Hluboko ve fríském lese, v temných dnech roku 1943, se v malém bunkru odehrávala podivná oslava. Úkryt byl porostlý vegetací a pro kolemjdoucí neviditelný. K úkrytu, kde žil židovský pár se svými dvěma dětmi, nevedla žádná cesta, ale jejich zachránci znali cestu nazpaměť. Té noci se k nim připojili pastor Pieter Miedema a jeho žena Joekje, aby oslavili čtyři měsíce v úkrytu.
Pastor Miedema řekl rodině, že doufá, že je brzy bude moci přivítat ve farním domě. Otec se usmál a pozvedl sklenici jablečného moštu. „Příští rok v Drachtstercompagnii!“ řekl. Zachránce i skrývající však čekalo ještě mnoho temných dnů, než se do nacisty okupovaného Nizozemska vrátilo světlo a svoboda – a ne všichni se to dožili.
Mezitím severoholandská vesnička Drachtstercompagnie, ležící v odlehlé oblasti plné rašelinišť, úzkých říčních kanálů a rozptýlených stavení, zažila celou řadu dramatických, tragických i zázračných událostí. Díky své poloze se totiž během války stala jedním z hlavních útočišť pro lidi na útěku. Vesnička si dokonce vysloužila přezdívku „Nový Jeruzalém“, protože místní obyvatelé i přes obrovské riziko masově ukrývali židovské uprchlíky, odbojáře, nuceně nasazené dělníky i sestřelené spojenecké piloty.
° ° °
Pieter Miedema se narodil v roce 1914 a vyrůstal v zemědělské vesnici Venwouden. Svou budoucí manželku Joekje potkal, když jim bylo oběma patnáct. Poté, co působil jako učitel, se v roce 1940 stal pastorem nizozemské reformované církve a sloužil sboru v Drachtstercompanie. 10. května nacisté vtrhli do Nizozemska, bombardovali Rotterdam a bleskově obsadili celou zemi. Nizozemský vojenský odpor vydržel nejdéle v Zeelandu; poslední jednotky se vzdaly 18. května a okupace byla dokonána.
Pro některé však kapitulace neznamenala konec odporu, ale jeho začátek. Jak se nacistické pronásledování nizozemských Židů stupňovalo, Miedema svolal skupinu duchovních, aby se zabývali otázkou, která ho začala trápit: Jaká je jejich odpovědnost jako křesťanů vůči pronásledovaným Židům v Nizozemsku?
V jiných zemích již začaly deportace a těm, kdo měli oči k vidění, byl osud Židů jasný. „V tuto chvíli existuje jen jedna relevantní otázka,“ řekl Miedema svým kolegům. „Co uděláme, až na naše dveře zaklepe židovský uprchlík?“
Miedemův postoj vůči německým nacistům byl zpočátku charakterizován jistou ambivalencí; jejich rétoriku o chudobě mas a moci bohatých mu nebyla úplně cizí. Jeho rozporuplné pocity však ukončila nacistická invaze do Polska a smrtící pogromy proti Židům. Když se jeden mladík z Miedemova sboru chlubil, že vstoupil do Nationaal-Socialistische Beweging (Národně socialistické hnutí), kolaborující s nacisty, Miedema mu na rovinu řekl, že udělal vážnou chybu.
Diskuse pastorů onoho večera nebyla jediná, podobně se tázali církevní představitelé po celém Nizozemsku. Mají duchovní pastýři radit svým stádům, aby riskovali své životy? Mohou křesťané s čistým svědomím porušovat zákon? Miedema se rozhodl: Zachránit Židy, které považoval za Boží vyvolený lid, byla jediná morální možnost. Když zaujal své stanovisko, nastalo strašlivé, nepříjemné ticho, ale nikdo se hlasitě neozval s nesouhlasem. Miedema později toho večera řekl své ženě, že si pravděpodobně budou muset udělat vlastní plány.
Následující neděli Pieter Miedema své soukromé stanovisko zveřejnil. Po kázání požádal své farníky, aby si našli místo, kde by se mohli v samotě modlit a pokorně uvažovat o své osobní odpovědnosti vůči pronásledovaným. O desítky let později jeho žena zopakovala jeho slova historikovi Andre Steinovi:
Představte si, že někdo zaklepe na vaše dveře. A tím někým je matka s malým dítětem, oba se žlutou známkou hanby. Hledají útočiště před ostrými zuby nacistického vlka. Podívejte se hluboko do očí matky, v nichž se zračí panika, a představte si, jak vlk unáší dítě. Potom se rozhodněte: Zavřu těmto bytostem dveře, nebo je uvedu do svého domu a v případě potřeby s nimi budu sdílet svou postel?
Po bohoslužbě přišel mladík, který se nedávno chlubil vstupem do nizozemské nacistické strany, se se slzami v očích se svého členství v NSB vzdal. Joekje měla strach, ale jeho slova ji v hloubi srdce přesvědčila.
Přesto však měla strach a měla otázky: Co by se stalo s jejich rodinou, kdyby se postavili nacistům na odpor? Navzdory své morální jednoznačnosti i Miedema se přiznal své ženě, že se také bojí – ale více se bál o ty, kteří by se od takového utrpení mohli odvrátit.
Ne všichni s ním souhlasili. Brzy vyšlo najevo, že v Miedemově církevní mládežnické skupině byl informátor. Ke konci zimy roku 1942 dostal Miedema příkaz dostavit se na nacistické velitelství v Leeuwardenu, hlavním městě provincie Frýsko. Místní policista, který mu doručil předvolání, varoval pastora, že se jedná o zlověstnou zprávu, a tak Miedema s manželkou strávili bezesnou noc.
Následujícího rána rozzlobený důstojník SS s křikem žádal, aby pastor i jeho žena vysvětlili svá protinacistická prohlášení. Miedema trval na tom, že o Hitlerovi se nijak nevyjadřoval ani nekomentovat, jen hájil své právo pastora vést ke svědomí své stádo. Nakonec byl propuštěn s varováním: Pokud se ještě jednou k SS dostanou jakékoliv informace o Miedemovi, bude poslán do Mauthausenu. Do té doby bude pod dohledem.
Měsíc poté, co v dubnu 1942 pastorova žena přivedla na svět dceru Sietske, obdržel Miedema naléhavý telefonát od svého nadřízeného, reverenda Wiersmy. Jakýsi chlapec potřeboval úkryt, a to do 36 hodin. Miedema se obrátil na jednoho člena svého sboru, aktivního v zemědělském svazu, s nadějí, že získá kontakt na nějaké ochotné farmáře. Ukázalo se však, že tento muž byl členem NSB. Obrátil se tedy na jednoho ze sborových starších, na svého vlastního tchána, který mu však řekl, že je nezodpovědné se do toho zaplétat. Co bezpečí jeho vlastní manželky a dcery?
Miedema nezaváhal: před časem předložil své církvi výzvu, nyní nastal čas, aby se jí ujal sám. Chlapce ukryl ve farním domě. Neposedný chlapec, nespokojený, že je zavřený v malém domě, musel být brzy přemístěn na statek k přátelům, ale jeho místo okamžitě zaujal jeho bratr Louis. Žádosti o pomoc a úkryt začaly přicházet téměř pravidelně. Pro matku a mladší bratry bylo potřeba zajistit čtyři místa; hostitelé, kteří rodinu kryli dosud, se zalekli a požadovali najednou nehorázně vysokou platbu. Krvavé peníze, pomyslel si Miedema.
Život byl nesnesitelně těžký, jak pro skryté hosty, tak pro zachránce. Ukrývané čekala nekonečná, ubíjející nuda, přerušovaná pouze podřadnými pracemi; celý den mezi čtyři stěnami; a nejhorší ze všeho bylo, že nikdo netušil, kdy válka skončí a kdy přijde svoboda. Nuda často vyvolávala neklid, který občas vedl k chybám, které mohly být osudné. Někteří ukrývaní, dohnaní dusivým uvězněním na pokraj šílenství, byli dopadeni poté, co co hnáni neklidem neopatrně opustili úkryt.
Docházelo také ke střetům kultur. Louis se zeptal Miedemových, zda by mohli přijmout také jeho přítelkyni, ale bylo mu řečeno, že v křesťanské domácnosti to není přípustné. Brzy poté musel být narychlo přemístěn, když místní policista mezi řečí varoval Miedemu, že se mezi lidmi povídá o Židovi ve farním domě.
Mezitím mu volal farář z Veenwoudenu, člen místního odboje, že prý obyvatelé židovského dětského sanatoria pro tuberkulózní děti mají být deportováni – a žádal o úkryty pro alespoň 14 dětí, a to do týdne. Začalo horečné, ale tajné hledání a vyjednávání – a skutečně e podařilo do týdne všech všechny děti někam umístit.
A uprchlíků neubývalo. Na počátku roku 1943 k Miedemovým dorazil teolog z Utrechtu, starý přítel, nyní na útěku, neboť se prozradilo, že pro odboj vyráběl falešné doklady. A hned poté přišel manželský pár se dvěma dětmi. S pomocí lesníka jménem van Emst byla rodina ukryta v bunkru porostlém vegetací hluboko v lese v chráněné oblasti. Jednou týdně se tam Miedema vydával, aby je navštívil.
° ° °
Krize se prohloubila, když začaly hromadné deportace nizozemských mužů na práci do německých továren. Úkrytů ubývalo. Miedema se pokusil k rodině v lesním bunkru přidat ještě krejčího; ukázalo se však, že kámen úrazu je v tom, že rodina nedodržuje košer, tedy židovské předpisy o jídle, kvůli čemuž nově příchozí úplně zuřil. Po několika napjatých týdnech musel být dočasně přesunut do fary. A hle, skrytý v horním patře se pustil do opravování kabátů a šil podle potřeby, co mu kdo přinesl. Brzy se k němu přidal student medicíny, který odmítl složit nacistickou přísahu věrnosti – a oba si skvěle porozuměli a stali se přáteli.
1. listopadu 1943 došlo k tragédii. Ve farním domě pobýval Jan Gans, židovský člen odbojové skupiny, která vyhodila do vzduchu most, po němž projížděl německý nákladní vůz s municí. Když odcházel, aby změnil místo úkrytu, byl na kraji vesnice zastřelen. Miedema si uvědomil, že farní dům již není bezpečný. Přítel teolog, košer krejčí i student medicíny museli být rychle někam přesunuti.
Miedema poslal svou rodinu do bezpečí k švagrovi do Appelschy, a když se Joekje vrátila, manžel byl pryč. Do města vtrhli nacisté, prohledávali dům po domu a nakládali do nákladních aut všechny důležité a významné občany. Miedema uprchl do lesa, aby v lesním bunkru přečkal pátrání. Brzy dorazila strašná zpráva – van Emst, lesník, který jim lesní bunkr pomohl obydlet, byl nalezen u silnice za městem, brutálně ubit k smrti.
O pět dní později se Miedema zastavil u sousedů vedle fary, převlečený za žebráka, aby dal vědět, že je naživu. Poté, stejně jako ti, kterým pomohl, zmizel Pieter Miedema jakoby z povrchu zemského.
° ° °
Joekje našla útočiště v sousedství a dalekohledem sledovala, jak nacisté faru vyplenili a poté zapečetili. V úkrytu porodila jejich třetí dítě a přestěhovala se do domu své tchyně, kam se Miedema po čase mohl občas alespoň vplížit, aby viděl svou ženu a děti. Po celý rok žili Miedemovi rozděleni jako pronásledovaní a skrývající se uprchlíci.
V den osvobození se pastor Pieter Miedema nacházel v domě své matky, spolu s těmi dvěma zachráněnými anglickými piloty. O den později se znovu setkal se svou rodinou, ženou a malými dětmi – ale když se vrátili do fary, zjistili, že je zcela zničená.
Záchranná činnost Pietera Miedemy byla po válce oficiálně oceněna. Jedno vyznamenání přišlo od generálního velitelství hnutí odporu v Utrechtu; další podepsali jak generál Dwight D. Eisenhower, vrchní velitel spojeneckých sil, tak polní maršál Bernhard Montgomery. To když jeden z přeživších anglických pilotů horlivě šířil příběh o jeho statečnosti.
° ° °
Pieter Miedema (1914 – 1999) byl nizozemský reformovaný pastor, který během druhé světové války působil právě ve fríské vesničce Drachtstercompagnie. Společně se svou manželkou Joekje se stal jednou z klíčových postav tamního protinacistického odboje. Historici říkají, že Miedemovi během války pomohli asi padesáti lidem, včetně čtrnácti dospělých Židů, čtrnácti dětí, členů odboje a sestřelených pilotů. V roce 1952 se Miedemovi rozhodli pro nový začátek a rodina emigrovala do Kanady.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
