Nedávno jste si zde mohli přečíst o krachu největší paraguayské banky, jejímiž klienty bylo více než 60% dospělé populace země. Lidé vyšli do ulic a došlápli si také na tamní politiky.
Jenže aktuální zjištění naznačují, že banka nefingovala jen jako běžná finanční instituce. Cílem bylo získat biometrická data od co největší části místní populace.
Nově jmenovaný prezident centrální banky Jorge Schreiner vznáší výbušné obvinění proti zkrachovalé Ueno Bank. Skutečný obchodní model nespočíval v bankovnictví, ale v sběru biometrických dat od milionů lidí a budování celonárodní databáze.
Schreiner řekl paraguayskému senátu 9. listopadu 2026, že odpovědní nejsou obyčejní bankéři, ale provozovatelé databází. Poté chtěli obchodovat s nasbíranými fotografiemi obličeje, otisky prstů a dalšími osobními informacemi.
V bance bylo biometrické rozpoznávání obličeje předpokladem pro určité platby. Schreiner vysvětlil, že se sám nechtěl stát jejím klinetem, protože nechtěl odhalit své údaje o obličeji.
Obvinění mají konkrétní pozadí. Již v roce 2025 kritizovala paraguayská organizace TEDIC fakt, že návštěvníci Expo Paraguay museli vkládat biometrická data a platby byly zpracovávány systémem propojeným s Uenem.
Banka sama uvedla, že má více než tři miliony zákazníků.
Dne 2. listopadu 2026 zahájila centrální banka řízení proti Ueno Bank kvůli vážným problémům se solventností. Krize zasáhla miliony zákazníků.
Kromě otázky jejich úspor se nyní objevuje další otázka: Co se stane se shromážděnými biometrickými daty, kdo je kontroluje a mohly by být komerčně využity?
Krach banky tedy vyvolává zásadní otázku: Byla Paraguay testovacím polem pro finanční systém, v němž lidé musí odhalit svou biometrickou identitu, aby mohli využívat každodenní služby?
Nucená biometrická identifikace některých nabídek je zdokumentována. Nicméně neexistují důkazy, že by kolaps banky byl záměrně způsoben proto, aby se obyvatelstvo následně donutilo podstoupit biometrický dohled.
Schreinerovo obvinění z cíleného obchodu s nasbíranými daty také dosud nebylo nezávisle vyšetřeno.
Jisté však je, že pokud jsou bankovní služby a každodenní platby stále více závislé na zveřejnění neměnných fyzických charakteristik, vyvstává otázka, jak moc je účast v tomto systému stále dobrovolná.
