Šéfka americké tajné služby (SS) Kimberly Chettleová, která přiznala selhání zpravodajských služeb při atentátu na bývalého prezidenta Donalda Trumpa, konečně rezignovala. Informaci potvrdil prlamentní Výbor pro dohled nad tajnými službami USA, který vedl příslušné vyšetřování.
“Slyšení před Výborem pro dohled vedlo k rezignaci ředitelky Chettleové. (…) Tajná služba má poslání nepřipouštějící selhání, přesto se tak pod vedením ředitelky Chettleové stalo,” konstatuje zpráva a uvádí, že Výbor bude pokračovat ve vyšetřování okolností atentátu a pozadí selhání tajné služby. Jenže teď už bez mlžení Chettleové.
Lhala jako Rakušan
Ředitelka totiž ještě týden po atentátu na Donalda Trumpa odmítala odejít. Měla svéráznou obrannou taktiku: očividné lži. Tvrdila třeba, že střelec se nacházel v oblasti, která byla přidělena pensylvánské státní policii, a tudíž s tím tajná služba pod jejím velením neměla nic společného. Navíc lhala, že vojáci byli uvnitř kůlny a střelec byl “venku nahoře” – a proto její služba nijak nepochybila. Při určování odpovědnosti před shromážděním byly totiž SS přiděleny blízká a vzdálená zóna a kůlna prý spadala do prostřední zóny, která připadla policii.
Kongresmanům obou stran bylo nicméně jasno. Zjevné selhání (pokud šlo opravdu jen o selhání, nikoli o záměr, pozn. PP) bylo tak zřejmé, že jej žádné hloupé vytáčky nemohly zpochybnit. V důsledku toho hrozilo Cheatleové propuštění prezidentským dekretem, tedy podle “podle paragrafu” o neschopnosti.
Ke konci slyšení předseda Výboru James Comer dokonce prohlásil, že odpovědi Chettleové byly zdlouhavé a že nebyla schopna odpovědět na podstatu věci. Dramaticky se sice “omluvila a převzala odpovědnost”, ale nedokázala vysvětlit všechny daleko dramatičtější “zvláštnosti” a chyby při zajišťování bezpečnosti Trumpova shromáždění.
Rovněž jí prý jaksi unikala specifika toho, co se stalo. Například během devíti dnů mezi atentátem a zahájením slyšení v Kongresu se neobtěžovala vyrazit na místo incidentu, aby se zúčastnila vyšetřování a udělala si vlastní představu o celé věci. Jednak ji zjevně měla, jednak veškerý čas strávila intrikami ve Washingtonu ve snaze vyjednat si s Výborem své politické přežití.
Kámoška paní prezidentové
Chettleové “dobrovolná” rezignace tak pravděpodobně souvisí s dohodou dosaženou v souvislosti s vyšetřováním. Proti ní a některým dalším důstojníkům tajných služeb a FBI, kteří se na “kolosálním selhání” podíleli, nebude vzneseno trestní obvinění. Ale Cheatleová na oplátku opustí svůj post.
Očekává se, že odstoupí také šéf FBI Christopher Wray (jeho “zlehčující” patafyzická poznámka, že Trumpa možná nezasáhla střela ale střepina – jako by to na věci něco měnilo – vejde rovněž do historie nezdařených spiknutí, pozn. PP) a šéf pennsylvánské policie plukovník Christopher Paris. Přímý nadřízený Cheatleové, ministr vnitřní bezpečnosti Alexander Majorkas naopak ve funkci zůstane – jen díky tomu, že se od své podřízené včas distancoval.
Připomeňme, že Kimberly Cheatleová sloužila v tajných službách Spojených států značnou část svého života. Předchozího vrcholu své kariéry dosáhla, jak jinak, za prezidenta Baracka Obamy, když vedla ochranku rodiny tehdejšího viceprezidenta. Tím nebyl nikdo jiný než Joe Biden. Také manželka viceprezidenta potřebovala ochranku – a Kimberly Cheatleová se velmi rychle stala blízkou přítelkyní a důvěrnicí Jill Bidenové, která měla (a má) na svého manžela silný vliv. Již tehdy měl “druhá dáma” USA svůj vlastní rozlehlý administrativní aparát.
Jenže za prezidenta Trumpa byla Kimberly Cheatleová z tajné služby okamžitě propuštěna. Donald nepochybně moc dobře věděl proč.
“V Trumpových letech” pracovala Cheatleová v bezpečnostním managementu společnosti PepsiCo (spřízněné s Demokratickou stranou), kde měla na starosti hodnocení rizik. A hle: Po Bidenově nástupu do funkce – rozhodnutím nyní první dámy Jill Bidenové – byla Cheatleová jmenována dokonce šéfkou celé Tajné služby! Jmenování proběhlo pod známými hesly genderové rovnosti a inkluzivity, což ideově zaštítilo skandální fakt, že o její kandidatuře nerozhodl prezident, ale jeho manželka. Ostatně provládní tisk utajil daleko větší skandály rodiny Bidenových.
Bezprostředně po atentátu na Donalda Trumpa začala tajná služba propouštět zaměstnankyně, které dostaly práci na základě genderových a rasových kvót. Rovnost je rovnost, ale chráněné osoby chtějí žít více než sledovat módní genderové trendy. Přednost prý budou mít nyní profesionálové. Že by už začal “úklid” před předpokládaným Trumpovým návratem do Bílého domu?
Já na ségru, ségra na mě…
Kariéra Kimberly Cheatleové není jen přímým důsledkem triumfu feministické lobby ve Spojených státech. Jde o celou formu vládnutí, která se vyvinula kolem Demokratické strany od Clintonovy a Obamovy éry. Převládá v ní přístup založený nikoli na výkonnosti, ale na osobních vazbách, prospěchářství a absolutní loajalitě vůči vedení strany.
Obecně se má za to, že je to dodnes především Obamův klan, který organizuje vše, co se v Demokratické straně děje. V takové atmosféře si Jill Bidenová mohla bez nebezpečí dovolit lobbovat u svého přítele.
Toto schéma v různých podobách a formách ovládlo nejen tajné služby, ale i FBI, ministerstvo vnitřní bezpečnosti, a dokonce i CIA, kde se za Obamy vytvořila celá “ženská lobby”. Trumpovi se za čtyři roky samozřejmě nemohlo podařit celý tento “zájmový klub” rozprášit. Většinu klíčových pozic v amerických zpravodajských službách dnes zastávají ženy, jejichž odborná kvalifikace je sice mírně řečeno pochybná, ale spojují je dlouholetá osobní přátelství a konexe v hluboce zkorumpované Demokratické straně.
Měli se poučit u Fialy?
Zvěsti o možné čistce v FBI a zpravodajských službách se začaly šířit zhruba před půl rokem, ale jako vždy v takových případech neměly žádný důkazní podklad. Nová Trumpova administrativa (pokud Donald do podzimních voleb přežije a navzdory připravovaným masívním volebním podvodům číslo 2 hlasování vyhraje), bude mít co dělat. Již při svém prvním prezidentství měl velké potíže najít společnou řeč s představiteli tajných služeb, policie a obecně orgánů činných v trestním řízení (jádro Deep State), ale toto může být poprvé, kdy se jeho snaha “ztenčit řady hluboce zakořeněné mafie” bude shodovat s názorem většiny odborníků.
Ať je to jak chce, vidíme na tom, že v Americe pořád ještě dožívá systém, v němž opozice měla nástroje, jak jít po krku vládním mafiánům – pokud jejich metody překročily určité hranice. Bidenovci by se nejspíš měli poučit v České republice: Tam ministr vnitra, pod nějž policie spadá, je současně hlavou mafiánského klanu STAN. Některá chapadla této stranické chobotnice právě stojí před soudem, ale s Vítem Rakušanem – capo di tutti capi strany a místopředsedou vlády – to ani nepohne.
Také především on má na krku dodnes nevyřešený atentát při němž za podivné “nečinosti” policie zahynulo na čtrnáct lidí. Policejní prezident, šéf pražské policie i ministr vnitra od počátku lžou jako Kimberly Cheatleová. Také tam je ustanoven parlamentní výbor pro vyšetřování zjevných nesrovnalostí při zjevném pokusu o zametení stop pod koberec. Ale Rakušan je v klidu. Ví, že se mu nic nestane. Fialové korupční metody prostě dosahují dokonalosti. Stejně jako příprava volebních podvodů, aby se vláda udržela u moci navzdory tomu, že je nejméně populární na celém světě.
Dohnali a předehnali fialovci své americké vzory?
