Je tu 1. 9., magické datum, kdy měla Bartošova digitalizace na stavebním úřadu svištět rychlostí blesku. No, nesviští, a proč by taky měla? Stačilo Fialkovi pohrozit, že s Ivánkem odejde i Lipánek a všichni Piráti. A že jich po všech ministerstvech je jako máku! Tak máme premiéra. Ivánek zadupal a Fialka se nezhroutila. Co by si asi počal bez Lipánka a pirátské okrasy všude po ministerstvech? No, to by byla hrůza. Kdo by mu kazil hospodářství tak dobře jako Ivánek? Takového dalšího by nenašel, a to přece nejde! On potřebuje Lipánka a Ivánka jako koza drbání. „Bez Ivánka nebudu!“ pláče Fialka a utírá si smutné oči. Teď mi řekněte, co je to za premiéra, který si udržuje vedle sebe člověka, co prošustruje miliardy, nestydí se, a ještě vyhrožuje, že s ním odejdou všichni jeho kamarádíčci.
Dialog:
Fialka: „Lipánku, co budeme dělat, když ti lidi přijdou na to, že ta digitalizace… jak bych to řekl… ne úplně sviští?“
Lipánek : „No, asi to budeme svádět na Mars. Vždyť každý ví, že za všechno může retrográdní pohyb planet. Nebo bys raději hodil všechno na Ivánka? Ten má hroší kůži, ani nezamrká.“
Fialka: „No, Ivánku, ty bys šel taky, viď?“
Ivánek : „Já? Já se balím už třetí rok. Jen čekám, až mi někdo konečně poděkuje za to, jak perfektně zvládám likvidaci všeho, co se ještě drží na nohou. Ale že bych odešel? Kdepak, zůstávám – prachy jsou tady dobrý a lidi, jak vidíš, mají krátkou paměť.“
Lipánek: „No jasně, co bychom my dva dělali bez tebe, Ivánku? Rozprodávali cédéčka na stánku před ministerstvem? To by byla tragédie!“
Fialka: „Já už ani nevím, jestli se mám smát nebo brečet…“
Ivánek: „Běž na ministerstvo, oni ti tam poradí. Já osobně navrhuju smích. Zatím nám to fungovalo.“
