FRANTIŠEK SCHILDBERGER
Mám před sebou dvě soudní rozhodnutí, jedno v rovině české národní, druhé v rovině mezinárodní a s mimořádným dosahem – i když pravděpodobně nebude vykonáno a zůstane jen deklarací.
Oba, svým významem nesouměřitelné, výroky jsou však součásti předlouhé řady podobných soudních rozsudků a nálezů, jak je vidíme v celém západním světě, Spojenými státy americkými a jejich Nejvyšším soudem počínaje až třeba k českému Ústavnímu soudu, který je toho názoru, že ke změněn pohlaví stačí pouze vyjádřená vůle občana – a svůj nález ještě podtrhl slovy, že chce v této problematice „katalyzovat“, tedy ovlivňovat nebo iniciovat debatu… A tedy vlastně, že chce vládnout.
Ale zpět k oběma zmiňovaným verdiktům z posledních dní. Městský soud v Praze zrušil usnesení, kterým Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky loni v květnu odvolala člena Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Daniela Köppla kvůli střetu zájmů; zatímco zákon jasně stanoví, že člen rady má být politicky neutrální a neangažovaný, Köppl se – a nejen okrajově, ale velmi významně, angažoval v hnutí Ano. Podstatné není, že Městský soud se vlastně nezabýval meritem věci a rozhodl na základě – údajných – formálních pochybení sněmovny. Podstatné je, že nikým nevolený soud stanul nad sněmovnou zvolenou ve všeobecných demokratických volbách, jejíž rozhodnutí může podle platné ústavy rušit jen prezident anebo Senát – a i ty může sněmovna přehlasovat, zatímco soudní rozhodnutí přehlasovat nelze… Ústava se tak mění v cár papíru.
A druhé rozhodnutí, jak říkám daleko důsažnější. Mezinárodní soudní dvůr v Haagu přidal další ke svým rozhodnutím ve válce mezi Státem Izrael a hnutím Hamás v Gaze, v nichž staví představitele obou stran v podstatě na stejnou úroveň, což je přinejmenším sporné. Soud vyzval Izrael, aby úplně zastavil bojové akce v Pásmu Gazy a ještě, kromě jiného, aby zpřístupnil toto území mezinárodním vyšetřovatelům, kteří by prozkoumali izraelské zločiny. Ano, Izrael v Gaze rozhodně nejedná v rukavičkách – ale soud nevyzval Hamás, aby propustil rukojmí – muže, ženy, děti, staré lidi, nemluvňata – které vězní od útoku na Izrael v říjnu loňského roku.
Jak by bylo možné takový soud respektovat? Jde o totální mravní propad Mezinárodního soudního dvora, který jasně deklaruje, že nehledá spravedlnost, ale slouží jen jedné straně konfliktu, totiž hnutí Hamás.
Ale hlavně: jde o součást velmi široké tendence v celém západním světě, kdy se soudní moc staví nad jakoukoli jinou vůli. Kdy se – zatím ne všeobecně, ale v mnoha konkrétních příkladech – z demokratických voleb a ve volbách vyjádřené vůle lidu stává jen divadélko a kdy stačí ovládnout několik soudců, obsadit několik soudních míst, a všechno je jinak.
