Prof. Kamil Akserchanov
Na první pohled se svět skládá ze států. Každý z nich má hranice, vládu, armádu, zákony, zájmy a oficiální zahraniční politiku. Země uzavírají spojenectví, uvalují sankce, vedou války, volí prezidenty a vedou spory v mezinárodních organizacích. Právě tento obraz nám každý den ukazují zprávy.
Podíváme-li se však hlouběji, ukáže se, že státy jsou pouze jednou z úrovní mnohem složitějšího systému. Skutečně disponují mocí a mohou přijímat samostatná rozhodnutí, avšak žádný velký stát není zcela jednotný. Uvnitř něj působí různé skupiny – politické, finanční, vojenské, ideologické a byrokratické. Jsou napojeny na různá centra vlivu a mohou zastupovat zcela odlišné vize budoucnosti.
Proto nelze svět rozdělit na jednoduché národní tábory. Nelze říci, že všechny americké elity chtějí jedno, všechny ruské druhé a všechny britské třetí. Uvnitř každé země probíhá vlastní boj. Někdy dvě formálně nepřátelské mocnosti spolupracují na neveřejné úrovni. Někdy různé části aparátu jednoho státu mezi sebou fakticky válčí.
Státy v tomto systému připomínají velké figurky na šachovnici. Mají svou vlastní váhu a možnosti, ale směr jejich pohybu často závisí na silách, které se nacházejí o úroveň výš.
Základ řádu
Pod veškerou politikou a ekonomikou leží hlubší základ – společný civilizační systém, který umožňuje velkým masám lidí žít společně.
Dokud lidé žili v malých příbuzenských skupinách, pořádek byl udržován pokrevními vazbami. Člověk chápal, kdo je vlastní, kdo je cizí, komu je zavázán a za koho nese odpovědnost. S příchodem měst se však vedle sebe ocitly tisíce lidí, kteří nebyli příbuzensky spojeni. Mohli mluvit různými jazyky, pocházet z různých kmenů a nevzbuzovat v sobě navzájem žádnou důvěru.
Aby se takové město nerozpadlo, byla zapotřebí nějaká společná pravidla. Nesmí se zabíjet soused, přivlastňovat si jeho majetek, porušovat smlouvu, podvádět v obchodě a odmítat uznávanou moc. K udržení tohoto řádu nestačilo pouhé násilí. Zákon bylo třeba posvětit, tedy postavit nad osobní zájmy jednotlivce.
Tak vznikl systém, v němž se právo, náboženství, morálka, vlastnictví a státní moc navzájem propojily. Lidé se podřizovali nejen strachu z trestu, ale i představě o vyšším řádu.
Postupem času se společnost stala sekulárnější, avšak její základ zůstal zachován. Vlastnické právo, závaznost smlouvy, zákonnost moci, odpovědnost člověka a rozlišení mezi přípustným a nepřípustným se i nadále opírají o mnohasetletou etickou tradici.
Tento základ lze nazvat civilizační maticí. Nepatří k žádnému konkrétnímu náboženství ani národu. Postupně do ní byly začleněny téměř všechny moderní státy, i když jejich vlastní kultura vzešla z jiných tradic.
Právě proto má boj o moc své meze.
Lze zničit stát, vyměnit vládu, znehodnotit peníze nebo rozvrátit ekonomický model. Pokud však zmizí samotná matice práva, vlastnictví a odpovědnosti, bude nemožné společnost řídit.
Tehdy zmizí i samotná hrací deska, na níž hrají elity.
Strážci pravidel
Ve světě existují struktury, jejichž úkol přesahuje rámec běžné politiky. Nejde jim ani tak o řízení jednotlivých států, jako spíše o udržování kontinuity celého systému.
Viditelná část této úrovně je spojena s velkými náboženskými (Vatikán) a diplomatickými institucemi. Jejich význam však nespočívá pouze ve víře. Po staletí církve vystupovaly jako prostředníci mezi vládci, uchovávaly dokumenty, uznávaly legitimitu dynastií, udržovaly tajné komunikační kanály a pomáhaly uzavírat dohody mezi nesmiřitelnými stranami.
Lze si je představit jako strážce pravidel hry. Ne vždy zůstávají neutrální a samy jsou rozděleny do skupin, ale mají zájem na tom, aby boj nezničil samotný řád.
Nad veřejnými politiky proto nestojí všemocní tajní vládci, kteří předem řídí každou událost, ale složité sítě starých institucí, finančních domů, diplomatických vazeb, zpravodajských služeb a vlivných rodin. Tyto sítě mohou procesy usměrňovat, ale nejsou schopny je zcela ovládat.
Jak vznikl globální systém
Současný svět je výsledkem staletého procesu konsolidace.
Kdysi existovalo mnoho relativně samostatných center. Obchodní města, království, šlechtické rody a banky mezi sebou soupeřily. Poté ti nejsilnější začali pohlcovat ty nejslabší. Obchod se rozšiřoval, kapitál se koncentroval a správa se stále více centralizovala.
- Nejprve vznikly velké námořní říše. Poté převzala hlavní roli Britská říše, která vybudovala globální systém obchodu, financí, námořních tras a závislých elit.
- Po druhé světové válce se centrum přesunulo do Spojených států. Samotná logika se však téměř nezměnila. Britský námořní a bankovní systém doplnil dolar, americký průmysl, vojenské základny a mezinárodní organizace.
Tak vznikl systém, který lze nazvat americkým světovým řádem. Většina obchodu se uskutečňovala v dolarech. Spojené státy zajišťovaly vojenskou bezpečnost, kontrolovaly nejdůležitější finanční instituce a podporovaly otevřenost mezinárodních trhů.
Nějakou dobu tento model fungoval velmi efektivně. Umožnil rozložit výrobu, suroviny a spotřebu do různých částí světa. Zboží mohlo být vyvinuto v jedné zemi, vyrobeno v jiné, smontováno ve třetí, prodáno ve čtvrté, zatímco zisk procházel finančním centrem na druhém konci planety.
Tento systém však mohl existovat pouze za předpokladu neustálého rozšiřování. Vyžadovala nové trhy, nárůst spotřeby, růst úvěrování a důvěru v dolar. Když se prostor pro expanzi vyčerpal, začaly se hromadit rozpory.
Proč se globalizace rozpadá
Krize starého systému nesouvisí s jedinou chybou ani s jedním politikem. Globalizace vyčerpala své vnitřní zdroje.
Dluhů bylo příliš mnoho. Reálná výroba přestala odpovídat objemu finančních závazků. Spotřeba byla udržována úvěry a ekonomický růst stále častěji existoval pouze na papíře nebo v nulách a jedničkách.
Po krizi v roce 2008 byl systém udržován emisemi, levnými penězi a novými dluhy. To umožnilo odložit rozuzlení, ale nevyřešilo to základní problém.
Postupně se ukázalo, že jednotnou globální ekonomiku již nelze řídit z jednoho centra. Její infrastruktura je příliš složitá, závazky příliš velké a zájmy jednotlivých regionů se příliš rozcházejí.
Proto se hlavní spor nyní nevede o zachování starého řádu. Většina velmocí si uvědomuje, že ten končí.
Boj se vede o to, co po něm nastane.
***
Pokračování zítra dopoledne…
Preklad: St. Hroch, 16. 10. 2026
