A vítězem voleb v Zimbabwe se stává… Čína! A Globalisté! Obilnice Afriky, která jako první provedla genocidu bílého člověka, jako první porazila i dolar ve prospěch juanu. Likvidace Izraele je cestou, jak obojího docílit i v severní Africe, na Blízkém východě a především v Evropě
Zimbabwe je africká republika, sousedící i s Jihoafrickou republikou, tzn. republika, ležící v oblasti mezi obratníkem Kozoroha a Jižním polárním kruhem. Její klima je tedy analogické ke klimatu mezi obratníkem Raka a Severním polárním kruhem, tzn. ke klimatu mezi severní Afrikou přes Středozemní moře až po oblast severských zemí. Není proto nic překvapivého, že stát Zimbabwe dlouho fungoval jako tzv. “obilnice Afriky”.
V čele Zimbabwe stál 37 let Robert Gabriel Mugabe, druhý prezident země úřadující v letech 1987 až 2017. Vystudoval ekonomii v Londýně a v roce 1980 se po prvních všeobecných volbách stal prvním premiérem. Stalo se tak v roce, kdy Velká Británie uznala nezávislost svého bývalého koloniálního území pod názvem Zimbabwe (dříve bylo označováno jako „Jižní Rhodesie“). 31. prosince 1987 byl Mugabe zvolen prezidentem, postupně si získával stále více moci a jeho vláda se pomalu stávala diktaturou. V roce 2000 provedl zemědělskou reformu, která spočívala ve vyvlastnění majetku bělošských velkofarmářů, výsledkem však byla nejen genocida bělošského obyvatelstva (která dnes pokračuje v Jihoafrické republice), ale také vleklá hospodářská krize.
Po převedení zemědělství pod správu černošského obyvatelstva totiž došlo k prudkému poklesu produkce a to vedlo ke kolapsu celého zemědělského hospodářství tak, že nyní je země nucena spoléhat se na dovoz. Od roku 2000 klesla zemědělská produkce o 70 procent a po reformě vyšlo najevo, že noví majitelé, kteří nahradili bílé obyvatelstvo, nejsou schopni obdělávat půdu a řídit zemědělství. Tato neschopnost však mohla pramenit i z toho, že Mugabe reformou půdu ve skutečnosti rozdělil mezi lidi blízké jeho vládě a jejich rodinné příslušníky.
Následná inflace, ale i sankce USA a EU, vedly k hospodářskému kolapsu této dříve africké obilnice. V zemi je 85 % nezaměstnaných a sužuje ji rekordní hyperinflace – pro rok 2008 to bylo 231 000 000 %. Inflace v Zimbabwe je nejvyšší na světě částečně také proto, že Mugabe nechával nekontrolovaně tisknout peníze a pouštěl je do oběhu (zdroj a více zde, zde)
Americký dolar vs. čínský juan
R.G.Mugabe se přesto držel u moci až do roku 2017, jedním z důsledků jeho politiky však bylo to, že národní měna padla a místo ní začaly být používány jiné dvě měny: americký dolar a čínský juan! Zásadní změna přitom přišla v prosinci 2015, kdy byl v Zimbabwe čínský juan zaveden na stejnou úroveň jako americký dolar.
Čínský prezident Xi Jinping se zimbabwským prezidentem Robertem Mugabeem při příjezdu na státní návštěvu v Zimbabwe 1. prosince 2015, Zimbabwe má zavést čínský jüan jako zákonné platidlo poté, co Peking zrušil zimbabwské dluhy ve výši 40 milionů dolarů (zdroj zde)
V roce 2017 dochází v Zimbabwe k tzv. vojenskému puči, kdy je armádou do čela státu dosazován Emmerson Mnangagwa. Ten se těší velmi dobrým vztahům s Čínou, v 70. letech zde podstoupil vojenských výcvik, trénoval také v Egyptě (a zdůrazňuji ten Egypt-sever Afriky!), navštěvoval i Pekingskou školu ideologie, kterou provozuje Komunistická strana Číny (zdroj a více zde).
Rozbuškou k puči se však stalo to, že Mugabe odvolal Emmersona Mnangagwu z funkce viceprezidenta. Mnangagwa, nazývaný kvůli svému predátorskému působení v politice krokodýl, byl přitom považován za přirozeného nástupce stárnoucího diktátora. Za odvoláním Mnangagwy měla stát Mugabeho manželka Grace, která se netajila mocenskými ambicemi a dokonce pomýšlela na post prezidentky – na tom je ale podstatné to, že zachováním mugabeovské politické linie by byl zachován proamerický (dolarový) směr a nikoliv pročínský (juanový), jaký představoval odvolaný vicepremiér Mnangagwa.
V době listopadového puče našel odvolaný vicepremiér azyl v Číně, následně Mugabe rezignoval a Mnangagwa se stal novým prezidentem.
Emmerson Mnangagwa v Číně, listopad 2017
Současné volby v Zimbabwe byly první po sesazení dlouholetého vůdce Roberta Mugabeho, který zemi vládl 37 let. Mnangagwa býval Mugabeho pravou rukou a zemi fakticky vládne od Mugabeho sesazení loni v listopadu. A volby vyhrál úřadující prezident Emmerson Mnangagwa se ziskem 50,8 procenta hlasů. Ze všech stran můžeme slyšet, že opozice výsledek voleb napadne a především můžeme pozorovat až nebývalý a pro českého člověka až nepochopitelný zájem o volby v nějaké vzdálené africké zemi Zimbabwe. Ono ale jde o hodně – jde o ovládnutí Afriky a to o ovládnutí v procesu globalizace !
Blízký východ a severní Afrika na straně jedné a jižní Afrika na druhé – v obou ale jde o stejný proces
Jak můžeme vidět na obrázku níže, sever a jih Afriky jsou v souvislosti s klimatickými pásmy, odvíjejícími se od vzdálenosti od rovníku, analogická území.
Proto jsou analogické i procesy, které probíhají v severní Africe (a na Blízkém východě) s procesy, které probíhají v jižní Africe – tady aktuálně v Zimbabwe. Že opozice chce napadnout výsledek voleb v Zimbabwe, to už jen takový záchvěv zoufalství neoconů, kteří si přejí udržet moc dolaru, skutečnost je ovšem taková, že v Zimbabwe už zvítězili Globalisté (GP) a že Zimbabwe se stalo první zemí na světě, kde juan porazil dolar.
V Zimbabwe však došli Globalisté ještě dále – je to první země, kde proběhla genocida bílého člověka. Až nyní jde v těchto stopách Jihoafrická republika, kde bílé zemědělce zachraňuje Rusko, a viz také zprávy.”Jihoafrický parlament schválil vyvlastnění farmářů. Většinou jsou to běloši” či “Zastřel svého bělocha. Bílí obyvatelé Afriky se stávají lovnou zvěří” či čerstvá zpráva “Jižní Afrika míří k vyvlastňování půdy bez náhrad. Většinou ji vlastní bílá menšina”. (Jsou zprávy, kdy nejprospěšnější jsou odkazy na mainstreamová média a toto je případ, kdy to velmi platí)
A když se analogicky podívámep na sever Afriky, tzn. na oblast Středozemního moře plus Blízkého východu a na její propojení s Evropou, tak vidíme dvě věci: uprchlickou vlnu a snahu o likvidaci Izraele ve prospěch Palestiny. Plus směrování Evropy k Číně. Výsledkem obojího však má být to, co aktuálně vidíme v Zimbabwe: porážka bílého člověka a vítězství juanu nad dolarem.
A závěr?
Ten by se dal shrnout do věty “Teď,babo,raď”. Situace je totiž taková, že hegemonie dolaru (USA) je stejně špatná, jako bude hegemonie juanu (Číny) – je to totiž jen z deště pod okap. Čímž se opět dostáváme k tomu, že jediným řešením je ruská cesta.
PS: Původně jsem chtěla o víkendu napsat článek o dolaru a o souvislosti mezi jeho koncem a žádoucím koncem Izraele, ale tento krátký považuji za důležitou vsuvku a ten avizovaný napíšu zítra.
-Pozorovatelka- 04.08.2018
