ALASTAIR CROOKE – 13. LEDNA 2025
Netanjahu svými akty bezohledného ničení zničil převládající status quo, který považoval za americkou svěrací kazajku
Jako rozbité starožitné hodiny – s důmyslnými ozubenými kolečky, západkami a vnitřnostmi vysypanými z jejich tělesa – tak i mechanika Blízkého východu leží podobně odhalená a rozbitá. Ve hře je celý region – Sýrie, Libanon, Katar, Jordánsko, Egypt a Írán.
Původní Obamův strategický plán na zadržování a vyvažování potenciálně násilných energií západní Asie byl následně na konci Obamova funkčního období předán Bidenovu týmu – a až do svého zhroucení po 7. říjnu 2023 nesl stále zřetelně Obamovo imprimatur.
Netanjahu jeho mechanismy záměrně rozbil: Netanjahu se rozhodl zničit převládající status quo, který považoval za americkou svěrací kazajku bránící dosažení Velkého Izraele, jenž by dosáhl svého „Velkého vítězství“. Netanjahuovi vadila americká omezení – ačkoli rozbitím stávajícího mechanismu paradoxně místo osvobození Izraele možná rozpoutal dynamiku, která se ukáže jako mnohem hrozivější (např. v Sýrii).
Základní kámen Obamova „vyváženého regionu“ byl obsažen v tajném dopise zaslaném íránskému nejvyššímu vůdci v roce 2014, v němž, jak uvádí WSJ, Obama navrhl Chameneímu společné úsilí v Iráku a Sýrii proti Islámskému státu (kde ISIS kontroloval území). Tato společná akce však byla podmíněna uzavřením jaderné dohody mezi Íránem a USA.
Dopis výslovně přiznával „podíl“ Íránu v Sýrii: V dopise bylo uvedeno, že vojenské operace USA uvnitř Sýrie nejsou zaměřeny proti prezidentu Asadovi nebo jeho bezpečnostním silám, aby se uklidnily obavy Íránu o budoucnost jeho blízkého spojence, prezidenta Asada.
Je třeba poznamenat, že Obamova dohoda s Chamaneím se tak nepřímo rozšířila i na Hizballáh, který se v Sýrii spojil s Íránem v boji proti ISIS:
„Podle tehdejších amerických představitelů bylo Teheránu mimo jiné sděleno, že americké vojenské operace v Iráku a Sýrii nejsou zaměřeny na oslabení Teheránu nebo jeho spojenců“.
Obamovy závazky vůči Íránu byly samozřejmě lživé: Obama již v roce 2012 (nebo dříve) podepsal tajný prezidentský nález (tj. pokyn) pro americkou zpravodajskou podporu syrským povstalcům v jejich snaze svrhnout prezidenta Asada).
Pokud by se Írán účastnil jaderné „dohody“, dopis z roku 2014 navrhoval, aby byly respektovány jeho regionální „ práva“, která by se mohla rozšířit i na Libanon jako geografii společného mezinárodního rozhodování (příkladem je zprostředkování libanonsko-syrských námořních hranic vyslancem USA Hochsteinem).
Smyslem tohoto velmi složitého plánu byla Obamova prvotní posedlost: Obamův cíl byl dosáhnout vzniku proto-palestinského státu, i když spíše jako dalšího mezinárodně spravovaného protektorátu s mezinárodní podporou než jako suverénního národního státu.
Proč Obama trval na schématu, které bylo pro izraelskou pravici a americké Izrael-firsters takovým protimluvem? Zdá se, že (z dobrého důvodu) jednak nedůvěřoval Netanjahuovi, jednak dobře věděl o jeho odhodlání zabránit tomu, aby se jakýkoli palestinský stát kdy uskutečnil.
Obamova iniciativa za rovnováhu sil byla pokusem nepřímo svázat Írán a jeho spojence s Obamovou koncepcí palestinského „státu“ – tj. byla záměrně plánována jako stupňující se bod nátlaku na Izrael, aby stát připustil. Bez intenzivního tlaku na Izrael bylo Obamovi jasné, že palestinský stát je mrtvou literou.
Netanjahu dal svůj záměr dosáhnout úplného vylidnění palestinské přítomnosti na Západním břehu Jordánu až příliš zřetelně najevo již v 70. letech (to bylo zřejmé z rozhovoru, který poskytl spisovateli Maxi Hastingsovi, jenž psal knihu o Netanjahuově bratrovi).
Netanjahu Obamu neměl rád a nedůvěřoval mu – stejně jako Obama nedůvěřoval jemu.
Po 7. říjnu 2023, kdy se „ohnivý kruh“ (sedm „válek“) blížil k Izraeli, se Netanjahu rozhodl prolomit svěrací kazajku omezení. A to se mu podařilo.
Není však jisté, zda by Obamova vysoce propracovaná struktura vůbec fungovala. V každém případě se Netanjahu – tím, že se otevřeně vzepřel Bílému domu – rozhodl překonat Obamovy a Bidenovy „zábrany“ a rozbít celý Obamův projekt zaměřený na Írán.
Logika izraelské sériové destrukce v regionu Netanjahuovi, stejně jako mnoha Izraelcům a americkým „ Izrael-na prvním místě“, napovídá, že Írán je nyní „ohromně zranitelný“ (slovy generála Jacka Keana), a to kvůli ztrátě Sýrie – „ústředního“ uzlu Osy odporu.
Axios uvádí:
„Nedávné pokroky Íránu v jaderné oblasti staví zvoleného prezidenta Trumpa před zásadní rozhodnutí, které musí učinit během prvních měsíců ve funkci: neutralizovat [íránskou jadernou] hrozbu prostřednictvím jednání a [stupňujícího se] tlaku, nebo nařídit vojenský úder. Několik Trumpových poradců soukromě připouští, že íránský program je nyní tak daleko, že tato [raná] strategie již nemusí být účinná. Proto je vojenská varianta reálnou možností“.
„Poté, co se izraelský ministr pro strategické záležitosti Ron Dermer v listopadu setkal s Trumpem na Mar-a-Lago, Dermer odjel s tím, že existuje vysoká pravděpodobnost, že Trump buď podpoří izraelský vojenský úder proti íránským jaderným zařízením – o čemž Izraelci vážně uvažují -, nebo dokonce nařídí úder USA. Někteří vrcholní poradci prezidenta Bidena se v posledních týdnech soukromě vyslovili pro úder na íránská jaderná zařízení ještě před Trumpovým nástupem do funkce, neboť Írán a jeho zmocněnci jsou tak silně oslabeni“.
To se však může ukázat jako zbožné přání. Trump 7. ledna 2025 přeposlal na sociální platformě Truth video s profesorem Kolumbijské univerzity Jeffreym Sachsem, v němž hovořil o tajných snahách CIA destabilizovat syrskou vládu a svrhnout Asada, o Netanjahuově vlivu, o roli izraelské lobby při tlačení USA do války v Iráku a o Netanjahuových pokračujících pokusech zapojit USA do potenciálního konfliktu s Íránem. Sachs vysvětlil, že války v Iráku a Sýrii byly vyvolány Netanjahuem a nemají nic společného s „demokracií“.
„Netanjahu se nás dodnes snaží přimět k boji proti Íránu. Je to hluboce temný parchant, protože nás dostal do nekonečných válek,“ řekl profesor Sachs v opětovně zveřejněném rozhovoru.
Jak však poznamenává Barak Ravid, „jiní Trumpovi blízcí očekávají, že bude usilovat o dohodu, než začne uvažovat o úderu“. Na otázku ohledně možnosti války s Íránem v listopadu Trump odpověděl: „Může se stát cokoli, Je to velmi nestabilní situace“.
Co to tedy znamená pro Írán?
Írán má v zásadě dvě možnosti: Zaprvé dát USA najevo, že je připraven uzavřít s Trumpovým týmem nějakou novou jadernou dohodu (což už jeho ministr zahraničí naznačil), a pak vyčkat na následné úspěšné setkání Trump-Putin, které by znovu nastavilo globální poválečnou bezpečnostní architekturu. Od této „velké“ globální dohody by si Teherán mohl slibovat vyjednání vlastní samostatné „velké“ dohody s USA.
To by samozřejmě bylo optimální.
Nicméně velvyslanec Chas Freeman prohlásil, že ačkoli je udržitelný mír mezi USA a Ruskem (teoreticky) možný, bude „velmi obtížné“ ho dosáhnout. K tomu Ray McGovern opakovaně dodal, že Trump je „dostatečně chytrý“ na to, aby věděl, že má vůči Rusku v euroasijském prostoru slabé ruce, a že Trump, který je realista, má „větší ryby na smažení“.
Je to důvod, proč Trump a Musk tak okatě míchají geopolitickým „hrncem“: Na jedné straně Kanada, Grónsko a Panama jako součást USA? To jsou sice Trumpovy „řečnické body“, ale Grónsko a Kanada dohromady by mohly změnit pákový kalkul ve vztahu k Rusku: Plánuje Trump využít přidané páky prostřednictvím Arktidy k ohrožení kontroly nad severními hranicemi Ruska? (Jedná se o nejkratší dobu letu pro rakety namířené na Rusko).
A na druhé straně Musk souběžně svými tweety – a pozváním na livestream Alici Weidelovou z AfD – rozpoutal v Evropě bouři. Německo je srdcem NATO a EU. Pokud by se Německo „odvrátilo“ od války s Ruskem – ve společnosti dalších evropských „odvrácení“, která již probíhají -, pak by Trump pravděpodobně mohl ukončit velkou ekonomickou zátěž (rozmístění vojsk v EU), která tíží ekonomiku USA. Jak říká plukovník Doug Macgregor, kolikrát to ještě musíme lidem říkat: „Američané nežijí v Evropě – žijeme na západní polokouli!“.
Musk účinně hodil granát (na svobodu slova) do evropské mediální hegemonie, která jednak přísně kontroluje diskurz na celém kontinentu, jednak je v žoldu angloamerického Deep State.
Přinese to urovnání vztahů s Ruskem a asijským Heartlandem, o které Trump usiluje? To se teprve uvidí.
Alternativní varianta pro Írán je rizikovější (a závisí na hodnocení íránské rozvědky ohledně pravděpodobnosti pokusu Izraele o preventivní úder na Írán): tj. Írán má možnost další „operace Pravdivý slib“. Ta již nemá za cíl odstrašit (na rozdíl od dřívějších verzí operace „Pravdivý příslib“), ale spíše, jak vysvětluje Shivan Mahendrarajah, prostřednictvím odhalení „nepravděpodobnosti vítězství“ a demonstrace „nepřijatelných nákladů“ konfliktu rozbít iluzorní narativ Izraele o konečném „vítězství“.
Jak Mahendrarajah poznamenal, v roce 2003 Írán navrhl USA „velkou dohodu“. Bushova administrativa ji odmítla. Může být obnovena – nikoli prostřednictvím jaderných rozhovorů, v nichž má Írán slabší ruku -, ale kalibrovaným použitím síly. Byla by to odvážná a velká sázka.
(Toto je druhá část článku „Může Trump zachránit Ameriku před ní samou?“. První část si můžete přečíst zde (česky)).
Překlad Deepl
