Klima se na naší planetě mění v jistých – více či méně pravidelných – cyklech a ti, kdo se touto problematikou zabývají, upozorňují, že se zdá, že jsme právě na vrcholu jednoho z teplých cyklů.
To by mohlo znamenat, že dojde k tzv. „velkému solárnímu minimu,“ což by postupně vedlo k další „době ledové.“
Paradoxně toto teplotní minimum by bylo pro lidstvo – na rozdíl od tolik proklamovaného maxima – skutečně zničující.
Lidstvo totiž vždy prosperovalo v dobách, kdy docházelo k oteplování (což nikdy nesouviselo s CO2), zatímco období chladu vedlo ke strádání.
Přinese „velké solární minimum“ během několika desetiletí značný chlad a nedostatek potravin?
Takové solární minimum by mohlo vést k nové malé době ledové, která by měla za důsledek zmařené lidské životy.
Všichni známe obrazy ze 14. – 16. století, kdy slunce vstoupilo do období odpočinku po nádherném teplém středověkém období.
V té době bylo hodně sněhu a vodní pochy zamrzaly i tam, kde to dnes není obvyklé.
Když se země oteplí, vzkvétá život, příroda i lidé
A nejen tehdy, ale i dávno předtím a potom, se teploty na Zemi znovu a znovu měnily, někdy více, jindy méně masivně. Byla dlouhá období, kdy byla země víceméně ledovou koulí a život byl téměř vyhlazen.
Pokud nerostou rostliny, které potřebují světlo a teplo, neexistují žádná zvířata, která se jimi živí, a tedy ani predátoři, kteří loví bíložravce.
Země momentálně směřuje k době ledové, protože polární ledovce jsou zamrzlé a pomalu se opět zvětšují. Přesto jsme stále v období velmi příjemného teplého období.
Země se nachází v době ledové, kenozoické době ledové. Ta je rozdělena na kratší úseky ledových a teplých období. Současný holocén, který trvá přibližně 12 000 let, je jedním z takových teplých období v rámci doby ledové.
Delší období historie Země s vyššími teplotami se také označují jako období teplého klimatu. V dobách teplého klimatu obvykle nejsou na Zemi žádné významné oblasti s ledovci, dokonce ani v polárních oblastech.
Tomu ostatně nasvědčují i nálezy pod grónským ledem, které ukazují, že existovala období, kdy byl ostrov bez ledu. A zatímco dnes tam mohou prosperovat tak jedině mechy a lišejníky, tehdy tam byla pestrá flóra i fauna.
V těchto teplých fázích naší Země vzkvétal život, byly zde obrovské lesy a obří dinosauři, kteří vyhynuli po obrovské katastrofě po dopadu meteoritu.
Oblaka prachu po jeho dopadu zakrývala slunce, takže chlad a nedostatek potravy způsobil vyhynutí některých druhů.
Tento graf ukazuje posledních 8 klimatických cyklů.
Dlouhé období mírnějších teplot umožnilo lidstvu v době bronzové – velmi úrodném období – prosperovat. Lidstvo během tohoto období dokázalo přežít mírné zimy, zatímco se rozvíjela výroba a používání bronzu.
Nejen v Evropě, ale také v Egyptě a po celém světě vzkvétaly vyspělé civilizace, například ve Střední a Jižní Americe, Núbii a subsaharské Africe.
Ale již v období 536–550 bylo na severní polokouli další chladné období, které se zapsalo do dějin jako doba migrace národů. Germánské kmeny se v zoufalství vydaly na jih.
Mezi nimi byli vandalové, kteří pochodovali až do Říma a klepali na brány městských hradeb. Chtěli od Říma přidělit půdu, ale byli odmítnuti.
To, co následovalo, stále zůstává v názvu tohoto kmene, který ze zoufalství a se zuřivostí hladovějících lidí plenil a částečně vypálil Řím. Dnes již téměř nikdo neví, jak vznikl pojem „vandalismus.“
Některé germánské kmeny se dostaly do severní Afriky a usadily se tam. Pravděpodobně jsou jejich geny stále přítomné u Berberů, protože tam překvapivě často žijí lidé s modrýma očima a světlými vlasy.
Kolem roku 1200 nastalo další nádherné teplé období, které umožnilo rozvoj středověké společnosti, jak je znát i na dechberoucí katedrální architektuře z té doby. Teploty byly přibližně stejné jako dnes.
(Protože se průměrné teploty dnes většinou měří v blízkosti měst, jsou vyšší než v celé oblasti. Mimo města byl počet měřicích stanic značně snížen, takže jejich výrazně nižší teploty jsou do průměrné teploty zahrnuty jen velmi zřídka.)
Středověké teplé období představovalo dvojí problém pro novou ortodoxii klimatických změn. Ukázalo mnohem větší amplitudu přirozené variability přesahující hranice nového vědeckého konsenzu o klimatických změnách způsobených člověkem a zpochybnilo katastrofický narativ globálního oteplování.
Pokud by prosperita středověku a osídlení Grónska Vikingy probíhaly během dlouhého období neobvyklého tepla, pak by moderní společnosti mohly také přežít a prosperovat v období rostoucích teplot.
Země není věčný ráj!
Příjemné období tepla a mírné zimy skončilo o několik století později.
Protože Země mění svou oběžnou dráhu kolem Slunce, právě to způsobuje tyto teplé a ledové doby. Tomu se říká Milankovićovy cykly:
Přibližně před 6000 lety došlo k dlouhodobému ochlazení, zejména ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule. Podle klimatických simulací je tento trend ochlazování způsoben změnami v pohybu Země vůči Slunci, zejména změnou náklonu zemské osy.
To mění sezónní a regionální rozložení slunečního záření přicházejícího na Zemi.
Takové změny slunečního záření mohou měnit sněhovou a ledovou pokrývku i vegetaci ve středních a vysokých severních zeměpisných šířkách, čímž vyvolávají klimatické zpětné vazby, jako je zpětná vazba ledu a albeda, která vede k dlouhodobému ochlazování, zejména na severu.
(Poznámka: Ledové albedo znamená, že ohřívací paprsky Slunce jsou „odraženy“ bílým ledovým štítem a sotva přinášejí oteplení.)
Již kolem roku 1100 začal postupný pokles průměrné teploty, takže středověk byl pouze středním maximem, které po o něco málo více než 300 letech příjemného teplého období poprvé kleslo na výrazně nižší úroveň v rámci Vlčího minima.
Od té doby až do konce 17. století v Maunderově minimu bylo pořízeno mnoho snímků, které často zobrazovaly zamrzlá jezera nebo zasněženou krajinu:
Obraz IJsvermaak(„Ledové potěšení“) od Hendricka Avercampa zobrazuje lidi na zamrzlém kanálu v Nizozemsku během chladné zimy roku 1608. Dnes jsou kanály v zimě obvykle bez ledu. Umělecká zobrazení takových scén jsou známa pouze z období mezi lety 1565 a 1640.
Pieter Bruegel starší: Lovci ve sněhu, 1565
Dokonce i v Benátkách byla laguna v zimě roku 1708 zamrzlá, jak ukazuje tento obraz Gabriela Belly:
Směřujeme k nové „Malé době ledové“?
„Na rozdíl od toho, co nám klimatické hororové příběhy naznačují, velkým nebezpečím pro život na Zemi není globální oteplování, ale návrat smrtících pleistocénních ledových příkrovů, které kdysi pokrývaly velké obilné pásy Eurasie.
Takové globální ochlazení také povede k hladovění.
Podle odborníků přibývá důkazů, že pravděpodobně nečelíme globálnímu oteplování kvůli suchu a nesnesitelným horkům, ale velmi nepříjemnému ochlazování Země.
Jak to odborníci zjistili a proč by mělo přijít ochlazení se dozvíte zítra ve 2. části.
