K léčbě následků COVID injekcí: někdy nejvíce pomáhají ty nejprostší věci – Věk světla

K léčbě následků COVID injekcí: někdy nejvíce pomáhají ty nejprostší věci – Věk světla

z článku autora A Midwestern Doctor (publikováno na stránkách dr. Mercoly)

Názory vyjádřené v tomto článku jsou výhradně autorovy a nemusejí nutně odrážet pohled dr. Mercoly. Uvedené léčebné postupy vycházejí spíše z průzkumů mezi pacienty a klinických zkušeností než z kontrolovaných studií a žádný z nich nebyl oficiálně schválen k léčbě důsledků vedlejších účinků očkování.

PROČ V ORGANISMU PŘETRVÁVÁ SPIKE PROTEIN

Představa o mRNA vakcínách byla veřejnosti prezentována tak, že syntetická mRNA pronikne do svalových buněk, ty budou krátkodobě produkovat spike protein (hrotovou bílkovinu viru), imunitní systém se naučí jej rozpoznávat, a poté se mRNA rozloží a celý proces se zastaví. Úřady nicméně pomlčely o jednom úskalí této technologie: po celá desetiletí se nedařilo určit takovou dávku, jež by byla zároveň bezpečná i účinná, protože tělo cizí mRNA zničí během několika hodin.15

Aby tento problém vyřešili, nahradili výrobci každý uridin (jednu ze čtyř stavebních složek RNA) v sekvenci vakcíny N1-methylpseudouridinem, syntetickou molekulou, která v lidském těle neexistuje. RNA, která obsahuje místo uridinu N1-methylpseudouridinem, odolává rozkladu a skrývá se před senzory imunitního systému, které by ji jinak detekovaly a postaraly se o její zničení.16

Jelikož věda tento proces zatím nechápe natolik dobře, aby bylo možné předpovědět, jaký účinek bude mít daná modifikace, výrobci prostě postupovali tak, že nahradili naprosto každý uridin, čímž zajistili, že mRNA v těle vydrží dostatečně dlouho, aby mohla fungovat. Naneštěstí se jim to povedlo až příliš dobře a jejich mRNA v organismu přetrvává mnohem déle, než se předpokládalo:

  • Studie Stanfordské univerzity z roku 2022, která se zabývala osobami očkovanými proti COVIDu-19, zjistila, že se jim v lymfatických uzlinách stále nachází mRNA z vakcíny a následně vytvořený spike protein, a to v některých případech i 60 dní po podání druhé dávky, což byl nejzazší časový bod, který studie sledovala.17
  • Studie vycházející z pitevních nálezů z Massachusettské všeobecné nemocnice popisuje přítomnost mRNA vakcíny v lymfatických uzlinách a v některých případech také v srdečním svalu pacientů, kteří zemřeli do 30 dnů od očkování.18
  • Studie z roku 2024 odhalila přítomnost této mRNA v krvi 37 % osob, které dostaly posilovací dávku (booster), a to až po dobu dvou týdnů;19 podle jedné zprávy z roku 2025 se mRNA nacházela v krvi, placentě a spermatu, v některých vzorcích i více než 200 dní po očkování.20
  • Studie LISTEN z Yaleovy univerzity (předběžná verze, která dosud neprošla recenzním řízením), v jejímž rámci byl měřen spike protein v krvi osob trpících postvakcinačním syndromem, jej u některých osob nalezla více než rok po poslední známé expozici, přičemž nejdelší doba od expozice dosáhla 709 dnů.21
  • V nedávno zveřejněné kazuistice muže, jenž utrpěl újmu na zdraví v důsledku očkování, se hovoří o přítomnosti exosomů obalených spike proteinem 1 284 dní po aplikaci vakcíny a exosomů obsahujících mRNA z vakcíny 1 173 dní po aplikaci vakcíny.22

Na těchto poznatcích skutečně záleží, neboť spike protein je sám o sobě toxický. Je kladně nabitý (což četní kliničtí odborníci spojují se shlukováním krvinek a následným vznikem škodlivých mikrosraženin) a sdílí sekvence s mnoha lidskými proteiny, což může predisponovat imunitní systém k útoku na vlastní tkáň organismu.23

Studie z ledna 2023 zaměřená na dospívající a mladé dospělé zjistila, že těm, které po očkování postihla myokarditida, v krvi volně cirkuloval spike protein – na rozdíl od očkovaných osob, u nichž tento vážný vedlejší účinek nenastoupil,24 což podle mého názoru pomáhá vysvětlit, proč se poškození soustřeďují v určité podskupině očkovaných osob a proč se stav této podskupiny obvykle zhoršuje s každou další dávkou a v mnoha případech i s každým dalším onemocněním COVID-19.

JAKÝMI ZPŮSOBY ŠKODÍ SPIKE PROTEIN

Většina odborníků považuje léčbu poškození způsobených vakcínou proti COVIDu-19 za mimořádně obtížnou, což podle nás souvisí s tím, že spike protein obvykle spouští několik odlišných patologických procesů najednou: omezení průtoku krve, autoimunitní reakci a zánět, nevyřešenou buněčnou reakci na ohrožení, dysfunkci autonomního nervového systému a imunosupresi.

Jelikož mnoho z těchto procesů může způsobit jiné procesy z této skupiny, je obtížné přiřadit příznaky k jednotlivým mechanismům (např. únava může pramenit z kteréhokoli z nich), léčba zaměřená na jeden z nich často zlepší i jiný, a terapie, které dosahují trvale nejlepších výsledků, jsou ty „zastřešující“, disponující dostatečně rozmanitými mechanismy účinku, jež dokážou řešit jakoukoli kombinaci příznaků, jimiž daný pacient trpí. Dále bývají trvale pozorovány dvě další skutečnosti:

  • Potřeby jednotlivých pacientů se značně liší, protože se u nich projevují různé aspekty nemoci a různé základní příčiny.
  • Často bývají ze zištných důvodů nejvíce doporučovány nejdražší terapie – podle našich zkušeností však drahé terapie často nejsou těmi, které skutečně pomáhají (a když za ně pacienti utratí všechny úspory, vzniká problém).

Na základě rozsáhlého porovnávání zkušeností s lidmi, které znám a kteří tyto poruchy úspěšně léčí, jsem dospěl k poznatku, že mnoho terapií zřejmě selhává nikoli proto, že by nefungovaly, ale proto, že je pacient obdrží ve špatný čas.

React19 (organizace, jež se zabývá monitorováním a léčbou vedlejších účinků očkování) to vysvětluje ve vztahu k mitochondriím: když člověk užívá urolithin A v době, kdy má aktivní závažný zánět nebo autoimunitní reakci, jsou jeho mitochondrie poškozené a je nepravděpodobné, že by mu tento přípravek pomohl. Pořadí jednotlivých kroků je důležitější než samotná terapie, a proto je následující text uspořádán podle jednotlivých fází.

VYTVOŘENÍ ZÁKLADŮ

Ze všech údajů, které jsem si prošel, vyplývá, že nejvíce pomáhají cenově dostupné intervence, které se však zřídka propagují.

To nejlépe dokládá (dosud nezveřejněný) průzkum organizace React19 zaměřený na 50 nejběžnějších léčebných postupů, které využilo 453 pacientů s poškozením způsobeným očkováním, s dlouhodobým COVIDem-19 a s ME/CFS (chronický únavový syndrom). V průzkumu byly jednotlivé postupy hodnoceny na stupnici, kde 3 znamenalo výrazné zlepšení, 1 mírné zlepšení, 0 žádný skutečný přínos ani újmu a záporné hodnoty představovaly zhoršení.

Prvních osm, v pořadí, jak šly co do efektivity za sebou (v rozmezí od +1,07 do +1,4), tvořily pacingové strategie (rozvržení sil / hospodaření s energií), protizánětlivá strava, modlitba, přeučení mozku, bezlepková strava, strava s nízkým obsahem histaminu, nízkodávkový naltrexon a vyhýbání se fyzické zátěži.35

Poznámka: Je dobře známo, že při syndromu chronické únavy (a u pacientů, jejichž buňky uvízly v buněčné reakci na ohrožení) je nadměrná zátěž vysoce kontraproduktivní, a proto nejúčinnější opatření, které lze přijmout, často spočívá právě v přizpůsobení zátěže, což odpovídá i našim zkušenostem s pacienty poškozenými očkováním. Navzdory tomu se jim zhusta doporučují protokoly postupného zvyšování zátěže, které podle našich zkušeností bývají kontraproduktivní.

Zajímavé jsou též údaje organizace React19, jež se týkají emoční pohody pacientů. Organizace hodnotila vliv různých opatření na duševní zdraví osob, které utrpěly újmu na zdraví v důsledku očkování. V žebříčku se nejvýše umístila interakce v internetových podpůrných komunitách a podpora ze strany rodiny či přátel (až poté tam figuruje změna stravovacích návyků, meditace a kognitivní terapie); co se týče cvičení, opět zde převládal názor, že stav spíše zhoršuje. Pokud jde o prevenci sebevražd těchto osob, nejvýznamnějším ochranným faktorem je podle React19 důvěryhodná, podporující síť rodiny a přátel.

Co se týče stravy, žádná konkrétní dieta nevynikla nad ostatními (nejčastěji se uplatňovaly diety s nízkým obsahem histaminu, přerušovaný půst, bezlepková strava a paleo dieta, spolu s vyloučením rostlinných olejů a konzumací biopotravin), takže se zdá, že jde prostě o to, přestat jíst jako průměrný Američan. Je však téměř nemožné jíst zdravě, pokud vám někdo nevaří – mnoho lidí, kteří se potýkají s následky očkování, nemá energii na to, aby si jídlo připravovali sami. To opět podtrhuje zásadní důležitost podpory ze strany okolí.

A konečně, mnozí z těch, kdo se z těchto problémů zotaví, nepřisuzuje zásluhu žádné konkrétní terapii. Většinou popisují 18 až 36měsíční proces přísného pacingu (hospodaření s osobní energií), změnu stravování směrem od standardní americké diety a rozhodnutí přestat každý týden zkoušet nový protokol.

Poznámka: Jelikož se zdá, že toxicita spike proteinu má kumulativní charakter, většina pacientů poškozených očkováním si rychle uvědomí, že se jim po každém dalším očkování přitíží; v některých případech k tomu přispívají i covidové infekce; stav nejcitlivějších jedinců se zhoršuje i v důsledku sheddingu (vystavení částicím uvolňovaných jinými očkovanými částicím). Velmi důležitou součást uzdravení je tudíž vyhýbání se dalším expozicím spike proteinu.

NEŽ NĚCO PŘIDÁTE, NEJPRVE UBÍREJTE

Citliví pacienti (mezi něž spadá mnoho osob poškozených spike proteinem) často nesnášejí standardní režimy přírodní léčby – potřebují spíše menší dávky přípravků, méně léčebných procedur a delší intervaly mezi nimi. Jelikož naše společnost má sklon k uvažování „čím více, tím lépe“, zvlášť když přijde na zdraví, běžně se setkáváme se s pacienty (zejména těmi citlivými), kteří užívají tolik doplňků stravy, že jim suplementační režim nakonec přináší více škody než užitku.

Poznámka: Přisuzuji to především tomu, co čínská medicína nazývá „nedostatek čchi sleziny“, kdy se klasické příznaky tohoto stavu (únava, špatné vstřebávání, nadýmání, pocit těžkosti, řídká stolice a mentální mlha) dostavují v důsledku přetížení oslabeného trávicího systému koncentrovanými živinami. Příznaky často odezní, jakmile takto intenzivní suplementace skončí.

Dr. Mercola nedávno vyjádřil podobný názor z jiného úhlu pohledu: množství uvedené na etiketě doplňku neodpovídá tomu, co se vám skutečně dostane do buněk, a složité suplementační režimy mají tendenci selhávat – takže lidé nakonec polykají nadbytek doplňkových živin, které se jim nevstřebají, a postrádají úplně jiné věci.

Když Pierre Kory vyšetřuje pacienty, kteří utrpěli újmu na zdraví po očkování a nereagují na léčbu, vyžádá si vždy seznam doplňků stravy, které užívají. Jestliže vidí, že je tento seznam dlouhý (např. patnáct až dvacet položek), zredukuje jej, a v mnoha případech se stav pacientů výrazně zlepší.

To se nejvíce projevilo u zinku, protože mnoho lidí začalo kvůli COVIDu trvale užívat vysoké dávky (tj. množství, které může podle Russella Blaylocka aktivovat zánětlivé buňky v mozku36,37). Dr. Kory si povšiml, že po snížení dávek zinku některým pacientům poškozeným očkováním příznaky zcela vymizely.

Stejně tak mohou následky očkování zhoršovat i některé medikamenty a přírodní přípravky (podle údajů React19 nejhůře působí antidepresiva typu SSRI; mnoha pacientům zhoršily POTS přípravky s CBD).

AŽ PAK NÁSLEDUJE CÍLENÁ TERAPIE

Jakmile se pořeší tyto základní faktory (a stav pacienta se nelepší), je často nezbytné zabývat se skrytými dysbalancemi. To má dva důvody: jednak ten, že systémový zánět vyvolaný spike proteinem může způsobit akutní zhoršení v místech, kde měl pacient problémy už dříve, nebo vzplanutí autoimunitního onemocnění (to může být samo o sobě nejvýraznějším příznakem postvakcinačního poškození organismu), a jednak ten, že tyto již existující problémy často zatěžují organismus natolik, že mu chybí rezervy k zvládnutí dodatečné zátěže, kterou na něj klade škodlivé působení spike proteinu.

Těchto dysbalancí může existovat mnoho a jejich identifikace vyžaduje přesné a komplexní posouzení (např. jsem byl svědkem toho, jak se četná poškození způsobená vakcínou dramaticky zlepšila po několika cílených injekcích neurální terapie, zatímco u mnoha jiných pacientů tento přístup prostě nebyl použitelný a nepřinesl by žádný prospěch).

Ačkoli existují terapie, které se podle našich zkušeností osvědčily u mnoha pacientů trpících následky očkování proti COVIDu-19 (např. v ordinaci Pierra Koryho vyzkoušeli u tisíců pacientů za čtyři a půl roku nejméně 35 přístupů – pět či šest z nich se skutečně velmi dobře osvědčilo), fungují pouze tehdy, odpovídají-li dominantnímu problému, jenž u daného pacienta nastal (to může být např. autonomní dysfunkce, aktivace žírných buněk, opakované infekce atd.).

I my jsme u některých léčebných postupů namířených proti škodám způsobeným spike proteinem zaznamenali mimořádné výsledky, ale tento úspěch se dostavuje pouze proto, že danou terapii obdrží pouze vhodní pacienti (jiným by nepomohla).

Poznámka: Pak je tu otázka zastřešujících terapií. Ty mohou pomoci v jakékoli fázi léčby COVIDu-19 nebo následků očkování proti němu (a někdy postačí samy o sobě), obvykle však přinášejí nejlepší výsledky až poté, co se vyřeší základní problémy.

Zdroj