Co mohou švédské loděnice naučit Evropu o úpadku průmyslu – Konzervativní noviny

Co mohou švédské loděnice naučit Evropu o úpadku průmyslu – Konzervativní noviny


Byla doba, kdy bylo kombi Volvo prakticky neodmyslitelnou součástí amerických předměstí. Bezpečné, nenápadné a lehce „preppy“ se stalo nečekaným symbolem společenského postavení mezi určitou skupinou amerických rodin. Jen málokterá zahraniční automobilová značka se tak hluboce zakořenila v americké kultuře. Dnes však tato švédská společnost, v níž nyní většinový podíl drží čínská firma Geely, ruší tisíce pracovních míst v zemi, kde byla založena.

Společnost Volvo Cars se sídlem v Göteborgu, druhém největším městě Švédska, oznámila 23. října po ztrátě ve třetím čtvrtletí propuštění 2 500 zaměstnanců po celém světě, z toho 2 000 ve Švédsku. Pro město velikosti Göteborgu představuje tento počet propuštěných v jedné jediné společnosti značnou ránu. Firma čelí rostoucímu tlaku ze strany čínských konkurentů, obtížné situaci na globálním trhu a nutnosti snižovat náklady. 

Toto oznámení nám připomíná, že průmyslovou budoucnost Švédska nelze brát jako samozřejmost. Vyvolává také otázku, která tuto zemi trápila již před půl stoletím: Když se globální konkurence obrátí proti určitému odvětví, měli bychom se snažit zachovat to, co máme, nebo vytvořit podmínky pro něco lepšího? V sázce je mnohem více než jen jedna společnost. Geopolitická rivalita, zranitelnost dodavatelských řetězců a sílící konkurence ze strany Číny odhalují meze dosavadní samolibosti. Výzvou pro Švédsko není pouze zachránit pracovní místa ve společnosti Volvo nebo truchlit nad loděnicemi minulosti. Jde o to zajistit, aby příští generace průmyslové výroby měla vůbec důvod se zde usadit.

Jak Švédsko přišlo o loděnice

V 70. letech 20. století čelil švédský lodní průmysl podobnému zúčtování. Ropná krize vyvolala propad poptávky po tankerech, loděnice po celém světě se potýkaly s nadbytečnou kapacitou a konkurenti z Japonska a Jižní Koreje získávali půdu pod nohama. Stockholm reagoval dotacemi, státním vlastnictvím – prostřednictvím Svenska Varv, státní lodní skupiny založené v roce 1977 – a opakovanými pokusy o záchranu. Na konci 80. let přesto velká část švédského civilního lodního průmyslu zmizela. Kolaps tohoto odvětví zásadně přetvořil Göteborg a ukončil éru, v níž loděnice určovaly identitu města, jeho ekonomiku i místo ve světě.

Obvyklý výklad hovoří o nevyhnutelném úpadku. Globální konkurence se změnila, náklady byly příliš vysoké a starý průmyslový model již nebyl životaschopný. Je na tom kus pravdy. Opomíjí však důležitější otázku: Proč k průmyslové restrukturalizaci došlo jinde, zatímco Švédsko ztratilo tak velkou část své výrobní kapacity? Švédsku náhle nedošli inženýři, průmyslové znalosti ani schopnost stavět sofistikovaná plavidla. Část odborných znalostí ostatně přežila v oblasti stavby vojenských lodí. Širší ekosystém továren, dodavatelů a kvalifikovaných pracovníků však byl rozebrán. Úkolem nebylo zachovat každou loděnici, ale zajistit, aby byl švédský průmysl dostatečně konkurenceschopný a dokázal se přizpůsobit. V tom spočívá rozdíl mezi defenzivní a ambiciózní průmyslovou politikou. První se snaží zachovat včerejší výrobní strukturu pomocí dotací. Druhá se ptá, proč se výroba věcí vůbec stala tak obtížnou a nákladnou.

Digitální iluze a cena fyzického světa

Západní svět si po desetiletí zvykl na podivný ekonomický kompromis. Digitální technologie se staly levnějšími a výkonnějšími, zatímco budování fyzického světa se stávalo stále náročnějším a dražším. Energetika, infrastruktura a průmyslová výroba byly zanedbávány v přesvědčení, že globální trhy a levné dovozy nám vždy dodají to, co potřebujeme. Efektivitu jsme si spletli s odolností a k průmyslové kapacitě jsme přistupovali, jako by ji bylo možné v případě potřeby vždy obnovit.

Když americký viceprezident JD Vance v únoru 2025 navštívil Německo, pochválil průmyslovou vyspělost této země. Německo však čelí mnoha stejným výzvám jako Švédsko: vysokým nákladům na energii, rostoucímu konkurenčnímu tlaku a průmyslové základně, která se jen těžko přizpůsobuje. Ani strach ze zahraniční konkurence, ani dotace na zachování současného stavu tento problém nevyřeší. Evropa nepotřebuje méně konkurence, ale lepší podmínky pro soutěžení: dostupnou energii, rychlejší vydávání povolení, méně regulačních překážek a volnější trhy, které odměňují inovace a produktivitu. Geopolitika nám připomněla, že fyzický svět stále hraje klíčovou roli. Energie je základem moderní prosperity, od výroby a dopravy až po produkci potravin a obranu. Spolehlivá a cenově dostupná energie není pro průmysl luxusem, ale nezbytným předpokladem pro růst.

Volný trh místo dotací

Alternativní reakce na krizi loděnic by se bývala musela důsledněji zaměřit na produktivitu, automatizaci, technologické inovace a specializované produkty s vyšší přidanou hodnotou. Konkurenční ceny energie, rychlejší vydávání povolení, lepší infrastruktura a méně regulačních překážek mohly zvýšit šance na zachování průmyslového know-how. Nic z toho by sice nezaručilo přežití každé firmy, ale volba nikdy nespočívala pouze v tom, zda zachovat každou loděnici, nebo přijmout úpadek průmyslu.

Toto ponaučení platí dnes pro společnost Volvo i další evropské automobilky. Levná energie a rozumná regulace nemohou nahradit inovace, nákladovou disciplínu ani produkty, které zákazníci chtějí. Švédští tvůrci politik by však neměli zbytečně ztěžovat výrobu, investice a konkurenceschopnost. Společnost se musí přizpůsobit trhu, ale stát musí zajistit, aby přizpůsobení automaticky neznamenalo přesun výroby jinam.

Nejde o argument pro opuštění průmyslové politiky, ale o argument pro průmyslovou politiku orientovanou na volný trh. Ta investuje do infrastruktury, výzkumu a kvalifikace, zajišťuje spolehlivé dodávky energie, podporuje konkurenci a odstraňuje překážky bránící investicím. „Friendshoring“ může posílit odolnost průmyslu prohloubením obchodních a investičních vazeb s důvěryhodnými partnery, ale uspěje pouze tehdy, pokud tito partneři zůstanou konkurenceschopnými místy pro výrobu. Stát by neměl diktovat, co se bude stavět, ani vybírat vítěze. Měl by podnikatelům a firmám usnadnit, aby se znovu pustili do výstavby.

Tvořivá destrukce jako cesta vpřed

Tvořivá destrukce je jen polovina příběhu. Ta tvořivá část závisí na tom, zda se pracovní síla, kapitál a znalosti mohou přesunout k novým a produktivnějším způsobům využití. Když tento proces brzdí regulace, drahá energie a politická nečinnost, může se dočasná krize proměnit v trvalý úpadek průmyslu. Krize švédských loděnic nabízí poučení, které přesahuje rámec samotného stavění lodí. K prosperitě se nemůžeme dopracovat pouze dotacemi, stejně jako se nemůžeme regulacemi dostat do pozice průmyslového lídra. Pokud chceme růst, bezpečnost a nezávislost, musíme se znovu naučit lépe vyrábět. Účelem průmyslové politiky není za každou cenu zachraňovat továrny včerejška. Jejím smyslem je umožnit vznik továren zítřka ve Švédsku, v Evropě i mimo ni.

Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!





100 Kč200 Kč500 Kč