Zrušit deváté třídy? Jednoznačně ano

Zrušit deváté třídy? Jednoznačně ano


D-FENS

Aby bylo jasno, mám v tom akcie. Mám děti ve škole. Dcera už je na střední, ale syn je pořád na základní. A to je hroznej, hroznej, hroznej masakr.

Kdysi dávno, nevím kdy, zavedli marxisti devátou třídu. Byla to jednoznačně sabotáž. Nevím, proč se to stalo a co to mělo přinést, vidím jen to, co to přineslo. V podstatě se stalo to, že se obsah výuky rozprostřel do delšího časového intervalu, aniž by se něčím zahustil. Vzniklý prostor byl vyplněn třemi složkami: Prokrastinací, inkluzí a balastem.

Prokrastinace je situace, kdy se učitelům prostě nechce něco dělat. Seznam úkolů, které je obtěžují a nebudou je vykonávat, neustále roste. Například se jim nechce učit, buď žáky nebo sebe, protože řada z nich sama nechápe to, co učí, a to ani na základní škole. Učitelé jsou v některých případech úplně v prdeli a sami nechápou látku, kterou mají učit, takže jsem musel opakovaně intervenovat a vysvětlovat zejména učitelkám některé fyzikální zákony, přičemž se obávám, že se tak dělo marně, protože jsem na jejím dutém výrazu a nepřítomném pohledu poznal, že je jim to jedno. Patrně nejobtížnější zadání spočívalo v hledání počátečního bodu přímky. To jsem nedal. Tak jsem se zeptal paní učitelky, kde ona ten počáteční bod spatřuje. Učitelka ukázala na počátek čáry reprezentující v sešitě přímku a pronesla „tady!“ s výrazem, jako že jak tohle někdo může nechápat. Pochopil jsem, že diskuse je marná, protilehlý bod na čáře bude nejspíš konec přímky a taky konec iluzí.

Jsem zásadně proti jakémukoli navyšování platů učitelů na základních školách. Za to, co předvádějí, dostávají kurva, kurva, ale vážně kurva ohromně dobře zaplaceno. Naopak, asi třetině z nich by se platy měly snížit a uspořené prostředky si zaslouží vyplatit těch nemálo učitelů, kteří dál bez ohledu na pokračující politickou indoktrinaci odvádějí svoji práci.

Inkluze mluví sama za sebe. I v takovém ústavu jako základní škola platí, že nejslabší článek definuje celý systém, a single point of failure v podobě zaostalého systémově preferovaného haranta definuje výkony všech ostatních. Bohužel levičácká představa, že s dostatečným počtem asistentů bude Kenny ze Southparku zpívat jako Bocelli, v praxi naráží na celou řadu překážek, jejichž většina je spojena s inkludovaným subjektem samotným. Je to naprosto obludná, nesmyslná, antisociální a anarchistická levičácká agenda.

Je každopádně ohromné, jak jsme pokročili v té analytice. Připadá mi to, že v dnešní době je každý žák nějak nemocný, handicapovaný nebo se nějak jinak mentálně či sexuálně diverzifikoval. Za našich mladých let to prostě byl sígr a malej zkurvenej zmrd, který otravoval a terorizoval ostatní tak dlouho, až se nějaká critical mass na něj nasrala, zatáhla ho někam stranou a dopřála mu tam zdarma morální korektiv. Vlastně jsme všichni občas byli něčím asistentem. Dneska on je prosím pěkně nemocnej, tak na něj nesahejte, buďte na něj milí, vyroste z něj třeba policajt a bude zaklekávat vaše děti na ulici. Myslím, že postupem času to všechno směřuje do bodu, kdy každé dítě bude dříve nebo později diagnostikováno nějakou vadou a bude vyžadovat dva až tři asistenty, protože jejich rodiče konečně pochopí, že být vadnej je prostě výhodnější než nebýt vadnej.

Balast pak tvoří všechny předměty, které mají v názvu „výchova“. Sabotéři z ministerstva to vymysleli skvěle, přesně v souladu s neomarxistickou doktrínou, která by se dala charakterizovat jako „nebudeš nic chápat, nebudeš nic vlastnit, ale budeš šťastný“. Výchova nejrůznějšího druhu se promyšleně a salámovou metodou propaguje nad předměty jako matematika, fyzika a přírodními vědami obecně. Jasně, je nežádoucí, aby mladí lidé byli sami schopni ověřovat si různé hypotézy, kterými je ládují politici a tzv. vědci, a tato snaha je pochopitelná, nikoli však vítaná, alespoň z mé strany.

Říkám vám, přírodní vědy jsou konzervativní agenda směřující proti základům moderního liberálně demokratického zřízení. Měly by skončit kompletně. Podle mě nejsou systémově slučitelné s novým školstvím. Všechny moderní doktríny jsou měkké jako balení soft cakes, které pochcala kočka. Fakta v moderní společnosti už nejsou jednoznačně vyhraněná, už neexistuje „je“ nebo „není“, protože je taky spoustu věcí mezi tím. Globální oteplování tak může být současně ochlazování, žena může být muž a opačně, obojí najednou nebo ani jedno z toho. Terorista může být bojovník za nespravedlnost, kriminálník je hrdina, podvodník je kreativní, vystřelovat rakety na sklady spotřebního zboží se nazývá čestným bojem ve spravedlivé válce … záleží pouze na kontextu. A pak přijde matikář a řekne, že pí se rovná 3,14. Není to diskriminace pí, že musí být celý život 3,14? Třeba by pí chtělo být 18, nebo by chtělo být veverka, nebo by prostě chtělo být fluidní a být každý den něco jiného. Myslím, že to všichni chápeme. Kategorická tvrzení, jako že například těleso setrvává v klidu nebo pohybu rovnoměrném přímočarém, nemají v moderním pokrokovém světě flexibilních polopravd co dělat, protože už není pravda a lež, je jen oficiální verze a dezinformace. Těleso si přece může dělat co chce, nemusí jen setrvávat v pohybu přímočarém, může třeba s radostí odbočit na duhový workshop s queer úchylákem v ženských šatech, který jim bude číst pohádky. Přírodní vědy s tou jejich jednoznačností jsou mor. Je třeba je potírat. Už se na tom pracuje.

Aktuálně, v případě pana Kakuny, byla fyzika nyní v sedmé třídě redukována na jednu hodinu týdně dle rozvrhu a jednu hodinu za 14 dnů reálně, neboť se někdy paní učitelce nechce, musí opakovat látku, kterou děti za týden zapomněli, je nějaký výlet nebo volno nebo něco podobného.

Balastu dominuje nesmysl zvaný KiVa. To je marxistický nesmysl zaměřený na prevenci šikany. Provozuje to neziskovka, která parazituje na školském systému a základem tohoto nesmyslu jsou dotazníky, formuláře a „strukturované pohovory“. Dětem se to hnusí a učitelem se to nejspíš hnusí také. No ale hlavně že to má výsledky.

V podstatě tedy dochází k určitému systémovému konfliktu. Na jedné straně si levičáci vymohli prodloužení základní školní docházky, na druhé straně potřebovali utlumit „hard“ dovednosti, jako například uvedená matematika a fyzika. Vzniklé vakuum bylo třeba vyplnit. Dosáhli toho zařazením různých shora popsaných vycpávkových předmětů a pak poflakovaním po různých výletech, představeních a přednáškách, na kterých parazitují neziskovky. Například to soustavné vyvolávání poptávky po tom, aby bylo na školách více tělesné výchovy, protože se děti „málo hýbou“? Kdo si myslí, že nějakým pupkatým ministerským úředníkům, kteří reálně pracují dvě hodiny týdně, doopravdy a upřímně záleží na tom, zda se nějaký vaši uvozřený haranti hýbou? Ne, jim je u prdele, jestli haranti mají dost pohybu nebo ne, jim jde o to, dobývat z toho rentu. Co kdyby měli týdně pět hodin tělocviku? Osm hodin? Dvanáct hodin? Nebylo by třeba potom desetiletou základní školní docházku? Dvanáctiletou? Padesátiletou? Víc škol, víc učitelů, víc asistentů…

Existuje například poměrně široká komunita lidí, kteří cestují po světě za peníze neziskovek a pak pořádají pro základní školy „cestopisné“ přednášky, které musí samozřejmě zaplatit škola a rodiče. To by mně asi taky bavilo.

Také to někdy vypadá, že škola je cestovní agentura. Výpravnost školních výletů každopádně narůstá. Jen za poslední rok jsem s radostí zafinancoval cesty do Kingdom of Condom (mimořádně odpudivá pseudozemě, kam nikomu nedoporučuji jezdit ani prstem po mapě), do Vídně, do Salzburgu a do dalších zajímavých evropských destinací. Nyní je na trip listu Innsbruck a Švýcarsko. Ještě tam chybí zimní Ischgl, podzimní Toskánsko a kvetoucí tulipány v jarním socialistickém Holandsku. Některé výpravy jsem financovat odmítl a děti nechal doma, protože jsem měl obavy z multikulturního obohacení nebo mi byla finální destinace natolik odporná, že jsem děti přesvědčil, že setrvat doma a gamesit na počítačích je mnohem lepší program. U těch výprav, které se uskutečnily, jsem s radostí zafinancoval i cestu „pedagogického“ doprovodu a pokud bylo součástí inkludované žactvo, tak i jeho realizačního týmstva. Na plánování těchto výletů je vidět určitý progredující konflikt, kdy určitá část zejména movitějších rodičů naléhá na čím dál výpravnější mise, zhruba v rozsahu výprav Emila Holuba, zatímco část méně majetných rodičů naopak prosazuje názor, že v Holašovicích je taky hezky a konečně třetí skupina, ve které jsem často já, je toho názoru, že by se děti mohly mezi KiVou, cestou do Benátek a přednáškou neziskovky Kasiopea o kompostování také učit nějaké ty nesmysly, jako třeba Pythagorovu větu.

Shodou okolností se stalo, že Kakuna v prvním stupni ZŠ chodil na stejnou školu jako já v letech 1981-1984. Takže mám možnost srovnání.

Za mých časů tvořily personál školy čtyři učitelky, jedna z nich byla současně ředitelka. Když některá onemocněla, zaskakovala za ní narychlo povolaná penzionovaná učitelka z okolí. Taky tam byla družinářka, školník a dvě kuchařky. V osazenstvu současné školy jsem měl problém se zorientovat, protože jich tam bylo asi dvakrát tolik a vůbec jsem nechápal, která z těch osob je za co zodpovědná.

Zejména úděsnou kapitolou základního školství je absence jakéhokoli leadershipu a manažerských schopností na straně zejména paní ředitelek, u kterých si kladete otázku, na základě čeho jsou vůbec do těchto rolí vybírány. Podle mého názoru tyto dámy neměly vést nikdy nic. Podle všeho je jedinou podstatnou dovedností znalost školského zákona a dobré vztahy se zřizovatelem.

Jsem tedy zcela pro zrušení devátých tříd. Všema deseti. Podpořím každého, kdo si to vezme za své a bude to schopen dotáhnout do konce, včetně současné vlády, která není schopna dotáhnout do konce nic. Jen tím okrádají děti o čas, přesněji o rok jejich života, a výměnou za to nedostali nic, kromě liberálních multikulturních nesmyslů, které jsem jim vyhnal z hlavy. Stejně tak podporuji každého, kdo navrhne ukončení nebo omezení inkluzivních programů. Jistě se dají najít jiné cesty, jak podpořit ty žáky, kteří se ocitli třeba na vozíku, ale chtějí a mohou se vzdělávat, a nevidím žádný prostor pro soustavnou snahu vzdělávat lidi, kteří jsou nebo chtějí být nevzdělatelní. Neměli bychom dělat z děti rukojmí progresivistických her a kulturních válek, vlastně je to svinstvo. Ať se dospělí frustráti klidně vzájemně uspokojují na Letné s panem Mynářem, ale do dětí se laskavě neserte. Díky.

Nakonec se dotknu aktuálního tématu školních obědů. Je zajímavé, že každý socialistický režim útočí na školní stravování. Nejspíš to bude tím, že v každém socialismu pořád něco chybí a něco jiného opět přebývá, takže socialistické režimy musejí pořád víc a víc řešit, jak zajistit dostatek něčeho a jak vyřešit současně přebytek něčeho jiného. Praktickým řešením toho druhého postupu je nacpat to do dětí.

Náš socialismus měl přebytek mlíka a tak ho do nás žáků cpali horem kolem. Vzpomínám si dobře na ty neveselé chvíle, kdy jsem seděl u stolečku, před sebou sklenici vlažného smradlavého mléééka a měl jsem ho vypít, protože je zdravééé. Jenže já mléééko nepiju, je mi po něm zle, je to jako bych snědl kámen. Předně nevím, co to je mléééko, protože tady v jižních Čechách to bylo vždy mlíko, na rakev víko, a taky nevím, proč má být pro mě zdravé, když nejsem tele. Někdy se úča smilovala, někdy ne, každopádně mléééka ani mlíka jsem se nenapil už asi 25 let a pořád žiju, takže se bez něj asi obejít dá. Byl jsem rád, že to skončilo a nečekal jsem, že se moje děti dostanou do podobné šlamastyky poté, co rudé komunisty nahradí jejich nová zelená verze.

Minulá Fialova liberálně levicová vláda pojala myšlenku, že přes odpor rodičů a škol budou také stanovovat, co budou děti jist. Samozřejmě se tak dělo zcela v rámci zeleného marxismu a špatně maskovaného záměru nanutit dětem veganství. Bohužel pro děti a k radosti úředníků liberální vlády, z tohoto záměru vzniklá jídla byla natolik odporná, že se nedala jíst, odporně smrděla nějakým zasraným levičáckým kořením a vypadala, jako by je někdo již jednou pozřel. Kakuna nebyl s jídelníčkem spokojený. Cizrna, bulgur a další žrádlo pro drůbež na něj neudělalo dojem. Zpočátku jsem mu moc nevěřil, ale došel jsem se na liberálně demokratické menu ála carte podívat a málem jsem se pozvracel. Lepší jednou vidět, v tomto případě jednou cítit, než desetkrát slyšet. Odporný rybí puch mě zcela vyřadil ze hry hned ve dveřích. Servíroval se pangasius s hráškovým soufflé. No, šoufl to tady bylo. Školy se zejména našly v krmení dětí rybami, navíc ještě zcela nechutnými rybami, takovými těmi hnusnými páchnoucími vodními prasaty, která fungují jako plovoucí filtr na bordel. Takový hnus by nežralo ani prase.

Praktický dopad tohoto opatření byl pouze ten, že ten hnus děti ve škole nejedly, pak dorazily domů a tam snědly, co jim přišlo pod ruku. Málem snědly i kočce konzervy, protože nakupovat chodím až večer. Musel jsem trochu navýšit budget na mimoškolní stravování a zlepšit sourcing, aby děti našly doma něco k jídlu, když se jim nechce provozovat státem řízené veganství. Když liberální gastronomie jede rybí nebo vegan šlichtu, Kakuna si prostě koupí něco Venku. A všichni víme, co se tam Venku všechno prodává. Ale uznávám, že stánek Bouda Burgers poblíž Kakunovy školy docela solidně prosperuje. Chápu jako velmi pozitivní bod, že Babiš tento liberální nesmysl nedávno zrušil a dal školám prostor, aby se řídily chutěmi svých žáků a nikoli názory zfanatizovaných expertů z neziskovek nalepených na ministerstvo školství.

Teď ještě zrušit ten zbytek liberálního školského balastu.

Kdyby někdo chtěl pokračování této rodičovské konfese, třeba jak se v moderním školství řeší sexuální zneužívání nebo středně těžký úraz na půdě školy s následky, tak jsem taky k dispozici.

 

D-FENS