Současná pravice se mění a zahrnuje i voliče, kteří by ještě před dvaceti lety pohlíželi na takzvanou náboženskou pravici s opovržením. V Polsku Konfederace, na Slovensku je příkladem hnutí Republika.
Když náboženství ustoupí, stane se ve společnosti dominantním principem racionalita. To způsobí, že se společnost stane osvícenější a tolerantnější. Tak nějak by se dalo zjednodušeně popsat přesvědčení, které je implicitně přítomno v boji antináboženských aktivistů různých epoch – od dob osvícenství až po (v současnosti již ustupující) trend tzv. nového ateismu.
Je to však skutečně tak? Opravdu ústup náboženství povede k vybudování společnosti, která je v souladu s přesvědčením městského liberála 21. století? Stále více příkladů ze západní politiky naznačuje, že takové přesvědčení je spíše domněnkou a sekularizace nemusí nutně vést k liberalizaci.
Současná pravice se totiž mění a zahrnuje i voliče, kteří by ještě před dvaceti lety pohlíželi na takzvanou náboženskou pravici s opovržením. S ústupem náboženství totiž přichází nový sjednocující prvek pravicových hnutí, jímž je většinou odpor k migraci, antiprogresivismus či euroskepticismus.
Toto téma naposledy otevřel časopis Economist, který uveřejnil článek o politickém a náboženském vývoji v sousedním Polsku. „Polsko se stává méně náboženským, ale ne méně pravicovým,“ zní titulek článku.
Praktikování víry v Polsku klesá, ačkoli má tato země pověst katolické země. Za posledních 10 let se podíl dospělých, kteří nevyznávají žádné náboženství, zdvojnásobil a v současné době činí 22 %.
Za posledních 20 let klesl také počet lidí, kteří každý týden navštěvují bohoslužby, a to z 45 % na méně než 30 %. Za stejné období klesl – a to výrazně – i podíl středoškoláků navštěvujících náboženskou výchovu, a to z 90 na 35 %.
V Polsku je rozdíl v religiozitě mezi starší a mladou generací obzvláště propastný. „Sekularizace zde probíhá rychleji než kdekoli jinde,“ uvedl pro časopis Economist kněz a profesor Andrzej Kobyliński.
Klesá také počet kněží – Polsko musí pro zajištění pastoračních potřeb svých obyvatel hledat nové seminaristy v afrických zemích.
Se sekularizací nepřišla liberalizace
Navzdory poklesu vlivu katolické církve v Polsku se však nestalo to, co by možná očekávali optimističtí liberálové. V současné době se významnou silou v polské pravicové politice stává strana Konfederacja, která již v průzkumech veřejného mínění dosahuje dvouciferné podpory.
Je radikálnější než zavedená strana Právo a spravedlnost (PiS) a zároveň oslovuje jiný typ pravicového voliče. Církevní otázky hrají v jejím programu menší roli a ustupují euroskepticismu, nižším daním a odporu k migraci.
Aleks Szczerbiak z University of Sussex pro časopis Economist uvedl, že kdysi k politickému úspěchu konzervativní strany v Polsku stačilo být ekonomicky levicovou, společensky konzervativní a odvolávat se na církev.
Sjednocujícím rámcem současné pravice však podle něj již přestává být křesťanská morálka a začíná ji nahrazovat právě ta témata, kterým se ve své komunikaci věnuje Konfederacja, tedy antiprogresivismus, migrace či Evropská unie. Konfederacja se přitom těší velké podpoře mezi mladými lidmi, tedy právě v té skupině Poláků, kterou podle statistických údajů sekularizace zasahuje nejvíce.
Na Slovensku Republika
V podobné pozici se na Slovensku nachází hnutí Republika. I ono má mezi slovenskými politickými stranami jedny z nejméně nábožensky založených voličů. Méně než jednou týdně chodí do kostela už jen voliči Progresivního Slovenska. (Na opačném konci spektra jsou voliči KDH a Smeru.)
Republika se Konfederaci podobá i tím, jaká témata ve své komunikaci zdůrazňuje. Obě strany těží z odporu proti pandemickým opatřením, spojuje je také protibruselský sentiment a kritika podpory Ukrajiny. Liší se však v pohledu na ekonomiku, protože Republika neklade důraz na štíhlý stát a nízké daně, a také v úrovni intelektuálního zázemí.
Nakonec mají společné i typické voliče. Konfederacja i Republika přitahují zejména muže, stejně jako mladé lidi a ty, kteří jsou chronicky online.
S ohledem na tyto skutečnosti lze tedy říci, že ačkoli Republika a jí blízcí lidé využívají křesťanskou symboliku, náboženské prvky jsou v jejich rétorice spíše symbolem antiprogresivismu než snahou oslovit křesťanského voliče, který svou víru praktikuje a snaží se volit v souladu se svým náboženským přesvědčením.
Baroví konzervativci
Pro voliče tohoto typu vymyslel již před několika lety označení americký katolický novinář Matthew Walther. Nazval je „barovými konzervativci“ (barstool conservatives). Jedná se o voliče, kteří se dostali k volbě pravicových stran tím, že jsou proti progresivismu, ale v žádném případě nejsou sociálně konzervativní v plném smyslu slova.
Zachovali si své osobní liberální hodnoty a často jim nevadí pornografie, homosexualita či drogy, avšak progresivní moralismus je odpuzuje stejně, jako je ještě před několika lety odpuzoval moralismus náboženské pravice, shrnuje tento postoj konzervativní komentátor Ross Douthat.
V USA se tito voliči v rámci dvoustranného systému nejčastěji přidávají k Republikánské straně. V roce 2016 měl například Donald Trump v republikánských primárkách největší podporu u lidí, kteří pravidelně nechodí do kostela.
„Pokud se vám nelíbí náboženská pravice, počkejte, až poznáte postnáboženskou pravici,“ komentoval to tehdy Douthat.
O deset let později vidíme rostoucí vliv této „postkřesťanské“ pravice nejen v určitých frakcích Republikánské strany, ale již i v politickém dění u nás či v sousedních zemích.
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!








