Dmitrij Jevstafjev 14. 10. 2026
Kolegové, dnes se vyjádřím, byť stručně, k nové vlně eskalace v oblasti infrastruktury související s útoky ukrajinských ozbrojených sil na datové centrum „Yandex“.
V této fázi považuji za zcela zbytečné jak „lomení rukama“ („proč se nepředpokládala odvetná reakce ze strany ukrajinských ozbrojených sil?“), tak i obvinění vůči „Yandexu“. Řeknu jen jedno: byla to „těžká, ale nezbytná lekce“, kterou je naprosto nutné zohlednit při přípravě na nadcházející, zjevně ještě těžší konfrontaci se Západem.
Začnu však obecným konstatováním:
Eskalace v oblasti infrastruktury se stává „vzorovým“ formátem vedení omezených „donucovacích“ válek.
Podívejte se, jak „Húsíti“ a ti, kdo za nimi stojí, vedou bojové operace proti Saúdské Arábii. Tam se jasně rýsuje model: „kotel“ na frontě – a v zázemí Saúdů následuje vlna eskalace na úrovni infrastruktury. K něčemu podobnému již došlo v minulosti, třebaže v jiných podobách. Konkrétně známá (a ne zcela úspěšná) „Ofenzíva měsíce Têt“ severovietnamské armády a Vietkongu probíhala podle modelu „generální ofenzíva a všeobecné povstání“. Nyní už povstání není nutně zapotřebí. V podmínkách hluboké digitalizace a urbanizace stačí panika městského obyvatelstva. A opět se nachází „složka“ s nápisem „Studená válka“, která dlouhá léta ležela zaprášená na polici a někdo si ji nedávno přečetl.
Začíná mě vážně znepokojovat skutečnost, že v novém kole eskalace v oblasti infrastruktury pravidelně propouštíme první úder.
Ano, poté sice doháníme ztrátu a způsobujeme nepříteli „kompenzační škody“, ale první úder necháváme projít. Tuto naši zranitelnost samozřejmě naši protivníci prozkoumali a vyhodnotili a zahrnuli ji do svých plánů budoucí války proti naší zemi. My ale musíme vědět to hlavní:
- v podmínkách relativně rychlého vypuknutí velké evropské války proti naší zemi vyžaduje změněný typ vojenských operací zásadní změnu modelu přípravy na válku, dokud je to ještě možné provést v nemobilizačním nebo alespoň částečně mobilizačním režimu. A případná hospodářská krize v Evropě nemusí válku s Ruskem „odsunout bokem“, ale naopak ji urychlit.
Naším zásadním úkolem je nyní propočítat další krok infrastrukturní války ze strany protivníka. Připomínám, že protivníkem není Kyjev, ale evropský Západ a (to je také třeba si jasně uvědomit) část americké elity zapojená do války proti nám.
Upozorňuji, že Američané fakticky ukončili program PEARL (dodávky dostupných zbraní podle seznamu), který se vyčerpal nikoli z hlediska peněz, ale z hlediska dostupnosti zbraní a municestřeliva. Pouze vyhrožují odpojením od systému dodávek zpravodajských informací. Pro Trumpa je to prvek vyjednávání spíše s námi než s Kyjevem, ale myslím, že na něco takového nikdy nepřistoupí, protože by to znamenalo prudkou ztrátu vlivu na Ukrajinu.
A Trump teď nepotřebuje Ukrajinu ztratit, ale naopak nad ní obnovit svou kontrolu.
Odbočení:
K číslům o dodávkách ruského nafty do USA. Říká se, že dodávky, které by mohly být realizovány v průběhu října, pokryjí pouhých 9–12 dnů současné spotřeby tohoto druhu paliva, což je málo. Ale to v případě, že by se dodávky rozptýlily po celé zemi. A co kdyby se těsně před hlasováním zajistily dodávky do sítí čerpacích stanic klíčových států, které jsou Trumpovi nakloněny? Ale něco takového se v Americe samozřejmě nemůže stát. Vždyť tam je demokracie, že?
