnou diskusi. Navíc s sebou nese řadu dalších otázek, a to nejen ohledně umělé inteligence, ale i lidské přirozenosti, poznání a reality. Zastánci umělé inteligence tyto otázky často nevědomky staví do popředí.
Když papež Lev XIV. nedávno prohlásil, že mezi činy lidských umělců a generativní umělou inteligencí existuje „ontologický rozdíl“, vyvolalo to značnou pozornost – a emoce –, přičemž mnoho zastánců vědomí umělé inteligence proti tomu vzneslo námitky. Jejich námitky však zároveň naznačovaly, že si ještě plně neuvědomili, že papež poukazoval na otázky, na jejichž zvážení nebyli připraveni.
Nejběžnější obhajoby vědomí umělé inteligence se opírají o předpoklad funkcionalismu, jehož kořeny sahají až k Turingovu testu: Pokud umělá inteligence dokáže napodobit výtvory lidského vědomí, nemáme důvod ji od lidského vědomí odlišovat. Papež Lev však funkcionalismus zpochybňoval: I kdyby bylo chování stejné, stále existuje „ontologický rozdíl“ – to znamená, že ať už by se chování stroje dalo jakkoli přiblížit lidskému chování (což je z hlediska technických možností zcela reálné), stále by mezi povahou a činností lidských bytostí a povahou a činností strojů zůstával rozdíl, skutečný a poznatelný.
Otázku vědomí umělé inteligence je třeba formulovat tak, aby nám umožňovala alespoň zvážit tuto možnost. A to znamená, že ji nelze pojímat jako jednu otázku, ale jako soubor – či několik vzájemně propojených souborů – otázek, které nelze řešit, pokud nejsou formulovány a odlišeny.
Jak například můžeme uvažovat o tom, zda je umělá inteligence vědomá, aniž bychom se nejprve zeptali, co to vlastně vědomí je? Nevyskytuje se „vědomí“ ve skutečnosti v různých formách kognitivního vnímání – vnímání, paměti, estetickém vnímání, abstraktním uvažování? Jak se tyto formy liší, co se týče jejich objektů a jejich vztahu k vědomému subjektu?
Moderní neurověda zdůrazňuje to, čeho si všiml již Aristoteles: že známé formy vědomí jasně závisí na konkrétní aktivaci částí živých těl. Zkušenost zraku, paměti, potěšení, bolesti, radosti, deprese, lásky, kontemplace – tyto jevy se neprojevují pouze v různých částech těla; dokonce i v mozku se projevují nejen na různých místech, ale jako zcela odlišné formy činnosti. Jako fyzické orgány jsou mozky schopny takové chování „hostit“, protože jsou živé, rostou a přizpůsobují se. Je vědomí závislé na životě? I kdyby lidské formy vědomí byly zcela závislé na mozku, mohlo by být vědomé nějaké neorganické, mechanistické tělo?
Poté vyvstávají další otázky, které zdůrazňují, proč ateisté a materialisté mají s větší pravděpodobností odlišný postoj k vědomí umělé inteligence než věřící lidé a nematerialisté. Existují nějaké formy vědomí, které nejsou na těle vůbec závislé? Pokud jsou některé formy poznání, alespoň v principu, oddělitelné od konkrétní tělesné činnosti, jsou oddělitelné pouze v tom smyslu, že by mohly být přeneseny z jednoho těla do druhého, nebo také v tom smyslu, že by mohly existovat samostatně, bez závislosti na jakémkoli těle?
Pokud formulování všech těchto otázek začíná znít jako plán středověké scholastické disputace, je to proto, že středověcí scholastici se takovými otázkami skutečně zabývali a byli dobře připraveni na ně odpovědět. Jejich připravenost nepocházela ze slepé náboženské víry, z uvažování motivovaného spiritualismem ani z naivního odvolávání se na „magii“, ale z kultury zběhlé v dialektice, zručné v rozlišování a zakořeněné v tradici zkoumání lidské přirozenosti, která byla vědecky i psychologicky pronikavá. Zejména díky vlivu Aristotelovy filosofie si scholastika cenila metafyzické antropologie a usilovala o to, aby tato disciplína zůstala pečlivě empirická, vnímavě fenomenologická a opatrně spekulativní.
Známkou vitality scholastické spekulativní kultury je to, že podporovala skutečnou debatu a nevynucovala shodu. Tomáš Akvinský vyvinul argumenty o nehmotnosti intelektu vycházející z aristotelovských principů, které byly slučitelné s jeho křesťanskou vírou, avšak nevyplývaly z ní. Siger z Brabantu však, opíraje se o odlišnou tradici aristotelovských komentářů, tvrdil, že intelektuální činnost jedince je zcela závislá na hmotě a nemůže přežít smrt těla. (Dante, který umístil Sigera do nebe po boku Akvinského, ho zřejmě „trestá“, a to smířlivě a ironicky.)
Moderní Siger by se možná postavil na stranu vědomí umělé inteligence. Siger nebyl přímo materialista, ale zastával jakousi formu duchovního emergentismu: intelektuální síla sama o sobě je oddělena od jakéhokoli jednotlivého člověka a projevuje se prostřednictvím biologického hardwaru lidského těla teprve tehdy, je-li dostatečně organizováno, aby ji přijalo. Proč by v zásadě nebylo možné nastavit nějaký jiný hardware tak, aby tuto sílu přijímal?
Současná doba volá po moderní verzi sporu mezi Sigerem a Akvinským o povaze kognitivních funkcí a jejich vztahu k lidskému tělu. Přinejmenším potřebujeme něco z kultury, která podněcovala jejich úvahy. Mohli racionálně zvažovat celou škálu odpovědí na zásadní otázky o lidské přirozenosti – včetně toho, co bychom dnes označili za mechanistické a atomistické hypotézy –, protože měli ve zvyku rozlišovat a vyjasňovat otázky.
Vzestup umělé inteligence potřebu takové jasnosti a jemnosti zesiluje, jak papež Lev správně předvídá. Otázka vědomí umělé inteligence je ve skutečnosti celým ekosystémem otázek o lidské přirozenosti. Moderní věda a technika si zaslouží uznání za to, že tyto otázky nastolily, ale tyto disciplíny nemají schopnost na ně odpovědět.
„Quid est homo?“, tedy: Co je člověk? Tato otázka i z ní vyplývající mnohé další otázky z oblasti psychologie, metafyziky a epistemologie jsou zásadně lidské otázky, které si klade určitý druh rozumné bytosti snažící se pochopit své místo ve vesmíru. Můžeme na ně inteligentně odpovědět, pokud použijeme dobře vyvinuté a náležitě disciplinované uvažování. To začíná tím, že se ujistíme, že si procvičujeme formulování správných otázek.
Publikováno v časopise First Things
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
