V polovině 80. let otřásla Washingtonem aféra Írán-Contras. Pro levicová média a tehdejší demokratický Kongres šlo o „skandál století“, pro americké konzervativce zůstává tato událost ambivalentní: je připomínkou doby, kdy odvaha čelit komunistické hrozbě vítězila nad paralyzující washingtonskou byrokracií – a současně klade otázku, zda dobrý cíl ospravedlňuje porušení zákona.
Když se v polovině 80. let Ronald Reagan rozhodl zlomit vaz sovětskému impériu, narazil doma na tvrdý odpor. Demokraty ovládaný Kongres, paralyzovaný post-vietnamským komplexem, odmítal vidět realitu. Přímo na „zadním dvorku“ Spojených států, v Nikaragui, mezitím sílil sandinistický režim Daniela Ortegy. Hrozilo, že s masivní podporou Moskvy a Havany se střední Amerika promění v odrazový můstek pro komunistickou expanzi na západní polokouli.
Odpovědí Kongresu nebylo posílení obrany, ale schválení tzv. Bolandových dodatků – legislativního alibi, které svázalo ruce Reaganově administrativě a zakázalo vojenskou pomoc protikomunistickým povstalcům, nazývaným Contras. V očích vlastenecké pravice se Kongres tehdy de facto vzdal odpovědnosti za bezpečnost svobodného světa.
Vyšší morální imperativ?
V této kritické chvíli se ukázalo, kdo bere obranu svobody vážně. Lidé kolem podplukovníka Olivera Northa v Radě národní bezpečnosti pochopili, že existuje vyšší morální imperativ než úzkoprsý mikro-management zákonodárců. Pokud Washington odmítal financovat boj proti komunismu legální cestou, bylo nutné najít cestu alternativní.
Reaganova administrativa v 80. letech tajně prodávala zbraně Íránu, který byl tehdy v kruté válce s Irákem. Prodej znamenal porušení amerického zbrojního embarga vůči Íránu. Cílem však bylo přimět Írán, aby využil svůj vliv k propuštění amerických rukojmí držených v Libanonu teroristickou organizací Hizballáh. Zisky z tohoto tajného prodeje zbraní byly použity pro financování Contras, což bylo nejen riskantní a nestandardní, ale především nelegální operací. V tehdejším geopolitickém kontextu se však zainteresovaným osobám zdálo důležitější sledovat dva zásadní, hluboce pragmatické cíle: osvobození amerických rukojmích a udržení nikaragujského protikomunistického hnutí odporu při životě.
Poučení pro dnešek
Když aféra praskla, architekt celého projektu, podplukovník Oliver North, vystupoval před vyšetřovacími komisemi nikoli jako zločinec, ale jako hrdý voják a vlastenec, který dělal to, co bylo nezbytné pro záchranu životů a obranu vlasti.
Konzervativní Amerika v něm tehdy viděla muže činu, který odmítl nechat svobodu padnout za oběť byrokratickým procedurám. Připomínala, že existují morální hodnoty, které stojí nad psaným zákonem. Pokud výsledek přinese více užitku a dobra, pak jsou prostředky k jeho dosažení ospravedlnitelné.
Byla aféra Írán-Contras selháním morálním, nebo jen institucionálním? Ospravedlňuje „dobrý cíl“ (záchrana lidských životů a boj proti hrozbě komunismu) porušování zákona? Tato otázka leží v samotném srdci politické filosofie, etiky a ústavního práva.
Americký soudní systém nakonec dospěl k závěru, že ani ten nejvznešenější cíl neopravňuje vládní úředníky k tomu, aby tajně jednali mimo zákonný rámec a lhali voleným zástupcům lidu. Pokud by si jednotlivec nebo vláda mohli sami vybrat, které zákony dodrží a které poruší na základě toho, co oni sami považují za „dobrý cíl“, přestal by právní stát existovat. Demokracie by se změnila ve svévoli.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
