Síla spočívající v počtu – Přesně to byla největší přednost amerického tanku M4 Sherman. Druhá světová válka znamenala nástup výkonných letounů, pokročilejších motorových vozidel a větších a lepších tanků. Spojené státy se před sérií M4 Sherman zabývaly vývojem několika typů tanků, avšak žádný nebyl tak mimořádně slibný a efektivní jako právě tank Sherman. Jednotlivě mohl tento stroj za nejvýkonnějšími protivníkovými (německými) tanky kulhat, ale komplexně se jako válečná zbraň Shermany plně osvědčily.
https://www.youtube.com/watch?v=Xt7ssekEBhc
Video: Oživení amerického tanku Sherman / YouTube
M4 Sherman byl nejznámější americký tank ve druhé světové válce a krátce po ní. Pojmenován byl britskými vojsky po americkém generálu Shermanovi. S téměř padesáti tisíci vyrobenými kusy to byl druhý nejpočetnější tank války, předčil jej pouze ruský tank T-34. Kromě nasazení v ozbrojených silách USA byl v rámci programu o půjčce a pronájmu dodáván dalším mocnostem vzdorujícím Německu: Více než třetina všech vyrobených Shermanů putovala britské armádě, čtyři tisíce pak šly do Sovětskému svazu. V době prvních bojů byl Sherman lépe vyzbrojen i opancéřován než německé tanky, proti nejrozšířenějším strojům Panzerkampfwagen IV a Sturmgeschütz III pak Sherman zůstal efektivní až do konce války. S nejtěžšími německými tanky protivníka se však Sherman nemohl měřit.
Tanky řady Sherman byly jedinými vyrobenými tanky, které bojovaly na všech frontách. Spojené státy nasazovaly tyto tanky všude a prodávaly je i do dalších zemí. Tanky Sherman byly poskytnuty (na leasing) Velké Británii, která obdržela přes 17 000 kusů, a také Francii a Sovětskému svazu, které obdržely 657, respektive 4 035 tanků. Padesát sedm tanků pak bylo dodáno různým dalším zemím.
Tanky Sherman se ukázaly jako účinné a spolehlivé tanky, a to na všech frontách druhé světové války – od břehů Normandie, přes vyprahlé pouště Severní Afriky a zmrzlé pláně Východní fronty až po ostrovy v Tichomoří. Avšak, stejně jako všechny jiné tanky, americké Shermany měly i své neduhy, mezi které patřil např. pohyb v měkké půdě. Do konce války se nepodařilo pohyblivost tanků Sherman v blátě zcela vyřešit. Přídavné extendéry EEC byly sice hojně nasazeny, ale nepomáhaly tak, jak bylo potřeba. Extendéry Platypus pak byly sice velice účinné, ale časem poškodily jak tank, který je používal, tak silnici, po které tank jel. Práce na zlepšení terénní mobility Shermanu však přinesly viditelné výsledky. Jak již bylo výše zmíněno, budoucnost však patřila tankům se širšími rozchody a novým odpružením (buď HVSS nebo torzními tyčemi).
Je nutné si uvědomit, že Medium Tank M4, jak jeho oficiální název zněl, nebyl z počátku ani tank primárně určený na boj proti jiným tankům. Zní to možná divně, ale Sherman byl vlastně taková “holka pro všechno.” Počítalo se s ním jako s poměrně hodně univerzálním strojem s primární rolí podpůrného prostředku pro pěchotu. Proto vlastně také převažovaly v munici náboje tříštivé a tříštivotrhavé. Mimo to jeho rolí mohlo být i vedení nepřímé palebné podpory, proto byl tank opatřen dokonce speciálními dělostřeleckými zaměřovači a tuto roli Sherman poměrně hojně zastával v Koreji.
Někteří tank Sherman hanlivě přezdívají Ronson zapalovač (či Tomkocher) kvůli údajné vysoké vznětlivosti stroje po zásahu. Co se vznětlivosti týče, nebyly během 2. světové války Shermany o nic horší, než jiné tanky ostatních národů. To, co v případě zásahu tanku způsobí následný požár, není ve většině případů palivo, ale munice. Sherman byl v tomto ohledu jeden z nejbezpečnějších tanků celé války a dokonce i brzkých poválečných let. První verze tanku sice měly problémy s větší hořlavostí, ale to bylo rychle odstraněno změnou rozmístění munice. V roce 1944 dostaly tanky M4 dokonce „mokré schránky“ s municí, o kterých si jiné osádky povětšinou mohly nechat jen zdát.
Tanky Sherman se pak i po druhé světové válce dočkaly svého využití, Spojené státy je používaly ještě v korejské válce. Kromě toho je použili také Izraelci v šestidenní válce v roce 1967, a dokonce v Jomkipurské válce v roce 1973.
Foto: M4A1 Sherman na Sicílii, 1943 | Wikimedia Commons / Public domain
Tanky Sherman byly vybaveny moderním zařízením. M4 Sherman byl jedním z prvních tanků, který používal gyroskopický stabilizátor na svém hlavním kanónu. To umožňovalo na svou dobu neuvěřitelnou přesnost. Stabilizátor umožňoval, aby se tank pohyboval rychlostí až 24 kilometrů za hodinu a udržoval přitom velkou přesnost hlavního děla. Tanky měly 70procentní šanci zasáhnout cíl na vzdálenost 300 až 1 200 metrů. Tanky byly také vybaveny 360stupňovou věží, která se otáčela elektricky nebo ručně. Otočení věže o 360 stupňů pak trvalo elektromotoru asi 15 sekund.
Dnes najdete tanky Sherman v muzeích, avšak ne všechny Shermany jsou již mimo provoz. Některé země je stále používají, například Paraguay, která jich má deset v aktivní službě pro výcvik, včetně dalších pěti, které jsou uskladněny.
Zdroj: britannica.com
