VÁCLAV KRÁSA
Předseda vlády Andrej Babiš se ostře vyjádřil k dohodě Ruska s USA o prodeji nafty. Uvedl „Trump tím, že udělal ten byznys s Putinem, nás podrazil a musíme něco udělat.“ Překvapila mě slova „nás podrazil“, která svědčí o tom, že i naši politici se už ztotožnili s vědomím, že jsme součástí válečného dění, protože když je Evropa ve válce, což její představitelé připouští, tak jsme součástí války i my. Nejsme ve válce. Koalice slibovala, že nebudeme vojensky podporovat Ukrajinu, což se nestalo. Teď nedávno jsme vyrobili dron, který může operovat až 700 km a sami konstruktéři uvedli, že jej musí, před sériovou výrobou, vyzkoušet na Ukrajině v boji. Česká republika i nadále financuje zbraně pro Ukrajinu, nikdo neví, jak je to s dodávkami dronů Nemesis spolkem Skupina D, který stále vyvíjí činnost, i když původní projekt Drony Nemesis byl pozastaven. Válka na Ukrajině je válkou velmocí a EU by se vůbec nemněla angažovat. Ukrajina není členem EU ani NATO, a tak z hlediska právního nemáme v této válce co pohledávat. Je to boj post koloniálních zemí mezi sebou, protože tyto mocnosti prosperovaly v dobách expanze. My jsme nikdy neměli kolonie, proto se nemáme války jakýmkoliv způsobem účastnit. Místo, abychom pracovali na středoevropské koalici malých států na neutrálním postoji, účastníme se zbraněmi a penězi na ničivém konfliktu, který Ukrajinu ničí. Je třeba si také připomenout, že státy, které nejvíce roztáčejí válečnou mašinerii mají obrovské vnitropolitické problémy a vůdci těchto zemí se snaží válkou oddálit svůj pád. Velmi dobře vědí, že dodávkami zbraní a financí jen prodlužují utrpení Ukrajiny a devastují vlastní hospodářství, ale jejich prioritou je snaha udržet se u moci bez ohledu na důsledky. Bohužel Česká republika tuto nebezpečnou hru hraje společně s nimi a sama na to doplácí. Vládnoucí koalice neplní svoje sliby a různě kličkuje. Nepokročilo se v plnění základních předvolebních slibů – zrušení koncesionářských poplatků, změnit přístup k podpoře Ukrajiny a omezit financování některých forem pomoci, zrušit zvyšování věku odchodu do důchodu a další. Teď v senátních volbách se to kolačním stranám tvrdě vrátilo, což mě vůbec netěší. Tančit mezi porcelánem jde chvilku, ale nemůže to být politický program. Stačí se podívat na Slovensko, aby byl vidět ten diametrální rozdíl v pojímání slova samostatnost a svébytnost. Není možné vyhovět všem a politici se v určitém momentu musí rozhodnout, za čím budou stát a neustoupí, jinak skončí špatně. Voliči koalice zůstali doma, protože ztrácejí jistotu, že je to jejich vláda. Koalice dostala pohlavek, doufejme, že začne znova a lépe.
Předseda hnutí ANO Andrej Babiš ve svém vysílání ke svým voličům uvedl, že za nejdůležitější událost uplynulých dní nepovažuje druhé kolo senátních voleb, ve kterém ANO nezískalo žádného nového senátora. Nejdůležitější podle něj bylo jednání prezidentů a premiérů EU o rozpočtu na příštích sedm let. Právě na Evropské radě se podle Babiše rozhoduje o těch opravdu důležitých věcech. Povyšování evropské politiky nad domácí politiku považuji za poněkud zvláštní. Všichni domácí politici mají mandát od českých občanů, a tudíž oni jsou na prvním místě odpovědni za dění u nás, i když evropská politika se jich bohužel dotýká. Evropa stagnuje, ale orgány EU nabobtnávají neuvěřitelnou rychlostí. Evropa se postupně stává protektorem nad svými členy, což se ukázalo ve volbách v Maďarsku, v Rumunsku a v dalších zemích. Vnucuje nám stovky až tisíce nařízení, směrnic a doporučení, která vedou k omezování našeho domácího rozhodování. Dnes roční náklady na bruselskou administrativu činí 100 miliard euro, což představuje dva a půl bilionu korun, což je výše než státní rozpočet naší země. Je pravda, že zatím nejsme čistí plátci do EU a finanční bilance za období 2004 až 2025 je v náš prospěch asi ve výši jeden bilion korun. Za to jsme však museli políbit prsten a přijmout nadřazenost evropské legislativy na českou, všechny možné nesmysly od Green Deal, genderu, GDPR, Whistleblowing, ETES, kóty na různé zboží, ale hlavně změnit naší zahraniční politiku tak, jak si přejí velké státy. Stáváme se nesvodnými a podřízenými. EU si vybudovala dotační tituly, kterými korumpuje jednotlivé země, aby byly poslušné. Je třeba si uvědomit, že z každé dotace, kterou obdržíme z EU nás stojí její administrativa kolem třiceti procent z poskytnuté částky, takže celkový přínos je poměrně malý. Proto považuji domácí politiku a ochranu domácích zájmů za prioritní. Asi by stálo za to vyvolat velkou diskusi o skutečném přínosu členství České republiky v EU.
Stále častěji se stává, že nás média zahlcují nesmysly, ale o důležitých věcech nás neinformují. Nedávno byla vydána deklarace podepsaná 1 609 vědci, včetně laureátů Nobelovy ceny Johna F. Clausera a Ivara Giaevera. Tady je vidět, jak jsme obelháváni a manipulováni. Proti tomu je potřeba se postavit.
Prohlášení uvádí: „Geologický výzkum odhalil, že klima Země se měnilo po celou existenci naší planety, během níž se střídala přirozená studená a teplá období. Malá doba ledová skončila teprve v roce 1850. Není proto překvapením, že nyní zažíváme období oteplování. Oteplování je mnohem pomalejší, než bylo předpovídáno. Propast mezi tím, co se děje ve skutečnosti a co nám říkají modely, naznačuje, že současná věda je od skutečného pochopení změny klimatu ještě daleko. Klimatická politika se opírá o neadekvátní modely, které mají mnoho nedostatků a nejsou jako nástroje politiky ani vzdáleně věrohodné. Nejen že zveličují účinek skleníkových plynů, ale ignorují například i fakt, že obohacování atmosféry CO2 je prospěšné. Globální oteplování nezvýšilo frekvenci přírodních katastrof. Neexistují žádné statistické důkazy, že globální oteplování zintenzivňuje hurikány, záplavy, sucha a podobné přírodní katastrofy nebo že zvyšuje jejich výskyt. Existuje však dostatek důkazů, že opatření ke snížení emisí CO2 jsou jak škodlivá, tak i nákladná. Klimatická politika musí respektovat jak vědeckou, tak i ekonomickou realitu. Nic jako klimatická nouze neexistuje, a proto není důvod k panice a poplachu. Důrazně odmítáme škodlivou a nerealistickou politiku nulových emisí CO2, které mají být dosaženy v roce 2050. Je třeba usilovat o přizpůsobení se změnám, místo snahy o jejich zmírňování. Adaptace bude úspěšná bez ohledu na příčiny oteplování.“ Klimatické šílenství je úmyslně udržováno, jako nástroj politického nátlaku.
Článek Co týden dal č. 42 (2026) se nejdříve objevil na .
