Oral.sk - Necenzurované správy Larry Johnson: Nic, ani sklenice vody – P9

Larry C. Johnson / 13. 11. 2026

Rusové jsou proslulí svou pohostinností. Posaďte se na pět minut s ruskými představiteli a někdo přinese čaj, vodu, talíř s něčím k zakousnutí a – pokud se setkání dobře vyvíjí – láhev něčeho silnějšího. Když si tedy Steve Witkoff a Jared Kushner ve čtvrtek v Kremlu, v Senátním paláci, sedli naproti Vladimiru Putinovi, všiml jsem si, co leží na stole. Nic. Žádná voda, žádná káva, žádný čaj. Ani obyčejný bonbon.

V diplomacii nejde o přehlédnutí. Protokolární oddělení Kremlu nezapomíná na vodu. Prázdný stůl je vzkaz a tento říkal: jde o pracovní jednání, nikoli o společenskou návštěvu, a nebudeme předstírat opak.

Potom Kreml zajistil, aby toto poselství pochopili i všichni ostatní. Při všech předchozích setkáních s Witkoffem a Kushnerem zveřejnil Kreml pouze záběry podávání rukou a úvodních zdvořilostních frází. Věcná diskuse zůstávala za zavřenými dveřmi. Tentokrát tomu tak nebylo. Tentokrát Kreml zveřejnil samotný obsah jednání na videu.

To, co Putin řekl, nebyla nezávazná konverzace určená fotografům. Šlo o soubor stanovisek přednesených pro záznam, přičemž americké vyslance měl jako své publikum a zbytek světa jim nakukoval přes rameno. Když Kreml poruší svůj vlastní zvyk, chce, abyste si toho všimli.

Co Putin řekl

Vyslanci přijeli přímo z dvoudenních trojstranných jednání v Abú Dhabí, která přinesla rozsáhlou výměnu zajatců a mnoho dalšího už ne. Putin zahájil jednání zdvořile. Požádal je, aby poděkovali Donaldu Trumpovi za pomoc při zprostředkování kontaktů mezi Moskvou a Kyjevem, a zmínil pokrok v humanitárních otázkách. Řekl, že chce, aby mír na Ukrajině trval „navždy“.

Potom přešel k věci, a to ve třech bodech.

Zaprvé řekl, že otázka území je neustále otevírána z různých stran, ale pro Rusko jsou důležitější lidé. To je zdvořilý způsob, jak říci, že otázka území není předmětem vyjednávání.

Zadruhé navrhl humanitární misi v Kosťantynivce, k čemuž se ještě vrátím.

Zatřetí zopakoval, že přítomnost zahraničních vojsk na Ukrajině je nepřijatelná a že by se tato vojska stala „legitimními cíli“.

Setkání trvalo přibližně dvě hodiny. Poté se nekonala žádná tisková konference. Jurij Ušakov označil rozhovory za „věcné, konstruktivní, otevřené a užitečné“, což v kremlovském dialektu znamená, že nikdo neustoupil.

Kosťantynivská výzva

Putinův návrh týkající se Kosťantynivky je nejchytřejší věcí, kterou za poslední měsíce položil na stůl – dokonce i na stůl, na kterém nic neleželo.

„V Donbasu se nachází jedna osada, Kosťantynivka, kde je také přibližně 400 až 500 civilistů,“ řekl. „Udělejme totéž, co jsme udělali v Oleškách: pozvěme zástupce zahraničního tisku, včetně amerického tisku, a ruská média.“

Rusko podle jeho slov město kontroluje, potřebuje pět dní na odminování jeho okolí a zaručí bezpečnost celé mise. A potom přišla rozhodující věta:

„Pokud město kontrolují ukrajinské úřady, jak tvrdí, ať tam zajistí bezpečnost.“

Přečtěte si to ještě jednou.

Kyjev trvá na tom, že Kosťantynivka je stále v ukrajinských rukou. Putin tvrdí, že je ruská. Místo toho, aby se o tom přel, pozval americké novináře, aby tam zajeli a přesvědčili se sami.

To není mírový návrh. Je to výzva.

Pokud novináři přijedou pod ruským doprovodem po silnicích, které Rusko odminovalo, spor o to, kdo město ovládá, bude u konce a západní mapy, které ho zobrazují jako ukrajinské území, mohou letět do koše.

Odpověď Kyjeva byla předvídatelná. Zelenského kancelář uvedla, že je třeba vyjasnit všechny podrobnosti, a obvinila Rusko, že misi v Oleškách využilo k rotaci vojsk. Možná ano. Všimněte si však, co Kyjev neudělal: nepřijal výzvu, aby dokázal, že město skutečně kontroluje.

Když jedna strana říká „přijeďte se podívat“ a druhá odpovídá „pojďme si vyjasnit podrobnosti“, vím, na kterou z nich bych si vsadil.

Evropa chce místo u stolu

Američané přišli s vlastní žádostí. Kushner Putinovi sdělil, že Evropané se chtějí zapojit do jednání a že Washington s nimi již začal hovořit o nové bezpečnostní architektuře kontinentu. Kushner uvedl, že jedním z cílů jejich cesty je získat Putinův souhlas s tímto záměrem.

Ještě před schůzkou Axios informoval, že vyslanci vyzvou Rusko, aby představilo svou vizi evropské bezpečnosti, založenou na bezpečnostních zárukách, které Moskva požadovala v prosinci 2021, ovšem aktualizovanou s ohledem na „zásadně změněný svět“.

Zastavte se na chvíli a vychutnejte si tu ironii.

V prosinci 2021 předalo Rusko NATO dva návrhy smluv: žádné další rozšiřování a žádné útočné zbraně na jeho hranicích. Západ se jim vysmál.

O čtyři roky a několik set tisíc obětí později Washington žádá Moskvu, aby laskavě znovu předložila své dokumenty.

Witkoff říká, že příští kolo jednání bude zahrnovat Evropu.

Putin na evropskou otázku odpověděl ještě předtím, než byla položena. Zahraniční vojska na Ukrajině jsou legitimní cíl.

Každý plán na rozmístění takzvaných „zajišťovacích sil“, který byl vypracován v Londýně a Paříži, předpokládá, že britští a francouzští vojáci mohou být v rámci mírového urovnání rozmístěni na Ukrajině.

Putin právě americkým vyslancům sdělil, že všichni takoví vojáci by se stali cílem.

Evropa může dostat své místo u stolu. Nemůže si s sebou přivést svou armádu.

Co zaznamenal Alexander Mercouris

Můj přítel Alexander Mercouris z pořadu The Duran si prošel stejné záběry a dospěl ke stejnému závěru, jen ještě ostřeji formulovanému.

Podle jeho interpretace vyslanci nepřijeli do Moskvy v rámci běžné zastávky na své cestě. Spěchali tam, protože je znepokojilo, že Rusko odklonilo rozhovory od agendy preferované Washingtonem, tedy od linií příměří a územních otázek.

Alexanderova hlavní myšlenka spočívá v tom, že Moskva podmínila mír jedním ze dvou výsledků: úplným ruským vojenským vítězstvím, nebo vytvořením nové evropské bezpečnostní architektury.

Území, hranice a příměří jsou až na druhém místě.

Jak Alexander poznamenává, Vladimir Medinskij tento argument předložil v Abú Dhabí a Sergej Lavrov jej formuloval již před ním.

Alexander si také všiml samotné režie setkání. Ještě než se vyslanci dostali do blízkosti Putina, posadil si je Jurij Ušakov, aby zjistil, s čím přijíždějí.

Na fotografiích z hlavního jednání zveřejněných Kremlem podle Alexandra nikdo nemá úsměv na tváři. Rusové vypadají rozhodně a Američané nepříjemně, což je velký rozdíl oproti přátelštějším schůzkám na začátku roku.

A v místnosti byl také Medinskij.

Alexander jeho přítomnost interpretuje jako záměrný signál tvrdšího postoje. Jeho stanoviska shrnuje bez obalu: veškeré ruské území se vrátí Rusku a Evropa zůstane mimo jednání.

Podle Alexanderova výkladu Putin odmítl jakékoli uspořádání založené na „šedé zóně“ ve prospěch státní hranice, nabídl evakuaci Kosťantynivky a prohlásil, že zahraniční vojska nesmějí nikdy vstoupit na Ukrajinu.

Jeho „věčný mír“ je mírem, který zahrnuje Evropu, ovšem za ruských podmínek.

Alexanderův závěr je ten, ke kterému se stále vracím.

Evropa je v pasti.

Odkazuje na článek Financial Times, podle něhož se evropští představitelé obávají, že vstoupí do pasti v podobě nové bezpečnostní architektury, a upozorňuje, že Evropa stále ještě nerozhodla, kdo ji bude při jednáních zastupovat.

Informuje také o tom, že Moskva odmítla britský vojenský komunikační kanál vedený v zákulisí.

Podle jeho názoru čelí Západ nejhorší geopolitické porážce od roku 1945 a přístup typu „všechno, nebo nic“ mu nakonec nezanechá vůbec nic.

Dívejte se, co o tom vypovídá ten prázdný stůl

Poskládejte si jednotlivé části dohromady.

Stůl byl prázdný. Kamery byly zapnuté. Putin poděkoval Trumpovi, navrhl misi, která by rozhodla spor o situaci na bojišti ve prospěch Ruska, odmítl územní otázku jako hlavní téma a vytyčil červenou linii proti všem evropským plánům na rozmístění vojsk.

Potom vyslal americké zmocněnce do Dublinu, aby to všechno vysvětlili Zelenskému.

Washington označí schůzku za konstruktivní, protože Washington označuje za konstruktivní každé jednání.

Rusové ji označili za otevřenou a upřímnou a já si myslím, že tentokrát její význam dokonce podcenili.

Poselství ze Senátního paláce bylo jednoduché: Rusko vítězí, Rusko si to uvědomuje a Rusko už nemá zájem předstírat, že tato setkání jsou něčím jiným než příchodem Američanů, kteří si mají vyslechnout podmínky.

Lidem, kteří přišli diktovat, se občerstvení nepodává.

Poté, co mi Danny Davis ukázal video Putina s Kushnerem a Witkoffem, jsem věděl, o čem budu psát: