O čem má rozhodovat ulice? – Konzervativní noviny

O čem má rozhodovat ulice? – Konzervativní noviny


Kde končí legitimní občanský tlak v zastupitelské demokracii a kde začíná populismus či autoritářská mobilizace davu?

Když předseda „lidovců“ Jan Grolich prohlásil, že budoucnost koncesionářských poplatků rozhodne ulice, zřejmě svým výrokem vystihl nálady a očekávání celého opozičního tábora. Tytéž kruhy jedním dechem varují před populismem, extrémismem, autoritářstvím a koncentrací moci.

Je tento postoj „schizofrenní“, nebo jde o běžnou součást demokratické politiky? To zřejmě závisí na úhlu pohledu, kterým se na roli veřejnosti a parlamentu díváme, a na závažnosti, kterou případným hrozbám přisuzujeme.

Na jedné straně…

Parlamentní demokracie je založena na tom, že o zákonech rozhodují zvolení zástupci v řádném legislativním procesu, nikoli tlak demonstrantů. Pokud politik v opozici odkazuje na „rozhodnutí ulice“, oslabuje tím autoritu parlamentní většiny, kterou v jiných situacích (například když je sám u moci) hájí jako jediný legitimní zdroj moci.

Politici mají také tendenci vnímat demonstrace naprosto rozdílně podle toho, zda směřují proti nim (pak mluví o nátlaku ulice či populismu), nebo proti jejich soupeřům (pak mluví o probuzené občanské společnosti).

Fašistická i jiná autoritářská hnutí 20. a 30. let skutečně systematicky využívala pouliční mobilizaci, masové pochody a odvolávání se na „vůli lidu“ jako nástroj k delegitimizaci a zastrašení parlamentních institucí, které označovala za zkorumpované či odtržené od reality.

Ovšem na druhé straně…

V moderní liberální demokracii však volby nejsou jediným nástrojem občanů. Právo shromažďovat se, dávat kolektivně najevo svůj názor a veřejně protestovat je právem občanů, zejména v případě, že vláda podle části společnosti překračuje svůj mandát nebo mění základní pravidla hry. Občanská shromáždění pomáhají upozornit na opomíjená témata, vyvíjet tlak na vládu či parlament a ukazovat sílu společenské podpory pro určité myšlenky.

Co se vlastně děje

A právě tohoto jsme v těchto dnech svědky. Různé skupiny občanů dávají různým způsobem najevo své politické preference a názory na důležité společenské otázky. A to je v pořádku. Tohle je ta demokracie! Letná byla důkazem, že svoboda shromažďování, svoboda projevu i svoboda slova u nás fungují. Moudrý politik si názory davů vyslechne, a je-li to účelné, jistě se z nich poučí.

Jak kdysi radil Edmunt Burke: „Poslanec potřebuje co nejotevřenější komunikaci se svými voliči, jejich přání by pro něj měla mít velkou váhu, jejich názory vysokou úctu, jejich záležitost neúnavnou pozornost…“

Je však legitimní také Grolichův kalkul, že masivní veřejný odpor musí přimět vládní poslance od návrhu na změnu financování ustoupit? Není „nedemokratické“ dovolávat se ulice, když se opozici nepodaří vládu přehlasovat? Nebo bude naopak „nedemokratické“, když vláda neustoupí a požadavkům demonstrantů nevyhoví?

Kdo má tedy zařadit zpátečku?

To záleží na tom, jak hodnotíme předmět sporu. Je současný spor mezi vládní koalicí a opozicí tak zásadní? Je hlasování o způsobu financování televize a rozhlasu pouhou technikálií, jak zdůrazňuje vláda, technickou otázkou, která nijak neovlivní fungování médií? Nebo je tou osudovou křižovatkou, která nás dělí od nesvobody a cenzury? Nastala skutečně ona osudová chvíle, kdy parlamentní opozice, není-li sama schopna svými poslaneckými hlasy zabránit přehlasování, povolává do ulic lid, aby se postavil na její stranu a projevil svou osvícenou vůli?

Budiž Bohu žalováno, zdá se, že v hodnocení této otázky se neshodneme.

Radil bych proto, aby plyn ubraly obě strany – přinejmenším v rozdmýchávání hysterie, jitření emocí a hecování ulice.

Možná by si také měly připomenout, jak ten zmíněný Burkeův citát pokračuje:

(Poslanec) totiž „by svůj nezaujatý názor, svůj zralý úsudek a své osvícené svědomí neměl obětovat ani vám, ani žádnému člověku či skupině lidí. Ty totiž neodvozuje od vaší přízně (tj. od přízně voliče); ba ani ze zákona či ústavy. Jsou to dary svěřené Prozřetelností, za jejichž zneužití je hluboce odpovědný. Váš poslanec vám dluží nejen svou píli, ale i svůj úsudek; a zradí vás, pokud jej obětuje vašemu názoru, místo aby vám sloužil.“

Vůle voliče, natož pak vůle ulice, totiž není tou nejvyšší instancí, které politik slouží…

Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!





100 Kč200 Kč500 Kč