Petr Pavel, vyjednavač za Evropu. Vyoralovi stačilo šest slov

Vypadá to, že budeme mít další kolo americko-ruského a možná i evropsko-ruského jednání o Ukrajině. Začíná zima a na Ukrajině zřejmě už melou z posledního. Zejména Donald Trump vypadá, jako že ztrácí trpělivost před volbami do Kongresu. Myslíte, že z toho tentokrát něco bude?

Spíše než že Trumpovi došla trpělivost, se změnily notičky od těch nahoře a za zrcadlem. Zřejmě přijde změna strategie a tentokrát už vypadá trochu reálněji, že protežovaná Zelenskaja Gréta možná bude na odstřel – ať už obrazně, nebo doslova. Napovídá tomu i to, že přestal v médiích dostávat neomezený prostor ke svým demagogickým proklamacím.

O Petru Pavlovi se prý uvažuje jako o hlavním evropském vyjednavači s Putinem. Co soudíte o takovém návrhu?

Pak jsme tu měli epizodu s vyjednavačem Stevem Witkoffem, který ocenil, jak je Putin humanitárně zaměřen. Nu, to asi nejsou úplně nejšťastnější slova. Na druhou stranu, nejvíc ho kritizují ti, kteří by ve válce chtěli pokračovat až do konečného vítězství, ať to stojí, co to stojí. Jak to vidíte vy?

Obdobně, jak jste to popsal vy. Nikdo z politruků ve vrcholných funkcích není a z principu být nemůže humanitárně zaměřen, tím méně Putin. Nicméně, jak říkáte, nebýt v Rusku pragmatik Putin, ale nějaký šílenec typu amerických jestřábů, kdo ví, v jaké fázi války bychom v současnosti byli.

Na České televizi vyrobili v rámci série Rozpleteno dokument o covidu. A to takový, že stávkař Jan Moláček bije na poplach, že jim tam vzniká „kukaččí hnízdo“. Dokument totiž nevznikl v rámci sekce zpravodajství, takže v něm zazněly i pro některé lidi nepohodlné názory a objevily se osobnosti, které Moláček nemá rád. Objednalo si ho prý přímo vedení ČT. Myslíte, že se tím vedení snaží zachránit svou instituci?

Možná. Nebo jde jen o drobnou kapku v moři, korálku v náhrdelníku, kterou se v budoucnu může ČT ohánět, že přeci dala prostor i jinému názorovému spektru a výkladu situace. Jakkoliv je to asi jedna ku tisíci. Nebyl bych přehnaně optimistický. Ovšem pravdou je, že buďme rádi za každou maličkost. A už jen to, že prorežimním svazákům typu Moláčka, Fendrycha, Šafra a spol. nateče žilka, se počítá.

Minulou neděli doběhly senátní volby. Za pozornost v nich stojí, že hnutí ANO v nich nezískalo ani jeden mandát. Čím myslíte, že to je? Jsou v ANO všichni ve stínu Andreje Babiše? Nebo je prostě Senát pro většinu lidí nezajímavý?

Jednak zájem o senátní volby ukazuje, jakou váhu přikládají občané tomuto z našich kapes zbytečně placenému a pro fungování naší země zcela zbytečnému smetišti neúspěšných politiků, trafikářů či politiků za zenitem. Pravdou je také to, že Babiš zastiňuje většinu svých stranických kolegů. A pravdou je také to, že ANO v čele s Babišem spolu s koaličními partnery možná zklamali řadu svých voličů, když navzdory svým proklamacím a slibům prakticky setrvali v nastaveném směru vedení naší země proti zájmům vlastních občanů a v zájmu velkých bratří ze zámoří, z Bruselu či od řeky všech nadějí.

Poslanec za SPD Miroslav Ševčík opět rozvířil vody, když prý doporučil poslankyni Šebelové ze STAN, která zažádala o pauzu na jednání klubu, „aby si vzala menopauzu“. Následně propukla hádka s Rakušanem, Šebelovou a dalšími. Ševčík tvrdí, že menopauza nebyla mířena na Šebelovou a že se jedná o nafouknutou kauzu. „Naopak z dalšího přiloženého videa je zřejmé, že paní poslankyně Šebelová ke mně bezdůvodně přišla, napadla mne a začala do mne strkat a ošahávat svýma rukama,“ tvrdí. Co soudíte o této epizodě?

Bouře ve sklenici vody pro zaplnění mediálního vakua a pro další ostrakizaci Ševčíka a SPD. Nicméně nutno dodat, že této situaci šel zřejmě Miroslav Ševčík zbytečně naproti. A jakkoliv slyšíme ze strany politiků – současných opozičních nevyjímaje – často mnohem horší slova a jakkoliv mám rád břitký humor, tak v rámci pléna sněmovny by politici měli dle mého zachovávat určité dekorum.

Teď dlouho žádné volby nebudou. Myslíte, že to bude české společnosti ku prospěchu, když se chvíli nebude vést ostrá kampaň?

Minimálně se některým z nás nebude zvedat na každém kroku kufr z vypasených tváří na billboardech. Ale třeba jisté zklidnění před blížícími se Vánocemi přijde, což bude jen ku prospěchu. Je třeba myslet na to, že politika a zejména pokřivené politické charaktery všeho druhu a poddruhu nám přece nestojí za to, abychom se sami vztekali nebo navzájem rozkmotřovali a hádali až k nenávisti. Jakkoliv je to mnohdy těžké. Nechci brát nikomu iluze, ale volbami ani přesvědčováním nic moc nezmůžeme. Problém i řešení svárů hledejme vždy v první řadě v první osobě jednotného čísla.

Blíží se výročí 17. listopadu. A vypadá to, že motoristický ministr Klempíř na oslavy nedá žádné peníze, tj. slavící si budou slavit za své. TOP 09 už začala připomínat jeho minulost jako donašeče StB. Nezajídá se tady ale jenom dotyčný kapitalismus, který Sametová revoluce přinesla?

Zajídá. Klempířova minulost je ve světle té soudruha Pavla prakticky zanedbatelná. Ostatně nechci opět být super pesimistický, ale slovy mého kamaráda: všichni volíme komunisty, pouze každý v jiné straně. At už komunisty minulé či současné. Názvy režimů či represivních opatření se změnily, ale praktiky zůstávají. Cenzuru nahradil „boj s dezinformacemi“. Rektální alpinismus vůči SSSR vystřídal ten vůči USA, Evropské utopii a Izraeli. Donašeče a bonzáky nahradili Elfové, aktivní nahlašovatelé na sociálních sítích… Diskriminaci menšin nahradila diskriminace většiny. Rudé právo se až neuvěřitelným buněčným dělením rozmnožilo do drtivé většiny médií hlavního proudu v čele se zaujatou, neobjektivní a závislou protičeskou ČT. A mohli bychom pokračovat…