Alastair Crooke – 16. září 2024
Izrael vstupuje do další fáze své války proti Palestině dokončením záboru pásma Gazy – od severní hranice až po koridor Netzarim. Je pravděpodobné, že má v úmyslu tuto oblast poté postupně uvolnit pro židovské osídlení a připojení k Izraeli.
V článku nazvaném „Anexe, vyhnání a izraelské osady: Aluf Benn, redaktor deníku Haaretz, píše, že pokud by převzetí území proběhlo, „palestinští obyvatelé, kteří zůstanou v severní Gaze, budou vyhnáni, jak navrhl generálmajor (v záloze) Giora Eiland, pod hrozbou hladu a pod záminkou ‚ochrany jejich životů‘“. Benn naznačuje, že Netanjahu a jeho stoupenci budou tento krok považovat za životní úspěch: Po padesáti letech izraelského stahování se poprvé rozšiřuje izraelské území. To bude „sionistická odpověď“ izraelské pravice na 7. říjen.
Tento mimořádný posun byl aktualizován – nejen prostřednictvím vojenských operací – ale škrtem pera: jmenováním plukovníka Elada Gorena vedoucím humanitárně-občanského úsilí v Gaze, což z něj fakticky činí „guvernéra Gazy“ pro nadcházející roky.
Méně se v západních mainstreamových médiích zmiňuje drsná realita, že během dvaceti měsíců, kdy je současná izraelská vláda u moci, Ben Gvir vyzbrojil desetitisícové hnutí osadnických mstitelů, které terorizuje Palestince na Západním břehu Jordánu. Policie na okupovaných územích se již zodpovídá Ben Gvirově autoritě.
V tomto ocenění chybí, že zatímco Ben Gvir sestavoval „armádu nového státu Judea“, ministr financí Smotrich, který stojí v čele správy území, revolučně změnil situaci židovských osadníků a Palestinců na Západním břehu Jordánu. Autorita na Západním břehu byla předána do rukou uzavřeného pravicového mesiášského hnutí, které se zodpovídá pouze jedinému muži: Smotrichovi (guvernér Západního břehu Jordánu, jen podle názvu).
V tom, co Nahum Barnea popisuje jako skryté sevření kleští, které Smotrich nasadil, spočívá jedna ruka moci v jeho autoritě ministra financí; druhá ruka spočívá v moci, kterou na něj delegoval jako na druhého ministra na ministerstvu obrany. Smotrichův cíl a cíl izraelské vlády – stanovený ve Smotrichově „rozhodujícím plánu“ v roce 2017 – se nezměnil: vyvolat rozpad palestinské samosprávy; zabránit vzniku palestinského státu; a dát sedmi milionům Palestinců, kteří žijí mezi řekou Jordán a Středozemním mořem, na výběr: zemřít v boji; emigrovat do jiné země, nebo žít navždy jako vazalové ve větším izraelském státě.
Nepochybujte o tom, že „rozhodující plán“ pro Palestince je v plném proudu – terorizování obyvatel Západního břehu, aby opustili svou půdu; zničení sociální infrastruktury na Západním břehu (stejně jako v Gaze); a prostřednictvím tvrdého finančního tlaku na palestinskou společnost – tak jako v Gaze.
Netanjahuovo mlžení ohledně pravděpodobné budoucnosti Gazy není třeba dále vysvětlovat. Palestince v severní Gaze čeká osud Arménů v Náhorním Karabachu: Před rokem byli ze dne na den vyhnáni z regionu rychlým krokem Ázerbájdžánu. Svět to viděl a jednoduše „šel dál“ – v izraelském chápání dějin. Netanjahu raději zůstal u „malé lži“ o budoucnosti Gazy, než aby nahlas řekl velkou pravdu.
S Netanjahuovým prohlášením z minulého týdne pro americkou televizi Fox News, „že žádná dohoda o propuštění rukojmích z Gazy se nepřipravuje; ani se neblíží uzavření. A dodal, že pozitivní vibrace (většinou přicházející z Washingtonu) jsou „falešná vyprávění“, Netanjahu fakticky zahájil další fázi izraelské války: Vojenské akce na severu Izraele, jejichž cílem je vytvořit podmínky pro návrat vysídlených obyvatel. Tyto tři izraelské složky (severní Gaza, Západní břeh Jordánu a Libanon) se vzájemně prolínají. Ve skutečnosti jsou vzájemně propojeny:
V případě neexistence „diplomatické dohody“, v níž by byl Hizballáh odstraněn z pohraniční oblasti (a nevrátil se), má Izrael z logiky věci pouze dvě možnosti: příměří v Gaze, které by mohlo zklidnit jeho severní hranici, nebo záměrnou eskalaci na severu se všemi jejími důsledky.
Představa, že Hizballáh bude „přemluven“ k odchodu od libanonské hranice, byla vždy „z říše snů“. Vyhlídky na dohodu s Gazou se podle zprostředkovatelů nyní „blíží nule“, a tak se pozornost Izraele obrátila na sever.
Generál Gantz, předseda opoziční strany Národní jednota, který je ve Washingtonu na summitu Blízkovýchodní a americký dialog (MEAD), a kritik Netanjahuovy vlády, se nicméně zdál být smířený s nevyhnutelným: „Příběh Hamásu je již starou záležitostí,“ prohlásil. „Příběh Íránu a jeho zástupců v celé oblasti a toho, co se snaží udělat, je skutečným problémem… Vojenská pozornost by se měla přesunout z Gazy do Libanonu.“ A dodal, že ‚v tomto ohledu jsme se opozdili‘. „Nastal čas pro [akci na] severu“.
Americký generál Kurilla, který velí americkým silám v regionu, přijel o víkendu do Izraele – jeho druhá návštěva během jednoho týdne -, aby dokončil „koordinaci s IDF v očekávání případného odvetného útoku Íránu a Hizballáhu“.
Washington je sice odhodlán podpořit Izrael v případném konfliktu s Íránem nebo Hizballáhem, přesto je znepokojen. Vysocí američtí představitelé v minulých dnech vyjádřili obavy, že plnohodnotná válka proti Hizballáhu povede k obrovským škodám na izraelské domácí frontě, zejména pokud se do ní zapojí Írán a další členové Aliance odporu.
Získání vyspělého ruského obranného materiálu Íránem situaci pro USA značně zkomplikovalo: V kombinaci s íránskými zásobami vyspělých úderných raket se může ukázat, že to mění pravidla hry. Moderní válka prošla revolucí. Západní letecká nadvláda byla oslabena.
USA jsou (nerozumně) odhodlány zapojit se do jakéhokoli konfliktu, který se rozšíří na Libanon a Írán – a to by samo o sobě pravděpodobně ohrozilo volební vyhlídky Kamaly Harrisové, protože mezi muslimskými voliči v klíčových státech USA narůstá hněv.
Ve Washingtonu také existuje více než jen náznak podezření, že Netanjahu by si vychutnal jak poškození Bidenové-Harrisové, tak přehození voleb na Trumpa.
Netanjahuův plán „velkého vítězství“, jehož cílem je vyčistit Velký Izrael od Palestinců, se rozvíjí, nicméně rozdrcení Hizballáhu zůstává nedořešeno. Jsou všechna tato „vítězství“ vůbec uskutečnitelná? Ne. Spíše hrozí, že se Izrael zhroutí (jak jasně uvedli uznávaní komentátoři, jako je generálmajor Brick). Je však reálné, že se je Netanjahu pokusí provést. Kahanistický duch žije dál a dnes je v Izraeli hlavním proudem.
Tato vyhlídka vrhá na těch několik měsíců do amerických voleb temný stín obrovské černé labutě kroužící nad Blízkým východem.
Stejně tak válka na Ukrajině obsahuje zárodky nečekaného nepříjemného překvapení.
Prezident Putin tento týden na Východním ekonomickém fóru ve Vladivostoku naznačil, že i válka na Ukrajině se nachází v kritickém bodě – na stejné úrovni jako válka na Blízkém východě: Rusko svou reakcí na invazi do Ruska v oblasti Kurska obrátilo karty proti Spojeným státům.
Ruské síly využily pošetilosti, s jakou Ukrajina rozmístila své úderné brigády a ceněnou západní výzbroj do lesnaté, málo obydlené, uzavřené klece – a usadily se k poklidnému „střílení krocanů“.
Moskva odmítla návnadu na stažení ruských záloh na donbaské frontě k nasazení do Kurska. A Putin ve Vladivostoku s klidnou sebejistotou upřesnil, že Zelenskij „z kurské ofenzívy nic nevytěžil. Ruské síly stabilizovaly situaci v Kursku a začaly vytlačovat nepřítele z pohraničních území, zatímco ofenziva na Donbasu dosáhla působivých územních zisků“.
Pro upřesnění Putin uvedl, že nepřítel utrpěl velmi těžké ztráty, a to jak na živé síle, tak na technice. Tato situace, zdůraznil, může vést ke zhroucení fronty v nejkritičtějších oblastech a vyústit v úplnou ztrátu bojeschopnosti všech jejích ozbrojených sil.
Putin sice trvá na tom, že je jako vždy otevřen dialogu, ale jeho slova na konci této věty byla ostrá – zhroucení, „o které jsme usilovali“ (s odkazem na úplnou ztrátu ukrajinské bojeschopnosti). Jedná se o sedm klíčových slov.
Budeme-li extrapolovat, s úplným zhroucením bojeschopnosti téměř jistě dojde k rozpadu politické architektury, která stojí jednoznačně na těchto vojenských schopnostech – a nikoli na nějaké politické legitimitě.
Moskva však nemůže předvídat, jakým způsobem a v jaké podobě k tomuto rozpadu dojde.
Kyjevské politické struktury budou pravděpodobně pokračovat ve své zombie existenci, i když zbavené smyslu své existence tak dlouho, jak to Bidenova administrativa zvládne – v zájmu zachování tváře do voleb.
Prezident Putin sice může „mluvit“ o zprostředkování, ale Moskva dobře chápe, že mocenská struktura v Kyjevě byla vylosována z řad rasistických antislovanů právě proto, aby zablokovala jakoukoli dohodu s Moskvou. Zprostředkování bude jistě odmítnuto – to byl od počátku účel Washingtonu, který posílil pozici banderovského bloku.
Rozklad kyjevských politických struktur však pravděpodobně učiní všechny „rádoby zprostředkovatele“ zbytečnými.
Upřímně řečeno, nové (očištěné) uspořádání v Kyjevě by pravděpodobně dospělo k závěru, že nemá jinou možnost než kapitulovat na frontě a nabídnout formální neutralitu a omezení budoucí militarizace. A Moskva je docela dobře schopna o „tom“ s Ukrajinci diskutovat bez „pomoci“ zvenčí.
Samozřejmě se ozve sbor, že USA nebudou schopny akceptovat úplný kolaps ukrajinských vojenských schopností – V předvečer listopadových voleb je to (rétoricky) docela pravda. Proto Putin udržuje při životě „zprostředkovatelský narativ“.
Před námi je summit BRICS (koncem října v Rusku), který je třeba zvládnout. Západ bude zprostředkování prosazovat až do poslední chvíle, aby udržel stávající rusofobní kyjevský režim co nejdéle při životě – a aby v myslích některých účastníků summitu BRICS udržel v popředí představu zamrzlého konfliktu. Tento návrh zmrazeného konfliktu je však pastí, která má položit základy pro budoucí platformu nátlaku na Rusko.
Šéfové zpravodajských služeb USA a Spojeného království si možná pohrávají s myšlenkou zasáhnout hluboko uvnitř Ruska pomocí ATACMS, ale uchýlení se k opatřením (upřímně řečeno), jejichž cílem je terorizovat ruské civilní obyvatelstvo a podkopat Putinovu popularitu, slouží spíše k podtržení strategického selhání Západu. Západu se opět nepodařilo postavit věrohodnou vojenskou sílu, která by dokázala převálcovat soupeře, byť by byl vymalován v plných démonických barvách.
Válka je prohraná a boj o udržení „vynuceného předstírání“ se hroutí, aby jej všichni viděli jako falešnou realitu.
Překlad Deepl
